Calla se seznamuje s novým světem, chystá se zachránit smečku a utužit svůj vztah se Shayem, ale... stále je tu ještě Ren, kterého taktéž opustila. Noví lidé, kterým neví, jestli může věřit. A hlavně nejistota o jejím osudu. 

Série: Leviatan

Díl: druhý

Nakladatel: Knižní klub
Vydání USA: 5. 10. 201
Vydání u nás: říjen 2011
Hodnocení: 4.24 (goodreads)

Můj názor: 

Od přečtení posledního slova Leviatanu a několikanásobném ujištění se, že je opravdu poslední, jsem netrpělivě čekala na další díl. Když bylo zveřejněno datum, kdy kniha vyjde, neměla jsem daleko k tomu, abych začala odškrtávat dny v kalendáři. A pak tu byl najednou den, kdy jsem jej měla opravdu v ruce.

Po vypořádání se s německým vojskem se posádka Leviatanu mohla nadále věnovat jejich mírové misi v Osmanské říši. Vše se připravovalo na setkání se sultánem, ale někdo hold měl jiné plány. Protože kdyby jste byli následníkem trůnu, asi byste nechtěli zůstávat v rukou nepřátelského státu (a je vcelku jedno, jak dobře se k vám chovali). A i když se přes všechny drobné karamboly zdálo, že je všechno v pořádku a že všechno bude probíhat hladce... No, v německém Istanbulu se asi britské posádce a rakouskému princi nebude zrovna líbit, hlavně když Britové mají něco, co mělo patřit Osmanům...

Byla jsem natěšená jako malé dítě na Vánoce a opravdu jsem měla proč. První díl se mi zdál dobrý, vážně dobrý, ale to jsem ještě neměla tušení, co mě čeká v tomto díle. Byla jsem naprosto očarovaná celou minulostí, kterou Westerfeld vytvořil. Strašně se mi líbilo, jak byl popsaný Istanbul, jaké nové stroje autor vytvořil a hlavně jsem byla překvapená celým vývojem událostí. Ani na okamžik jsem neměla žádné tušení, co se bude dít, jaké věci nastanou. Strašně mě potěšilo, že kvalita knih s přibývajícími díly jen stoupá. Události se začaly ubíhat opravdu zajímavým směrem a celé osazenstvo postav se začalo vyvíjet, vyspívat. 

Když se zaměřím právě na postavy, musím říct, že mě vážně překvapila Deryn. Na to, jak strašně mi v prvním díle lezla na nervy se šíleně vypracovala a opravdu jsem si ji docela oblíbila. Hlavně mě překvapil její přístup k Alekovi, což mi vážně často vykouzlilo úsměv na rtech. Alek na druhou stranu strašně vyspěl. Najednou byl připravený vypořádat se s osudem přes všechny překážky, a i když jsem někdy vážně nechápala, co to provádí, jeho kroky vedly správným směrem. Na jednu stranu, i když je to nefér, mě zamrzelo, že se na nějakou dobu opět rozešly cesty Aleka i Deryn. Na druhou stranu mě překvapilo, že v nějakých chvílích by nebyli schopni dát bez sebe ani ránu. 

S touto recenzí jsem čekala dlouho, než jsem ji napsala, protože jsem chtěla, aby byla co nejvíce objektivní. Nemyslím, že by se mi to povedlo, a tím spíš je to jen nesmyslné plkání o něčem, o čem jsem přesvědčená, že  je naprosto úžasné. Opravdu si nevybavuji, kdy jsem byla z knihy tam moc unesená tak, jako právě z Behemótu. Ještě dlouho po přečtení jsem ji měla v hlavě a stále nad tím občas přemýšlím. 

Série: Inkarceron

Díl: první

Anotace: Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.

Nakladatel: Knižní klub
Vydání USA: 3. 5. 2007
Vydání u nás: 1. 5. 2011
Hodnocení: 3.70 (goodreads)

Můj názor: 

Léto v knize The Summer I Turned Pretty se zdá naprosto stejné jako ta předchozí, ale přeci jen je něco jinak. Belly najednou cítí, že se něco změnilo, že se změnila ona.  Už nebyla tou malou Belly, na kterou musí za každou cenu někdo dávat pozor. A najednou cítí, že má šanci. 

Že má šanci, že si jí konečně ten tolik uzavřený, nevyzpytatelný a váhavý Conrad, kterého tolik let miluje, konečně všimne. Ale co když svou šanci promrhá? Přestane se zaměřovat na to, na čem jí vážně záleží a sejde z cesty? A co se stane, až léto skončí?

Nikdy jsem nečetla dívčí romány a stále mi vrtá hlavou, co mě k tomu, abych to přečetla, donutilo. Možná to byla obálka, možná styl, jakým to je psané, a i když je to anglicky, četlo se to naprosto úžasně. Každopádně tu byl jedna věc, které jsem se bála. Milostný trojúhelník.

Dva bratři, jedna dívka. Od začátku se to tváří jako absolutní klišé, které každého hned odradí. Ale tady to tak nebylo. Proč? Protože se neřeší! Belly neřeší, kdo z nich je lepší, koho miluje víc a s kým by měla hezčí děti. Belly si jen užívá své léto na Cousins Beach, nahlížíme do minulosti, kdy dostala svou první pusu, na týden, kdy přijela její nejlepší kamarádka a dny, kdy byla mimo její milované místo, bez milovaných lidí...

Ale není to jen odpočinkové čtení, kde se nic neděje. Jenny nešetřila jak romantikou, tak vtipem a ani, což je hodně podstatné, dramatem. V jednu chvíli se člověk usmívá nad tím, co se stalo a hned na druhé straně vybrečí moře slz, protože ho něco šíleně zasáhne. A já jsem při čtení série brečela víc, než bych kdy byla ochotná přiznat.

Po strašné tragédii, která se stala mezi prvním a druhým dílem s názvem It's not Summer Without You, se jejich dokonalá prázdninová rodinka začíná rozpadat. A Belly najednou ví, že se na Cousins Beach nikdy nevrátí. Že její šťastní léta skončila, i když ji vzpomínky na poslední rok bolí téměř fyzicky. Belly netuší, jaké jsou prázdniny jinde než právě na pláži a upřímně se toho děsí.

Ale co když se všechno začne komplikovat a ona se zase po roce vydá na ono magické místo s těmi, které by nikdy nechtěla ztratit? Ale jaké to může být po tom, co její vztah s jedním z bratrů ztroskotal a Belly ho nechce nechat jít? A... co když ten druhý bez ní nebude moct být?

V druhém díle bylo jasně vidět, jakým každá postava prošla vývojem. Belly dospěla, Jeremiah se stal tím, který všechno držel pohromadě a Conrad... tak ten se stal ještě uzavřenějším. Jestli to vlastně vůbec šlo.

Druhý díl se mi zdál z celé série nejlepší a nejdramatičtější. A i když se do popředí dostal milostný trojúhelník, stále to mělo k tomu klišé příliš daleko. Protože tam bylo tolik jiných věcí, které se musely řešit. Které prostě nemohly zůstat jenom tak. Tolik věcí, nad kterými musela člověk chtě nechtě přemýšlet... A i když se to tváří, jako by to klidně mohl být konec, jednu hlavní věc nevíme. S kým vlastně nakonec Belly bude?

Děj We'll always have summer se posunul o dva roky dopředu. Minulá léta jsou zapomenutá a vše se zdá být v klidu. Kdyby tady ale nebylo to jedno unáhlené rozhodnutí, které zase dokáže vše změnit. (Nebo zničit?) Belly začala studovat univerzitu s jedním z bratrů, se kterým je víc než šťastná, i když se nad nimi čas od času začnou stahovat mračna. Ale to se nakonec zpraví, protože tu budou důležitější problémy. Jak s bratry, tak s rodinou.

Ale co když to zachrání ten, od koho by se to nejméně čekalo? Ten, co si uvědomil spoustu věcí tak moc pozdě, že by nemusely jít změnit? A co když kvůli tomu obětuje to nejdůležitější?

Zmiňovala jsem se o tom, že jsem nikdy dívčí romány neměla ráda, ale po tom, co jsem přečetla tuto sérii, jsem je začala tak trochu vyhledávat. Najednou mě ta tematika začala bavit a já se poohlížím po něčem dalším. Ale bude něco tak dobře jako tohle?

Neměla jsem žádné velké očekávání, ale vážně mě to překvapilo. Dokázalo mě to potěšit a i mi to někdy vyrazilo dech, ale rozhodně mě to nezklamalo. Nedokážu nestranně posoudit, co se mi na tom tak líbilo. Možná to byl způsob, jak je to napsané, co se tam stalo. Nebo prostě to, že to není jen hloupé povídání o tom, jak je Belly zamilovaná do toho a toho. Belly jenom prožívá další ze svých lét, těch nejdůležitějších měsíců v jejích životech, kdy se vždy všechno změní.

Série: Nesmrtelní

Díl: první

Nakladatel: Argo
Vydání USA: 3. 2. 2009
Vydání u nás: 2010
Hodnocení: 3.63 (goodreads)

Můj názor: 

8. září 1864. Ona není tím, kým se zdá. Mělo by mě to překvapit? Vyděsit? Ranit? Jako kdyby nic z toho, co jsem znal, z toho, co jsem se naučil, z toho, čemu jsem celých sedmnáct let věřil, nebyla pravda. Ještě jsem cítil, jak mě líbala, jak mi svými prsty tiskla ruce. Pořád jsem po ní toužil, a přesto mi v uších zněl hlas rozumu: Nemůžeš milovat upíra! Kdybych měl jednu z jejích sedmikrásek, mohl bych otrhávat lístky a nechat kytku, aby rozhodla za mě. Mám ji rád...nemám ji rád...mám... Miloval jsem ji. Určitě. Na tom, co bude dál, mi nezáleželo. Mělo se moje srdce ubírat tímto směrem? Kéž bych měl mapu nebo kompas, aby mi ukázaly cestu. Ale ona má moje srdce a je mojí zářící hvězdou...a to by mělo stačit.

Hodnocení

I když jsem od toho neměla žádné očekávání, kniha mě opravdu zklamala. Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale ten, kdo sleduje seriál se nic takového nedozví. I přes to ale musím ocenit, že jsem si někdy opravdu dokázala představit určité scény. Nakonec to ale nebylo tak hrozné a musím opravdu uznat, že jsem si některé scény dokázala vybavit v hlavě. A trochu mě naštvalo, že byl úplně vynechaný popis nějakých postav, protože se autoři až moc spoléhali na to, že ten, kdo to bude číst určitě sleduje i seriál. Nakonec tedy dávám knize 3 hvězdičky. 

Touto cestou bych chtěla poděkovat nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku, čehož si velice cením.