I'm Not Your Manic Pixie Dream Girl se sice honosí velice půvabnou obálkou, ale je to jeden z těch případů, kdy obal je hezčí než vnitřek. Rovnou bych vás tedy měla upozornit na to, že tohle nebude moc pěkná recenze a že v ní asi nenajdete moc pozitivního. A věřte mi, že jsem se tam snažila najít alespoň něco. 

Hlavní hrdinka a její kamarádi jsou ve škole šikanovaní. Beu všichni znají pouze jako Math Girl, umělec Spencer je nevýrazný a Gabe napsal do školní článek o trenérovi fotbalu, za což ho půlka školy nenávidí. A jelikož chtějí mít poslední rok na střední klid, Bea vymyslí matematickou formuli, která nejenom, že je zachrání před šikanou, ale udělá je populárními. Na její kamarády rovnice funguje naprosto skvěle, ale Bee se nějak nedaří. Rozejde se s ní totiž její přítel kvůli nové excentrické dívce Toile. Jenomže Bea chce Jessieho dostat zpátky, a tak se z ní stane Trixie, dokonalá verze manic pixie dream girl. 

Takhle tedy ne

V knize je celá řada věcí, které mi opravdu vadily a nedokážu se přes ně přenést. A přestože nejsem fanoušek matematiky, tahle oblast byla tím lepším, co kniha nabídla. V anotaci i na začátku příběhu se zmiňuje, že jsou hlavní hrdinové šikanovaní. A kromě pár poznámek na tohle téma se o šikaně ani necekne a upřímně, to, že si Beu nikdo nepamatuje a všichni ji znají pouze jako Math Girl, mi nepřijde jako ta tolik avizovaná "brutální šikana". Ano, může to být nepříjemné, ale už jsem četla pár knih, kde opravdu byla brutální šikana. A tohle rozhodně není ono. 

Další věcí je, že přestože se Bea snažila vymyslet formuli na to, jak se vyhnout šikaně, tak nějak vymylsela rovnici na to, jak se stát populární. Což původně nějak nebylo avizované a jejich způsob, jak popularity dosáhnout, byl dost... podivný. Zákaldním aspektem, jak dojít k výsledku, byly stereotypy. Ano, čtete správně. Nejvíc se to projevilo na Beiným kamarádovi Gabeovi, který je gay. A přestože jeho šikanování s tím nemělo nic společného, umocnění veškerých stereotypů o gayích (jako zdrobněliny, zuppa místo super, výstřední oblečení) z něho udělalo nejlepšího kamaráda nejpopulárnější holky na škole. Ze dne na den. A-ha. 

Kdo je 'manic pixie dream girl'?

Původně Bea chtěla použít formuli pouze na své kamarády, ale když ji opustil její přítel Jessie kvůli nové holce Toile, vymyslela skvělý plán, jak se stát MPDG. Manic pixie dream girl je "charakteristický stereotyp: zvláštní a prchlivá dívka, která kráčí v rytmu vlastního bubnu, a vzbuzuje u muže pocit, že změnila jeho svět." V zásadě je to tedy hrdinka, která exitstuje pouze pro to, aby našla smysl života objektu svého zájmu. MPDG hrdinky se vyznačují jako ploché, existující pouze pro potřeby hlavního hrdiny. (Jako jeden z populárních příkladů je Margo z Papírových měst od Johna Greena.) A věřte, že v téhle knize ta plochost fungovala naprosto jedinečně. 

Bea je naprosto nesnesitelná všetečka, která se všem motá do života a je docela jedno, co v něm napáchá. Taky je to poloviční filipínka a zmínky o jejím původu začínají a končí na začátku knihy, kdy je to tam explicitně napsané. Taky chce mít všechno pod kontrolou, údajně je hrozně inteligentní a očividně dobrá herečka. Její MPDG alterego Trixie je ještě nesnesitelnější, absolutně mluví z cesty a jejím poznávacím znamením je to, že nosí každou botu jinou. Haha. Vážně, myslíte, že tohle by ji udělalo populárnější? Podstatné je, že ať už Bea udělala cokoli z jakéhokoli důvodu, nikdy si z toho neodnesla žádné ponaučení, přestože většinou všechno pořádně zbabrala. 

Ponaučení? Mylšenka? Nic?

Jsem zastáncem toho, že by jakákoli kniha měla mít nějakou myšlenku, kterou si čtenář může odnést. Něco do života, nemusí to být ani žádné moudro, ale jednoduše něco, co by v něm mělo zůstat i po přečtení. Tahle kniha to něco sice má, ale dle mého absoutně převrácené. Bea byla příšernou hrdinkou, která se všem motala do života a přestože se možná mohla tvářit, že to děla pro dobro ostatních, vždycky ve výsledku myslela akorát na sebe. A co je nejhorší, všechno se za ni samo vyřešilo a ona se nikdy nemusela vyrovnávat s následky. Druhou věcí, která tahle kniha předává je to, že pokud budete sami sebou, nikdy nebudete oblábení. Nikoho ze tří hrdinů neměli rádi, dokud se neschovali za svou roli a nepředstírali, že jsou někým jiným. 

Knize dávám jednu hvězdičku a výjimečně mi to není líto. Přestože má autorka poměrně dobrý styl psaní, nedokázal zvednout tak špatně vymyšlený a rozvinutý příběh. Události se skládaly bez ladu a skladu a osud zasahoval až moc často. Nejvíce mě ale rozčilovala myšlenka toho, že nemůžete být sami sebou, aby vás lidé měli rádi. To, že se hrdinka z ničeho nepoučila, jenom se vezla a všechno se za ni samo vyřešilo, je jen třešnička na dortu. A že už od začátku víte, jak to dopadne, je to nejmenší, co by vás na knize mohlo rozptylovat.

Celou tu věc s Charlesem Mansonem jsem nějak úplně nepobrala (kniha se dokonce původně jmenuje My Favourite Manson Girl, což i trochu smysl dává). Jako... byly to jediný zajímavý části příběhu, ale moc do něho nezapadaly a jestli tam byla nějaká podobnost mezi hlavní hrdinkou a Mansonovými děvčaty, bylo to uměle vytvořený autorkou (prostě se jí to v danou chvíli hodilo, tak tam připsaly několik detailů). 

Když už mluvím o hlavní hrdince, její jméno je Anna, na což jsem neustále zapomínala. Anna byla jako přehnaně inteligentní malé dítě. Jako ok, její myšlenkový pochody dávaly docela smysl a měla poměrně zajímavý smysl pro humor. Ale když došlo na činy, byla jako desetiletá rozmazlená holčička. A ostatní postavy byly... šílené.Nejhorší na tom bylo, že žádná postava k ničemu neměla motivaci. Prostě byly naprogramované, proto dělaly to, co chtěla autorka. Byly ploché, nevyvíjely se, byly otravné, demotivované, prostě hrůza. 

Abych vám to trochu přiblížila. Její matka je lesbička. S Anniným otcem se rozešli po tom, se Annina sestra, Deliah, natočila nějaký úchylný film, kde vařila vy-tušíte-co. Prý po tom už nikdy nemohla nic mít s žádným chlapem. Kromě toho ze všeho obviňuje Annu (dokonce i z toho, že má rakovinu) a vlastně jí řekla, ať se radši ani nevrací, protože to zhorší její nemoc - jako kdyby Anna byla radioaktivní nebo co. Deliah je raw-vegan-sugarfree-glutenfree-whatever barbína, kterou vůbec nic nerozhází. Je bezcharakterní, plochá a hloupá. Pak je tu slizoun Roger, u kterého jsem doufala, že bude nějaký super psychopat. Jenomže on byl fakt jenom ujetý slizoun. Dex byl fajn. Ale jenom proto, že takový měl být. Ve výsledku byl ale trochu trouba a ochočený pejsek. Jeremy, teen filmová hvězda, který byl sladký jako cukrová vata a jenom tak si oblíbil naši hlavní hrdinku. Pak tam byla ztroskotaná hollywoodská hvězdička, šílená nejlepší kamarádka a u toho bych raději skončila. 

"My first Manson girl was Leslie Van Houten, the homecoming princess with the movie-star smile. She was on death row at nineteen for putting a knife into the already-dead body of some poor, random woman fot rhe lamest reason that anyone gives for doing anything: all the other kids were doing it." - Preflight

Říká se, že tahle kniha by měla být o boření amerického snu. Měla by představovat, jak to vysněné LA je vlastně úplně jiné a ne tak skvělé, jak si lidé myslí. Pro mě to byla snůška nudných popisných scén, které na sebe skoro nenavazovaly. Umělý konstrukt něčeho, čemu autorka chtěla říkat příběh. Jenomže víc než polovina věcí neměla žádný význam, dále se na ně zapomínalo. A pokud se tam stalo něco významnějšího, neuvěřitelně se to nafukovalo (a pak to stejně nebylo tak důležité - protože nakonec tam nebylo vůbec nic důležitého). Ano, autorka má příjemný styl psaní, zajímavou slovní zásobu (i když si vždycky na několik desítek stran oblíbila nějaké slovo, které neustále opakovala), ale absolutně neumí předat příběh. Ale romantika tam byla až na konci (bez motivace, prostě jenom protože je to YA a romantika tam z nějakého důvodu má být). Tak dejme tomu, že proto ta jedna hvězdička. Za styl psaní a spoustu zajímavostí o Mansonovi.  

Vlastně bych neřekla ani popel, kdyby na konci bylo nějaké neočekávané rozuzlení. Jenomže nebylo. Nic se nevyřešilo, Anna prostě jenom odjela z LA. Předtím se ale rozhodla, že by se měla omluvit svojí matce (asi za to, že jí způsobila rakovinu). Taky, že by měla dělat všechno pro to, aby její BFF byla spokojená - takže klidně můžou šikanovat i někoho jinýho. A vlastně, že její život je nejlepší takový jaký je a všichni v něm jsou nejlepší takoví, jací jsou. End of the story. Ne, tohle bylo fakt špatný.