Urban fantasy je žánr, který se mi fakt líbí, ale dostávám se k němu spíše nárazově. Je to fantasy z městského prostředí, ve kterém se mísí nejrůznější bytosti. V YA jsou skvělým příkladem třeba Nástroje smrti. Co jsem časem vypozorovala, urbanky se velice často zaměřují i na trefný smysl pro humor a v těch adult nechybí ani sexuální scény.

Kroniky železného druida aspekt neuvěřitelně chytlavého smyslu pro humor rozhodně splňují. Atticus je výborná postava, která si za léta svého života vytvořila neuvěřitelný nadhled a jen tak něco ho nerozhází (pokud nejde o hormony). Všechno zvládá až se stoickým klidem, což je vzhledem k událostem v jeho životě velice obdivuhodné. Ví, kde jsou jeho limity a ví, že jeho hlava je cenná trofej pro výstavku na zdi nejednoho boha. A přesto zvládá přežívat už nějaké to století. 

Kromě toho jsou knihy velice dobře propojené s mytologií i historií. Informace jsou velice akurátně a stravitelně podané. Dozvíte se hrozně moc informací o nejrůznějších stvořeních, mytologiích a božstvech. Přestože se v tom v prvním díle budete fakt ztrácet, postupně si vytvoříte mentální seznam jmen a jejich postavení a budete si to užívat. A je to fakt jízda. 

Knihy jsou krátké a mají malý formát, proto je spád děje opravdu rychlý. Většina věcí se vysvětluje spíše za pochodu a rozhodně vám neuškodí alespoň lehký přehled, abyste se v tom lépe zorientovali. Na začátku každého dílu máte užitečný slovník, který jsem popravdě ani jednou nevyužila, ale rozhodně k lecčemu dopomůže. 

Kroniky železného druida jsem si zamilovala už před lety, kdy byl první díl Prohnaný žhavou novinkou. Vrátila jsem se k němu až po několika letech a dala si maratorn rovnou tří dílů, které jsem za ty roky doma nastřádala. Přestože byl každý díl něčím výjimečný: Prohnaný byl o keltských bozích, Proklatý o covenu čarodějnic a Praštěný o asgárských bozích a Thórovi, tak za nejlepší jednoznačně považuju právě trojku. A moc se těším, až se dozvím, o čem jsou ty další díly, protože minimálně čtyřka vypadá fakt zajímavě. 

Tuhle sérii doporučuji všem, kteří chtějí svižný a napínavý příběh, ve kterém toho mnoho nevychází podle plánů. Akorát není úplně od věci obrnit se trpělivostí, ze za začátku se v příběhu budete trochu ztrácet, a to především v tom množství cizích slov a jmen různých božtev. Ale když u toho vydržíte, stojí to za to. Fakt. 

Drahokamy jsou taková ňuňu série. Pojímají strašně krátký časový interval, ale nejsou utahané. Mají sarkastické a vtipné postavy, které čas od času budete chtít trochu plesknout, ale beztak je budete milovat. A taky budete dost váhat nad tím, kdo je záporák a kdo ne. Celou sérií se proplétá taková milá romantická linka, která se bohužel trochu nevhodně vystupňuje v posledním díle. A musím zkonstatovat, že i když nemusím cestování časem, tady to dohromady zapadlo až podezřele hladce.

Drahokamy jsou venku už nějaký pátek. Je to trilogie od německé autorky, ale zasazená do prostředí Anglie. Je to odpočinková četba psaná naprosto lehkým a čtivým jazykem s moc příjemným překladem. Příběh krásně plyne, text není zbytečně košatý a autorka má navíc moc příjemný a místy dost sarkastický smysl pro humor, který jsem si zamilovala především skrze hlavní hrdinku Gwendolyn.

Ústředním tématem je cestování časem a obrovské tajemství, které ale nikdo pořádně neví, jaké je. Série je takový lehký mix literatury pro dívky (protože romantika), fantasy (protože duchové), sci-fi (protože cestování časem) a detektivky (protože nevíte, kdo je vlastně záporák, a taky protože to tajemství, že jo). Ačkoli se autorce nepodařilo skrýt všechna tajemství až do konce, vůbec to nebylo na škodu. Bylo vidět, že příběh má opravdu dobře rozmyšlený, protože události nakonec zapadaly do sebe a celé to dávalo smysl. Jenom jsem to rozuzlení bylo malililinko kýčovité, ale co už. To se u YA dá čekat, a rozhodně jsem četla už i horší.

Drahokamy jsou čtením na chvilku. Jelikož se série moc nevleče a ani nepopisuje dlouhý děj, všechny díly slupnete mrknutím oka. Dobře se pobavíte, budete se uculovat a místy zadržovat i dech. Přestože mě trochu zklamalo, kam až autorka v příběhu ohledně fantaskních prvků došla a přišlo mi, že finále trochu přepískla, bylo to velice dobré čtení. Přesto knihu doporučuji spíš mladším čtenářkám (okolo 15 let), i když jako oddychovka pro straší je to více než obstojné.

Devět dní je akční sci-fi příběh s post-apo nádechem. Prostředí příběhu je zasazeno do vojensky orientované a nábožensky zfanatizované společnosti, proti které stojí skupina Nevěřících. Děj sleduje elitního vojáka Parkera, který dostane za úkol zajmout Seru, jednu ze členek Povstalců, jenomže se to díky nepřízni počasí zvrtne a oni spolu musí strávit několik dnů v temné jeskyni, kde se chrání před vlivem živlů. 

Příběh začáná vhozením přímo do děje, nenajdete tu moc omáčky a rovnou utíkáte před nebezpečím. Vyprávění je er-formou z několika pohledů, které se střídají většinou po kapitole, anebo jsou vyznačeny větší mezerou mezi odstavci. Vojenská tematika ze stárnek přímo dýchá, je to hlavní téma knihy a autorka jej má překvapivě dobře zmáknuté. Možná bych trochu uvítala podrobnosti o podmínkách mezi obyčejnými obyvateli, ale toho se třeba dočkáme v pokračování. To ale nemění nic na tom, že svět byl vymyšlený velice dobře. 

Ze začátku mi velice silně připomínal sérii Nebe od Verinicy Rossi (dva lidé z neslučitelných společností s jiným světonázorem, obava z chorob, Růžové bouře, jeskyně), naštěstí se ale tyhle podobnosti začaly časem rozcházet a pomalu na ně čtenář pozapomněl. Autorce se navíc dařilo čtenáře překvapovat a nešetřit zvtraty, které se tam objevovaly doslova z čistého nebe. Na druhou stranu z toho alespoň vycházelo, že nic se v knize nedělo náhodou. Přesto už od začátku tuším, kdo je ten hlavní zrádce.

Autorka má zajímavý styl vyprávění, který ale vynikne spíš v popisných částech a vnitřních monolozích postav než v akci a dialozích. Popisy akce byly mnohdy zmatečné a často jsem se musela vracet v textu, abych zachytila, co se vlastně děje. Na druhou stranu tento problém se postupem knihy redukoval a poslední velkou akci jsem zvládla proletět rychlostí blesku a na první pokus.

Dialogů nebylo nijak extra hodně, ale očividně to stačilo postávám k vytvoření vlastních motivací a v tuto chvíli narážím hlavně na velice pevné citové pouto hrdinky na jejího v té době zajímatele. Jsem moc ráda, že se v tomto smyslu zmiňoval Stockholmský syndrom, protože jinak bych si klepala na čelo a bylo by to něco, přes co bych se v knize pravděpodobně nepřenesla. Parkerova motivace je taktéž trochu v mlze, na druhou stranu jeho nábožensky vymytý mozek a vojenské pohnutky nadělaly paseku samy za sebe.

Přesto postavy byly velice dobře vystavěné. Postupem se měnily, a to také proto, že kniha sleduje širší časový horizint několika měsíců. Každá postava měla silné a slabé stránky, kterých si naštěstí byly vědomy. Velké plus patří rozhodně tomu, že ani jedna postava nekopala přímo za jeden tým a nebyla ani dobrá ani špatná - jednoduše byly prostě lidské. Navíc každý jeden jejich čin měl odezvu v podobě nějakých následků, ať už pozitivních či negativních. 

Ačkoli jsme české sci-fi nikdy nevyhledávala, autorka mě přesvědčila o tom, že bych to měla napravit. Hlavní výtka patří podivné insta-love s malou motivací postav a tomu, že se Sera větišnou chovala jako hrdinka YA románů a ne jako dospělá žena. Druhou věcí je občasná zmatečnost akčních scén, které pak navíc působily docela uspěchaně. Tyto nedostatky ale velice obstojně vyrovnává propracovaný, zajímavý a smysluplný svět, propracované postavy, které měly velkou řadu vlastních nedostatků a často si to uvědomovaly, a v neposlední řade samotné vyprávění. Už se těším, až se mi do rukou dostane dvojka. 

Autor: Zuzana Strachotová; Série: Devět dní #1; Vydáno v originále: 1. 11. 2017 (Devět dní; Fantom Print); Počet stran: 320; Hodnocení na goodreads: 3.82 při 82 hodnoceních.

Za poskytnutí výtisku k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Fantom Print. Knihu si můžete zakoupit rovnou na jejich eshopu. Děkovat mi můžete později.

Virtuální realita je poměrně nové téma. A zároveň je to něco, na co čím dál tím častěji narážíme v běžném životě. Marie Lu se tedy podařilo vytvořit poměrně realistickou vizi budouncosti, kde se virtuální svět stal neoddělitelnou součástí toho skutečného. A ačkoli taková budoucnost vypadá především v prvním díle Warcross spíše utopisticky, autorka se zaměřuje i na tu negativní stránku - ztráta anonymity, hackerství, elektronický panoptikon a zanechávání digitálních stop. 

Warcross sleduje poměrně přímočarý příběh, kdy se hlavní postava Emika nahackuje do světové herní události Warcrossu. Tím na sebe strhne pozornost majitele herní společnosti Hidea Tanaky, který se jí rozhodne nabídnout práci - někdo se snaží překazit Warcrossový turnaj a je právě na Emice, aby toho zločince chytila.  Emika tou dobou ale netušila, že tím sází všanc svůj život i život svých blízkých. A rozhodně netušila, že ne všechno může být takové, jaké se zdá. 

Warcross mě zas tolik nechytl. Má hráčská duše byla popisem virtálního prostředí spíše neuspokojená, příběhová linka mi nepřišla až tak atraktivní a rozčilovala mě víceméně nadbytečná romantika. Přesto to vůbec nebylo špatné čtění. Naopak. Jak už jsem zmiňovala, Marie Lu vytvořila velice zajímavý svět, který by se s velkým nahledem možná dal označit i za poměrně realistickou vizi budoucnosti. Jen pro mě byl málo detailně rozpracovaný a mnoho věcí zůstávalo jen v abstraktní rovině. Ocenila bych více technických detailů, trochu více kódů a hackování. Hrozně mě mrzelo, že tam byla poměrně násilně našroubovaná romantická linka, která spíše rušila. Navíc se ne všechny zvraty povedly na jedničku, protože ten hlavní jsem čekala hned od první možné chvilky. 

Oproti tomu Wildcard byla smršť napětí a akce. Jedna scéna střídala druhou, nebyl nejmenší prostor na nudu a těch zvratů tam bylo tolik, že se vám zatočí hlava. Wildcard bylo stejné a zároveň úplně jiné než Warcross. Všechno se najednou krásně pospojovalo a začalo dávat smysl. Motivace postav, veškeré události, prostě všechno. A dokonce se i autorka rozhodla více nám přiblížit minulost vedlejších postav, což bylo něco, co mi relativně dost chybělo v prvním díle. Zmizela romantika a nahradilo ji něco hlubšího, opravdovějšího a důležitějšího - rodina.

WARCROSS: Autor: Marie Lu; Série: Warcross #1; Vydáno v originále: 12. 9. 2017 (Warcross); Vydání u nás: 1. 10. 2018 (CooBoo); Počet stran: 319; Hodnocení na goodreads: 4.19 při 58 232 hodnoceních.

Hlavní postavy, Rowan a Citry byly rozvinuté a zajímavé charaktery. Každá měla vlastní motivy, i když se mi trochu příčila Rowanova obětavost - ale i to mělo svůj vlastní vývoj. Trochu mě mrzelo, že na konci knihy bylo víc kapitol z pohledy Citry na úkor těch Rowanových. Chápu, že její dějová linie měla větší potenciál, ale stejně mě to trochu mrzelo. 

A je fakt, že jsem absolutně netušila, kam autor ten příběh směřuje. Říkala jsem si, že ta zápletka přeci nemůže být tak průhledná, jako se jeví, ale přesto se mi dařilo spolknout všechna autorova vodítka. Obecně se autorovi velice dobře dařilo celý příběh vystavět. Byla tam akce a napětí a vždycky, když jsem se bála, že to bude sklouzávat k nudě, změnil směr a začal se ubírat někam jinam. Zároveň nezapomínal upozorňovat na odlišnosti mezi jeho fikčním světem a tím naším reálným. Proto člověk nezapomínal, že je ve světě řízeném umělou inteligencí a nr v tom našem chaosu. Zároveň nás ale těmi informacemi nezahlcoval, ale nezůstaly ani mezery. 

I když Smrtka popisuje poměrně do hloubky morbidní témata a v zásadě tak nějak zhmotňuje jeden z největších lidských strachů - smrt, nepůsobí vůbec depresivně nebo právě morbidně. Čtenář si uvědomuje, že je to prostě součást lidského života a jinak to nejde, je to přirozený proces a prostě to tak musí být. Tím pádem kniha ani moc nehrála na city, ačkoli dokázala vyvolat dlouhou řádku nejrůznějších emocí. 

Smrtka je pro mě sedmou letošní knihou a zatím rozhodně nejlepší. I když mi trvalo velice dlouho ji dočíst, podala svižný, napínavý a zajímavý  příběh. Hodně mi hrála do noty většinová absence romantiky a zároveň přítomnost akce a nasilí (i když to zní velice, velice hloupě, snad mě chápete). Moc oceňuji, že i když k tomu měla kniha veliký potenciál, autor to udržel v rozumné rovině a příběh nesklouzl k podivnému krvavému masakru. A i když tam smrtí bylo velmi hodně, čtenář dostával prosto, aby si eticky rozmyslel, které z nich byly správné a které ne. 

Hrozně mě ale štve, že nikdy nebylo víc napsáno o tonistickém kultu. Tihle lidé podle mě mají obrovský potenciál a hrozně moc bych chtěla o nich vědět víc. Kdo, proč a jak, jaké mají teoretické zázemí, odkud se ta víra vzala a prostě všechno tohle. Vždycky to bylo jen podivně nakousnuto a následně utnuto. Doufám tedy, že v dalších dílech se o nich dozvíme o něco víc. 

Knize dávám velice zasloužené čtyři hvězdičky a jsem moc zvědavá na pokračování, které by mělo vyjít už teď v dubnu. Knihu doporučuji všem, kteří chtějí trochu jiné YA a nebojí se vážných témat, smrti a trochu toho filosofování. Určitě si knihu zamilujete, protože kromě příběhu autor píše moc příjemně, svižně a překlad je taky na jedničku.

Před nedávnem Moba vydala knihu Ink: Tajemství kůže. Kniha má neuvěřitelně nádhernou metalickou obálku, která rozhodně lahodí oku. Jako obvykle jsem do knihy šla úplně naslepo a právě obálka byla rozhodujícím faktorem, proč si knihu pořídit (a také to, že jsem v tu chvíli nutně potřebovala něco na čtení, abych neumřela nudou). Později jsem ale zjistila, že kniha podává i poměrně dost zajímavý příběh s neuvěřitelně propracovaným světem. 

Ink se odehrává v městečku Svatoměstí. Na tomto místě žije spořádaná a poslušná společnost, která žije s jediným cílem – prožít dobrý život a ten si prostřednictvím tetování zaznamenat na kůži. Kůže je v tomhle světě posvátná, a právě skrze ni se na lidi vzpomíná – po smrti se člověk stáhne z kůže, ze které se udělá kniha, kterou si pozůstalí mohou prohlížet. Hlavní hrdinka Leora tomu vždy věřila. Dokud nepřišla o otce, o toho nejhodnějšího člověka, kterého znala. Později ale zjišťuje, že nic není černobílé. A že tetovaní nejsou jen dobří… a že obávají Prázdní nemusí být tak zlí, jak o nich mluví pohádky. 

Kniha má tři sta stran, ve kterých je detailně popsaný a rozebraný svět, ve kterém Leora žije. Autorka zabředává hluboko do mytologie (zprostředkované skrze pohádky) a místních zvyků. Mluví o kůži jako o vzácné komoditě tak přesvědčivě, že začnete mít pocit, že opravdu tomu tak je i v našem světě. V první řadě se ale musíte trochu odpoutat od podivnosti toho, že stahování lidské kůže je tam posvátný proces a ne něco barbarského, jako to máme zafixované my.

Nicméně právě tahle hloubková sonda do filosofie prostředí zapříčinila to, že v knize zůstalo žalostně málo prostoru pro samotnou zápletku. Ono, sice během příběhu budete nacházet různá vodítka, ta si ale spojíte dohromady až o mnoho stran později, v podstatě až na samotném konci. Přesto se u čtení nebudete nudit. Alespoň mě právě vyprávění o světě bavilo natolik, že jsem nepotřebovala žádnou akci. Nečekejte ani romantiku, na tu nezbyl už žádný prostor a za mě je to jedině dobře. 

Postavy jsou sympatické, ale nedokázala jsem si s nimi vytvořit žádné silné pouto. Hlavní hrdinka byla v mnoha chvílích velice naivní, nicméně jí to dokážu odpustit. Líbilo se mi, že každá z postav měla svoje tajemství a nebyly pouze dobré nebo špatné. 

Ohledně vyprávění mi dělal velkou radost nejen styl psaní, ale také překlad. Po dlouhé době jsem četla knihu, ve které mi žádné fráze netrhaly oči a dokázala jsem uvěřit jeho autentičnosti. Zároveň velká pochvala patří korektuře, protože si nevybavují žádnou zásadní chybu v textu, což vždy moc oceňuji. 

Na poli YA literatury je velice těžké nalézt něco originálního. Alice Broadway se ale podařilo vytvořit neokoukaný a především propracovaný svět, který toho pravděpodobně má ještě hodně co vyprávět. Žánrově je velice těžké knihu zařadit, proto se o to ani nebudu pokoušet. Přesto bych ji doporučila všem, kteří mají rádi to klasické YA, ale hledají něco neokoukaného a nového. Knize dávám zasloužené čtyři hvězdičky a jsem moc zvědavá, co z příběhu vyleze v pokračování.

ASK THE PASSENGERS, A. S. KING

ZÁPLETKA: Hlavní hrdinka Astrid se s rodinou přestěhovala z New Yorku na maloměsto. Nejen, že mezi obyvatele nedokáží zapadnout, ale jsou také terčem neustálé šeptandy. Drby se tam šíří nadsvětelnou rychlostí a vy si musíte dávat velký pozor, aby vaše tajmeství zůstala uchována. Hlavně tak velká tajemství jako to, že jste lesbička. Astrid má problém najít dostatečnou důveru ve své okolí, a tak se upne k hodinám filosifie a jako rádce si vybere Sokratese (kterého pojmenuje Frank), kterého si čas od času zhmotňuje jako halucinaci, aby ji poradil se svými rozhodnutími. Další věcí je, že Astrid má pocit, že nemá kam ventlilovat svou lásku (protože v životě nemá lidi, kteří by ji byli ochotni přijímat), a tak hodiny leží na pinkikovém stole, pozoruje letadla a posílá jim svou lásku. Pasažéři ji kupodivu přijímají a my v krátkých pasážích, kdy se uskuteční skok ve vyprávění k nim, s nimi můžeme zažít, jak se jejich životní problémy (spojené s láskou) najednou vyjasňují. 

TÉMATA: Celá kniha pojednává o Astrid a jejím vyrovnávání se se svou sexualitou. Přestože má už několik měsíců přítekyni, není si jistá svou orientací a její rozpolcení ze stránek přímo sálá. Zároveň její nejlepší kamarádi, hvězdný pár školy, jsou jen zástěrkou pro jejich pravou orientaci. Právě téma coming-outu mi přišlo skvěle zpracované, nicméně kniha se opírá i o další témata, která dlé mého nebyla tak dobře rozvedena. Maloměšťáství, hulící otec, maniodepresivní matka (alespoň tak na mě působila), odtažitá sestra a další. Autorka v krátkých příbězích o cestujících v letadlech nakousává i mnohem více témat, které jsou ale rozvedeny pouze na pár stran. 

HLAVNÍ HRDINOVÉ: Astrid je velice příjemná a zmatená hrdinka. Byla to naprosto typická teenagerka, která řeší svoje problémy, neví, co se sebou (bohužel si nejsem jistá, jestli je dobré hledat odpovědi na životní otázky v Platonově Ústavě) a zároveň neví, jak najít pochopení u svého okolí.  Právě Astridino okolí mi přišlo jako zásadní problém - v knize nenajdete ani jednu postavu, která by se k ní chovala dobře. Všichni ji nutili do něčeho, co ona sama nechtěla, podráželi ji a nebrali ji vážně.

ROMANCE: Mezi Astrid a Dee panovala nějaká chemie, nicméně byla vždycky totálně zazděná Deeiným chováním. Ta holka ji stále do něčeho nutila a když se proti ní Astrid ohradila, vždycky z toho byl problém. Neměla jsem z toho tedy moc pocit, že by se dvě měly mít opravdu rády a že je v tom něco jiného než účel autorky. Přesto je celá kniha o lásce v jejích nerůznějších formách.

PROČ ČÍST: Poustavý s originální styl psaní. Otevřená zpověď dívky, která se potýká s dospíváním a sexualitou. Necenzurovaná verze teenagerů, kteří chtějí žit podle sebe. Autentický příběh o životě na malém městě, jehož požadavky na dokonalý život nesplňuejete. Sonda do nefungující rodiny, která si to nechce uvědomit. 

CRACKED UP TO BE,  COURTNEY SUMMERS

ZÁPLETKA: Parker byla populární jedničkářka, kapináka roztleskávaček, přítelkyně a miláček učitelů. Dokud se z ní po jedné párty nestala problémová troska. Parker přestala dělat úkoly, utíkala z domova, opíjela se ve škole a všechny od sebe odehnala. Nikdo ale neví, co za tím je, protože se všemi o tom odmítá mluvit. Je to jen póza, anebo se opravdu stalo něco, co jí zničilo život?

TÉMATA: Kniha pojímá opravdu hodně témat. Požívání alkoholu, sex, záškoláctví, lhaní, problémy s autoritami, úzkosti, psychické problémy a mnoho dalšího. Autorce se to všechno podařilo stěsnat do realistického příběhu o zničené holce, která své problémy utápí v alkoholu a horko těžko se snaží udržet ve škole, aby mohla odmaturovat. Nicméně je na ni přímo vidět, jak má psychiku v háji a vy prostě víte, že je v tom něco víc než jen mladický rozmar.

HLAVNÍ HRDINOVÉ: Parker je hrdinkou, kterou si prostě neoblíbíte. Je drzá, nepříjemná, všechny odhání a jedná přesně tak, jak to odporuje zdravému rozumu. Na druhou stranu s ní budete soucítít a budete mí takový to nutkání jí pomoct, i když nemůžete. Přesto budete pozorovat, jak na ni působí okolí a jak v některých chvílích její tlustá slupka praská a objevuje se pravá Parker "předtím". A vy jí budete chtě nechtě fandit.

ROMANCE: Cracked Up to Be je jednou z těch knih, kde romance nehraje zásadní roli. Sice dostává hodně prostoru Parkeřin expřítel Chris (kterého budete milovat) a nový kluk Jake, který Parker hodně pomůže chovat se zase človek, ale nečekejte žádnou romantiku. Zároveň se v knize hodně mluví o sexu a vztahy rozhodně už nejsou jen o držení se za ručičku.

PROČ ČÍST: Nedokonalá a originální hrdinka, kterou nebudete mít rádi, ale budete jí fandit. Zajímavé vedlejší postavy. Řada problémů, které jsou běžné, ale v YA se soustavně vynechávají. Skvělý styl psaní. Odhalování záhady, kterou budete tušit, ale nepřijdete na ni. Fakt reálný obraz dospívajících, který se nesnaží nic předstírat. 

THE FILL-IN BOYFRIEND

Hlavní hrdinové: Gia je sebestředná, povrchní a oblíbená holka, která vám má lézt na nervy - což s přehledem splňuje. Příběh je vlastně takovým jejím sebeuvědoměním, že být oblíbená není všechno a že v životě jde o mnohem víc. Hayden je roztomilý kluk od vedle, který je takovým Giím guru, který jí otevře oči a dokáže jí, že život není jen honba být oblíbený. Kromě těchto dvou postav velký prostor dostala Haydenova sestra Bec (zamilujete si ji!). Bohužel Giiným kamarádkám není zas takový prostor věnován (no, byly to slepice), což je trochu škoda, protože se jich zápletka docela dost dotýkala. 

Romance: Hlavní hrdinové se z počátku neznají, a tak máme přehled o jejich vztahu hned od začátku. Asi pro to nemám vlastní škatulku, nicméně je to takový ten roztomilý druh vztahu, kdy ani jeden moc nevědí, co od sebe mají čekat a celkově vás to nutí usmívat se jako idiot. 

Zápletka: Před maturitním plesem (doslova před) se s Giou rozejde její přítel Bradley. Nebyla by to taková pohroma, nicméně Gia ho konečně měla představit svým kamarádkám a dokázat jim, že Bradley opravdu existuje. Takže místo toho, aby nakráčela na ples sama, zmanipuluje úplně neznámého kluka k tomu, aby se vydával za jejího přítele. Gia ale nepočítala s tím, že ji ten neznámý kluk absolutně okouzlí... a že se bude do svých lží stále více zaplétat.

Hodnocení: Tuším, že tohle byla má třetí kniha od Kasie a pořád mě měla čím překvapit. I když mi Gia dost lezla na nervy, dalo se to vydržet, protože přesně o to šlo. Nicméně kniha byla plná úsměvných momentů a vám tak jako tak nezbylo nic než fandit hlavním hrdinům. Protože i Hayden byl strašně roztomilý a Gia se postupem času taky vzpamatovala, i když by někdy potřebovala facku. 

THE DISTANCE BETWEEN US

Hlavní postavy: Caymen je holka z chudších poměrů, která žije v malém zapadákově plném boháčů. Caymen je rozumná, skromná, cílevědomá a sakrastická (její sarkasmus budete milovat!). Má srovnané priority a pomoc její mámě je na prvním místě, dokonce i před vysokou. Xander naopak je dědicem hotelového impéria. Přestože by měl být rozmazleným frackem, je pozorný a milý, nápomocný a celkově... ahhh.

Romance: Hlavní hrdinové se na začátku neznali a dělí je obrovská materiální propast, o které ani jeden nemluví. Je to taková alternativa pohádky o Popelce, kdy se princ zamiluje do chudé holky. Každopádně ten vztah byl sice dost roztomilý, nicméně hodně málo uvěřitelný, jelikož nikdy nebylo odhaleno, proč se o Caymen začal tolik zajímat. Autorka tam také trochu nenápadně zakomponovala milostný trojúhelník, ale stejně bylo už od začátku jasné, jak to dopadne. 

Zápletka: Caymen pracuje v matčině obchodě s panenkami, který spíše prodělává. Xander je vnukem její oblíbené zákaznice, který se jednoho dne objeví v jejím obchodě. Caymen ale vždycky měla předsudky vůči boháčům a Xander není výjimkou. Až na to, že se jednoho dne objeví u nich před obchodem s horkou čokoládou a borůvkovými muffiny. A začne jí kazit veškeré představy o bohatých.

Hodnocení: The Distance Between Us jsem přečetla za jeden večer a byla to taková Kasie, na kterou jsem zvyklá. Přestože moc nemusím ty poor-rich vztahy a celkově tomu příběhu chyběla nějaká větší hloubka - kromě rodinných problému, dokázala jsem si čtení užít a usmívat se jako blbeček. Nicméně příběh trochu držel pohromadě všudypřítomný sarkasmus, který prostě nejde nemilovat. 

LUCKY IN LOVE

Hlavní postavy: Maddie je holka od vedle, která má ráda zvířata a svojí rodinu, kterou postihly finanční potíže. Když se jí ale do rukou dostanou peníze, transformuje se na rozhazovačnou, nezodpovědnou slepici, která si myslí, že peníze vyřeší veškeré její problémy. Seth je milý a pozorný Asiat, kamarád, kterého by si mohl každý přát, protože pomůže vždycky, když je potřeba.

Romance: Ne-e. Přestože bylo od prvních stránek jasné, že se ti dva dají dohromady, vůbec to mezi nimi nefungovalo. Měl to být takový ten klasický friends-to-love vztah, jenomže já v nich pořád viděla jenom kamarády. Možná ani to ne. Ani jeden nedával najevo důvody, proč by se měli dát dohromady, možná jenom okrajově nějaké fyzické sympatie a to, že oba pracovali v ZOO. Oproti všem ostatním knihám, které jsem od Kasie West četla tohle byla velice slabá romance a v podstatě nemůžu uvěřit tomu, že i tuto knihu psala tato autorka.

Zápletka: Maddiina rodina se potýká s finančními problémy a rodinnou krizi. Její otec před lety ztratil práci a její máma to nezvládá utáhnout sama. Když má Maddie osmnácté narozeniny, její rodiče se pohádají u rodinné večeře, vybodnou na ni její jediné dvě kamarádky a prodavačka na benzínové pumpě je na ní protivná... koupí si los do loterie. A vyhraje padesát milionů dolarů. Najednou zjišťuje, že nepotřebuje stipendium na vysokou, její bratr může splatit půjčky a její rodiče se třeba přestanou hádat. A ona se najednou stane oblíbenou. Ale stojí tahle zlatá klec vůbec za to?

Hodnocení: Veliké zklamání, za což jsem vlastně ráda, alespoň vím, že Kasie dokáže napsat špatnou knihu (i když moc nevěřím, že tohle psala opravdu ona). Nicméně dát do ruky osmnáctileté holky tolik peněz je prostě šílené a Maddie, která mi byla ze začátku fakt sympatická, se změnila na totální blbku, která si myslela, že si všechny koupí. Nejvíc mi asi vadil přístup jejích rodičů, kdy jí pořád opakovali, že jsou to její peníze, a ať si s nimi dělá, co chce, ale že by možná měla zajít za konzultantem. A tím to skončilo - rodiče dostali svůj milion a už se nestarali. Jakože... fakt?

Po dočtení Love, Life and the List jsem měla nutkavou potřebu přečíst si od Kasie West nějakou další knihu (jelikož jsem ji do té doby vůbec neznala - shame on me!). Po dlouhém studování goodreads a hodnocení jejích knih (a několika dalších faktorech) jsem se rozhodla právě pro P. S. I Like You. 

Musím říct, že zhruba do poloviny jsem si nebyla jistá, jestli to byla správná volba. Přestože Kasiin styl psaní mi neuvěřitelně sedí, nemohla jsem se ztotožnit s příběhem a hlavní hrdinka mi spíše lezla na nervy, než abych s ní nějak sympatizovala. Pak se to ale zlomilo a začaly se u mě objevovat příznaky toho, že se mi to vážně líbí. Jmenovitě to byly následující: culila jsem se jako měsíček na hnoji, vzdychala a nadávala, měla akutní potřebu číst dál (přestože se tam nedělo nic akčního) a při scénách mezi hlavními hrdiny jsem se málem rozpustila blahem. 

Hlavní hrdinka Lily je milovnicí hudby a asi stejně velkou odpůrkyní chemie. Proto veškeré hodiny místo zapisování prvků tráví sněním a vymýšlením textů písní, které si zapisuje do sešitu. Nicméně její nepozornost nemohla uniknout jejímu profesorovi, a tak má striktní zákaz vytahovat svůj zápisník na hodině. Co ale bude dělat s myšlenkami, které z její hlavy nezmizí, dokud si je nezapíše na papír? A tak najde alternativu - na lavici tužkou naškrábe pár veršů z písničky od své oblíbené kapely.

Tímhle momentem se rozbíhá kolotoč událostí, které Lily tak trochu převrátí život naruby. K jejímu překvapení (a jejímu přesvědčení, že je jedna z mála, co poslouchá indie rock) jí na lavici někdo odepíše. A poté, co si vymění pár krátkých zpráv na lavici, začnou si na místě nechávat dopisy. Kdo je ale ten tajemný, kdo Lily schovává dopisy pod lavicí, svěřuje se jí a vtipkuje? Rozhodně ne ten, koho by čekala.

(Ne)anonymita a postavy do počtu 

Už od prvních stánek mi bylo jasné, kdo je Lilyin dopisovatel. I když mě to čekání trochu frustrovalo, líbilo se mi Lilyino uvažování a hádání, kdo by to být mohl. Ale přestože jsem to tušila, docela mě překvapilo samotné odhalení a to, jak se k tomu postavila. Ale přestože její vztahy s dopisovatelem v realitě nebyly moc růžové, moc jsem v tom neviděla tolik avizovanou nenávist. Teď nevím, jestli není chyba na mé straně, ale podobně jako oni dva se občas bavím se svými dobrými kamarády a rozhodně bych v tom nenávist nehledala. Obecně jsem tedy měla pocit, že se autorce moc nepodařilo ukázat dopisovatele v negativním světle a asi tak do třicáté stránky mi přišel jako slaďouš. 

Trochu mě mrzelo postavení její kamarádky Isabel, která působila čistě jako vyplňující postava, která se tam objevovala ve chvílích, kdy Lily potřebovala s něčím poradit. Obecně tam byla spousta postav, které v příběhu nehrály větší roli a nedostaly moc prostoru, přestože by to příběhu spíše pomohlo. 

Na druhou stranu poměrně velký prostor dostala Lilyina velká (a trochu hippiesácká) rodina, která mě opravdu bavila. Naštěstí se nejednalo o smutné osudy a rodinná dramata. Lilyina rodina prostě byla jenom velká (šest lidí pod jednou střechou) a bláznivá. Často bylo referováno na rozruch, nepořádek, křik a nedostatek soukromí, což takhle na stránkách knih bylo úsměvné, ale v realitě asi dost peklo. 

Dopisy, texty a zase dopisy

Nejúžasnějšími částmi byly dopisy, které si hlavní dvojice vyměňovala. Vystavění jejich vztahu právě skrze ně bylo velice uvěřitelné (přestože to u love-hate vztahů často moc nefunguje) a strašně jsem jim fandila. Nevím, jestli je to tím, že jsem trochu oldschool a dopisy mi stále přijdou hrozně romantické, ale fakt mě tahle část vyprávění chytila za srdce. Oproti tomu mě skládání textů písniček moc nebralo, a tak jsem v nich ani nehledala nějakou větší hloubku, což si teď zpětně říkám, že je možná trochu škoda. 

***

Kasie West je pro mě stále novou autorkou a rozhodně s jejími knihami nekončím. Nalezla jsem v ní svou druhou Jenny Han a její příběhy jsou mi více než sympatické. Přestože jsem tomu ze začátku moc nevěřila, ani P. S. I Like You mě vůbec nezklamalo, naopak mě to velice příjemně překvapilo a já jsem při čtení téhle oddechovky strávila několik příjemných hodin. A znovu si zazoufala nad tím, že knižní hrdinové neexistují ve skutečnosti. 

Autor: Kasie West; Vydáno v originále: 26. 6. 2016 (P. S. I Like You); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 330; Hodnocení na goodreads: 4.07 při 22 720 hodnoceních.

Sci-fi série Vesmír u nás vycházela před lety u CooBoo. Kromě českého překladu ale získala mnoho pozornosti už jenom díky nádherným obálkám - a jejich následné změně, kolem čehož byl ještě mnohem větší poprask. Nicméně Beth Revis nevsadila jenom na hezký obal. Zároveň se jí podařilo vytvořit velice originální svět, ve kterém je zasazen podobně neotřelý a dobrodružný příběh. 

Universum je generační vesmírná loď, která byla vyslána na tři sta let dlouhou cestu na novou planetu. Kromě obyvatelů lodi veze vzácný náklad - sto zamražených lidí ze země. A nejen ledajakých. Jsou to největší vojenské a věděcké kapacity. Mezi nimi je i teenagerka Amy, která je na rozdíl od ostatních postradatelná. Alespoň pro zatím. 

Shodou několika událostí se Amy probudí o téměř padesát let dříve, než je plánovaný čas doletu. Najednou se dívka z planety Země ocitá na vesmírné lodi mezi monoetnickými lidmi, kteří jsou poslušně oddaní Otci, vůdci lodě. Ačkoli Amy nevychází se samotným Otcem, sblíží se s jeho nástupcem Synem. A společně zjišťují, že život na lodi není takový, jaký se zdá... Ve skutečnosti vlastně zjišťují, že žijí ve velice dobře promyšlené konspiraci. 

Beth Revs je velice zdatná vypravěčka, který umí vybudovat napětí a udržet čtenáře u příběhu. Zároveň pracuje s nedokonalými hrdiny, kteří dokáží udělat i špatná rozhodnutí a nést za to následky. Přestože je příběh vyprávěný ze dvou pohledů (Amy a Syna), překvapivě dobře to funguje a každý je jiný, dokonce mají i trochu jiný styl vyprávění. Přesto jako postavy nebyly na stejné úrovni a jedna z nich vždy trochu zaostávala. V prvních dvou dílech měl větší prostor Syn, ve třetím potom byl poměrně nedůležitý a hlavní vypravěčskou funkci plnila Amy. 

U trilogií se často stává, že autoři se v určitém bodě začnou vykrádat, anebo některý z dílů působí přebytečně. První díl, Loď mezi hvězdami, byl dostatečným uvedením do příběhu, nastínil pravidla světa a definoval roli každé postavy v příběhu. Druhý, Milion sluncí, sice místy působil pouze jako spojnice mezi prvním a posledním dílem, nicméně čtenář velice brzy zjistí, že události z prostřední části příběhu mají důležitou roli pro nadcházející události. Milion sluncí navíc nabízí úplně jiné vyprávění než jednička, což pro některé čtenáře může být šok. Z jemné narace prvního dílu, která působila velice lehce a vyváženě, se stává poměrně drsný příběh, který nešetří násilím a dějovými zvraty. Třetí díl Všechny barvy země se vrací trochu k původnímu stylu, jelikož se drasticky změnilo prostředí příběhu. I když z něho úplně vyprchala syrovost a bezprostřednost Milionu sluncí, vracíme se k vysvětlování zákonitostí světa a trochu odlehčenému stylu vyprávění. 

Přestože Vesmír působí jako typická YA spíše pro spodní hranici tohoto věkového rozmezí, překvapivě dost se mi líbila. Přestože jsem z jejího maratonování byla poměrně unavená, hlavní hrdinové mi nezačali lézt na nervy, příběh měl logiku a netočil se v kruhu. Navíc se stále udržovalo jisté napětí a přestože jsem většinou uhádla hlavního padoucha, nebyla jsem z vývoje událostí zklamaná. 

Tak trochu náhodou (asi tak jako vždycky) jsem se setkala s autorkou Kasie West. Autorka má na kontě už docela velkou řádku knih, dvě dokonce vyšly i v češtině, ale mě se stále tak nějak vyhýbala. Až se mi do rukou zcela náhodou dostala kniha Love, Life and the List. A já po přečtení několika stánek zjistila, že jsem nalezla novou Jenny Han (která naštěstí píše knihy jako na běžícím páse a ne jako reálná Jenny Han, u které umíráááám touhou po další knize). Takže pokud autorku ještě neznáte, hned si zapište do svých deníčků následující slova: "Nutně si musím přečíst něco od Kasie West. Hned. Teď."

Kamarád taky rád 

Abby maluje, pracuje v muzeu, má úzkostlivou matku s agorafóbií, otce na vojenské misi, úžasného dědečka a před sebou devět týdnů letních prázdnin, které má strávit se svým nejlepším kamarádem Cooperem, do kterého je jenom tak mimochodem zamilovaná. A navíc se chce přihlásit do podzimního malířského kurzu, ale chybí ji k tomu jediná věc - ještě nikdy své obrazy nevystavovala.

Když ukáže své obrazy kurátorovi v muzeu, odmítne ji. Prý je moc mladá a její obrazy nemají hloubku. Proto si Abby dává letní úkol - má měsíc na to, aby našla své srdce, rozšířila si své obzory a dala do svých obrazu trochu více citu. A tak s pomocí své matky a dědečka vytvoří seznam věcí, které potřebuje zažít, aby došla kýženého závěru. A kdo jiný by ji v tom měl pomoci a podporovat než její kamarád Cooper?

Rodina, přátelé a seznam 

I když je kniha romantická contemporary, Kasie West se do ní podařilo vmísit mnoho dalších prvků. Asi nejvýrazněji se promítalo Abbyino hledání sebe sama a utvrzování sebe sama ve světě. Abby se to dařilo především díky svému seznamu, který ji nutil vystupovat ze své komfortní zóny a starat se i o ostatní lidi. 

Poté to byly rodinné vztahy. Do jejího života se promítala absence otce, který sloužil v armádě (se kterým si psala ty nejbožejší e-maily), kterou nejvíce vnímala její matka. Poměrně často se autorka vracela k její agorafobii, panickým záchvatům a iracionálním strachům. Bohužel to nejdůležitější, co z toho vylezlo, byla skutečnost, že by v takovém případě měl člověk vyhledat lékařskou moc. 

Zároveň byla kniha tak trochu o plnění snů a o lidech v okolí, které by vás v nich měli podporovat. A ne vždy to úplně vyjde. Právě Abbyina touha po malířském programu ji vedla k dělání neobvyklých věcí, kdy jí většinou byl v patách Cooper. A právě chvíle mezi Cooperem a Abby byly nejlepšími částmi knihy. Ať už se na stránkách řešilo cokoli vážného, vždy jsem se těšila na jejich další dobrodružství a jejich sledování východu slunce se stalo jednou z mých nejoblíbenějších scén ever.

Friend-to-love 

Měla jsem velký problém vcítit se do postav. Na Abby mi nijak extra nezáleželo a nedá se říct, že by mi povahově seděla. Cooper byl definicí kluka od vedle, nicméně se mi taktéž nedostal pod kůži. (Každopádně to, že se občas choval jako totální idiot, mu dodávalo na autentičnosti, protože ani v nejmenším nebyl dokonalý.) Přesto mezi nimi fungovala jistá chemie, která mě dokázala přesvědčit o tom, že jsou opravdovými kamarády, rozumí si a znají se. 

Právě to, že se hlavní hrdinové poměrně důvěrně znají, mám nejradši na friends-to-love příbězích. Hlavní hrdinky pak hodně referují k tomu, co už spolu zažili, znají zvyky svého kamaráda, mají určité rituály... Prostě existuje velké množství věcí, o kterých se dá mluvit a které nezahrnují to, jak je ten druhý tajemný/krásný/nedostupný apod.  

Kasie West is my hero 

Contemporary knihy Kasie West se pro mě staly svatým grálem a až překvapivě moc mě začaly bavit. K vlastnímu překvapení jsem si dala tři její knihy v řadě. Mají skvělé postavy, nevynechávají rodiče a co víc, Kasie má jedinečně poutavý styl vyprávění, který vás prostě nutí číst dál. 

Autor: Kasie West; Vydáno v originále: 26. 12. 2017 (Love, Life and the List); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 384; Hodnocení na goodreads: 3.86 při 3 327 hodnoceních.

Už dlouho jsem se nepouštěla do fantasy, jejíž universum neznám. Pokud jsem za poslední rok četla nějakou takovou knihu, byl to rereading, spin-off či další díly. Ale už od doby ohlášení mě Na lovu lákalo a já se odhodlala tenhle iracionální strach z nových příběhů překonat. A povedlo se. 

I když Kráska vyrostla mezi šlechtici, zná tajemství lesa lépe než kdokoli jiný. Poté co její otec přijde o majetek, musí se i se sestrami odstěhovat pryč z města. Uleví se jí, protože v lese se už nemusí dál přetvařovat. Jenže při lovu její otec zmizí a Kráska nemá na vybranou. Vydává se ho hledat a stopuje tajemné Zvíře až do jeho království, do světa z pohádek, který ji může zničit, nebo spasit. Ale kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře? Když se Kráska vydá na lov Zvířete... Mrazivé převyprávění oblíbené pohádky. (oficiální anotace, CooBoo)

Nic než pohádka

Příběh je retellingem Krásky a Zvířete, propojené s pohádkou o Ptákovi Ohnivákovi. Kniha toho ale pobrala více z prvního jmenovaného a Ohnivák hrál spíše druhé housle. Pohádku o Ohnivákovi sice moc neznám, nicméně jsem z tohoto elementu měla pocit, že byl vyloženě do počtu, jelikož jej mohlo suplovat téměř cokoli jiného. Ale hlavní myšlenku dokázal dostatečně předat. 

Na lovu je pohádka. Krapet krvavější, něco trochu ve stylu bratří Grimmů, ale stále je to klasická pohádka o krásce a zvířeti, která toho nenabídla moc nového. A co víc, fanoušky Disney filmu nutí neustále očekávat mluvící nábytek. Mělo to za efekt, že dějová linka byla velice předvídatelná a i když si autorka někdy dávala na čas, čtenář měl velice dobrou představu o tom, kam příběh směřuje. 

Jediná věc, která vybočovala ze schématu pohádek bylo určité zasazení příběhu, tentokrát do středověké Rusi. Trochu mě ale mrzí, že právě lokalizace byla jenom tak mimochodem zmíněna asi ve třetině knihy a moc se k ní nevracelo. Ruská atmosféra nejvíce dýchala, když Jeva vyprávěla Zvířeti pohádky o Ivanovi a Vasilise (proč se za nejruštější jména považují právě tahle dvě?).

Ačkoli je to pohádkový příběh, předává poměrně nepohádkovou myšlenku. Ať už v knize budete hledat dobrodružství, lásku či něco jiného, neunikne vám, oč vlastně jde. Jak píše sama autorka v poděkování, Na lovu je příběhem o hledání sebe sama, o hledání vlastního místa ve světě. Přestože k tomu příběh směřoval spíše nepřímo a dělal iluzi, že ve skutečnosti jde o něco úplně jiného, v posledních kapitolách vše zapadne na to správné místo.

Vyprávění, metafory a romance

Kupodivu mě nijak nerušila er-forma, i když mě ze začátku málem odradila. Vyprávění je příjemné a hodně popisné. Autorka často zabředává do popisu lesa, toho, jak na Jevu působí. Zároveň nechybí ani dostatečná metaforičnost, která prohlubuje zážitek z pohádkového textu. Přestože jsou všechny kapitoly psány z pohledu hlavní hrdinky Jevy, před začátkem každé strany je několik řádků věnováno Zvířeti. Vyprávění Zvířete je úplně jiné, velice hluboké a metaforické. Člověka nutí přemýšlet i nad těmi pár slovy a přestože jich není moc (a někdy žádné), čtenář moc dobře ví, co se zrovna děje.

Plusové body patří tomu, že kniha nebyla přehnaně romantická. Vztah Jevy a Zvířete byl vyvážený, pozvolný a uvěřitelný (když opomenete všechny ty pohádkové skutečnosti jako drápy, chlupy, tesáky...). Zároveň nechyběla motivace k Jevinu chování, což rozhodně příběhu přidává k dobru. 

***

Přestože si myslím, že by se z kouzelného světa a ptáka Ohniváka dalo vytěžit mnohem více, knihu hodnotím velice dobře. Dokonce jsem ochotná jí odpustit trochu zmatený začátek a dlouhé popisy, protože i přes to mě příběh bavil a dokázal udržet. Přesto doporučuji ke knize přistupovat s lehkým odstupem, jelikož opravdu nenabídne o moc více, než všichni známe už od Disneyho. 

Autor: Maegan Spooner; Vydáno v originále: 14. 3. 2017 (Queens of Geek); Vydání u nás: 1. 2. 2018 (CooBoo, Na Lovu);  Počet stran: 328; Hodnocení na goodreads: 3.93 při 13 133 hodnoceních.

Jestli dám na názory nějaké bloggerky, bude to Luu. Většinou sice nečtu celé její recenze, ale už jenom to, že napíše recenzi na nějakou knihu, mi zapíná radary, že bych si o ní možná měla zjistit trochu víc. A tahle kniha se nejen objevila na jejím blogu, ale také oplývá dost výraznou obálkou, kterou člověk z hlavy jenom tak nevytěsní. 

Tři kamarádi, dva příběhy, dvě lásky

Příběh sleduje osudy tří kamarádů - Charlie (ta), Taylor (ta) a Jamieho (ten), kteří si plní sen a dostali se na con. Vloggerka Charlie přijíždí na con jako host a propagátorka postapo filmu o zombících, ve kterém byla jednou z hlavních hvězd. Taylor si jede splnit sen a setkat se se svou oblíbenou spisovatelkou Skyler Atkinsovou. A Jamie je spíš do počtu jako doprovod - a trochu jako součást hlavní zápletky.

Na necelých tři sta stranách čtenář sleduje ze dvou pohledů, Charlie a Taylor, dění na conu. Autistická Taylor se pohybuje po place a překonává své hranice. Vystupuje z komfortní zóny a snaží se z víkendu vytěžit naprosté maximum, přestože ji to do morku kostí děsí. Zároveň se snaží vyrovnávat se svými city k nejlepšímu kamarádovi Jamiemu, který je sice pravděpodobně opětuje, ale ani jeden z nich není schopný s tím něco dělat. 

Naopak Charlie je v centru dění, pronásledují ji fanoušci a její herecký partner Reese, se kterými mimo jiné nedávno prodělala ošklivý rozchod. Z Charlieho pohledu sledujeme tlak, který na ni vyvíjí studio i fanoušci ohledně jejího vztahu s Reesem, který ji podváděl. Zároveň se ale Charlie sbližuje s jinou slavnou vloggerkou, do které byla roky platonicky zamilovaná. 

Romantika, autismus a LBGT

Autorka Jen Wilde se nebála zabrousit do stále ještě neobvyklých témat. Taylor je autistka a Charlie bisexuálka. Naštěstí na rozdíl od podobných příběhů nezůstalo jen u tuho a autorka se z toho snažila vytěžit více, než jen slíznout smetanu za to, že se tam nebála zakomponovat tyto prvky. Naopak nám to neotlouká o hlavu téměř na každé stránce a to, že Taylor je autistka, se naplno dozvíme až okolo poloviny knihy. 

Queens of Geek je čistě romantická kniha, která se nesnaží násilně předávat nějaká poselství. Ano, říká nám, že každý má někdy strach, že být jiný je v pořádku a trochu působí i na #bodypossitivity, což jsou části, které zní jako opsané z motivačních citátů na Instagramu. Přesto je to příjemný a uvěřitelný příběh, který vás bude bavit.  

Žádný převratný děj, ale udrží vás to

Jak už bylo řečeno, kniha je romantický příběh. A tím to vlastně začíná i končí. Sice hlavní hrdinky mají vlastní problémy, které řeší a nezapomínají na ně, nicméně romantická linka by dokázala celou knihu utáhnout. Jen Wilde zároveň píše pohodově a jednoduše, příběh krásně utíká, a i když mi občas tekly nervy při popisech toho, jak Taylor otočila láhve kečupu vzhůru nohama a vymačkává si ho na hranolky, dalo se to přežít. 

Skutečnost, že je příběh vyprávěn ze dvou pohledů naprosto odlišných hrdinek způsobuje jednu úžasnou věc - příběh je pro poměrně široké publikum a každý si v tom může najít něco, co jej zajímá. Ať už je to autismus, úzkosti, bisexualita, #bodypossitivity, strach z budoucnosti, posouvání hranic, vyrovnávání se s rozchodem či samotná romantika, tohle všechno tam najdete. 

Autor: Jen Wilde; Vydáno v originále: 14. 3. 2017 (Queens of Geek); Vydání u nás: nevyšlo;  Počet stran: 288; Hodnocení na goodreads: 3.98 při 3 482 hodnoceních.

Textrovert je další knihou, do které jsem se pouštěla naslepo. Trochu mě zaskočila skutečnost, že se jedná o knihu, která původně vycházela na Wattpadu. Určitě už jsem se někdy vyjadřovala k tomu, že nemám ráda, když takové příběhy vychází později knižně (na druhou stranu je to tematika, která by mi vystačila na další celý článek, a tak se do toho teď nebudeme pouštět). Ale přes tu nálepku jsem se rozhodla do knihy pustit. Očekávala jsem krátký, naivní příběh, který nebude literárně moc kvalitní a možná se mi bude i líbit. A víceméně jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.

Výměna telefonů

Keeley je introvertní a nevýrazná holka, která většinu času tráví se svou nejlepší kamarádkou nebo bratrem. Ale přestože na ni Nicki přes prázdniny neměla moc času, rozhodly se dodržet každoroční tradici a šly na ruské kolo. Tady někde začíná celá zápletka. Keeley si nedopatřením prohodí telefon s Talonem. S klukem, o kterém nic neví a nikdy ho neviděla - nicméně jsou po celý týden odkázáni na vzájemnou komunikaci.

Instantní láska došla

Velkou roli tam hrála i skutečnost, že se hlavní hrdinové dlouho neviděli, a tak jsme neposlouchali nic o tom, jak je jeden nebo druhý krásný a úžasný a jak má Talon dokonalou postavu. Což nebylo předmětem konverzace ani později, za což čtenáři mohou být jedině rádi. Jejich sblížení bylo vystavěno vyloženě na spříznění duší (zní to jako klišé, že?) bez jakýchkoli fyzických sympatií, což je něco, s čím se v YA běžně nesetkáváme.

Klišé, kam se podíváš

Textrovert je velice jednoduchým, přímočarým a předvídatelným příběhem. Autorka nevytvořila nijak složitou zápletku a vy jste už od poloviny tušili, kam to všechno směřuje. Nemůžete očekávat nijak extrémně složitý příběh. Vlastně vyprávění kopíruje velice jednoduchou a profláklou šablonu, na kterou však většina autorů potřebuje minimálně trilogii. Hlavní hrdinové se potkají, zamilují se, přijde nějaká překážka, happyend. Příběh o Talonovi a Keeley vás ničím nepřekvapí a ani vás nezvedne ze židle. 

Zároveň kromě ohrané dějové linky tam naleznete spoustu dalších klišé, o kterých jste slyšeli a četli. Absence rodičů, velké nepřátelství, láska, která hory přenáší, uražená nejlepší kamarádka, děj soustředěný na hlavní dvojici a další. Přesto to pro mě nebylo nic rušivého, nebylo na ně nijak extrémně upozorňováno a člověk se s tím smířil a bral to jako fakt. 

Dialogy a skvělé zpracování

Autorka má velice příjemný styl vyprávění, vystavěný především na dialozích. Přesto nejzajímavější jsou esemesky, které si hlavní hrdinové posílali. Nejen, že mají naprosto úžasné zpracování, ale byly nejzábavnějšími částmi příběhu. A to nejen proto, že obsahovaly spoustu sexuálních vtipů. Které byly rozhodně dost vtipné. 

Všichni žijeme tak trochu v online světě a více kontaktů udržujeme přes síť něž face to face. Je to prostě úděl moderní doby a my se s tím musíme smířit, protože když se někdo dá na síti do režimu offline, tak nějak se vypne i ve skutečném světě. Online konverzace ale mají zásadní problém, a to ten, že v nich používá řada zkratek a slangových výrazů. Summers ale rozhodla takové textové útvary vynechat, tudíž i zprávy obsahují naprosto srozumitelný text. Ano, ubralo to na autentičnosti, na druhou stranu sama nejsem zastáncem zkratek (pokud nejde o smajlíky), tudíž jsem to uvítala.

Zároveň kniha předává velice zajímavou myšlenku o tom, že na síti jsou lidé úplně jiní než ve skutečnosti. Keeley i Talon měli každý svou veřejnou osobnost, která se diametrálně lišila od té, kterou ukazovali přes zprávy. A kterou později ukazovali sami sobě i ve skutečnosti. Keeley byla ve skutečném světě zamlklá a samotářská, ale přes zprávy byla drzá, vtipná a otevřená. Talon byl trochu opakem. Ve skutečnosti byl centrem dění a takový ten frajírek, který si nebere servítky. Keeley ho ale poznala jako sice drzého, ale citlivého kluka se zvláštní úchylkou na marshmallownové králíky. 

Správná doba

Upřímně si myslím, že se mi kniha tak líbila především proto, že jsem ji četla ve správnou chvíli. Většinu loňského roku jsem bojovala se čtecí krizí a většinou jsem dělala rereadingy, protože jsem se bála rozečítat něco nového. Ale Textrovert byla přesně ta kniha, na kterou jsem čekala. Jednoduchá a roztomilá oddechovka, která dokázala udržet mou pozornost a zatraceně mě bavila.

Textrovertce dávám čtyři hvězdičky, protože mi dala přesně to, co jsem čekala a chtěla. Byla to parádní oddechovka, která se mi v současné době velice hodila a potěšila mě. Přestože jsem si z ní nesedla na zadek a pravděpodobně velice brzy zapomenu jména hlavních postav, pro tuto chvíli je to jeden z těch hodně dobrých příběhů.

Some Boys je další knihou z kateogrie "nevím co jde, ale budu se modlit, ať je to docela dobrý". V zásadě tahle kniha předčila veškerá má očekávání. Vyrvala mi srdce z těla, zmuchlala ho do kuličky a hodila do popelnice. A zároveň jsem místy měla pocit, že se asi rozpustím blahem. 

Grace byla znásilněna školní hvězdičkou lakrosového týmu. Zac si ale vytříbil svou historku a z Grace udělal lhářku, která nemůže unést, že se s ní rozešel. A tak se jí zhroutí svět, přijde o kamarády a ostatní ji začnou šikanovat, ať už přímo či nepřímo. Ona se ale nevzdává, chodí do školy a stále si stojí za svým. 

Ian je Zacův dobrý kamarád. Zac toho pro něj hodně udělal a on je mu loajální. Při jednom lakrosovém zápase ale utrpí otřes mozku, musí sedět na lavičce a ještě si dovoloval na trenéra. A tak musí čistit skříňky. S Grace. S holkou, co hází špínu na jeho kamaráda. S holkou, co se mu vždycky trochu líbila. 

Grace je jedna z nejsilnějších a nejodvážnějších hrdinek, které znám. Přes všechno, co se jí stalo, se snaží žít normální život a nevzdává se. Všichni ji opustili, nikdo ji nevěří a neustále ji šikanují. Ona přesto sbírá odvahu každý den vstát z postele a dojít do školy, přetrpět povinnou docházku a pak se zdvyženou hlavou dojít domů. Na druhou stranu je ale zlomená a neustále vystrašená.

Ian je druhým vypravěčem. Je to kamarád kluka, který Grace zničil život, je mu absolutně oddaný a loajální. Ian je kluk od vedle, který má všech pět pohromadě, a  i když ví, kde by mělo být jeho místo, je schopný samostatně uvažovat. Jeho vývoj během příběhu mi neuvěřitelně vzal vítr z plachet a hrozně jsem mu fandila. Byla na něm krásně vidět rozpolcenost, kdy stál na pomezí mezi věrností kamarádovi a holce, která se mu líbí, ale všichni o ní tvrdí, že je to pomstychtivá lhářka. 

Lidé jsou kruté ovce

Some boys není kniha o znásilnění, přestože zrovna to tvoří hlavní zápletku. Some boys je o mezilidských vztazích a o tom, že lidé jsou ovce. Autorka velice dobře pracuje se školní hiearchiíí, kdy se všichni postaví za populárního chlapce místo toho, aby se vůbec zatěžovali s vyslechnutím dívky. Velkou pozornost získaly také Graceiny bývalé kamarádky, které se na základě drbu a holčičí zášti rozhodly svou kamarádku hodit přes palubu. 

Kromě daných vztahů mezi lidmi a toho, jak Grace všichni hromadně šikanovali (přestože se jich to nijak netýkalo), je kniha zaměřena i na předsudky. Grace se výrazně líčí, chodí v kožených věcech a krátkých sukních. Přestože je to její letitý styl oblékání, najednou se to otáčí proti ní a všichni opakují, že "si za to může sama". 

Rodiče

Velké množství (klidně bych tvrdila, že tak 3/4) YA knih odsouvá rodiče na vedlejší kolej a pracuje s nimi pouze v případě, kdy je to nezbytně nutné. Přesto v životě dospívajících rodiče stále hrají velice důležitou roli, která v YA chybí. (Nemluvě o tom, že pokud tam rodiče jsou, většinou se jedná o disfunkční rodinu.) 

Patty Blount to ale vzala z úplně opačného konce a rodiče v příběhu hrají velice důležitou roli. Graceina matka je jí neuvěřitelnou podporou. Kdykoli má Grace nějaký problém nebo panický záchvat, ona je tu pro ni. Pomáhá jí, chápe ji a podporuje. Oproti ní Ianův otec hraje spíše toho zlého policajta, který Ianovi dává domácí vězení a neustále ho zásobuje přednáškami o životě. Přesto je na něm vidět, že mu na jeho synovi opravdu záleží a že pro něj vždy bude oporou. 

Právě podobné věci jsou mezerou na poli YA knih. Chápu, že čtenáři chtějí číst dobrodružné a nespoutané lovestory, kdy hrdinové nejsou omezování rodičovskými pravidly, na druhou stranu nejsou to právě rodiče, kteří by nám měli ukazovat správnou cestu?

Jedno z dalších důležitých poselství knihy je, že by se člověk v rozhodování neměl řídit tím, co je pro něho nejsnadnější. Krásně je to ilustrované na Ianovi, který se rozhoduje, zda být na straně svého kamaráda a týmu, což by měl díky své loajalitě udělat, nebo se postavit na stranu holky, která se mu sice líbí, ale která si okolo sebe postavila neproniknutelnou zeď a tvrdí opak toho, co Zac.

Zároveň kniha dotýká něčeho, co bych nazvala důstojností. Grace je dívka, která se stala obětí násilného činu, který jí navíc nikdo nevěří a lidé ji nazývají nejrůznějšími jmény pro lehké dívky. Na druhé straně jsou její kamarádky, které se sami nabízejí klukům, ať už chtějí nebo je to ústupek jejich kamarádce. Toto je problematika, nad kterou by se spousta lidí této generace měla zamyslet. 

Ne všechno bylo dokonalé 

Byly věci, přes které jsem se nemohla dostat. První z nich bylo to, že Grace o svém znásilnění mluvila velice otevřeně a téměř na potkání byla schopná na někoho řvát "Znásilnili mě!". Nemám toho moc nastudovaného k této problematice, na druhou stranu znásilnění považuji za něco, co si lidé nechávají pro sebe, obviňují se apod. Nepředpokládám, že by na to Grace ve skutečném životě ještě takhle upozorňovala. Druhou věcí je její navázání vztahu s Ianem, což se odehrálo ani ne dva měsíce od daného incidentu. To už je ale poměrně psychologická otázka, do které bych se nerada pouštěla. 

***

Some Boys bylo neuvěřitelným překvapením a zároveň se dotýká velice aktuálního tématu, spojeného s kampaní #metoo. Patty Blount mě chytla nejenom svým stylem psaní, ale také syrovostí, se kterou je schopná podávat poměrně tabuizovaná témata. Nebudu si nic nalhávat, ale jako nejsvětlejší stránku vidím právě vztah hlavních hrdinů s jejich rodiči. 

Snažila jsem se tu shrnout hlavní témata, kterých se kniha dotýká, ale i přes délku této recenze jsem je neobsáhla všechna. Proto si dovoluji říct, že v Some Boys by si každý může nalézt něco, co ho zaujme, co ho zajímá a co ho dostane podobným způsobem jako mě.

Autor: Patty Blount; Vydáno v originále: 5. 8. 2014 (Some Boys); Vydání u nás: nevyšlo;  Počet stran: 339; Hodnocení na goodreads: 4.12 při 5 233 hodnoceních.