Jules ani Declan nejsou černobílými postavami. Místy je budete chápat a místy vás budou neuvěřitelně rozčilovat. Knih s těžkými osudy už bylo napsáno více než dost, ale málokdy se autoři dokážou odpoutat od vyvolávání smutku a lítosti ve čtenářích. Dopisy ale nereferují k nespravedlivosti života a nepopisují sebelitování hlavních postav. Ano, kniha je o vyrovnávání se se ztrátami - a postavy se s nimi opravdu vyrovnávají. U obou protagonistů je od začátku vidět neuvěřitelný progress a i když by je čtenář někdy opravdu rád prosplekl, bude jim fandit. 

Pro čtenáře není žádným velkým tajemství, kdo stojí za vzkazy. Je mu to odhaleno hned v prvních kapitolách, a tak jen vyčkává jako tichý pozorovatel a hodnotí interakce mezi protagonisty ve "skutečném světě". Tahle nemožnost udržet tajemství je ale způsobena tím, že se střídají pohledy vyprávění hlavních postav. Není to tedy způsobeno autorčinou neschopností udržet nejzásadnější tajemství celého příběhu.

Pro samotné protagonisty ale identita dopisovatele tajemstvím je. Přijde mi ale, že Jules očividně nečetla Declanovy dopisy moc poctivě, protože jinak by si jeho identitu s tou dopisovatelovou musela spojit už o mnoho dříve. Ale chápu, že autorka potřebovala knihu trochu natáhnout.

Jeden odstaveček rozhodně musím věnovat vedlejším postavám. Velkou roli v příběhu hráli rodiče. Velká část příběhu byla věnována Declanovým rodiným poměrům, jeho nevlastnímu otci a matce. O dost menší část byla věnováva otci Jules. Trochu mě mrzí, že její otec hrál velice pasivní roli, protože osobně by mě zajímalo, jak on sám se vyrovnává se ztrátou a jak se staví ke své dceři. Nakonec je ještě zásadní zmínit Declanova nejlepšího kamaráda Reva, který se jednoznačně stal mou oblíbenou postavou (a je hlavním protagonistou druhého dílu).

Dopisy ztraceným pro mě představovaly spíše jednohubku. Po velice dlouhé době jsem knihu přečetla na tři posezení a neuvěřitelně si ji užila. I když takto lazené příběhy příliš nevyhledávám, Dopisy mi padly přímo do noty i nálady. Autorka má především velice příjemný styl psaní a překladu by se taktéž dalo vytknout jen málo co. Za mě rozhodně palec nahoru a doporočuji knihu všem, kteří si chtějí přečíst nějakou novinku.

Autor: Brigid Kammerer; Série: Letters to the Lost #1 (nezávazné pokračování) Vydáno v originále: 4. 4. 2017 (Letters to the Lost); Vydání u nás: 25. 3. 2019 (CooBoo); Počet stran: 360; Hodnocení na goodreads: 4.36 při 13 915 hodnoceních.