pondělí 29. srpna 2016

Z HLUBIN GOODREADS: Staré dobré dystopie

Jeden čas byly v kurzu upíři. Pak urban fantasy. A taky new adult. A už pár let je doba dystopií. Některé jsou lepší, některé horší. Sama jsem jich přečetla docela dost a stále tvoří velkou část knihy, které čtu. Někomu se sice může zdát, že je to poměrně nový žánr, ale tak to ani náhodou není. Stačí si vzpomenout třeba na Válku světů od Wellse, 1984 od Orwella nebo na 451 stupňů Fahrenheita. 

Ale i mezi těmi novějšími se dá vybírat. Většinou se snaží přijít s velice originálními nápady, někdy se trochu opakují a někdy jim to prostě nevyjde a celý svět není zrovna uvěřitelný. Nicméně bych právě v tomto článku chtěla připomenout tři dystopické série (čtvrtou jsem připomínala nedávno tady), které mě kdysi oslovili a ač jsem ne všechny dočetla (zatím, ale jednou je opravdu dokončím), myslím si, že mají opravdu co nabídnout. 

DELIRIUM, Lauren Oliver
Tak tuhle sérii jsem vážně dočetla a pro nový díl jsem si vždycky běžela v podstatě hned, co daná kniha vyšla. Protře Lauren Oliver je královna cliffhangerů. Její knihy končí neuvěřitelně napínavě a po jejich dočtení nutně potřebujete další díl - protože na tom začne záviset vaše samotná existence.

 Pandemonium (Delirium, #2) 

Nicméně o čem celá trilogie je? "V blíže neurčené budoucnosti se ocitáme v Portlandu. Ve městě obehnaném elektrickým plotem a izolovaným od Divočiny, kde ještě stále nebyla vymýcena Choroba - Amor deliria nervosa. Je to už několik desítek let, co byla láska prohlášena za nemoc a začala se léčit. Ano, ze začátku to sice nevypadalo nejlépe, ale teď? Lidé jsou šťastnější a kriminalita téměř neexistuje, stejně jako nenávist. Nicméně, jako vždy je tu i ta temná strana - plná strachu, nejistoty a pochyb.

Lena se na svůj zákrok těší. Odpočítává dny do procedury a nemůže se dočkat, až všechny staré pocity zmizí. Ano, sice nebude nikdy nic jako dřív a kvůli tomu ztratí i svou nejlepší kamarádku Hanu, ale lidé se na ni přestanou dívat skrz prsty - už si nebudou myslet, že nemoc zdědila, že je také nakažená... Jenomže, i Lenu tohle přejde, když ji náhoda svede dohromady s osudovým člověkem - do kterého se chtě nechtě zamiluje - a když se u ní projeví... láska." - více v mojí recenzi!

V této sérii se můžete připravit na nejrůznější emoci. Jedinečný styl vyprávění. Napětí, trochu akce a hodně nečekaných zvratů. Hlavně zvláštní poselství vetkané do textu těchto knih. Knihy vydává nakladatelství CooBoo. A jestli se o sérii chcete dozvědět co nejvíc, rozhodně se koukněte ještě na další recenze, třeba k někomu z následujících: Kath, JuliaR, Nancy, Wayll, Domčo.  

DOKONALÝ PÁR, Ally Condie
Viděla jsem už spousto nádherných obálek, ale ty k této sérii pořád jasně vedou. Této série jsem z nějakého důvodu přečetla zatím pouze dva díly. Ale oba je mám poctivě olepíkované. Nachází se tam totiž neuvěřitelná spousta úžasných a krásných myšlenek. A básní! (A to poezii úplně nefandím).

Dokonalý pár (Matched, #1) Dokonalý sen (Matched, #2) Dokonalý svět (Matched, #3)

"Řekněte, kdo nikdy netoužil po dokonalém životě? Po dokonalém partnerovi, perfektním zdraví, rodinném zázemí, dobré práci...? Teď si představte, že tohle všechno byste mohli mít. Žít dlouhý a spokojený život, naprosto zdraví a šťastní. Však jako pokaždé je tu ale. Cena za dokonalý život je poměrně vysoká; přijdete totiž o svobodné uvažování, o možnost vybrat si, co v životě budete dělat, koho si vezmete, kde budete bydlet... 

Cassia byla přesvědčená o neomylnosti Správců. Věřila, že vědí, co dělají a že vědí, co je pro lidi dobré. A také si myslela, že nechybují. Všechna tato přetvářka dokonalosti se ale rozpadla v tu chvíli, co se na obrazovce, kde měl být ztvárněn její dokonalý životní partner, zjevila tvář úplně jiného kluka, než který jí byl přiřazen. Opravdu je společnost tak dokonalá? Je možné, aby Správci neměli takovou kontrolu?" - pokračování tady!

Opět se jedná o krásnou a hlubokou dystopii. Je to sonda do lidských životů, které dokázaly okusit tolik požadovanou dokonalost. Text je čtivý a hluboký. Předává řadu důležitých myšlenek a pokládá otázky, které by si měl každý, kdo touží po dokonalosti, položit. Dokonalý pár vydal Knižní klub. Určitě se také nezapomeňte kouknout na další recenze: Ellie, Snow Fairy, Willinda, Kouzelná klubovna, Literátor Teri.

NEBE, Veronica Rossi 
Do kategorie zajímavých obálek rozhodně patří i série Nebe (i když u toho druhého a třetího dílu musím hodně přivřít oči u postav). Každopádně Nebe vyšlo už před nějakou dobou a mě se stále nepodařilo tuto sérii dočíst. Přesto ale nabízí velice zajímavý a neotřelý příběh, který leckoho dokáže zaujmout. 
Pod nekonečnou oblohou (Nebe, #1) Cesta věčnou nocí (Nebe, #2) Do Poklidné modři (Nebe, #3)
"Árie většinu veškerého času tráví v Říších, virtuálních místech, kde se všechno zdá skutečné - dokonce lepší než skutečné. Perry žije v opravdovém světě - nebezpečném a ohrožovaném éterem putujícím oblohou. Jejich životy jsou naprosto rozdílné, ale co když se jejich cesty střetnou?

Árie byla po incidentu, kdy při požáru zemřeli její přátelé, vykázána do outsiderského světa. Árie tam měla najít smrt, ale místo toho se setkala s Peregrinem - divochem z kmene Valeů, který hledá svého uneseného synovce. Árie nemá s tímhle světem žádné zkušenosti. Celý život byla zavřená v Lusku, kde si v podstatě jen užívala. Teď ji ale čeká nelítostná cesta za odpověďmi a znovunalezením své matky plná nebezpečí a nečekaných událostí. A to všechno po boku divocha, který s ní nemluví a od kterého by nejraději byla na sto honů daleko. Nebo alespoň tak to bylo ze začátku." - pokračování zde

Pod nekonečnou oblohou nabízí originální prostředí a zajímavý příběh. U nás se ho opět ujal Knižní klub. Četla jsem sice jenom první díl, ale říkalo se, že Cesta věčnou nocí je zkrácenou verzí originálu druhé dílu, protože je o něco nudnější a moc čtenáře neoslovil. Všechno to ale vynahrazuje Do poklidné modři, protože kromě kompletního třetího dílu se tam nachází i zbytek dvojky. Nicméně vám doporučuju kouknout se na pár recenzí - Anne Leyyd, Katherine Paul, Ronnie, Myanmar, Terradv  - a pak upalovat číst první díl! 

Četli jste nějakou ze sérii? A co na ni říkáte? 

čtvrtek 25. srpna 2016

Recenze: Eleanor & Park

Eleanor a ParkKnihy Rainbow Rowell udělaly ve světě poprask a není divu. Píše příjemně a lidsky. Její postavy, alespoň co lze soudit z této knihy, nejsou ploché, mají hloubku, vyvíjí se a především nejsou černobílé. A jsou také velice uvěřitelné. Stejně jako příběh. Psaný lehce ale s citem. A umí ve vás probudit emoce. Obrovskou škálu emocí. A taky vám způsobit knižní kocovinu. 

Píše se rok 1986. Eleanor je na škole nová. Pochází z problémové rodiny, její nevlastní táta je alkholik a všichni okolo něho musí chodit po špičkách. Park je kluk, který jí v první den školy pustil v autobuse sednout. A později ji nechával přes rameno číst jeho komixy. Oba jsou rozdílni, ale svým způsobem stejní. Otázkou ale je, jestli jim bude osud přát, nebo se našli, aby se znovu mohli rozdělit

Větší prostor je věnovaný životu Eleanor. Rowellová hodně píše o tom, v jakých podmínkách žije a jaký je její nevlastní táta a jak se k tomu staví její mamka. Nicméně i když má Eleanor spoustu sourozenců, jsou jen velice okrajovými postavami, což je opravdu škoda. Park naopak pochází z 'dokonalé rodiny', které není věnováno moc prostoru. O to těžší je vytvořit si vztah s Parkovými rodiči, protože se chovají hodně situačně, protože nám chybí nějaký širší kontext jejich osobnosti.

Eleanor vyčnívá. Nejen svou postavou, ale také stylem oblékání. Je tichá ale silná. Je těžké se jí dostat pod kůži, protože na venek nedá nic znát. Je ale také jízlivá, vztahovačná a výbušná, hádavá, upřímná. Park také vyčnívá, protože je poloviční Asiat. Ale je klidný a flegmatický. Empatický, trpělivý, citlivý a vytrvalý. Upřímný, věrný, opravdový. Je na něm opravdu vidět, jak stojí o Eleanor, i když se ona dokáže chovat opravdu chladně. Jak by sama řekla, z nich dvou je Han Solo právě Eleanor. 

book, eleanor, and park image
Vztah mezi Eleanor a Parkem je všelijaký. Nepadli si do náruče hned na prvních stranách, jejich vztah se vyvíjel a byl jako na houpačce. Byl reálný a uvěřitelný. Žádné plameny vášně a osahávání hned v první den, co se poznali. Všechno šlo hezky postupně, pomalu a ne úplně lehce. Nakonec se mi ale zdálo, že celý příběh pohltil právě jejich vztah a zbytek šel trochu do pozadí. Šikana. Domácí násilí. Přátelství. Rodinné vztahy. Autorka to stáhla na úplné minimum a vytáhla to pouze v případech, kdy se jí to hodilo.

Přesto je Eleanor a Park příběh, který se četl opravdu skvěle. Rowellová dokázala příběh vyprávět tak, že mi na postavách začalo záležet a vůbec mi nebylo ukradené, jak to s nimi bude. I když všichni tak trochu tuší. Nicméně jsem knihu nemohla odložit a stránky ubíhaly jedna za druhou. Dokonce mě ani nerušila skutečnost, že je kniha psaní er-formou z pohledu obou postav, které se někdy dost často střídaly. Však místo toho, aby to rušilo, to dokreslovalo atmosféru.

Kniha Eleanor a Park si zaslouží jasných pět hvězdiček. Příběh nebyl úplně dokonalý, ale nenašla jsem v něm nic, co by mi opravdu vadilo a rušilo to můj dojem z knihy. Rowellová mě nejvíce dostala tím, jak reálně dokázala příběh podat a jak dokázal být uvěřitelný. 

Autorka: Rainbow Rowell; Vydáno v originále: 26. 2. 2013 (Eleonar & Park); Vydání u nás: 1. 11. 2014 (Eleanor & Park, YOLI); Počet stran: 328; Hodnocení na goodreads: 4.13 při 465 307 hodnoceních.

pondělí 22. srpna 2016

Autroka, která jí přiliš čokolády | Beth Revis

Beth RevisJejím oblíbenym seriálem je Firefly, kterému je v patách Doctor Who. Své mazlíčky pojmenovává po svých oblíbených postavách - její pes se jmenuje Sirius. Její oblíbenou barvou je, nudná ale unikátni, šedá. A v současnosti soutězí se svou matkou, kdo navštíví více zemi (a zrovna prohrává). Jedná se obývalou učitelku, která v současnosti bydlí na venkově Severní Karoliny, USA - Beth Revis.

Před jejím téměr světovým úspěchem napsala deset knih. V roce 2011 se jí podařilo vydat až tu jedenáctou, která mimo dalších 19 jazyků vyšla i v našich zeměpisných šířkách a délkách. Jedná se o vesmírnou trilogii Vesmír.

Děj trilogie se odehrává na vesmírné lodi Universum, která má důležitý úkol - dopravit na novou planetu první vlnu kolonizátorů, zamražených a čekajících na vykládku na nové planetě. Hlavni hrdinka, Amy, se ale probudí dřív. A stane se součástí nejen života na vesmírné lodi, ale také součástí nesčetných intrik a tajemství. První díl u nás nese název Loď mezi hvězdami, dále je to Milion Sluncí a Všechny barvy země. Vydávání této série se ujalo nakladatelství CooBoo a moji recenzi na první díl najdete zde.

"Loď mezi hvězdami nebyla jen tak nějaká kniha pro mladší generaci, ve kterých se většinou odehrává jedno, a to samé, ale měla v sobě hloubku a sílu. Museli jste číst mezi řádky, aby jste viděli zřejmí vzkaz autorky, který byl ale už několikrát zpracovaný někým jiným. Každopádně jsem nad knihou dumala a dumala." - JuliaR

"Velmi se mi líbila také psychologie postav a jejích vývoj. Skvělé. Bez chyby." - Anne Leyyd

Loď mezi hvězdami (Vesmír, #1) Milion sluncí (Across the Universe, #2) Všechny barvy Země (Across the Universe, #3)

Dále jí před dvěma lety, v roce 2014, vyšla kniha The Body Electric. Kniha z budoucnosti o dívce, která se rozhodla zasvětit svůj život tomu, že bude, díky technologii, kterou vynalezla její matka, vnikat do snů a vzpomínek lidí a pomáhat jim oživit jejich šťastné chvilky. Jenomže něco začne být špatně. Hlavní hrdinka začne vidět své neskutečné věci - svého mrtvého otce, varování, že určitým lidem nemá věřit. Vláda ji poté pošle jako špionku do skupiny rebelů, aby díky svému daru mohla nabourat jejich myšlenky a vzpomínky. Tam ale přijde na to, že někdo narušil její vlastní mysl. Kniha má hodnocení 3.74 (při 1 585 hodnoceních) a pokud chce vědět víc, koukněte k Luu na recenzi

Beth Revis nemeškala a letos vydala další knihu. Tentokrát opustila sci-fi a napsala contemporary příběh A World Without You o sedmnáctiletém klukovi Bo, který se celý život potýkal s myšlenkou, že může cestovat v čase. Rodiče ho tedy poslali do školy pro problémové děti, kde Bo došel k názoru, že je ve škole, kde všichni děti  mají nějakou superschopnost (tak jako on). Právě ve škole potkává dívku Sofii, která je tichá a má schopnost být neviditelným. Právě ona mu pomůže se otevřít světu a oni já pomáhá vyrovnat se s jejími hlubokými depresemi, na které ani Bo nestačí... Její první contemporary počin má hodnocení 3.70 (při 293 hodnoceních). 

The Body Electric A World Without You

Proč číst Beth Revis? Protože je nápaditá. Umí vytvořit naprosto originální a promyšlený svět. Má úžasný styl vyprávění. Její postavy mají hloubku a nejsou jen hadrovými panáky na pozadí skvělého příběhu. Četli jste od ní něco? A pokud ano, co byste doporučili?

pondělí 15. srpna 2016

Recenze: Jak (ne)být divný na netu

Jak (ne)být divný na netuFelicia Day je herečka. Youtuberka. Producentka a scénáristka. Autorka internetového seriálu The Guild. Gamerka. Žena s neuvěřitelně zajímavým charakterem. Vytříbeným způsobem vyjadřování. A zvláštním smyslem pro humor. Ale má i svou druhou stránku, kterou nám ukázala ve své životopisné knize Jak (ne)být divný na netu. 

Felicia Day byla u zrodu počítačů a internetu (ne, není jí sto a ne, počítače tu nejsou od začátku věků). Když vyšly první DOSové hry, byla u toho. A i když vyšel World of Warcraft, také u toho chybět nemohla. V téhle knize nás seznamuje ve svými vzestupy a pády, které jí přinesl hráčský svět a produkce internetových videí. Osvětluje nám zde, jak může být tato práce úžasná, ale také náročná. A uprostřed vyprávěním nám ukazuje střípky ze svého života. Otevřeně mluví o tom, jak je neurotická, jak trpí úzkostmi a později depresemi. Mluví o tom s humorem, ale bez obalu. 

Když jsem četla Jak (ne)být divný na netu, měla jsem pocit, že jsme s Felicií kamarádky. Ne ty nejlepší. Ale dost dobré na to, abych věděla o jejím úplně prvním polibku (spoiler: nebylo to nic moc) a jejích srazech podpůrné skupiny v palačinkárně. Dokázala jsem se do ní svým způsobem vžít. Cítit s ní. A přitom mě do toho svou knihou nijak nenutila. Jednoduše jsem chtěla číst dál. Vědět o ní všechno, co mi chce prostřednictvím své knihy povědět. 

Kniha Felicia day má dva póly. V první polovině mluví o svém dětství, svých hippiesáckých rodičích a domácím vzdělávání. O jejích studiích na vysoké, kam šla když jí bylo šestnáct studovat housle (protože byla talentovaná) a matematiku (protože chtěla udělat radost tátovi a dědečkovi - a protože v tom očividně byla dobrá). A i o jejích hereckých začátcích, které jsou takovým jemným zlomem mezi bezstarostnými léty a životní realitou. V druhé polovině už hraje na vážnější notu, ale neztrácí na humoru (Vážně, Felicia umí vtipně podat i myšlenky na sebevraždu). Mluví o své herecké kariéře, své závislosti na WOWku, o tvoření The Guild nebo aféře #GamersGate a o mnoho a mnoho dalších věcech.  

Nikdy jsem nebyla fanda životopisných příběhů. Nejvíc na mě udělala dojem Lynn Barberová se svou knihou Škola života a to asi jenom kvůli tomu, že mě bavila představa, že pracovala v Penthausu (fakt jsem to četla dost dávno). Felicia mě ale přesvědčila o tom, že životopisy ani náhodou nemusí být nudné. Naopak že mohou být vtipné, zajímavé, poučné a... Určitě ještě spoustu dalších věcí 

Felicia Day dokázala nenásilnou formou sdělit lidem, že být tak trochu divný je úplně v pořádku (většinou). Že každý je nějaký a každého baví něco jiného. Kromě svého osudu tam místy vylíčila i epizody ze životů svých hráčských kolegů. Kteří kupodivu taky byli podivíni - ale zase trochu jinak. 

Felicii Day jsem milovala už v Supernatural. Ještě radši jsem ji měla poté, co jsem začala sledovat její videa. A i když jsem si nemyslela, že to půjde, ale po přečtení její knihy ji mám ještě radši. Protože umí skvěle vyprávět. A je vtipná. A dokáže o všem mluvit otevřeně. Bez obalu. A tak, jak to prostě je... A já si konečně půjdu pustit The Guild.
Autorka: Felicia Day; Vydáno v originále: 11. 8. 2015 (You're Never Weird On the Internet (Almost)); Vydání u nás: 30. 3. 2016 (Jak (ne)být divný na netu, Jota); Počet stran: 280; Hodnocení na goodreads: 4.15 při 24 226 hodnoceních.

středa 10. srpna 2016

Z HLUBIN GOODREADS: Contemporary

Čtu už nějakou dobu a kupodivu také stárnu (fakt je těžký si to přiznat). A sice nemám načteno tolik jako někteří mí kolegové, nicméně razím zásadu, že důležité je alespoň vůbec číst. Nicméně k jádru věci. Jak jde čas, každý rok se mluví o nových a nových knihách a já mám někdy pocit, že se na ty starší zapomíná. 

A protože je opakování matky moudrosti a každý jsme jinak starý, a tak jsem dávali pozor na jiné tituly, není špatné si připomenout nějaké knihy, o kterých se tolik nemluví (což v těchto článcích rozhodně nebude pravidlem) a které mě kdysi v dávných i těch nedávných dobách nadchly. 

Jenny Han
Rozhodně jsem tím všechny překvapila (hahaha), ale hned na začátek dávám Jenny Han. Její knihy čtu převážně v angličtině, ale některé vyšly i česky. Na Jenny miluji styl jejího psaní. To, jak dokáže krásně realisticky popsat postavy, děj i všechno ostatní. Teď si to nevybavuji úplně do detailu, ale minimálně v jejích sériích Všem klukům, které jsem milovala (víte, že bude třetí díl?!) a Burn for Burn (což k mému překvapení nakonec spadlo do kategorie paranormal) hodně mluví i o takových holčičích věcech jako je oblečení nebo vaření. Mimo to, její knihy jsou úplně ideální na léto! 

The Summer I Turned Pretty (Summer, #1) It's Not Summer Without You (Summer, #2) We'll Always Have Summer (Summer, #3)
Její trilogie Summer: The Summer I Turned Pretty (Léto, kdy jsem zkrásněla), It's Not Summer Without You (Bez tebe to není léto), We'll Always Have Summer (Vždycky budeme mít léto).

Je to příběh o Belly, která jezdí každé léto do domu na pláž k jejich rodinné přítelkyni, která tam je se svými dvě syny. Každý díl popisuje jedno léto, líčí vývoj vztahů a postav a často vám dokáže vyrazit dech. Je to takové čtení, které se zdá pohodové, ale dokáže i hodně zahrát na city. U nás vydává nakladatelství Jota! Mou recenzi najdete zde. A pokud vám moje recenze nestačila, koukněte ještě třeba k Willindě, Nikol, Zuzzi, Vendee nebo Erný.

Všem klukům, které jsem milovala (To All the Boys I've Loved Before, #1) P.S. Stále tě miluju
Dualogie Všem klukům, které jsem milovala: Všem klukům, které jsem milovala (To All the Boys I Loved Before), P.S. Stále tě miluju (P.S. I Still Love You)

Lara Jean se rozhodla každému klukovi, které kdy milovala napsat dopis. A pak jej pečlivě schovat do krabice na klobouky a nikdy neodeslat. Měla pocit, že když se vypíše ze svých citů, nebude se s danými muži už dále trápit. Někdo ale její dopisy rozeslal a teď se to všichni kluci dozvěděli... Tohle je poslední Jennyina série (ke které přibude další díl, jupí já jé), která se asi stala i mou nejoblíbenější. Vydává ji u nás nakladatelství CooBoo a druhý díl vyšel teprve nedávno. Recenzi na první díl najdete tady u mě. A pokud chcete víc, klikejte sem: GiraffeAndy, Lucie Hlůšková, Zašitá v knihách, Adalynka P., Adéla. A pokud Jenny ještě nemáte dost, přečtěte si ještě něco o ní zde!

Leila Sales 
Další autorka, která mi vyrazila dech. Četla jsem od ní teprve jednu knihu, ale chystám se i na její další dvě. Zamilovala jsem si ji kvůli její knize Past Perfect, kterou jsem kdysi recenzovala. Je to příběh plný léta, zmrzliny a historického městečka. Taky je velmi zábavná a je v ní několik tipů na zlikvidování konkurenční historické atrakce. A hlavní hrdinka Chelsea je prostě hrozně moc sympatická!

Past Perfect Tahle píseň ti změní život
Past Perfect u nás sice ještě nevyšla (což bych byla nadšením bez sebe, kdyby se to stalo), ale CooBoo vydalo její jinou knihu Tahle píseň ti změní život, která úplně dostala třeba Radka. A dokonce se o svůj názor podělili i další, třeba Míša Vavřinová, Kej Bí, Ohana, Deny el Infian. A tak nějak jsem jednou i trochu rozepsala o autorce

John Green
A teď trochu té "klasiky". John toho napsal celou řadu a jestli dobře počítám (což není vůbec jisté, protože už je to dlouho, co jsem měla matiku), vyšlo mu u nás pět knihy, které zaštiťuje Yoli a Knižní klub. Já od něj četla tři, čtvrtou mám doma a pátá vyšla nedávno.

Hvězdy nám nepřály Hledání Aljašky Papírová města
Asi jeho nejznámější knihou je emocionální ždímačka Hvězdy nám nepřály. Kniha, která není o rakovině, ale o vztahu dvou lidí, lásce, nemoci a knihách. Na moji recenzi se můžete juknout zde a na ty cizí zase tu: Rodaw, Anne Leyyd, Klára Kelemenová. Po Hvězdách jsem se nadšeně pustila do Hledání Aljašky, která je úplně z jiného soudku, ale podobně super. Taky trochu hraje na city, ale prostě se mi hrozně líbí, jak John Green vypráví osudy lidí, kteří nejsou hlavními postavami. U Aljašky jsem se taktéž rozhodla splácat recenzi, ale stejně se koukněte ještě jinam, ať máte příběh z více stran: Domika, Monushka, Snow Fairy. A nakonec jsou tu Papírová města, která se mi zatím asi líbila nejvíc, protože jsou vtipná a prostě správná. I když Margo se mi zdála jako úplná... slepice. Nicméně Papírová města byla fakt jízda, takže si o tom přečtěte něco víc třeba u Literátor Teri, Lucy King, MaKa.

Příliš mnoho Kateřin Will Grayson, Will Grayson
Ty dvě knihy, které jsem nečetla jsou Příliš mnoho Kateřina a Will Grayson, Will Grayson, který je u nás venku jen chvíli a John na něm spolupracoval s Davidem Leviathanem (který mě svou knihou Den co den (CooBoo) úplně nenadchl). Nicméně recenze na první jmenovanou můžete najít u Schefika, Terry, Kristie, Míši* nebo Grey Mouse in Rainbow Fur  A mezi ty, co přelouskali Graysona, se řadí i Ells, Nika Roovy, Inouš, Jan Hader či  Maťa Wolf

Jaké jsou Vaše zkušenosti s výše zmíněnými autory? Jakého autora contemporary by si podle Vás měl každý přečíst? 

pondělí 1. srpna 2016

Recenze: The Night We Said Yes

The Night We Said Yes (The Night We Said Yes, #1)Je léto. A léto vždycky začínám contemporary knihami v angličtině. A buď v tom nejsem náročná, nebo mám většinou šťastnou ruku. Protože tahle kniha, ta si mě získala. Absolutně.

Ella prožila vztah s klukem, o kterém si myslela, že ji neublíží jako její bývalý Nick. Jenomže Matt najednou zmizel a nezvedal jí telefon. Ani jeho nejlepšímu kamarádovi Jakeovi. Ella půl roku nevěděla, jestli je Matt vůbec naživu... A pak se najednou objevil zpátky ve městě. Jako by se nic nestalo. A rozhodl se, že znovu s Ellou chce prožít noc, kdy se poznali - aby mohli začít znovu, od začátku. Ella ale ví, že nemůže smazat půl roku tím, že to zkusí znovu od začátku. A navíc úplně stejně.

Lauren Gibaldi nás spolu s Ellou, Mattem a jejich kamarády vezme do noci plné dobrodružství a bláznivých nápadů. Do noci, která zahýbe mezilidskými vztahy. Která odhalí pravé přátelství. Do noci, kdy budeme říkat ano. 

Když jsem začala číst tuto knihu, neměla jsem nejmenší tušení, o čem je. Nečetla jsem anotaci a jenom matně jsem si pamatovala, že jsem si ji kupovala do čtěčky. A po prvních několika stránkách jsem ji chtěla odložit a začít číst něco "lepšího". Nakonec mi to ale nedalo a do knihy jsem se začetla. A už ji nemohla odložit. 

Celá kniha je rozdělena na kapitoly, které jsou střídavě zasazeny v různém časovém období - v současnosti a rok předtím. Zajímavé je, že jsou to téměř dvě totožné dějové linky, které jsou zároveň neuvěřitelně rozdílné. Je na nich krásně vidět ten časový rozdíl a jak se postavy během toho roku vyvinuly. Další zajímavostí je, že se celá kniha odehrává během dvou nocí. Během té v současnosti a během té v minulosti. Přesto jsem se na těch 300 stranách nestačila nudit, naopak jsem hltala každé slovo a každou stránku a byla napjatá jako struna. 

The Night We Said Yes je primárně vystavěna na mezilidských vztazích, přátelství a postavách - kterých naštěstí nebylo moc. A právě postavy byly to, co se mi na příběhu tak moc líbilo. Byly všechny uvěřitelné a hlavně nebyly černobílé. Každá postava měla svou světlou i tmavou stránku. Rozhodovaly se dobře i špatně, dělaly chyby ale hlavně si vážily svých přátel. A uměly odpouštět i být dost tvrdé. A i když si to některé nezasloužily, získaly si mě. Úplně všechny. 

Hlavní postava, Ella, byla uvěřitelná a sympatická hrdinka. Sice byla vykreslena spíš jako kladná postava, na druhou stranu měla i své mínusy, které ji dělaly reálnější. Každopádně nebyla ufňukaná a chovala se uměřeně svému věku, přemýšlela racionálně a s jejími rozhodnutími na plné čáře souhlasím. 


friendship bracelet image
Kniha byla neuvěřitelně čtivá a psaná opravdu hodně lehce. Stylem psaní, příběhem i postavami mi strašně připomínala knihy Jenny Han (a všichni určitě víte, jak já Jenny Han zbožňuju). Angličtina je navíc opravdu lehká (i když jsem občas trochu tápala v některých slovních spojeních), takže se jí nemusí bát ani začínající čtenáři v tomhle jazyce. 

K příběhu mám v podstatě jenom jednu výtku, a to Mattův důvod, proč o sobě nedal půl roku vědět. Ne, že by to byl špatný důvod, ale zvednout telefon prostě není takový problém a na "rodiče-mi-to-zakázali" mu prostě nedokážu skočit. 

The Night We Said Yes bylo úžasné překvapení, které jsem opravdu nečekala. Tahle kniha si mě po pár kapitolách absolutně získala a začala jsem neskutečně fandit Elle a Mattovi. Lauren Gibaldi navíc má úžasný styl psaní, který mi sedl. A ty postavy. Hlavně ty postavy! O takhle skvěle vykreslených postavách jsem opravdu dlouho nečetla. 
Autorka: Lauren Gibaldi; Vydáno v originále: 16. 6. 2015 (The Night We Said Yes); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 294; Hodnocení na goodreads: 3.63 při 3 284 hodnoceních.

pondělí 25. července 2016

Recenze: Where the Road Takes Me

Where the Road Takes MeKdyž jsem začala číst Where the Road Takes Me, byla to náhodná volba a neměla jsem moc tušení, do čeho jdu. Anotaci jsem si nepamatovala, zaujala mě obálka a naivně jsem si myslela, že to bude o roadtripu. No... ne tak docela... 

Blake je nadějný basketbalový hráč. Také je ale členem vojenské rodiny, tudíž se předpokládá, že se nechá odvést. A mimo to je jeho máma spisovatelka-alkoholička, táta běhá za milenkou a jeho nejlepší kámoš sám vychovává malého kluka.

Chloe je v pěstounské péči, protože její matka i teta umřely na rakovinu. A Chloe z toho vyvodila, že ji bude mít taky, jelikož k tomu má genetické predispozice. A tak se rozhodne, že si nebude dělat žádné citové vazby a po maturitě vypadne na Cestu a nikdy se nevrátí - protože stejně nebude mít moc času. Jenomže pak se tu objeví Blake. A ona pomalu začne měnit plány...

První třetina se mi opravdu líbila. Sice jsem se musela chvíli srovnat s měněním pohledů a přivřít oči nad spoustou známých klišé (hlavni protagonisté se srazili hned na první straně - doslova), ale nakonec se to dalo. Každopádně začátek se mi opravdu líbil, ale pak to mělo klesavou tendenci. když se konečně vydali na Cestu, začala to být docela nuda. Vlastně k mému zklamání to vůbec nebyla kniha o roadtripu, i když se to tak skoro celou dobu tvářilo. 

V druhé polovině se spíše střídaly scény bez nějakého většího smyslu. Prostě několik obrazů náhodně seřazených za sebou, které měly utvářet smysluplný příběh, ale ve výsledku to moc nefungovalo. Navíc jsem si myslela, že to bude víc kniha o životě než o vztahu dvou lidí. O vztahu, kolem kterého se bude točit úplně, úplně všechno. Nicméně kolem 70% mi došlo, kam to všechno směřuje - a trochu se divím, proč mi to nedošlo dřív. Nicméně jedna věc se mohla stát, aby ten příběh nebyl tak přímočarý - a to se pochopitelně nestalo.

travel, anywhere, and quote image
Vztah Chloe a Blakea mi nepřišel uvěřitelný. Jejich důvody, proč jsou spolu nebyly nijak racionální - hlavně teda ty Blakeovi. Když to řeknu od srdce, zblbnul se do Chloe úplně bez důvodu (navíc to byla celá ta věc "chodíme spolu čtyři roky do školy, ale nikdy jsem si tě nevšiml, teď tě ale bezmezně miluju"). Celkově nemám ráda ty tolik přeslazené příběhy, kdy jsou spolu dva lidi tři měsíce a už bez sebe nemohou být.

Když se na knihu zpětně podívám, je plná všech dobře známých klišé. Ať už jde o neracionální důvody jejich vztahu, skutečnost, že Blake je populární basketbalista (kterého znají i v okolních státech, aha) a Chloe je ta "divná" šedá myška (v pěstounské péči). Pak k tomu přidejte, že v podstatě beze slova zmizí z normálního života, nestarají se o peníze a tak dále, dále, dále. A pak před koncem to bylo klišé, klišé, klišé a epilog bych nejraději vynechala. (Znáte to. Už je ukončený příběh, ale najednou má autor/ka potřebu dodat tam tři stránky o tom, jak to bude za pět let - proč nenechat prostor fantasii?) 

Celkově když se podívám samostatně na postavy, nijak mi k srdci nepřirostly a jejich osud jsem nijak neprožívala. Vlastně mi oba byli dost ukradení a já jsem to četla spíš ze zvědavosti. A bylo tam tolik zbytečných scén, které čtenář nepotřeboval! 

Knize dávám tři hvězdičky. Nic jsem od tohoto příběhu nečekala, tudíž ani nejsem zklamaná, ale vím, že po knihách této autorky ještě nějakou dobu nesáhnu (také píše hlavně new adult, který mě jako žánr ještě moc neoslovil). Tuto knihu bych ale doporučila čtenářům, kteří mají rádi contemporary, ale zároveň se dokáží vyrovnat s nějakým tím klišé. A zároveň těm, kteří hledají nějaký přeběh o lidech, kteří nemají úplně jednoduché osudy (nehledě na to, zda si to vsugerují nebo ne). 

Autorka: Jay McLean; Vydáno v originále: 10. 2. 2015 (Where the Road Takes Me); Vydání u nás: nevyšloPočet stran: 315; Hodnocení na goodreads: 3.95 při 5 130 hodnoceních.