úterý 14. března 2017

Z HLUBIN GOODREADS: Andělé padlí a nepadlí

Čtu už nějakou dobu a kupodivu také stárnu (fakt je těžký si to přiznat). A sice nemám načteno tolik jako někteří mí kolegové, nicméně razím zásadu, že důležité je alespoň vůbec číst. Nicméně k jádru věci. Jak jde čas, každý rok se mluví o nových a nových knihách a já mám někdy pocit, že se na ty starší zapomíná. 

A protože je opakování matky moudrosti a každý jsme jinak starý, a tak jsem dávali pozor na jiné tituly, není špatné si připomenout nějaké knihy, o kterých se tolik nemluví (což v těchto článcích rozhodně nebude pravidlem) a které mě kdysi v dávných i těch nedávných dobách nadchly. 

ZÁŘ, Alexandra Adornetto
Přijde mi to už jako věčnost. Když jsem začínala číst YA, u nás ho nebylo ještě tolik a já měla pocit, že mám možnost přečíst si všechno. A navíc ty úžasné obálky! Později jsem ale zjistila, že toho vychází fakt mraky a ne všechno stojí za dočtení. 
Zář (Zář, #1) Zásvětí (Zář, #2) Zaslíbení (Zář, #3)

"Do města Venus Cove se stěhují tři andělští sourozenci - Bethany, Ivy a Gabriel. Jako nebeští posli mají jeden jediný cíl - zbavit Venus Cove, do nedávna poklidné město, všeho zlého. Jenomže nic nebude tak jednoduché. Gabriel a Ivy se zhostili svého poslání naplno, ale Beth, mladá andělská dívka, která je poprvé na zemi, s tím má problém. Bethany to zvláštním způsobem táhne k lidem; soucítí s nimi, chce se s nim přátelit a dokonce se zamiluje. Přestože její láska dostane jakési nebeské požehnání, zkomplikuje to celý běh událostí. Protože on ten nový žák, Jake Thorn, nebude jen nedoceněný teenager." - více v mé recenzi.

Osobně jsem přečetla jen první díl a mám ho zafixovaný jako trochu nudnou, ale tak roztomile naivní knížku. Hlavní postava, Bethany, byla konečně postavou, která měla nárok být naivní, což je vlastně opravdu dobrá obměna. S touto sérií k nám přišel Knižní klub v roce 2011 a dnes má první díl hodnocení 3.67 (při 57 737 hodnoceních). A pokud si o sérii chcete přečíst něco víc, můžete třeba u Zuzzi, Awekki nebo Charmedky

ZAVRŽENÝ, Becca Fitzpatrick
Když ještě bylo velké haló ohledně Stmívání, vylezla spousta sérií, které mu byly určitým způsobem podobné. Výjimkou není ani sérii o padlých andělech. Původně se jednalo o trilogii, nakonec se autorka rozhodla vytěžit z toho něco víc, přestože tím celou sérii trochu pohřbila. 

Zavržený (Nora Gray, #1) Crescendo (Nora Gray, #2) Ticho (Nora Gray, #3) Finále (Nora Gray, #4)
Jestli má něco tahle série něco opravdu dobrého, je to úžasný badboy Patch, který si tu masku badboye drží fakt docela dlouho. Hlavní hrdinka je fakt bellovitá, ale pořád se mi Zavržený líbil o dost víc než třeba výše jmenované Stmívání. Ale to je hlavně jenom můj subjektivní názor, tak mě zase tolik neposlouchejte (nechci tu žádnou dívčí válku!). Každopádně první díl má hodnocení 4.0 při 441 936 hodnoceních, což je fakt docela dost dobrý. Jinak u nás ho vydává Egmont. 

Osobně mám na kontě recenze na všechny čtyři díly: Zavržený, Crescendo, Ticho, Finále. Za některé z těch recenzí se fakt docela stydím, protože jsem je psala ve svých blogovacích začátcích (teď to má alespoň trochu formu, haha), tak to omluvte. A vlastně je ani moc nečtěte. Každopádně reprezentativnější názory najdete u  Stefanie G., Syki, Knižní fantasy MaKa nebo Cathy.

PÁD, Lauren Kate
Když už jsem mluvila o tom haló okolo Stmívání. Hodně dobrým příkladem série, které se svezli na jeho úspěchu, je i Pád od Lauren Kate (od které u nás vychází třeba i série Atlantida). 
Pád (Andělé, #1) Muka (Andělé, #2) Vytržení (Andělé, #3) Vykoupení (Andělé, #4)
"Lucinda Priceová je v podstatě obyčejná holka, se kterou se osud nemazlí. Po nepříjemném incidentu s jejím přítelem Travisem musí nastoupit do internátní polepšovny Meče&Kříže, i když je v tom zcela nevinně. Hned si uvědomí, že to tam nebude lehké, ale téměř okamžitě si dokáže najít přátele. Vlastně, nedá se říct přímo "přátele", spíš takové průvodce světem, který zatím nezná. A kéž by se jedním z těch průvodců mohl stát právě Daniel Grigori, který je jí tak šíleně povědomý..." více v mé recenzi.

Dokázala jsem přečíst jenom první díl. Ale zase se mi v té době docela líbil a k tomu dalšímu jsem se nedostala hlavně proto, že jsem si mezi nimi dala poměrně dlouhou pauzu. Na co však ale nezapomenu je fakt hrozně moc povedený překlad. Abych se ale dostala hlavně k jádru pudla. Tuhle sérii u nás vydává Knižní klub a první díl má hodnocení 3.74 při 391 941 hodnoceních. Další názory na Pád můžete najít u Ettelëy, Snow Fairy, Deny el Infian nebo Míši*.

středa 8. března 2017

Maturitní tipy

Každý si tím jednou projde. Ať už je to na střední nebo základce, vždycky vás nakonec nutí něco číst. Nemluvě o tom, že k maturitě vás toho nutí číst docela dost. A pro jistotu vám zápletku prozradí už na hodinách češtiny, abyste si to čtení fakt užili. Tady mám pro vás 16 knih, které jsem četla v rámci hodin češtiny. Něco k maturitě mi tam chybí něco přebývá, ale nějak nejsem schopná rozšifrovat, co tu není. Každopádně se vám o těchto knihách pokusím v pár řádcích říct něco, co vám na hodinách literatury třeba zatajili. Třeba co je nuda a co se krásně čte. 

451 stupňů Fahrenheita 1984 Kdo chytá v žitě Velký Gatsby
451 stupňů Fahrenheita, Ray Bradbury / Geniální nápad, úžasná forma, poměrně krátké. Četlo se mi to v podstatě samo. Rozhodně doporučuju. Řada autorů, kteří se snaží psát dystopie, by si z něho mohli vzít příklad. 

1984, George Orwell / Must read i mimo povinné čtení. Nadčasový nápad, skvělý jazyk a způsob vyprávění. Poměrně náročné i na psychiku, nebo alespoň já jsem se z toho docela dlouho vzpamatovávala. Ale v době online života je to poměrně dost aktuální. 

Kdo chytá v žitě, J. D. Salinger / pro všechny fanoušky Ten, kdo stojí v koutě. Holden je hrozně zajímavá hlavní postava. Přemýšlí o věcech, o kterých normální člověk nepřemýšlí. Sice pořád opakuje, jak je deprimovaný svým životem, ale zas tak depresivní to není. Vážně, za zkoušku to stojí. 

Velký Gatsby, Francis Scott Fitzgerald / Gatsby je hodně útlá knížka, která toho nabízí hodně. Abych řekla pravdu, po dočtení jsem z toho nebyla moc odvázaná, ale až časem to na mě dolehlo. Pokud znáte film, dle mého je trochu zavádějící, ale předává to, co v té knize opravdu je. Každopádně se Gatsby čte hrozně super a já jej doporučuju všemi deseti.

Spalovač mrtvol  R.U.R. (Rossum's Universal Robots) Ostře sledované vlaky 
Spalovač mrtvol, Ladislav Fuks / Můj šťastný los při maturitní zkoušce. Spalovač mě svou morbidností opravdu bavil. Hodně toho nabízel a hlavní postava je zrála na nějaký pořádný psychologický rozbor. Je tam i hodně motivů, které se dají dobře zapamatovat a rozebírat při samotné zkoušce. A on se mi i ten příběh vlastně docela líbil.

Smrt obchodního cestujícího, Arthur Miller / Divadelní hry se v zásadě čtou fakt hrozně dobře. Jde to rychle a nic moc nezdržuje. Někomu ale chybí tak popisní linka. Každopádně Smrt obchodního cestujícího je poměrně jednoduchá a přímočará divadelní hra. Nemyslím si, že vás posadí na zadek, ale rozhodně neurazí.

R.U.R, Karel Čapek / Divadelní hry od Čapka jsou mnohem stravitelnější než jeho próza. Zrovna R.U.R je dost povedené post-apo, které je sice trochu ujeté, ale poměrně dost reálně. A pokud by vás roboti bavili, doporučuju Partials od Dana Wellse. Ono je to dost podobné.

Ostře sledované vlaky, Bohumil Hrabal / Od Hrabala jsem se potkala s většinou jeho tvorby, málo co jsem dočetla a máloco se mi líbilo. Ale zrovna Ostře sledované vlaky mě potěšily. Nebylo to nic extra, ale zvládla jsem je přečíst fakt rychle a nerozčiloval mě tolik Hrabalův styl psaní. No za zkoušku to stojí.

16177645 Divá Bára Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909 Utrpení mladého Werthera
Nebe pod Berlínem, Jaroslav Rudiš / Rudiš je autor, který mě fakt překvapil. Nebe po Berlínem mě neuvěřitelně bavilo, i když jsem se v tom občas lehce ztrácela. Nakonec to byla dobrá rychločetba. Doporučuju. 

Divá Bára, Božena Němcová / Němcová je sice klasika, ale mě přijde už trochu přežitá. Na to, že má Divá Bára asi 50 stran, mi to přišlo jako věčnost a fakt mě to nebavilo. Pokud chcete hodně nudy na málo stranách, doporučuji. 

Dobytí severního pólu, Smojlak + Svěrák / Sice jsem psala, že divadelní hry se čtou dobře, ale občas jsem měla problém si je zapamatovat. Třeba zrovna tuhle. Jako příběh je to vážně super, ale je větší šance, že si zapamatuje nějakou blbost místo pointy. Doporučuji spíš se kouknout na celou hru. 

Utrpení mladého Werthera, J. W. Goethe / Většinou se setkávám s názory, že Goethe je hrozně nudný a nedá se. Mě to z nějakého důvodu docela líbil. Stačilo jenom přeskočit ty nudné pasáže o popisu krajinek. Je to krátké, dobře se o tom mluví a celkově vás to nijak nezruinuje. 

Noc na Karlštejně The Melancholy Chicken Pygmalion Kytice
Noc na Karlštejně, Jaroslav Vrchlický / Noc na Karlštejně je fakt krásná pohádka. Jako divadelní hra jsem v tom ale byla hodně ztracená a dost mě to nebavilo. Vlastně jsem to četla fakt hrozně dlouho a modlila se, aby to konečně skončilo. Nakonec skončilo, ale moc jsem si z toho nevzala. 

Kuře melancholik, Josef Karel Šlejhar / Hodně silný a depresivní příběh. Zvláštním způsobem se mi to poměrně líbilo a fakt skvěle se četlo, i když mi z toho bylo dost ouzko. 

Pygmalion, George Bernard Shaw / My fair lady v originále. Opět divadelní hra, ale vážně jedna z těch hodně lepších. Super se to četlo, příběh spousta lidí zná, je to vcelku sranda a celkově prostě dobrá kniha na přečtení. 

Kytice, Karel Jaromír Erben / V maturitní četbě musíte mít alespoň jednu poezii ať už chcete nebo ne. Nebyla jsem z Kytice zrovna odvázaná, ale každý o tom něco ví a vtloukají vám to do hlavy už od základky. Taky je dost dobrých filmovaných verzí. 

středa 1. března 2017

Wrap Up & TBR březen

Určitě už jste ode mě někdy slyšeli, že nemám ráda anglické názvy článků. Nicméně taky nevím, jak nazvat tenhle typ článků (které tak jako tak asi nebudou úplně pravidelné, protože ne vždycky čtu tolik, kolik bych chtěla) a tyhle kategorie mi přijdou tak nějak zažité. Takže doufám, že mi to odpustíte. Že jo? 😊

Reset (Reset, #1) Oko za oko (Burn for Burn, #1) American Girls Invasion (Last Princess, #2)
Reset (Reset #1), Amy Tintera | recenze | 3 hvězdičky
Moc povedená dystopická jízda. Bylo to akční. Bylo to násilné. Hlavní postavy se daly přežít. Na plný počet mi tam ale něco chybělo. Dalším dílům dám ale rozhodně ještě šanci. 

Oko za oko (Oko za oko #1), Jenny Han & Siobhan Vivian | recenze | 5 hvězdiček
Já a Jenny Han. Takže už jenom z principu se mi to musí líbit. Celou trilogii mám přečtenou už v originále a i když má první díl trochu pomalejší rozjezd, v těch dalších se máte opravdu na co těšit. 

American Girls, Alison Umminger | recenze | 1 hvězdička
Historicky první kniha, kterou jsem ohodnotila takhle tvrdě. Bohužel se nenašlo skoro nic, co by se mi na téhle knize líbilo a asi by bylo nejlepší, kdybyste si přečetli moji hodně sarkastickou recenzi. 

Invasion (The Last Princess #2), Galaxy Craze | recenze | 4 hvězdičky 
Hodně dlouho očekávané pokračování The Last Princess, kterou jsem četla před pár lety. Pamatuji si ji jako hodně akční a napínavé čtení se skvělým příběhem. Ve dvojce jsem sice dostala v podstatě na chlup to samé, ale stejně se mi to líbilo. Hodně. 

 Croak (Croak, #1) Prvních 100 (The Hundred, #1) Stmívání (Stmívání, #1)
Croak (Croak #1), Gina Damico
No sice to se svými angličtinářkými schopnostmi nedokážů plně ocenit. Ale je to fakt naprosto boží a zároveň morbidní jízda. Fakt. Vyjít tohle v českým překladu (s originálními obálkami!), bude to bomba! (Uznávám, že zmiňuji český překlad hlavně kvůli Olze, která několikrát říkala, že se jí to nepodařilo protlačit - a teď už fakt uznávám, že je to škoda!)

Prvních 100 (Prvních 100 #1), Kass Morgan
Seriál vážně zbožňuju. Až nezdravě. Ale stejně jsem se rozhodla, že se kouknu po knize. Začala jsem ji číst a nedá se říct, že by mě úplně nebavila, ale většinou se nachytávám, jak to porovnávám se seriálem. A asi i kdyby byla kniha sebelepší, nikdy mě neokouzlí tolik jako seriál. Ale už se těším, až tam budou Zemšťani (říká se jim tak vůbec v překladu? 😁)

Stmívání (Stmívání #1), Stephanie Meyer
Re-reading Stmívání k mojí asi budoucí bakalářce. Abych řekla pravdu, vůbec si nepamatuju, že by to bylo tak hloupý - jakože ve smyslu, že je to fakt naivní a tak. Nicméně se u toho místy královsky bavím. 

 Nový měsíc (Stmívání, #2) Zatmění (Stmívání, #3) Rozbřesk (Stmívání, #4) 
Nový měsíc (Stmívání #2), Stephanie Meyer
Zatmění (Stmívání #3), Stephanie Meyer
Rozbřesk (Stmívání #4), Stephanie Meyer
K tomu už asi nemusím nic moc dodávat. Nebo jo? 

Kolik jste toho přečetli za únor vy? A co budete v číst v březnu? :) 

neděle 26. února 2017

(Ne)Recenze: American Girls

American GirlsJako já tohle nedělám. Jednu hvězdičku jsem nikdy nedala. A vlastně se snažím přesvědčit sama sebe, že to nebyla tak hrozná kniha. A ona možná asi nebyla. Ale po přečtení recenzí jsem došla k názoru, že jsem ji asi blbě četla. Nebo nevím. Jenomže tahle kniha má jeden zásadní problém -vůbec nic se v ní neděje. Jakože fakt vůbec nic, tahle kniha postrádá jakoukoli zápletku, i když se strašně tváří, jak tam o něco jde. Nejde. 

Anna se patnáctiletá holka, která se rozhodne ukrást kreditku (protože prasklo, že se svojí BFF šikanovaly jednu holku, která Anně vlastně ani tolik nevadila, takže to šikanování bylo úplně OK) svojí mámě a odletět za svojí sestrou do LA. Její sestra je herečka, má přítele Dexe, který píše populární teenage sitcom, a ještě bývalého přítele, který je tak trochu slizoun (dále Roger). Právě Roger nabídne Anně, aby pro něj dělala rešerši pro jeho další film o jedné z Mansonových dívek (Manson byl takový hippík, co došel k názoru, že bude rasová válka a černoši vyhrají. Proto ji chtěl urychlit a jeho "rodina" začala vraždit bělochy. Pak se chtěl schovat do díry a nakonec vládnout světu. Sice to říkám ironicky - u tohohle článku se toho prostě nemůžu zbavit -, ale fakt se to stalo a byla to docela síla). Anna pak zažívá Hollywoodské dobrodružství, pohybuje je na natáčení, řeší blbosti a zjišťuje, že někdo sleduje její sestru. A přitom hledá paralely mezi svým životem Mansonovými děvčaty.  

Celou tu věc s Charlesem Mansonem jsem nějak úplně nepobrala (kniha se dokonce původně jmenuje My Favourite Manson Girl, což i trochu smysl dává). Jako... byly to jediný zajímavý části příběhu, ale moc do něho nezapadaly a jestli tam byla nějaká podobnost mezi hlavní hrdinkou a Mansonovými děvčaty, bylo to uměle vytvořený autorkou (prostě se jí to v danou chvíli hodilo, tak tam připsaly několik detailů). 

Když už mluvím o hlavní hrdince, její jméno je Anna, na což jsem neustále zapomínala. Anna byla jako přehnaně inteligentní malé dítě. Jako ok, její myšlenkový pochody dávaly docela smysl a měla poměrně zajímavý smysl pro humor. Ale když došlo na činy, byla jako desetiletá rozmazlená holčička. A ostatní postavy byly... šílené.Nejhorší na tom bylo, že žádná postava k ničemu neměla motivaci. Prostě byly naprogramované, proto dělaly to, co chtěla autorka. Byly ploché, nevyvíjely se, byly otravné, demotivované, prostě hrůza. 

Abych vám to trochu přiblížila. Její matka je lesbička. S Anniným otcem se rozešli po tom, se Annina sestra, Deliah, natočila nějaký úchylný film, kde vařila vy-tušíte-co. Prý po tom už nikdy nemohla nic mít s žádným chlapem. Kromě toho ze všeho obviňuje Annu (dokonce i z toho, že má rakovinu) a vlastně jí řekla, ať se radši ani nevrací, protože to zhorší její nemoc - jako kdyby Anna byla radioaktivní nebo co. Deliah je raw-vegan-sugarfree-glutenfree-whatever barbína, kterou vůbec nic nerozhází. Je bezcharakterní, plochá a hloupá. Pak je tu slizoun Roger, u kterého jsem doufala, že bude nějaký super psychopat. Jenomže on byl fakt jenom ujetý slizoun. Dex byl fajn. Ale jenom proto, že takový měl být. Ve výsledku byl ale trochu trouba a ochočený pejsek. Jeremy, teen filmová hvězda, který byl sladký jako cukrová vata a jenom tak si oblíbil naši hlavní hrdinku. Pak tam byla ztroskotaná hollywoodská hvězdička, šílená nejlepší kamarádka a u toho bych raději skončila. 

"My first Manson girl was Leslie Van Houten, the homecoming princess with the movie-star smile. She was on death row at nineteen for putting a knife into the already-dead body of some poor, random woman fot rhe lamest reason that anyone gives for doing anything: all the other kids were doing it." - Preflight

Říká se, že tahle kniha by měla být o boření amerického snu. Měla by představovat, jak to vysněné LA je vlastně úplně jiné a ne tak skvělé, jak si lidé myslí. Pro mě to byla snůška nudných popisných scén, které na sebe skoro nenavazovaly. Umělý konstrukt něčeho, čemu autorka chtěla říkat příběh. Jenomže víc než polovina věcí neměla žádný význam, dále se na ně zapomínalo. A pokud se tam stalo něco významnějšího, neuvěřitelně se to nafukovalo (a pak to stejně nebylo tak důležité - protože nakonec tam nebylo vůbec nic důležitého). Ano, autorka má příjemný styl psaní, zajímavou slovní zásobu (i když si vždycky na několik desítek stran oblíbila nějaké slovo, které neustále opakovala), ale absolutně neumí předat příběh. Ale romantika tam byla až na konci (bez motivace, prostě jenom protože je to YA a romantika tam z nějakého důvodu má být). Tak dejme tomu, že proto ta jedna hvězdička. Za styl psaní a spoustu zajímavostí o Mansonovi.  

Vlastně bych neřekla ani popel, kdyby na konci bylo nějaké neočekávané rozuzlení. Jenomže nebylo. Nic se nevyřešilo, Anna prostě jenom odjela z LA. Předtím se ale rozhodla, že by se měla omluvit svojí matce (asi za to, že jí způsobila rakovinu). Taky, že by měla dělat všechno pro to, aby její BFF byla spokojená - takže klidně můžou šikanovat i někoho jinýho. A vlastně, že její život je nejlepší takový jaký je a všichni v něm jsou nejlepší takoví, jací jsou. End of the story. Ne, tohle bylo fakt špatný.

Autorka: Alison Umminger; Vydáno v originále: 7. 6. 2016 (My Favorite Manson Girl; American Girls); Vydání u nás: nevyšloPočet stran: 293; Hodnocení na goodreads: 3.68 při 1 328 hodnoceních.

pátek 24. února 2017

Knihy, na které nezbyla písmenka

Občas se to stane. Nedokážu na nějakou knihu napsat recenzi. Mám otevřený editor a ta písmenka tam prostě nechtějí naskákat. Ale to, že některé knihy nezrecenzuji, neznamená, že se mi nelíbily. Naopak se mi většinou líbí tak moc, že prostě nejsem schopná vymáčknout ze sebe nějakou souvislou větu. Jako úžasný příklad můžu nabídnu hned tyto následující knihy:

Mrazivý oheň (Kroniky Kaninu, #1) Papírová města Hlas nože (Chaos, #1) Stopařův průvodce Galaxií (Stopařův průvodce Galaxií #1)
Mrazivý oheň (Kroniky Kaninů #1), Amanda Hocking
Někteří možná (asi určitě) znáte sérii této autorky o Tryllech, kterou vydávala Fortuna Libri. Toto je ze stejného univerza, ale o jiném kmeni trollů. Já jsem Trylly nečetla, ale Mrazivý oheň (z nějakého důvodu pořád píšu Mrazivý polibek. Asi je to znamení, že bych si měla hodit rereading Vampire academy) jsem dokázala přečíst za jediný den, což se u mě moc nestává. Opravdu se mi líbilo prostředí a postavy. Jo a taky tam nebylo moc romantiky, což víte, že dost často oceňuji. 

Papírová města, John Grenn
Z nějakého důvodu se mi Green hrozně špatně recenzuje. A také mívám problém se do jeho knih začíst, ale to je asi téma na jiný článek. Každopádně z knih, které jsem četla (Hvěždy, Aljaška), se mi právě Města líbila nejvíce. I když jsem Margo považovala za úplnou krávu (sorry, fanoušci), Quentin byl prostě boží. Jo a ta úvodní scéna s těmi vtípky?! Sakra, to bylo super! 

Hlas nože (Chaos #1), Patrick Ness
Na to, jak je Ness populární autor jsem jeho knih četla až žalostně málo. Vlastně jenom tuhle. Hrozně dlouho jsem se snažila popasovat s příběhem jako celkem s sžít se trochu s postavami. Nemůžu říct, že by se mi vyloženě nelíbila, na druhou stranu ale jsem čekala něco úplně jiného a protože prostě Manchee (jmenoval se tak ten pes, že jo?). Ono asi abych byla upřímná mi to místy přišlo trochu jako dost psycho. 

Stopařův průvodce po Galaxii (Stopařův průvodce po Galaxii #1), Douglas Adams
Protože tohle je tak šílená jízda, že na ni nestačí slova, a každý si tuto knihu musí přečíst sám, jak tomu stejně nikdy neporozumí. Vlastně mě ten příběh tolik nevzal. Na druhou stranu to fakt byla parádní jízda, kde se pořád něco dělo a létala jedna hláška za druhou. Doslova. Bylo to tak šílené, až to bylo hrozně super. 
***
A další speciální kategorií jsou další díly sérií. Ty naopak nechci recenzovat kvůli tomu, že mě hrozně nebaví dávat si pozor na spoilery a navíc mi přijde, že vám, čtenářům, moc nedávají - prostě se vám nějaká série líbí a vy se rozhodnete i pro další díly, nebo se na to prostě vykašlete. Ale v létě jsem si dávala menší maraton dalších a závěrečných dílů, tak alespoň tady pár slov: 
Dědička ohně (Skleněný trůn, #3)Goliath (Leviathan, #3) Mechanický princ (Pekelné stroje, #2) The Heir (The Selection, #4)

Dědička ohně (Skleněný trůn #3), Sarah J. Mass
Dědička ohně je pro mě zatím nejlepší díl série Skleněný trůn. Sarah J Maas si zachovává svůj osobitý styl psaní, ale ubývá romantiky a roste akce. Také přibývají postavy, což je asi to nejlepší, co mohla udělat. Největší potenciál má čarodějnice Manon, která byla tahounkou celé první části a hodně toho slibuje i do budoucna. Oproti tomu Celaena byla celou první polovinu nesnesitelná, což se naštěstí srovnalo v druhé půlce.

Goliáš (Leviatan #3), Scott Westerfeld
Díky Westerfeldovi jsem objevila steampunk a jsem za to moc ráda. Tahle série je možná pro trochu mladší čtenáře, ale to mi nezabránilo si ji plně užít. A teď budu asi povrchní, ale kromě nádherných obálek, které knihy mají, jsou v nich naprosto dechberoucí ilustrace. Ale abych neubírala autorovi zásluhy. Jeho styl psaní je mi fakt sympatický a celkově prostě umí pořádně vystavět příběh. I zápletku. A má skvělou představivost.

Mechanický princ (Pekelné stroje #2), Cassandra Clare
Jestli existuje nějaká autorka, od které bych si přečetla i nákupní seznam, je to právě Cassie. Nástroje smrti jsem sice nepřečetla celé (ale původní trilogii ano), ale líbily se mi už od prvních stránek. A Pekelné stroje sice postrádají břitký humor Jace, nicméně mají neuvěřitelné kombo Jem-Will, které funguje naprosto výtečně. Nemluvě o tom, že Mechanický princ byl o dost lepší než první díl. I když mě rozčilovala Tessa. Jakože docela hodně.

The Hier (The Selection #4), Kiera Cass
Kieru mám ráda a Selekci ještě více. Docela jsem se obávala toho, že na ni navazuje další dualogií, ale asi zbytečně. I přes to, že jsou motivy knihy na chlup stejné, pořád z toho dokázala vytěžit něco víc než jen opakování toho, co už bylo řečeno. (A Maxon je absolutně boží táta!) Nicméně hlavní postava mi byla extra nesympatická a z mužského osazenstva mi k srdci nikdo moc nepřirostl. Jo a navíc je všem jasné, jak to dopadne. Ale stejně je to hezká pohádka.
***
Mluvila jsem o osmi knihách, které jsem nezrecenzovala, ve skutečnosti je těchto knih mnohem více. Paradoxem je, že se mi vlastně všechny opravdu líbily, což je asi hlavním důvodem, proč jsem o nich nic nenapsala. Však víte. Já ty pozitivní recenze moc neumím.