čtvrtek 23. listopadu 2017

Nejjednodušší rozhodnutí nemusí být to správné | Recenze: Some Boys

Some Boys
Some Boys je další knihou z kateogrie "nevím co jde, ale budu se modlit, ať je to docela dobrý". V zásadě tahle kniha předčila veškerá má očekávání. Vyrvala mi srdce z těla, zmuchlala ho do kuličky a hodila do popelnice. A zároveň jsem místy měla pocit, že se asi rozpustím blahem. 

Grace byla znásilněna školní hvězdičkou lakrosového týmu. Zac si ale vytříbil svou historku a z Grace udělal lhářku, která nemůže unést, že se s ní rozešel. A tak se jí zhroutí svět, přijde o kamarády a ostatní ji začnou šikanovat, ať už přímo či nepřímo. Ona se ale nevzdává, chodí do školy a stále si stojí za svým. 

Ian je Zacův dobrý kamarád. Zac toho pro něj hodně udělal a on je mu loajální. Při jednom lakrosovém zápase ale utrpí otřes mozku, musí sedět na lavičce a ještě si dovoloval na trenéra. A tak musí čistit skříňky. S Grace. S holkou, co hází špínu na jeho kamaráda. S holkou, co se mu vždycky trochu líbila. 

Grace vám nakope zadek a Ianovi dáte svoje štěně na hlídání
Grace je jedna z nejsilnějších a nejodvážnějších hrdinek, které znám. Přes všechno, co se jí stalo, se snaží žít normální život a nevzdává se. Všichni ji opustili, nikdo ji nevěří a neustále ji šikanují. Ona přesto sbírá odvahu každý den vstát z postele a dojít do školy, přetrpět povinnou docházku a pak se zdvyženou hlavou dojít domů. Na druhou stranu je ale zlomená a neustále vystrašená.

Ian je druhým vypravěčem. Je to kamarád kluka, který Grace zničil život, je mu absolutně oddaný a loajální. Ian je kluk od vedle, který má všech pět pohromadě, a  i když ví, kde by mělo být jeho místo, je schopný samostatně uvažovat. Jeho vývoj během příběhu mi neuvěřitelně vzal vítr z plachet a hrozně jsem mu fandila. Byla na něm krásně vidět rozpolcenost, kdy stál na pomezí mezi věrností kamarádovi a holce, která se mu líbí, ale všichni o ní tvrdí, že je to pomstychtivá lhářka. 
"The cops wanted to know if I was Zac's girlfriend, if I was drinking, doing drugs, if I ever worked as a stripper, if I ever kissed Zac before that night. What the hell does any of that have to do with what happened? Do the laws against sexual assault not apply to strippers? To girlfriends? I don't get that. (...) He thinks because I went to the woods, drank alcohol, and dressed the way I dress, I should have expected this to happen. That I actually wanted this to happen."
Lidé jsou kruté ovce
Some boys není kniha o znásilnění, přestože zrovna to tvoří hlavní zápletku. Some boys je o mezilidských vztazích a o tom, že lidé jsou ovce. Autorka velice dobře pracuje se školní hiearchiíí, kdy se všichni postaví za populárního chlapce místo toho, aby se vůbec zatěžovali s vyslechnutím dívky. Velkou pozornost získaly také Graceiny bývalé kamarádky, které se na základě drbu a holčičí zášti rozhodly svou kamarádku hodit přes palubu. 

Kromě daných vztahů mezi lidmi a toho, jak Grace všichni hromadně šikanovali (přestože se jich to nijak netýkalo), je kniha zaměřena i na předsudky. Grace se výrazně líčí, chodí v kožených věcech a krátkých sukních. Přestože je to její letitý styl oblékání, najednou se to otáčí proti ní a všichni opakují, že "si za to může sama". 

Rodiče
Velké množství (klidně bych tvrdila, že tak 3/4) YA knih odsouvá rodiče na vedlejší kolej a pracuje s nimi pouze v případě, kdy je to nezbytně nutné. Přesto v životě dospívajících rodiče stále hrají velice důležitou roli, která v YA chybí. (Nemluvě o tom, že pokud tam rodiče jsou, většinou se jedná o disfunkční rodinu.) 

Patty Blount to ale vzala z úplně opačného konce a rodiče v příběhu hrají velice důležitou roli. Graceina matka je jí neuvěřitelnou podporou. Kdykoli má Grace nějaký problém nebo panický záchvat, ona je tu pro ni. Pomáhá jí, chápe ji a podporuje. Oproti ní Ianův otec hraje spíše toho zlého policajta, který Ianovi dává domácí vězení a neustále ho zásobuje přednáškami o životě. Přesto je na něm vidět, že mu na jeho synovi opravdu záleží a že pro něj vždy bude oporou. 

Právě podobné věci jsou mezerou na poli YA knih. Chápu, že čtenáři chtějí číst dobrodružné a nespoutané lovestory, kdy hrdinové nejsou omezování rodičovskými pravidly, na druhou stranu nejsou to právě rodiče, kteří by nám měli ukazovat správnou cestu? 
"What the hell, just what the hell was wrong with how I looked...why does he care if I wear eye-black like the football team? It's my face. It's my body. I can dress it up or down however I want. Why is that such a hard concept for guys to accept? All that crap Jax said about dressing to be noticed - being noticed is fine. But being noticed isn't the same as being ridiculed, insulted, ostracised, shamed.


Being noticed isn't an open invitation to guys to do whatever they want to me."
To nejjednodušší rozhodnutí nemusí být to správné
Jedno z dalších důležitých poselství knihy je, že by se člověk v rozhodování neměl řídit tím, co je pro něho nejsnadnější. Krásně je to ilustrované na Ianovi, který se rozhoduje, zda být na straně svého kamaráda a týmu, což by měl díky své loajalitě udělat, nebo se postavit na stranu holky, která se mu sice líbí, ale která si okolo sebe postavila neproniknutelnou zeď a tvrdí opak toho, co Zac.

Zároveň kniha dotýká něčeho, co bych nazvala důstojností. Grace je dívka, která se stala obětí násilného činu, který jí navíc nikdo nevěří a lidé ji nazývají nejrůznějšími jmény pro lehké dívky. Na druhé straně jsou její kamarádky, které se sami nabízejí klukům, ať už chtějí nebo je to ústupek jejich kamarádce. Toto je problematika, nad kterou by se spousta lidí této generace měla zamyslet. 

Ne všechno bylo dokonalé 
Byly věci, přes které jsem se nemohla dostat. První z nich bylo to, že Grace o svém znásilnění mluvila velice otevřeně a téměř na potkání byla schopná na někoho řvát "Znásilnili mě!". Nemám toho moc nastudovaného k této problematice, na druhou stranu znásilnění považuji za něco, co si lidé nechávají pro sebe, obviňují se apod. Nepředpokládám, že by na to Grace ve skutečném životě ještě takhle upozorňovala. Druhou věcí je její navázání vztahu s Ianem, což se odehrálo ani ne dva měsíce od daného incidentu. To už je ale poměrně psychologická otázka, do které bych se nerada pouštěla. 
***
Some Boys bylo neuvěřitelným překvapením a zároveň se dotýká velice aktuálního tématu, spojeného s kampaní #metoo. Patty Blount mě chytla nejenom svým stylem psaní, ale také syrovostí, se kterou je schopná podávat poměrně tabuizovaná témata. Nebudu si nic nalhávat, ale jako nejsvětlejší stránku vidím právě vztah hlavních hrdinů s jejich rodiči. 

Snažila jsem se tu shrnout hlavní témata, kterých se kniha dotýká, ale i přes délku této recenze jsem je neobsáhla všechna. Proto si dovoluji říct, že v Some Boys by si každý může nalézt něco, co ho zaujme, co ho zajímá a co ho dostane podobným způsobem jako mě.

Autor: Patty Blount; Vydáno v originále: 5. 8. 2014 (Some Boys); Vydání u nás: nevyšlo;  Počet stran: 339; Hodnocení na goodreads: 4.12 při 5 233 hodnoceních.

středa 15. listopadu 2017

Liga spravedlnosti | Jak Superman zachránil den

Z obecného hlediska jsem fanda spíše Marvelu než DC Comics, nicméně druhému jmenovanému se ani v nejmenším nebráním. A když se mi díky Zdence z Medvědí oázy naskytla možnost jít na předpremiéru Ligy spravedlnosti, rozhodla jsem se po ní skočit. 

Abych vše uvedla na pravou míru, nejsem úplně seznámena s předešlým dějem a přestože jsem viděla Batman vs. Superman, unikla mi velice důležitá myšlenka, že Superman je mrtvý. To byl asi první a i jediný zádrhel, protože následně jsem neměla moc problém sledovat, kam se děj ubírá a co se děje. Takže ano, i pro nefanoušky je tenhle film přístupný a úplná či částečná neznalost vám nezkazí zážitek (pouze za předpokladu, že se nepídíte po detailech a dokážete se s danou neznalostí smířit).

V zásadě příběh nepřinese nic nového, co bychom nečekali. Batman potřebuje pomoct, a tak hledá nové posily do svého týmu. Tahle skvadra lidí je ale fakt šílená a je to vidět i na jejich přístupu k věci. Trochu mě mrzí, že se filmaři víc nesoustředili na vývoj postav, jejich minulost a osobnosti, ale to může být, předpokládám, i tím, že si to šetří na samostatné filmy. V zásadě je to jedna velká akční jízda, která se táhne od začátku do konce. Sice je tam vyšetřeno pár dramatických a emocionálně vypjatých momentů, ale jsou dobře rozloženy, takže to nijak nenarušuje plynulost děje. Ale hlavně tam není žádná praštěná lovestory!

Nejsem zrovna velký fanda Supermana, takže mi moc nevadilo, že velkou část děje tam vůbec nebyl. Upřímně ani z jeho návratu jsem nebyla nějaká nadšená a skutečnost, že se tam objevil a všechno z fleku zachránil, mi taky nebyla zrovna sympatická. Mnohem zajímavější pro mě byla nová krev v podobě Flashe, kterého oficiálně prohlašuji za nejlepší postavu celého filmu. Aquaman toho má asi taky hodně co nabídnout a o schizofrenním Cyborgovi si ještě budu muset udělat ucelenější obrázek. Jo a abych nezapomněla, Batman je prostě Batman, ten toho nemá už moc co nabídnout, ale od Wonder Woman bychom se toho mohli dočkat ještě hodně. 


Jako největší mínus vidím to, že promítání bylo ve 3D, což rozhodně není problém filmu, ale spíš můj osobní. Při pohledu z boku jsem měla hodně scén rozostřených a chvílemi se mi dělalo špatně. Za sebe bych tedy doporučila spíš klasické 2D, na druhou stranu se musí uznat, že si filmaři dali opravdu práci s tím, aby byl film ve 3D zajímavý (na druhou stranu jsem se špatně smiřovala i s trochu narušenou perspektivou, kterou 3D přineslo). Zároveň je ale na filmu vidět, že se velká část dělala ve studiu na zeleném pozadí a místy to působí trochu uměle a nepřirozeně, což v kombinaci s 3D nepůsobilo úplně nejlépe.

Obecně mají DC filmy stoupající tendenci a film od filmu se mi zamlouvají víc a víc. Liga spravedlnosti se mi určitě z DC filmů, které jsem zatím viděla, líbila nejvíc a očekávám toho dost do budoucna. Určitě patří pochvala i za soundtrack, který sice obsahoval hodně superhrdinské hudby, která toho prozradila až moc, ale pořád byl fakt parádní. Celkově dávám 4/5, odečítám hlavně nějaké ty body za všemocného Supermana a jeho hrozně cool kamenný výraz permanentní naštvanosti (já nevím, ale prostě mi přijde, že se tváří fakt hrozně).

čtvrtek 9. listopadu 2017

Rychlo-Recenze: One

OneNěkdy na konci jara jsem měla takové básnické období. Hodně jsem četla básničky, protože jsem to brala jako takovou jednohubku a zároveň mi pomáhaly vyrovnávat se s věcmi, co jsem v tu danou dobu řešila. Po Milk & Honey, Princess Saves Herself in This One s a pár dalších se mi do ruky dostala One.

We are literally joined
at the hip- 
united in blood and bone.

Příběh o siamských dvojčatech, vyprávěný ve verších s neuvěřitelnou něhou a zároveň důrazem. Příběh o dvou neuvěřitelně silných osobnostech v jednom těle. Příběh o neuvěřitelné vůli k životu, příběh o síle a přátelství, o lásce a poznávání sebe sama. O sebeobětování a o naději.


One mi několikrát zlomilo srdce a zapsalo se mi do duše jako jeden z nejsilnějších příběhů, jaké jsem kdy četla. One netlačí na pilu, nechce vám předat nějaký srdceryvný příběh, kde by smutek a neštěstí tekly proudem hned z prvních stránek. Ne, Ona vyčkává, vypráví příběh o obyčejně neobyčejném životě. Vypráví o běžném životě, o tom, jak dívky žijí, co dělají a jak to dělají. Popisuje, jak poznávají svět, jak si najdou první kamarády a jak se snaží zažívat věci, které normální lidé berou jako samozřejmost.

One je jedinečný a nádherný příběh. Pokud jste někdy váhali, jestli se do knihy pustit, nebo vás dokonce odrazovala forma, jakou je podaná, určitě si to ještě promyslete. Vezměte ji do ruky, pohodlně se usaďte, přibalte si krabici kapesníčků a ponořte se do tohoto neuvěřitelného příběhu.

pátek 3. listopadu 2017

Herní okénko: Rise of the Tomb Rider

Platforma: PC, PS4 | Datum vydání: 2015 | Hodnocení: 4/5

Na Tomb Raider jsem odchovaná. Od útlého dětství jsem byla zažraná právě do série o Laře Croft a kromě dvou dílu jsem dohrála všechny. A ne jen jednou. Co mě na tom tak bralo? Kromě neomezeného zásobníku a skutečnosti, že sama zaměřuje (což pro mé pětileté já bylo docela stěžejní), to byla především skákačka, u které musíte používat hlavu. A co si budeme povídat, v době před patnácti lety mi to přišlo jako grafický zázrak. 

O herním kontextu bych mohla mluvit poměrně dlouho, protože Tomb Raider má 11 dílů (pokud nepočítám ty 2D, které šly mimo mě, jelikož jsem na to neměla platformu). Osobně je počítám podle herních režimů, tedy 5-1-3-2, kdy právě poslední číslo představuje restart celé série, o kterém budu mluvit, především o posledním dílu.

Restart TR v podstatě převrátil celý režim her. Lara se zdržuje na jednou místě, které představuje poměrně rozsáhlou mapu s odlišnými lokalitami v divoké přírodě, takže už se vám nestane, že se mezi úrovněmi dostanete z Nevady do Pacifiku a pak do Londýna. Ucelenost prostředí nabízí ale více možností a to, že se navracíte na některá místa v průběhu hry, vám otevírá nové možnosti v již prošlé lokalitě. Každopádně se z toho tvůrci rozhodli udělat trochu víc střílečku a trochu méně archeologickou honbu za pokladem. 

Lara přestává sama zaměřovat, což je fakt super osvěžení, nicméně boje mi přišly dost triviální a většinou nebylo těžké své protivníky zmást a obelstít. Umělá inteligence tu tedy moc nezapůsobila a mnohem zákeřněji se jevila všudepřítomná zvířata. Nicméně oproti Tomb Raider 2013 se počet přestřelek snížil, což je pro mě moc dobře, protože se zvětšil prostor pro přesouvání po mapě, skákání, šplhání a všechno ostatní, čeho se mi v roce 2013 nedostalo. 

Obecně bych hratelnost označila za dost dobrou, Lara neměla moc záseků, vojáci se chovali lidsky, i když hloupě, a ovládaní fungovalo tak, jako mělo. Autoři se nesnažili vymyslet nic extra inovativního, všechno dávalo smysl a nenacházely se tam nějaké nesmyslnosti, které by ovládání zbytečně ztěžovalo. 
Výsledek obrázku pro tomb raider through the years
Obecně se mi líbil systém upgradů vybavení a schraňování surovin, protože jsem ten typ člověka, který se potlouká po mapě, dokud nesebere všechno, co jde. Na druhou stranu mi trochu ucházelo, proč má Lara na výběr několik outfitů, a množství zbraní, které se jí postupně objevovalo v menu, mi taky nepřišlo zrovna užitečné - v podstatě jsem si vystačila s původními zbraněmi. Tohle mě vlastně dovádí ke dvěma myšlenkám. Používání luku jsem si oblíbila mnohem víc než automatické zbraně a navíc mi v bojích přišel o dost efektivnější. Zadruhé neustále postrádám její legendární menu v batůžku, ale holt už je to asi trochu přežitek.

Co se týče příběhu, za srdce mě nechytil. Upřímně mi byl dost ukradený a já spíš chtěla hrát, než abych poslouchala a pročítala to obrovské množství dokumentů, které jsem cestou nacházela. Taky mi tam chybělo více hádanek, protože právě o nich dříve Lara byla. A co se týče samotného konce, bylo to fakt na nic, protože jsem očekávala nějakého bosse, kterého musím porazit, ale nakonec tam bylo akorát pro mě dost nudné video. 

Nicméně. Oproti TR 2013 dost zlepšení. Hratelnost zůstala stejně dobrá, ale příběh vrátili o trochu víc do starších kolejí, což je jedině dobře. Oproti 2013 také dost oceňuju, že vynechali zbytečně nechutné scény (taková ta místnost plná mrtvol? Fakt ne, dík). Moje poslední poznámka patří DCL Baba Jaga, který mě spíš otravoval a fakt jsem si to hraní neužila. 

Rise of the Tomb Raider mě nenadchnul ani nezklamal. K TR se vždycky ráda vrátím, ať už s tím provedou v podstatě cokoli a stejně se těším na další díl. 

BTW. Doporučuji gameplay od Felicie Day!

středa 25. října 2017

Tonight the Streets Are Ours | Why doesn't nobody love me as much as I love them?

Tonight the Streets Are OursUž je to dlouho, co jsem přečetla nějakou knihu a je to ještě déle kdy jsem psala recenzi. Čtecí blok se se mnou táhl už opravdu dlouho a já se ho konečně rozhodla překonat. Nemohla jsem se začíst téměř do žádné knihy, co se mi doma váli v knihovničce. A tak jsem se uchýlila k těm anglickým. A ještě navíc od osvědčené autorky.

Proč nikdo nemiluje Arden tak jako ona jeho?
Od Leily Sales jsem kdysi četla Past Perfect, což se poměrně záhy stalo jednou z mých nejoblíbenějších knížek. Od její další knihy jsem tedy měla opravdu velká očekávání a musím uznat, že se víceméně naplnila. Přesto se mě několik věcí překvapilo. 

Oproti Past Perfect je kniha vyprávěna er-formou, což je něco, na co si velice špatně zvykám a zároveň nevyhledávám. V kombinaci s er-formou šlo ale něco mnohem překvapivějšího, tedy o to, že kniha je víceméně nedějová. Prřesto je vypravěč omniscientní, až mi někdy přišlo, že se toho ví více než samotná Arden, tedy hlavní hrdinka. 

Většina knihy se tedy zabývá Ardeninými úvahami o životě. O její nejlepší kamarádce Lindsay, za kterou Arden přejímá veškerou odpovědnost, o jejím příteli Chrisovi, který je sebestředně zaměřený na svou hereckou kariéru a Arden mu ve všem dělá oporu. A nakonec je to Peterovi, který píše blog Tonight the Streets Are Ours, jenž Arden pomáhá otevřít oči. 

"Like all stories, the one you are about to read is a love story."
Do čtení většiny YA conteporary se pouštím s předpokladem toho, že se bude jednat o love story. Obyčejná dívka potká dokonalého chlapce a bude z toho láska na celý život. Začátek této knihy to dokonce opravdu slibuje. Jenomže to není taková love story, jakou bychom čekali. 

Leila Sales nám tu předkládá příběh o přátelství a sebelásce, o hledání sama sebe a míry, do které nás ostatní potřebují. Tonight the Streets Are Ours není příběh o tom, jak zcela obyčejná dívka potká dokonalého chlapce a zamilují se do sebe. Je to příběh o tom, jak se naprosto obyčejná hrdinka zamiluje do světa i s jeho nedokonalostmi. Příběh o tom, jaká míra lásky k ostatním je únosná k tomu, aby nás samotné to nezničilo. 

Skvělé je, že Sales nezůstala pouze u Arden, ale vypráví příběhy i ostatních postav. Kniha je plná nejrůznějších střípků z minulosti, ať už se týkají přímo Arden nebo pouze ostatních. To nám pomáhá dotvořit si obrázek o tom, jakou roli Arden hraje v čím životě. 

Na internetu každý může být tím, kým chce 
Zároveň kniha dává poselství o tom, co je velice aktuálním tématem. Na internetu může být každý tím, kým chce. Příběhy vyprávěné na síti jsou přikrášlené tak, aby se lidem líbily a aby autora ukazovaly v dobrém světle. Arden ale překročí hranici mezi internetem a reálným životem a objevuje tenhle markantní rozdíl. A přestože Peter tvrdí to, co je napsané na blogu, Arden odhaluje pravdu a zjišťuje, že nikdy nic není takové jako se zdá. 

Zároveň i Arden se snaží tak trochu být někým jiným. Během jediné noci v New Yorku, kterou prožívá s Peterem, si vyzkouší život, který je tomu jejímu cizí. Život, který by mohla žít ve velkém městě, daleko od domova, život, kdy by se mohla starat  pouze o sebe. 

Tonight the Streets Are Ours je kniha pro každého. Dotýká se veliké škály témat, která jsou aktuální a důležitá. Je to kniha o přátelství a o lásce, o obětování, o životě a o dobrodružství. A nakonec zůstane pouze na čtenáři, co si z toho vezme. 

"You were promised a love story. And this is mine."

Autorka: Leila Sales; Vydáno v originále: 15. 9. 2015; Vydáno u nás: nevyšloPočet stran: 342; Hodnocení na Goodreads: 3.47 při 3 021 hodnoceních

pátek 13. října 2017

Nejsi dost dobrý TAG

Počeštěná verze You're Not Good Enough TAG, který se dá najít u zahraničních blogerů. Princip je úplně stejný jako u podobných shippovacích TAGů - do nádoby dáte 30 jmen hrdinů a pak losujete dvojice. Z té dvojice pak musíte vybrat někoho, koho vyberete pro splnění dané otázky - nebo ho někdy také obětujete. 
 1. Oba hrdinové tě chtějí zabít. Koho zabiješ jako prvního, abys měl/a větší šanci na přežití?
Lena (Delirium) X Peeta Mellark (Hunger Games)
Když nad tím tak přemýšlím, je to dost zapeklitá otázka, protože si nedokážu představit takový alternativní vesmír, ve kterém bych vůbec mohla Peetu zabít. Každopádně podle logiky otázky by to musel být on (nemluvě o tom, že by mi to bylo nesmírně líto). 

 2. Vylosovali tě jako splátce do Hunger games. Kdo chceš, aby se za tebe nabídl jako dobrovolník?
Jared Howe (Hostitel) X Tris (Divergence)
Sice jsem nikdy nepatřila mezi skalní fanoušky Jareda, ale na čtvrté přečtení Hostitele už mi přestal lézt na nervy. Navíc si myslím, že Trisiny sebevražedné tendence by se do arény docela hodily a navíc by docela dokázala slušně zamávat s protivníky. A vždycky měla víc štěstí než rozumu, takže by možná měla i trochu šancí. 

3. Jste na pustém ostrově a došlo vám jídlo, takže vám nezbývá nic jiného než kanibalismus. Koho zabijete a sníte?
Partridge Willux (Čistý) X Cassian (Drakie) 
Pečený drakie by sice mohl být nečekaná kulinářská lahůdka, ale pořád bych se přiklonila spíš k tomu Partrigeovi. Už jenom kvůli tomu, že Cassian je drakie a umí lítat, takže by to s tím uvíznutím na pustém ostrově nebylo tak žhavý. (Stále jsem ale neměla Partridge ráda natolik, abych se ho vůbec pokoušela zachránit). 

4. Jsi nový komixový hrdina (samozřejmě, že máš vlastní seriál). Koho si vybereš jako svého parťáka?
Samuel McCormick (Mercedes Thompson) X Patch Cipriano (Zavržený)
Samuela zbožňuju. Hrozně, hrozně, hrozně moc. Ale Patch je zase o dost víc badass a navíc se nebojí špinavý práce. A umí si se vším (a každým) až moc dobře poradit. Jako svého parťáka bych si tedy vybrala Patche. Ale vůbec bych se nebránila tomu, aby mi Samuel doma dělal domácího mazlíčka a vařil mi večeře. 

5. Jsi manažerem známé firmy. Koho vyhodíš kvůli nedostatku komunikačních schopností? 
Travis Maddox (Krásná katastrofa) X Rose Hathaway (Vapmýrská akademie)
Dvě prořízlejší pusy jsem si vylosovat nemohla. Každopádně na hodinu by letěl Travis, protože je to prostě idiot a nikdy jsem neobjevila to kouzlo, kterým si tolik čtenářek omotal okolo prstu. Každopádně si myslím, že by to nebylo kvůli nedostatku komunikačních schopností, ale spíše kvůli tomu, že by si zákaznice tahal do postele (a pak je odkopl a ony by znovu už nikdy nepřišly). 

6. Dočetl/a jsi knihu, ve které umřela tvá oblíbená postava. Kdo tě utěší?
Cinder (Měsíční kroniky) X Jem Carstais (Pekelné stroje)
Jem! Upřímně si nedokážu představit lepšího utěšovatele než jeho. Cinder by mu mohla konkurovat jedině tím, že by mi vyrobila štěňátko-kyborga. Ale to by musel být fakt extra kousek, abych ji vyměnila za Jema s houslemi (nemluvě o tom, že Jem opravdu je jedna z mých nejoblíbenějších postav.) 

 7. Máš narozeniny, ale někdo na tebe zapomněl. Kdo je ten hajzl?
Jace Wayland (Nástroje smrti) X Cyra (Čáry života)
Jace by nikdy, nikdy, nikdy nezapomněl na narozeniny (a jestli si někdo myslíte opak, tak prosím hezky mlčte). Na druhou stranu je Cyra tak hrozně moc sebestředná, že bych klidně věřila tomu, že zapomene. 

 8. Jdeš na pyžamovou párty a můžeš s sebou vzít jenom jednoho člověka. Kdo to bude?
Saba (Krvavá cesta) X Celaena Sardothien (Skleněný trůn) 
Když opomenu skutečnost, že Celaena je dost dobrý povaleč, dokážete si představit, jaká by to s ní byla sranda? :D A těch historek, co by mohla vyprávět? Jasná volba!

9. Jsi těhotná! Kdo je otec? (U kluků to chce trochu představivosti :D)
Dimitrij Belikov (Vampýrská Akademie) X Edward Cullen (Stmívání)
Takže na je na výběr poloupírské dítě s panovačným manipulátorem (za cenu vlastní přeměny v upíra), anebo dhampýrské dítě s ruským přízvukem, co se rovnou narodí v baloňáku. No upřímně moje sympatie jsou stejně jasné a můj odpor k Edwardovi tak veliký, že je stejně jasná volba Dimitrij.

 10. Máš vztahovou krizi a svěřuješ se kamarádům na chatu. Kdo z nich tě nechá viset na "přečteno"?
Cassia Reyes (Dokonalý pár) X Juliette (Jsem roztříštěná)
No jako dva sebestřednější charaktery bych si asi těžko vytáhla. Cassie ale občas přemýšlela i nad vyšším dobrem než jen nad sebou, takže by mě na přečtenu nechala spíš Juliette. Už jenom kvůli tomu, že měla tolik trablí s láskou, že by na cizí dramata neměla čas. 

11. Je ráno a ty jdeš do kuchyně na snídani. Tvoje mamka ale zmizela a místo ní v kuchyni stojí...
Ian O'Shea (Hostitel) X Bella Swan (Stmívání) 
Pokud by v kuchyni stála Bella, byla by už celá v plamenech. Ale kdybych tam potkala Iana (pro kterého mám už léta neuvěřitelnou slabost), rozpustila bych se blahem. Takže... V rámci zachování vlastního baráku bych tam raději potkala jeho (samozřejmě do toho nebudu tahat svoje osobní preference a třeba i skutečnost, že Ian je jednou z nejdokonalejších postav vůbec). 

 12. Musíš si vybrat partnera na maturiťák. Kdo to bude?
Adrian Ivaškov (Vampýrská akademie) X Perry (Pod nekonečnou oblohou)
Oh! Jak by tu vůbec někdo mohl konkurovat Adrianovi?!

 13. Ve městě je tvá oblíbená kapela a ty máš dva lístky. Koho ze svých kámošů vezmeš s sebou?
Lucinda Price (Pád) X Day (Legenda)
Už jenom skutečnost, že s Luce bych si hodně těžko padla do oka, protože mě v Pádu neuvěřitelně rozčilovala už od prvních stránek dává jasné preference Dayovi. Navíc Day mi vždycky přišel jako někdo, kdo by mohl být ideálním parťákem na koncert (a u něho víc vsázím na to, že bychom mohli mít podobný hudební vkus). 

 14. Máš průšvih ve škole, ale můžeš se z toho vykecat. Na koho to hodíš?
Jacynda (Drakie) X Tomohiro Yuu (Ink)
Tomohiro Yuu byl až na pár inkoustových incidentů neuvěřitelně vzorným a nadějným žákem, u kterého by asi málokdo věřil, že by byl součástí nějakého průšvihu. Proto bych se přiklonila spíš k Jacyndě, která se průšvihům moc nevyhýbala, naopak spíš do nějakého vždycky spadla. 

 15. Na opuštěný lesní cestě se ti rozbilo auto. Komu zavoláš, aby tě vyzvedl?
Čtyřka (Divergence) X Manon (Skleněný trůn)
Zaprvé Čtyřka jezdí vlakem a nikdy nezmohl na vlastní auto. To je zásadní bod. Zadruhé ale Manon lítá na wyvernovi. A kdo by zatraceně nechtěl letět na wyvernovi?! 

Tak tohle bylo mých patnáct dvojic. Měla jsem tenhle TAG rozepsaný už hrozně dlouho a abych řekla pravdu, od svých původních rozhodnutí jsem se v určitých bodech poměrně radikálně odklonila. (Ale nebudu prozrazovat v čem :D). A pokud vás TAG zaujal, určitě se nebojte taky zapojit a rovnou mi hodně odkaz, ať se taky můžu podívat!

čtvrtek 6. července 2017

Wrap up & TBR červenec

Asi nemusím říkat, že je mi docela trapně, že dávám dva stejné články za sebou, ale tak nějak jsem přes červen nezvládla napsat nic lepšího, tak se na mě prosím nezlobte, jo? Obecně byl červen dost na prd měsícem, protože jsem musela dohánět školní povinnosti (nepovedlo se mi to) a nakonec jsem ještě musela dopsat bakalářku (ta se mi snad povedla), takže jsem to nějak moc nestihla.Nicméně nezapomněla jsem na to společné čtení, ani na soutěž a vlastně ani na to, že tenhle blog existuje, takže se chystám ho trochu probrat, ale taky víte, jak já to s těmito věcmi mívám...

Ticho (Nora Gray, #3) Finale (Hush, Hush, #4)
Ticho (Zavržený #3), Becca Fitzpatrick | recenze | 4 hvězdičky
Finále (Zavržený #4), Becca Fitzpatrick | recenze | 3 hvězdičky
Zavrženého mohu oficiálně označit na moji první maratonovanou sérií, protože jsem ho přečetla celého bez zásahu nějaké další knihy. Co si budeme povídat, pořád mám neuvěřitelnou slabost pro Patche. Na druhou stranu mi ale ten třetí díl nepřišel tak šílený, tudíž trochu zlepšení od prvního čtení. A vlastně u toho posledního jsem se rozhodla přidat jednu hvězdičku k dobu, původně jsem totiž asi nedokázala plně ocenit Danteho. 
Vampýrská akademie (Vampýrská akademie, #1) Mrazivý polibek (Vampýrská akademie, #2) Stínem políbená (Vampýrská akademie, #3)
Vampýrská akademie (Vampýrská Akademie #1), Richelle Mead | recenze | 5 hvězdiček
Mrazivý polibek (Vampýrská Akademie #2), Richelle Mead | recenze | 4 hvězdičky
Stínem políbená (Vampýrská Akademie #3), Richelle Mead | recenze | 4 hvězdičky
Tak asi takhle. Vampýrská akademie byla dalším kolem mého rereadingového maratonu, který uskutečňuji zhruba od začátku května. VA jsem četla poměrně dávno a bylo pro mě dost překvapením, že jsem toho docela dost zapomněla. Každopádně pořád se mi to líbí fakt dost, i když si na tuhle puberťáckou jízdu přijdu pořád docela stará a ten překlad mi občas taky nepřišel kdo ví jak úžasný. Nicméně pořád je Rose fakt super postava a i když jsem nikdy neměla slabost pro Dimitrie, uculovala jsem se v jednom kuse. Jo a když se tam objevil Adrian, získalo to úplně jiné grády.

 Rekviem za Pluto Krvavý slib (Vampýrská akademie, #4)

Rekviem za Pluto, Adam Chromý
Tentokrát vynecháme Americké bohy a Croak, protože k nim už opravdu nemám co říct. Přesuneme se tedy k české knize Rekviem na Pluto, kterou jsem začala číst dneska dopoledne. Abych pravdu řekla, českou literaturu obecně moc nečtu a zároveň ani nečtu moc knih od mužských autorů, takže tohle je taková zajímavá kombinace. Zatím ale musím říct, že se mi to fakt líbí, i když jsem z počátku měla trochu pocit, že se do toho nezačtu. 

Krvavý slib (Vampýrská akademie #4), Richelle Mead
Chtěla jsem se na to po třetím díle vykašlat, ale pak jsem si vzpomněla, že vůbec netuším, co se dělo na konci, takže jsem se rozhodla, že to hecnu a dám celou sextalogii. Navíc jsem úplně zapomněla, že je tam postava Sydney! Chápete? Jak se to mohlo stát? 

Dneska nemám nic moc konkrétního, takže se TBR trochu rozepíšu. Doma mám teď Paní půlnoci, která má naprosto boží zpracování, ale trochu váhám, jestli si před tím nemám dočíst všechny ostatní knihy z univerza Lovců stínů, protože se tak nějak stalo, že jsem nečetla zatím ani jednu tuhle sérii. Ups. Pak má ještě Caraval, který se bude společně číst v rámci Humbooku už od příštího pondělí, což je také docela lákavá představa. Pak mám taky na hromádce další české autory - Únavu materiálu, Jezero a Cobainovy žáky, ale zase se nechci přesytit těmi českými knihami, abych se tím neotrávila. No a nakonec bych ráda pokračovala v rereadingu VA. A také jsem dlouho nečetla nic v angličtině, takže to bych se také ráda po něčem podívala.

Mohla bych se tu také rozepsat o svých plánech na léto, co sem chci dávat a co ne, ale znáte, jak já to mám. Už před nějakou dobou jsem psala, že bych blog chtěla obohatit o herní tematiku, do čehož se opravdu chystám, jen si nejsem úplně jistá, jestli to bude mít ten správný ohlas (nebo vůbec nějaký). Pak bych se ráda vrátila i trochu k filmům, jenom si nejsem jistá, jak to chci pojmout. No a nakonec chci přispívat zase nějakými recenzemi, ale teď to bylo trochu těžší, když čtu vše znovu. Takže co se týče blogu obecně, asi se všichni budeme muset nechat překvapit. :)