Můj vztah k Jenny Han všichni znáte. Série Summer byla mými prvními knihami v angličtině, a tak k ní mám velice nostalgický vztah. A koncem minulého roku jsem si chtěla tuhle sérii připomenout. Zas tolik mě to nevzalo, ale bylo to pořád stejně roztomilé. Love Her Wild byla moje první a asi i poslední zkušenost s Atticem, upřímně mi to moc nedalo a oproti jiným sbírkám ani nebavilo. Fragments jsou pokračováním série Partials a četla jsem je především kvůli diplomce (neptejte se). Hrozně moc se vlekly, ale po rozjezdu to byla pekelná jízda a fakt jsem takový vývoj nečekala. R. U. R. byla opět diplomka a zatím to nebudeme rozvádět (#depression). A nakonec je tu nová Kasie West, která byla v rámci jejích knih opravdovým zklamáním a vůbec mě nebavila. 

Glimmerglass mě hrozně lákalo obálkou a chtěla jsem si jej přečíst opravdu hrozně dlouho. Nakonec jsem se do knihy opravdu pustila a byla to spíš ztráta času. Je to Stmívání s vílami a to je asi všechno, co o tom potřebujete vědět. Smrtku jsem četla děsivě dlouho, ale děsivě moc se mi líbila. Ač se to na první pohled moc nezdá, není to depresivní čtení a rozhodně to stojí za pozornost. Stejne tak Dopisy ztraceným mají díky tématu potenciál být depresivní, ale taktéž se to prostě neděje. Je to citlivá a hrozně čtivá knížka, kterou jsem si zamilovala hned na prvních stranách. Oba díly komixu Maus jsou hodně silné čtení o druhé světové válce. Jsou to jednohubky, které na vás ale zanechají spoustu šrámů. Doporučuji. A po dvou letech jsem konečně dočetla Rekviem za Pluto, které je super knížka od českého autora o rozchodech. Za mě průměr, ale kdybych to četla bez té dvouleté pauzy, rozhodně by se mi to líbilo o mnoho více (re-reading je rozhodně v plánu). 

Z nějakého důvodu se mi strašně zachtělo znovu si přečíst Mrazení. Před osmi lety jsem přečetla jen první díl, ale moc mě to nebralo. A i když jsem už o dost starší, líbí se mi to teď mnohem víc. Ruins čtu proto, že bez toho nenapíšu diplomku. Nicméně Partials jsou horzně super sérií, jenom se autor často rozvášní a je tam spousta utahaných popisů (které jsou často dost vědecké). Sundej mi měsíc čtu už od loňského léta a i když mi zbývá asi 20 stran, nejsem schopná to dočíst. Možná proto je to pořád na mojí cur-reading poličce. Prostě to nechci vzdát. K Trnům v čase bych se sama od sebe nikdy nedostala, nicméně díky humbook ambasadorství si ke mně cestu našly ony. A jsem za to ráda, protože ač je to dost filosofické, hrozně krásně se to čte a to zpracování je prostě  boží. 

Jakou nejlepší knihu jste letos přečetli vy?