pátek 21. října 2011

Recenze: Summer (1-3)

The Summer I Turned Pretty (Summer, #1)
Belly nikdy netrávila léto jinak než v domě na pláži v Cousins. Každé léto tam trávila po boku svého bratra Stevena, své matky a její přítelkyně Susannah a hlavně, po boku jejích dvou synů, Conrada a Jeremiaha.

Léto v knize The Summer I Turned Pretty se zdá naprosto stejné jako ta předchozí, ale přeci jen je něco jinak. Belly najednou cítí, že se něco změnilo, že se změnila ona.  Už nebyla tou malou Belly, na kterou musí za každou cenu někdo dávat pozor. A najednou cítí, že má šanci. 

Že má šanci, že si jí konečně ten tolik uzavřený, nevyzpytatelný a váhavý Conrad, kterého tolik let miluje, konečně všimne. Ale co když svou šanci promrhá? Přestane se zaměřovat na to, na čem jí vážně záleží a sejde z cesty? A co se stane, až léto skončí?

Nikdy jsem nečetla dívčí romány a stále mi vrtá hlavou, co mě k tomu, abych to přečetla, donutilo. Možná to byla obálka, možná styl, jakým to je psané, a i když je to anglicky, četlo se to naprosto úžasně. Každopádně tu byl jedna věc, které jsem se bála. Milostný trojúhelník.

Dva bratři, jedna dívka. Od začátku se to tváří jako absolutní klišé, které každého hned odradí. Ale tady to tak nebylo. Proč? Protože se neřeší! Belly neřeší, kdo z nich je lepší, koho miluje víc a s kým by měla hezčí děti. Belly si jen užívá své léto na Cousins Beach, nahlížíme do minulosti, kdy dostala svou první pusu, na týden, kdy přijela její nejlepší kamarádka a dny, kdy byla mimo její milované místo, bez milovaných lidí...

Ale není to jen odpočinkové čtení, kde se nic neděje. Jenny nešetřila jak romantikou, tak vtipem a ani, což je hodně podstatné, dramatem. V jednu chvíli se člověk usmívá nad tím, co se stalo a hned na druhé straně vybrečí moře slz, protože ho něco šíleně zasáhne. A já jsem při čtení série brečela víc, než bych kdy byla ochotná přiznat.

Po strašné tragédii, která se stala mezi prvním a druhým dílem s názvem It's not Summer Without You, se jejich dokonalá prázdninová rodinka začíná rozpadat. A Belly najednou ví, že se na Cousins Beach nikdy nevrátí. Že její šťastní léta skončila, i když ji vzpomínky na poslední rok bolí téměř fyzicky. Belly netuší, jaké jsou prázdniny jinde než právě na pláži a upřímně se toho děsí.

Ale co když se všechno začne komplikovat a ona se zase po roce vydá na ono magické místo s těmi, které by nikdy nechtěla ztratit? Ale jaké to může být po tom, co její vztah s jedním z bratrů ztroskotal a Belly ho nechce nechat jít? A... co když ten druhý bez ní nebude moct být?

V druhém díle bylo jasně vidět, jakým každá postava prošla vývojem. Belly dospěla, Jeremiah se stal tím, který všechno držel pohromadě a Conrad... tak ten se stal ještě uzavřenějším. Jestli to vlastně vůbec šlo.

Druhý díl se mi zdál z celé série nejlepší a nejdramatičtější. A i když se do popředí dostal milostný trojúhelník, stále to mělo k tomu klišé příliš daleko. Protože tam bylo tolik jiných věcí, které se musely řešit. Které prostě nemohly zůstat jenom tak. Tolik věcí, nad kterými musela člověk chtě nechtě přemýšlet... A i když se to tváří, jako by to klidně mohl být konec, jednu hlavní věc nevíme. S kým vlastně nakonec Belly bude?

Děj We'll always have summer se posunul o dva roky dopředu. Minulá léta jsou zapomenutá a vše se zdá být v klidu. Kdyby tady ale nebylo to jedno unáhlené rozhodnutí, které zase dokáže vše změnit. (Nebo zničit?) Belly začala studovat univerzitu s jedním z bratrů, se kterým je víc než šťastná, i když se nad nimi čas od času začnou stahovat mračna. Ale to se nakonec zpraví, protože tu budou důležitější problémy. Jak s bratry, tak s rodinou.

Ale co když to zachrání ten, od koho by se to nejméně čekalo? Ten, co si uvědomil spoustu věcí tak moc pozdě, že by nemusely jít změnit? A co když kvůli tomu obětuje to nejdůležitější?

Zmiňovala jsem se o tom, že jsem nikdy dívčí romány neměla ráda, ale po tom, co jsem přečetla tuto sérii, jsem je začala tak trochu vyhledávat. Najednou mě ta tematika začala bavit a já se poohlížím po něčem dalším. Ale bude něco tak dobře jako tohle?

Neměla jsem žádné velké očekávání, ale vážně mě to překvapilo. Dokázalo mě to potěšit a i mi to někdy vyrazilo dech, ale rozhodně mě to nezklamalo. Nedokážu nestranně posoudit, co se mi na tom tak líbilo. Možná to byl způsob, jak je to napsané, co se tam stalo. Nebo prostě to, že to není jen hloupé povídání o tom, jak je Belly zamilovaná do toho a toho. Belly jenom prožívá další ze svých lét, těch nejdůležitějších měsíců v jejích životech, kdy se vždy všechno změní.

Žádné komentáře:

Okomentovat