Víly jsou všeobecně ožehavým tématem. Zatímco upíři a dystopie se uchytili na první dobrou, víly se pořád motají mezi láskou a nenávistí. Pár vílých knih už jsem četla - a málokterou jsem měla ráda. Nechci je ale úplně zatratit, protože třeba v podání Patricie Briggs jsou Fae prostě boží. Ale v YA to pořád tak nějak pokulhává.

Dana má alkoholickou matku a otce, který je vysoce postavený fae. Dana svého otce nikdy nepoznala, ale jelikož ji přestal bavit život se svou neschopnou matkou, rozhodla se za ním vydat do Avalonu. Tou dobou ale ještě vůbec netušila, do jakého přůšvihu se řítí. Zjišťuje, že jakožto kříženec mezi vílou a člověkem podědila velice vzácné schopnosti. A jelikož se blíží volby do avalonské vlády, všichni tři kandidáti do sněmu ji chtěji získat na svou stranu. A královny vílí říše ji dost možná chtějí mrtvou. 

Dana byla typicky hloupá hrdinka bez pudu sebezáchovy. Byla nevděčná a pořád si házela klacky pod nohy. Samozřejmě ani nezapomínala neustále si stěžovat na její těžký život a na to, jak jsou k ní všichni strašně nespravedliví. A co si budeme, podle mě si za většinu věcí prostě mohla sama. Chtějí mě zabít? Skvělý, proto bych se měla vyplížit z domu a jít za svojí opilou madr! Nebudu ani mluvit o tom, jak se jí myšlenky místo toho, jak se udržet naživu, stáčely k velice fešnému vílákovi Ethanovi. Pořád, neustále a rozhodně by vám nikdy nezapomněla připomenout, jak se jí hrozně moc líbí a přitahuje jí. 

Události na sebe navazovaly bez ladu a skladu a náhoda tam hrála až příliš velkou roli. Na jednu stranu byla kniha poměrně akční, takže se člověk nestihl jen tak rychle nudit (pokud ho nenudila knížka jako celek), na druhou stranu tam chyběla jakákoli logika. V podstatě všude, kam se Dana dostala, to zavánělo nějakým pěkným průšvihem a nikoho moc nezajímalo, jak k tomu vlastně mohlo dojít (kromě tedy zvídavého čtenáře, jako jsem já!).

Navíc postavy byly málo rozvinuté a bylo strašně těžké si nějakou oblíbit. A to ani nemluvím o tom, že každá to hrála minimálně na dvě strany, kdo ví, jestl ještě ne na víc, a fakt mi to vadilo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh pevně uchopit, a tak se snaží udělat to tou nejjednodušší cestou. Každá postava byla tedy hodná nebo zlá podle toho, jak se zrovna hodila do příběhu.

Dlouho trvalo, než se příběh rozjel a navíc tam bylo spousta zbytečně popisných částí. Autorka často zabředávala do popisů oblečení a interiérů, které mě rozčiují i v knihách, které mě baví, natož právě tady. Vůbec jsme nepotřebovali vědět, že si Dana kupovala krajková tanga ve Victoria's Secret, protože je nikdo nikdy neviděl. A ačkoli jsem ten typ člověka, který se snaží číst úplně každé slovo, tady jsem neměla problém přeskakovat celé odstavce. A fakt mi to nevadilo, naopak jsem tím ušetřila spoustu času, za což jsem fakt dost ráda.

Glimmerglass jsem si chtěla přečíst hrozně dlouho, hlavně kvůli tomu, že se mi strašně líbila obálka. Neměla jsem nijak velká očekávání, trochu jsem tušila, o čem to je, a když vezmu, že kniha vyšla téměř před deseti lety, fakt jsem to brala s rezervou. Za těch osm let, co jsem v blogosféře, jsem viděla na vlastní oči, jak rychle a dynamicky se young adult literatura posouvá úplně jiným směrem, a tak mi bylo jasné, že v Glimmerglass najdu spoustu tropů, které mi nesedí. A byly tam. A stejně mě hrozně rozčilovaly.

Moje dvouhvězdičkové hodnocení je možná dost přísné. Ale asi chci na tuhle knihu být zlá, protože jsem na ni byla fakt zvědavá. Alespoň jsem si trochu připomněla, že se knihy nemají soudit dle obalu. Hrozně ráda bych vám tu vypíchla nějaké pozitivum, něco naprosto top, ale bohužel mě nic nenapadá. Kniha nebyla od začátku do konce úplný odpad - jinak bych to ani nedočetla. Ale holt už jsem toho přečetla dost na to, abych věděla, že tohle není můj šálek čaje a měla bych od pokračování dát ruce pryč. 

Autor: Jenna Black; Série: Feariewalker #1; Vydáno v originále: 5. 5. 2010 (Glimmerglass); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 294; Hodnocení na goodreads: 3.75 při 19 767 hodnoceních.