I'm Not Your Manic Pixie Dream Girl se sice honosí velice půvabnou obálkou, ale je to jeden z těch případů, kdy obal je hezčí než vnitřek. Rovnou bych vás tedy měla upozornit na to, že tohle nebude moc pěkná recenze a že v ní asi nenajdete moc pozitivního. A věřte mi, že jsem se tam snažila najít alespoň něco. 

Hlavní hrdinka a její kamarádi jsou ve škole šikanovaní. Beu všichni znají pouze jako Math Girl, umělec Spencer je nevýrazný a Gabe napsal do školní článek o trenérovi fotbalu, za což ho půlka školy nenávidí. A jelikož chtějí mít poslední rok na střední klid, Bea vymyslí matematickou formuli, která nejenom, že je zachrání před šikanou, ale udělá je populárními. Na její kamarády rovnice funguje naprosto skvěle, ale Bee se nějak nedaří. Rozejde se s ní totiž její přítel kvůli nové excentrické dívce Toile. Jenomže Bea chce Jessieho dostat zpátky, a tak se z ní stane Trixie, dokonalá verze manic pixie dream girl. 

Takhle tedy ne

V knize je celá řada věcí, které mi opravdu vadily a nedokážu se přes ně přenést. A přestože nejsem fanoušek matematiky, tahle oblast byla tím lepším, co kniha nabídla. V anotaci i na začátku příběhu se zmiňuje, že jsou hlavní hrdinové šikanovaní. A kromě pár poznámek na tohle téma se o šikaně ani necekne a upřímně, to, že si Beu nikdo nepamatuje a všichni ji znají pouze jako Math Girl, mi nepřijde jako ta tolik avizovaná "brutální šikana". Ano, může to být nepříjemné, ale už jsem četla pár knih, kde opravdu byla brutální šikana. A tohle rozhodně není ono. 

Další věcí je, že přestože se Bea snažila vymyslet formuli na to, jak se vyhnout šikaně, tak nějak vymylsela rovnici na to, jak se stát populární. Což původně nějak nebylo avizované a jejich způsob, jak popularity dosáhnout, byl dost... podivný. Zákaldním aspektem, jak dojít k výsledku, byly stereotypy. Ano, čtete správně. Nejvíc se to projevilo na Beiným kamarádovi Gabeovi, který je gay. A přestože jeho šikanování s tím nemělo nic společného, umocnění veškerých stereotypů o gayích (jako zdrobněliny, zuppa místo super, výstřední oblečení) z něho udělalo nejlepšího kamaráda nejpopulárnější holky na škole. Ze dne na den. A-ha. 

Kdo je 'manic pixie dream girl'?

Původně Bea chtěla použít formuli pouze na své kamarády, ale když ji opustil její přítel Jessie kvůli nové holce Toile, vymyslela skvělý plán, jak se stát MPDG. Manic pixie dream girl je "charakteristický stereotyp: zvláštní a prchlivá dívka, která kráčí v rytmu vlastního bubnu, a vzbuzuje u muže pocit, že změnila jeho svět." V zásadě je to tedy hrdinka, která exitstuje pouze pro to, aby našla smysl života objektu svého zájmu. MPDG hrdinky se vyznačují jako ploché, existující pouze pro potřeby hlavního hrdiny. (Jako jeden z populárních příkladů je Margo z Papírových měst od Johna Greena.) A věřte, že v téhle knize ta plochost fungovala naprosto jedinečně. 

Bea je naprosto nesnesitelná všetečka, která se všem motá do života a je docela jedno, co v něm napáchá. Taky je to poloviční filipínka a zmínky o jejím původu začínají a končí na začátku knihy, kdy je to tam explicitně napsané. Taky chce mít všechno pod kontrolou, údajně je hrozně inteligentní a očividně dobrá herečka. Její MPDG alterego Trixie je ještě nesnesitelnější, absolutně mluví z cesty a jejím poznávacím znamením je to, že nosí každou botu jinou. Haha. Vážně, myslíte, že tohle by ji udělalo populárnější? Podstatné je, že ať už Bea udělala cokoli z jakéhokoli důvodu, nikdy si z toho neodnesla žádné ponaučení, přestože většinou všechno pořádně zbabrala. 

Ponaučení? Mylšenka? Nic?

Jsem zastáncem toho, že by jakákoli kniha měla mít nějakou myšlenku, kterou si čtenář může odnést. Něco do života, nemusí to být ani žádné moudro, ale jednoduše něco, co by v něm mělo zůstat i po přečtení. Tahle kniha to něco sice má, ale dle mého absoutně převrácené. Bea byla příšernou hrdinkou, která se všem motala do života a přestože se možná mohla tvářit, že to děla pro dobro ostatních, vždycky ve výsledku myslela akorát na sebe. A co je nejhorší, všechno se za ni samo vyřešilo a ona se nikdy nemusela vyrovnávat s následky. Druhou věcí, která tahle kniha předává je to, že pokud budete sami sebou, nikdy nebudete oblábení. Nikoho ze tří hrdinů neměli rádi, dokud se neschovali za svou roli a nepředstírali, že jsou někým jiným. 

Knize dávám jednu hvězdičku a výjimečně mi to není líto. Přestože má autorka poměrně dobrý styl psaní, nedokázal zvednout tak špatně vymyšlený a rozvinutý příběh. Události se skládaly bez ladu a skladu a osud zasahoval až moc často. Nejvíce mě ale rozčilovala myšlenka toho, že nemůžete být sami sebou, aby vás lidé měli rádi. To, že se hrdinka z ničeho nepoučila, jenom se vezla a všechno se za ni samo vyřešilo, je jen třešnička na dortu. A že už od začátku víte, jak to dopadne, je to nejmenší, co by vás na knize mohlo rozptylovat.