Autor: Andrea Cremer

Příběh začíná tam, kde skončil. Calla se Shayem se dostala do sídla Hledačů, jejich odvěkých nepřátel. Najednou přichází na to, že to, co jim kdy řekli Strážci jsou vážně jen a jen lži. Calla se stále topí ve výčitkách, protože se nezachovala jako správná alfa a opustila kvůli Shayovi smečku. A také nemá tušení, co všechno se jim mohlo stát. 

Na Vzpouru jsem se opravdu těšila, ale bohužel nedokážu říct, jestli jsem měla vůbec na co. Cremerová v první díle nasadila celkem vysokou laťku a příběh vypadal opravdu slibně. Smečka si mě svým provedením a dějem získala a já jen doufala, že to v podobných kolejích bude pokračovat dál. Těšila jsem se na postupné rozuzlování příběhu, a i když si to nechci moc připouštět, hlavně na to, s kým vlastně Calla nakonec skončí. Bohužel, hodně jsem se ve svých očekáváních spletla.

Sama zápletka si mě moc nezískala. Celá kniha se odehrála jen v pár dnech a bylo tam spoustu scén, které by se daly klidně vyškrtnout. Celé to bylo postavené na tom, že Calla chce zachránit svou smečku a tak se to táhlo celých 350 stran. Vedlejší dějová linie byla vedená tím, že se odkrývaly střípky minulosti, celková historie Strážců a hlavně to, proč jsou Hledači takoví, jací jsou. 

Právě ten svět Hledačů a Hledači samotní jsou tím, co celý příběh utáhlo. Postavy Hledačů, především Connora, který vždy sršel vtipem a vtipnými poznámkami, a Ethana, jehož postoj se měnil tak často jako počasí, byly tím, co mě na příběhu nejvíce bavilo. Samo objevování nového světa také bylo zajímavé, ale bez tak skvělých postav by to prostě nešlo.

I když to samo o sobě nevypadá tak špatně, Cremerová mě nesmírně moc namíchla tím, co provedla s postavami. Naprosto změnila charaktery postav, ze kterých se staly buď nesnesitelní manipulátoři nebo skleslí chudáci. Ano, mluvím právě o Calle a Shayovi. Nikdy jsem se netajila tím, že Shaye nemám ráda a nehodlám se tím tajit ani teď. To, že jsem ho neměla ráda v prvním díle je jedna věc, ale v druhém díle jsem ho, tedy Shaye č. 2, začala nenávidět. Lezlo mi na nervy snad úplně všechno, co udělal, co řekl, jak se choval. Stal se z něho ještě větší materialista, který si nedokázal připustit, že by mu Calla nepatřila. Téměř pořád ji do něčeho nutil a naoko se tvářil, jak mu na ní záleží, ale i přesto sám dělal do Adne. Tím hůř, že si to Calla nechávala skoro všechno líbit a nebyla schopna mu odporovat. Celkem silný charakter Cally se změnil v pouhý stín, který se utápěl ve svých chmurných myšlenkách a vlastní sebelítosti. Místo toho, aby dělala něco rozumného, stále akorát myslela na to, co strašného se dělo se smečkou. Plusem ale je, že si uvědomovala, že za to může z většinové části ona. A pak je tu to největší zklamání ze všech a to, že tam téměř vůbec nebyl Ren.

Vzpoura je zklamáním pro hodně čtenářů. Je to už řečenou absencí Rena, změněním charakterů postav a kvůli dějové linii. Přesto jsem ochotná dát knize hodnocení v podobě čtyř hvězdiček, protože to bylo psané velice čtivě a strašně mě fascinoval svět Hledačů. V některých ohledech bych byla i ochotná říct, že se mi tento díl líbil víc než první, ale na druhou stranu tam bylo až moc věcí, které se mi šly proti srsti. Proto tedy zůstávám u čtyřhvězdičkového hodnocení.