sobota 12. listopadu 2011

Recenze: Inkarceron

Autor: Catherine Fisher
Série: Inkarceron
Díl: první
Žánr: dystopie, sci-fi
Anotace: Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.

Nakladatel: Knižní klub
Vydání USA: 3. 5. 2007
Vydání u nás: 1. 5. 2011
Hodnocení: 3.70 (goodreads)

Můj názor:
 

(neobsahuje spoilery)
Na knihu jsem nečetla snad ani jednu negativní recenzi, což mě konečně dokopalo k tomu, abych si ji přečetla. Bohužel, jelikož jsem se na knihu vážně těšila, zklamalo mě, když jsem se do ní nejdříve nemohla vůbec začíst a hlavně mě skoro vůbec nebavila. 

V knize se ocitneme v budoucnosti, kde vládne poměrně striktní rod Haavarnů. Kvůli všeobecnému míru se rozhodli nastolit Dobu, kdy vše, co bylo spojené s moderní dobou, bylo proti zákonu. Pro většinu lidi. Pro všechny kromě oněch vzdělaných, Sapientů. Ale na světě je ještě jedno místo. Místo, které je pro obyčejné lidi skryté. Vědí pouze, že existuje nějaké místo, které není omezeno Dobou, které se podobá ráji. Ale co když je skutečnost někde úplně jinde a místo ráji se spíš podobá peklu? 

Už od začátku knihy jsem měla pocit, že mi uniká nějaká důležitá věc. Když už jsem ji skoro měla, vždy mi utekla mezi prsty. Nějak jsem nedokázala pochopit systém světa, ve kterém se kniha odehrává. Ano, sice jsem dokázala takřka okamžitě pochopit, jaké to je v Inkarceronu, ale ve skutečném světě to bylo trochu těžší. Nešlo mi do hlavy, proč se vzdali všech vymožeností, když jsou stále k dispozici, Sapienti je mají k dispozici. Proč na tom tolik lpí, když i na královském dvoře mají kamerové systémy a kdo ví co ještě. A hlavně když existuje něco tak neskutečného, moderního a ďábelského jako Inkarceron. A vlastně, co je to ten Inkarceron?

Inkarceron měl být pouhým experimentem. Jednoho dne do něj poslali řadu lidí a Sapientů, kteří měli sledovat život uvnitř a vytvořit ráj. K jejich neštěstí se ale celý experiment vymkl. Vězení se začalo samo ovládat a ani sám Správce s ním nedokázal nic udělat. Z idey ráje se tím stala noční můra pro všechny, kteří byli uvnitř a vždy budou, protože cesta ven neexistuje - a to ani po smrti, protože vězení přeci nebude plýtvat biologickým materiálem, když je ho tak málo. Ale... možná existuje naděje. Možná, že legendy jsou pravdivé a možná tam Finn opravdu nepatří. Vždyť je to Finn, Finn Hvězdovid. 
Kniha je vyprávěna především z dvou pohledů. Z pohledu vězně Finna, který je přesvědčený o tom, že se nenarodil v Inkarceronu, ale dostal se tam Zvenčí, pokud nějaký venek vlastně existuje. A věří tomu i přesto, že ho všichni mají za blázna, dokonce i jeho přísežný bratr Keiro, a tvrdí mu, že je pouze synem vězení. A co jiného si také mají myslet, když se tam ze dne na den objevil a stále upadá do svých stavů, kdy má vidiny, vidiny hvězd? Druhý pohled patří Claudii, dceři Správce Inkarceru a následnici královského trůnu. Jenomže Claudia je příliš chytrá na to, aby se smířila se svým osudem a svým budoucím manželem, když jím měl být někdo úplně jiný. A také je dost zvědavá na to, aby zjistila něco o vězení... a ukradla otci klíč, díky němuž bude moct komunikovat s Finnem. A možná ještě víc... 

I když se mi příběh místy zdál trochu postavený na hlavu, překousla jsem to. Protože nebyl celý ten experiment trochu na hlavu? A ve chvíli, kdy se mi to zdálo vážně moc ujeté to zachránily postavy. Neskutečná paleta různých charakterů. Finn, nevyrovnaný kluk, který nevěděl nic o své minulosti. Prohnaný a vypočítavý Keiro a starý blázen Gildas. Neskutečně chytrá a bystrá Claudia... A Jared - nemocný, tichý Sapient. 

Očekávání na knihu byla velká a k mému štěstí nakonec skoro splněná. Sice jsem s tím ze začátku měla velké, opravdu hodně velké problémy, ale nakonec se mi to podařilo překonat, protože je to opravdu dobrý příběh. S dobrými postavami, spádem i dějovou linií. I když začátek byl trochu nudný, žádnému vášnivému čtenáři by kniha neměla uniknout, protože je to zase něco trochu jiného. A pro ty, kteří neradi čtou tu nakonec přeci jen bude film, v hlavních rolích s Taylorem Lautenerem a Marií Juanou Gracias.

1 komentář:

  1. Taky jsem měla na začátku trochu problém se začíst... ale nakonec se z toho vyklubal opravdu dobrý příběh. Nedávno jsem si koupila druhý díl a jsem zvědavá, jak to celé dopadne. :)

    OdpovědětVymazat