Eliza žije online. Už tři roky tvoří internetový komix Monstrous sea, který je velice úspěšný. Proto vyškerý čas tvráví buď kreslením anebo na fórech. Tuhle idylku se jí snaží zkazit přehnaně sportovní rodina, ale ona se zuby nehty brání vystoupit ze své bubliny. Dokud nepřijde Wallace. Nevýrazný kluk s postavou fotbalisty, který nemluví a neustále něco píše. Právě Wallace vytáhne Elizu z ústraní, stane se jejím prvním face-to-face kamarádem a spřízněnou duší. Problém je, že Wallace je jedním z jejích fanoušků, dokonce píše fanfikci na Monstrous Sea... A ona mu nejdříve nechce a poté neví jak říct, kým ve skutečnosti je. 

Příběhová linka není nijak složitá. Eliza kreslí komix, komunikuje s fanoušky a svými online kamarády, školu řeší jenom do té míry, aby prolezla a pak začte trávit čas s Wallacem, který jí obrátí život o sto osmdesát stupňů. Takhle to nezní jako nic extra, nicméně něco extra to opravdu je. Je to obyčejně neobyčejný příběh, který toho pod povrchem nabízí mnohem víc, než čekáte.

Eliza je naprosto ztotožnitelná postava. Pokud tedy opomenete její talent a skutečnost, že vytvořila komix, který čtou miliony lidí (protož s tím se asi ztotožní jen málokdo). Eliza řešila reálné problémy, se který se každý denně setká. Nezapadá do kolektivu, stydí se před lidmi, je introvertní, nespolečenská a bojí se pozornosti. Chce být nevidiětelná, lpí na své anonymitě a rozhodně se lépe cítí online. Všechno tohle ale autorka pouze nepopisuje, ale skrze příběh nás nechává to prožívat s Elizou samotnou. 

U contemporary se mi to stává málokdy, ale tahle kniha ve mě vyvolala velikou řádku emocí. Ukáplo i pár slziček, což se stává ještě výjmečněji. Právě tyhle emoce byly způsobeny tím, jak moc jsem se s Elizou ztotožnila a také tím, jak jednoduše autorka dokázala podat příběh. Její styl psaní je svižný a upřímný, bez eufemismů a metafor. Podává ho prostě tak jak to je a je jenom na čtenáři, jak se s tím dokáže srovnat. 

Autorce se zároveň daří bořit zajeté trendy v YA. Rodiče i rodina obecně hrají v životech hlavních hrdinů velkou roli. Řeší se tu emoční nevyrovnanost a deprese - a to i bez toho, aniž by byly v centru dění a nemluvilo se o ničem jiném. Kniha je také výjimečná tím, že se stále drží svého tématu a neustupuje romantice. 

A jednou z dalších věcí, které na příběhu obdivuju, je samotné Monstrou Sea. Příběh v příběhu a úžasné ilustrace. Kromě vyprávění samotného a chatových konverzací (které jsou absolutně reálné) jsou v příběhu úryvky o Monstrous Sea. Je velice těžké se v nich orientovat, ale mají takový hrozně super metaforický a záhadný nádech, který si musíte zamilovat. A jednou bych ten příběh chtěla vydět napsaný. Nebo nakreslený. Protože rozhodně stojí za to. 

Eliza and Her Monsters bylo jedno velké překvapení, které všem doporučuji. Pokud jste se někdy snažili něco tvořit nebo byli něčeho velkým fanouškem, je to kniha pro vás. Dávám pět z pěti, protože si kniha prostě zaslouží. A rozhodně se nebudu bránit další knize od autorky.