Recenze: Reset
Pokud čtete můj blog, moc dobře víte, že mám ráda dystopické knihy. A ještě více ty akční, krvavé a násilné (fakt jsem jinak mírumilovná osoba, fakt). Reset se zdál, že splňuje všechno výše popsané. Ale přestože to zní jako kniha přímo pro mě, našla jsem si nějaké výhrady.
Vítejte ve světě, kde mladiství vstávají z mrtvých. Amerika byla napadena virem, který kromě následné smrti způsobuje i to, že s velkou pravděpodobností nakažený vstane z mrtvých. V takovém případě se stává majetkem státu a je z něho voják - reset. Reseti jsou mašiny na zabíjení a čím déle se po smrti probudili, tím méně mají emocí. Rekordmanem je Wren. Resetovala se až po dlouhých 178 minutách. Je téměř bez emocí a bez otázek plní jeden rozkaz za druhým. Dokud se nesetká s Calluem, číslem 22, který si zachoval většinu svého lidství.
Amy Tintera si na celém světě dala opravdu záležet. Kromě prostředí státní organizace KLEZu se setkáváme se slumy a dále i bohatou čtvrtí. Přitom nejsme zavaleni popisy prostředí a autorka se nás vůbec nesnaží unudit k smrti. Přesto se našla hluchá místa a autorka občas zabředávala do věcí, které pořádně nevysvětlila.
Wren a Callum byly opravdovými opaky a bylo na nich vidět, jakými proměnami prochází. Wren se začínala chovat jako lidská bytost a Callum jako reset, až to došlo k vzájmné rovnováze. Bohužel nebyly jasné důvody, proč se postavy chovají tak, jak se vlastně chovají. Callum se k Wren upnul jenom proto, že se to hodilo autorce a Wren k němu vlastně také bez nějakého smysluplného důvodu. Podobně se chovaly i ostatní postavy. Celková motivace byla velice malá a o většině z nich se postupně přestalo mluvit, jako by neexistovaly.
I když jsem měla pocit, že je Reset akční jízda, kde se pořád něco děje, nakonec mě upoutal spíš styl psaní. Amy píše velice poutavě a příjemně a, jak už jsem říkala, nedávala tam moc omáčky. Velice sympatické mi bylo, že si ze začátku nebrala moc servítky a popisovala Wren jako tu nelítostnou zrůdu, která dělá jenom to, co je potřeba. A to se mi fakt líbilo. Wren byla silná a nezávislá, nelitovala se a nefňukala. Právě proto byla tak dobrou hlavní vypravěčkou - s takovou racionalitou se v YA jenom tak nesetkáte.
Pak ale přišel Callum a z Wren se začala stávat bábovka. Její lidské rysy, které prý už ani neměla, se vrátily s neuvěřitelnou silou. Z té silné nezávislé ženy, která všechno řeší násilím, se stala zamilovaná hromádka neštěstí. A autorka se to ani nesnažila zamaskovat. Čímž se dostávám k poslednímu bodu kritiky a to k tomu, že romantika všechno zkazila. Nejen, že mi na postavách moc nezáleželo. Mně neuvěřitelně začaly lézt na nervy.
Aby to ale nevyznělo úplně špatně. V zásadě se mi kniha líbila. Sice se tam toho ve výsledku tolik nestalo a hodně věcí zůstalo nevyřešených, ale pořád to byl dobrý příběh. Svět se mi zamlouval více než dost a celé prostředí mělo úžasnou atmosféru. Pokud by autorka trochu zapracovala na postavách, mohla by to být neuvěřitelná jízda. Holt budu muset dát šanci pokračování, abych si udělala jasný obrázek.
Vítejte ve světě, kde mladiství vstávají z mrtvých. Amerika byla napadena virem, který kromě následné smrti způsobuje i to, že s velkou pravděpodobností nakažený vstane z mrtvých. V takovém případě se stává majetkem státu a je z něho voják - reset. Reseti jsou mašiny na zabíjení a čím déle se po smrti probudili, tím méně mají emocí. Rekordmanem je Wren. Resetovala se až po dlouhých 178 minutách. Je téměř bez emocí a bez otázek plní jeden rozkaz za druhým. Dokud se nesetká s Calluem, číslem 22, který si zachoval většinu svého lidství.
Amy Tintera si na celém světě dala opravdu záležet. Kromě prostředí státní organizace KLEZu se setkáváme se slumy a dále i bohatou čtvrtí. Přitom nejsme zavaleni popisy prostředí a autorka se nás vůbec nesnaží unudit k smrti. Přesto se našla hluchá místa a autorka občas zabředávala do věcí, které pořádně nevysvětlila.
Wren a Callum byly opravdovými opaky a bylo na nich vidět, jakými proměnami prochází. Wren se začínala chovat jako lidská bytost a Callum jako reset, až to došlo k vzájmné rovnováze. Bohužel nebyly jasné důvody, proč se postavy chovají tak, jak se vlastně chovají. Callum se k Wren upnul jenom proto, že se to hodilo autorce a Wren k němu vlastně také bez nějakého smysluplného důvodu. Podobně se chovaly i ostatní postavy. Celková motivace byla velice malá a o většině z nich se postupně přestalo mluvit, jako by neexistovaly.
I když jsem měla pocit, že je Reset akční jízda, kde se pořád něco děje, nakonec mě upoutal spíš styl psaní. Amy píše velice poutavě a příjemně a, jak už jsem říkala, nedávala tam moc omáčky. Velice sympatické mi bylo, že si ze začátku nebrala moc servítky a popisovala Wren jako tu nelítostnou zrůdu, která dělá jenom to, co je potřeba. A to se mi fakt líbilo. Wren byla silná a nezávislá, nelitovala se a nefňukala. Právě proto byla tak dobrou hlavní vypravěčkou - s takovou racionalitou se v YA jenom tak nesetkáte.
Pak ale přišel Callum a z Wren se začala stávat bábovka. Její lidské rysy, které prý už ani neměla, se vrátily s neuvěřitelnou silou. Z té silné nezávislé ženy, která všechno řeší násilím, se stala zamilovaná hromádka neštěstí. A autorka se to ani nesnažila zamaskovat. Čímž se dostávám k poslednímu bodu kritiky a to k tomu, že romantika všechno zkazila. Nejen, že mi na postavách moc nezáleželo. Mně neuvěřitelně začaly lézt na nervy.
Aby to ale nevyznělo úplně špatně. V zásadě se mi kniha líbila. Sice se tam toho ve výsledku tolik nestalo a hodně věcí zůstalo nevyřešených, ale pořád to byl dobrý příběh. Svět se mi zamlouval více než dost a celé prostředí mělo úžasnou atmosféru. Pokud by autorka trochu zapracovala na postavách, mohla by to být neuvěřitelná jízda. Holt budu muset dát šanci pokračování, abych si udělala jasný obrázek.
Autorka: Amy Tintera; Série: Reset, 1. díl Vydáno v originále: 7. 5. 2013 (Reboot); Vydání u nás: 25. 6. 2013 (Egmont); Počet stran: 384; Hodnocení na goodreads: 3.92 při 24 391 hodnoceních.
0 komentářů