TAGy mám moc ráda, ale málokterý mě zaujme tolik, abych ho chtěla vyplnit. Ale tenhle od Nofreeusermanes mě (a polovinu blogosféry) zaujal na první přečtení.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

Počítám, počítám... A ona to bude Jenny Han s Patricií Briggs. Původně jsem měla napsaný dlouhý odstavec o tom, jak moc čtu Jenny Han, ale pak jsem zjistila, že 3+3+2 je 8 a ne devět. Takže je to plichta. Alespoň ale můžu tvrdit, že Jenny jsem četla v angličtině a Patricii v češtině. Obě jsou rozdílné, ale obě jsou skvělé a vy si je musíte přečíst. Všechny. 

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

No řekla bych, že žádné takové pravidlo nemám. Možná mě napadá akorát to, že je nebezpečné zamilovávat si vedlejší postavy. To víte, oni docela rády umírají. A kdybych mi tak nevadily spoilery, docela ráda bych tu udělala pietní místo pro všechny. Ale asi by to byl hodně, hodně dlouhý seznam. 

Citát z knihy, který bych si zarámovala

Těch je! Třeba (musím bohužel parafrázovat): "Nic neřekne omlouvám se tak dobře jako mrtvý králík" z Mercy Thompsonové. Anebo jo! Já už vím. I když je to pěkná depka. Zarámovala bych si začátek Last Night I Sang to the Monster od Sáenze. "Some people have dogs. Not me. I have a therapist. His name is Adam. I’d rather have a dog."

Důležitá kniha mého dětství

Tak jo. Je čas přiznat barvu. Jako dítě jsem nečetla. Teda já se za dítě považuji pořád, ale chápete mě. Takže... no teď už to víte. 

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?

Papírová kniha je prostě papírová kniha. Na ty dopustit nedám. Nicméně jsou o dost praktičtější e-knihy, tudíž teď dávám přednost hlavně jim. Z nějakého důvodu jsem se nikdy (i přes neustále vychvalování) neodvážila zkoušet audioknihy. Jsem prostě přesvědčená o tom, že bych u toho nedokázala udržet pozornost. Ale třeba to někdy zkusím. Za to přeci nic nedám, ne? 

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední

Po tom, co jsem čtyři roky poslouchala, že chodím na výběrové gymnázium (haha), tak by to s mým štěstím byl Collin z Příliš mnoho Kateřin od Greena. Který mě vytáčel už od prvních stránek a ještě pořád jsem tu knihu nedočetla. Ale protože víme, jak to v životě chodí, viděla bych to třeba na Caleba z Divergence. Protože mě nikdo lepší nenapadl. 

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha…

Hvězdy nám nepřály od Greena. Ježkovy oči. Emocionální ždímačka, která rozhodně nefunguje s úsporou energie. Nejhorší na tom bylo, že jsem dočetla knihu a druhý den jsem na to šla do kina. Znáte nějaký jiný efektivní způsob sebetýrání? 

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!
Nuselskej punk od Green Scum. Český pošahaný autor, který to buď nemá v hlavě úplně v pořádku nebo měl fakt šílené mládí. Nicméně jeho povídky jsou neuvěřitelně ujeté a vtipné. Bohužel když se nad tím pořádně zamyslíte, uvědomíte si, že jsou vlastně i pochmurné a smutné. Ale na to první přečtení je to jenom jízda.

Chci, aby vyšlo v češtině
Paper Gods od Amandy Sun. Protože se to odehrává v Japonsku. Zabývá se to japonskou tradiční mytologií. Jsou tam velice zajímavé postavy, originální námět a už jsem mluvila o tom japonském prostředí? Jo a vlastně tam jsou dost, dost, dost úžasné ilustrace. Od české umělkyně. Takže jo, tohle si to vážně zaslouží.

I když nemám čas číst, vždycky si najdu chvilku na knihy od…
Řekla bych, že na Jenny Han. Ale to se vlastně pořád opakuju. Pak mě taky hrozně baví knihy od SJM, jenomže jsou to hrozné bichle. Mám dost ráda i Hostitele, ale ten taky není nejtenčí. Takže vylučovací metodou docházím k Jandy Nelson. Protože... je to Jandy.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci
Stopařův průvodce po Galaxii. Protože když už se nějakým záhadným způsobem ocitnu na Měsíci, vůbec bych se nedivila, kdybych nakonec skončila i jinde. A máte tip na nějakou lepší literaturu, která by vám ulehčila pobyt ve vesmíru?

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu
Na cestě od Jacka Kerouca. Vlastně nevím, co jsem od toho čekala, ale už od prvních stránek jsem se neuvěřitelně nudila. Jediné, co jsem si z toho vzala bylo slovo "maňana". Takže Kerouaca taky až maňana.

Lituji, že jsem jako malá nečetla…
No, lituji, že jsem jako malá nečetla obecně. A asi nejvíce lituju Harry Pottera, i když mě jako takový nikdy moc nebral. Jenomže jelikož jsem ho nečetla, vypadám často jako úplný nevzdělanec. No teď už to asi těžko doženu. A jelikož ho čtu rychlostí jeden díl za dva roky, toho asi dřív přečtou moje děti.

Moje oblíbené místo na čtení
Postel, sedačka, terasa, na zemi, v křesle... V podstatě kdekoli. Nicméně nerada čtu v MHD, protože se nikdy nemůžu začíst, jelikož neustále hlídám, abych stihla vystoupit. Ale tahle ta otázka nezněla. Kdybych ale musela vybrat jen jedno místo, je to na chatě na terase.

Nejlepší druhý díl v sérii?
Krevní pouto od Patricie Briggs. Většina knih o Mercy Thompson se mi líbila, ale Krevní pouto nejvíc. Proč? Protože tam bylo hodně upíra Stefana, který je mou nejoblíbenější postavou. Nebo vlastně byl. Autorka se ho bohužel rozhodla proměnit v "pravého upíra". Ale ten upír, který miloval Scooby-Doa a svůj VW Minivan si přestříkal na Mystery Car, byl mého srdce šampion.

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?
Já se bojím pořád o někoho. Ale nejvíc jsem se bála o osud Wandy z Hostitele. Tak znáte to. Dejte si tam cliffhanger jako prase a pak tam nasázejte několik prázdných stran. Vážně. To jsem měla zástavu srdce. Ne málem - doslova. Takže jo, o ni jsem se opravdu bála.

Právě čtu
Reset od Amy Tinter. Po tom, co se mi asi tři roky válel v knihovně jsem se ho rozhodla vytáhnout. Zatím je to fajn překvapení. Asi jsem morbidní, ale tenhle druh knih se mi opravu líbí. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál - zatím jsem totiž jen na 50. stránce,

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila…
No jako já obecně hodně nerada půjčuju knihy. Teda ani já si moc knihy nepůjčuju, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Každopádně obecně mám problém půjčovat knihy, které jsem sama ještě nečetla. Asi si prostě chci užívat to, že je čtu jako první.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh
Je to trapný, ale v podstatě jako všichni musím napsat Měsíční kroniky. Ono já jsem moc retellingů nečetla, nebo vlastně mě ani žádný jiný nenapadá (pokud McGuire nepřizná barvu, že Krásná katastrofa v podstatě bylo Stmívání). Ale tuším, že i kdybych retellingů četla víc, Měsíční kroniky by to stejně vyhrály.

Spánek jde stranou, když čtu…
Spánek jde stranou, když koukám na The 100. Ale když jde o knihy... co si pamatuju, hodně do noci jsem četla Nástroje smrti od Cassandry Clare a taky Vampýrskou akademii od Richelle Mead. To jsem ale byla tak o 6 let mladší, takže jsem toho víc vydržela. Poslední dobou už mám docela problém číst dlouho do noci, takže mě nic aktuálnějšího nenapadá.

Tři nejoblíbenější knihy
První je Hostitel, protože je to Hostitel a nic víc k tomu říkat nechci. Druhou bude Ten, kdo stojí v koutě, protože Charlie je Pan postava a na něho nedám dopustit. A jako třetí to budou Bídníci, protože jsem si nemohla vybrat mezi nimi a Velkým Gatsbym. Dobře, tohle nebyl moc důvod. Protože prostě Bídníci mají duši a jsou jedním z nejkrásnějších příběhů vůbec.

Ukaž knihovnu
Moje knihovna se nevejde na jednu fotku, protože ji mám roztroušenou po pokoji, a zároveň jsem se ještě pořád nedokopala k tomu, abych udělala novou Kouzelnou knihovničku. Tak tady je alespoň ta stará. A přiznávám, že už došlo k hodně změnám.

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu
Hodně záleží, z jaké strany knihovny to bude. Takže tu mám hned několik možností: Zelená jako smaragd, Fangirl, Zlodějka knih, V šedých tónech, Delirium. Takže asi tak.

WC knihy aneb co čtu na záchodě
Já na záchodě moc nečtu. Akorát luštím křížovky a sudoku. Ale jednou jsem se začetla do životopisu Freddieho Mercuryho od Petera Freestona (nedávnou byl v talkshow u Krause!), který tam nechal táta. No, nestihla jsem ho dočíst, než ho vyměnil, takže se k němu musím teprve vrátit. Ale to, co jsem stihla, bylo fakt super.

Xkrát jsem četla…
Hostitele. Tuším, že loni, když jsem ho četla na odreagování od filosofie, to bylo po páté. A něco vám řeknu. Líbilo se mi to snad ještě více než poprvé.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk
Tak tohle je záludná otázka a napadá mě toho docela dost... Pokud upustím od toho, že ne každý je na krvavé boje a neuvěřitelné množství akce, asi bych vybrala Ten, kdo stojí v koutě. Protože Charlie je úžasný člověk a mnoha lidem by to asi pomohlo pochopit mládež jako takovou. I když, málokdo si ji asi dovede představit bez mobilů a všudypřítomného internetu.

Ze které knihy by měli udělat film?
Jakou knihu bych dobrovolně nechala zprznit? Možná by to bylo Delirium, protože mu to už jednou nevyšlo. Anebo by to mohlo být Zemětřas, protože by se na tom mohli filmaři opravdu vyřádit. Anebo rovnou Leviatan, ale všechno by muselo vypadat přesně jako na ilustracích. A když jsem u těch ilustrací, k zahození by nebyl ani Ink od Amandy Sun, protože by tam konečně byla pořádně vidět ta japonská atmosféra!