Ze série Paper Gods jsem byla totálně unesená. Japonsko, skvělý styl psaní, úžasně propracovaná mytologie. Byla jsem z toho celá na větvi. Ale nakonec mi trvalo docela dlouho, než jsem celou sérii přečetla. A možná, kdyby mi to netrvalo tak dlouho, bych z toho byla tak odvařená i na konci.

Příběh začíná pozvolně. Katie se přestěhuje z rodné Kanady do Japonska. Na škole je to jediná bílá a blonďatá dívka, která se sotva domluví. Nicméně má dva dobré kamarády a zvláštní talent nachomýtnout se u nepříjemných a nevhodných situací. Tak se potká s Yuu Tomohirem. Školní hvězdou kenda a nadaným umělcem. V jeho umělecké kariéře mu ale brání jedna nepříjemná skutečnost. Jeho obrazy se hýbou... a snaží se ho zabít. Yuu je totiž potomkem japonských šintoistických božstev, tzv. kami. Katie a Toma to k sobě zvláštním způsobem táhne. Ale věci se začnou komplikovat. Toma chce využít Yakuza... A kami je mnohem víc, než si kdo myslel.

Tuto sérii jsem začala číst v roce 2013 a dokončila ji letos krátce před Vánoci. Po přečtení prvního dílu jsem byla nadšená. Zamilovala jsem si Japonské zasazení, úžasnou atmosféru (Japonsko ze stránek přímo dýchalo), svým způsobem i postavy a ze všeho nejvíc dechberoucí ilustrace. 

Kromě výše zmíněného se série vyznačuje příjemným stylem psaní s poměrně jednoduchou angličtinou. Nejproblematičtější místa jsou japonské fráze, ale knihy jsou vybaveny poměrně užitečným slovníčkem na konci. S přibývajícími díly a stránkami mi ale přišla angličtina lehce komplikovanější, možná protože byla autorka už trochu vypsanější. 

Paradoxně s vytříbenějším stylem psaní upadala kvalita příběhu a místy se mi to začínalo zdát poměrně zdlouhavé. Možná mi to jenom přijde, ale oproti dynamickému prvnímu dílu byl ten třetí lehce utahaný. Také mi úplný závěr přišel trochu jako slátanina, protože autorka úplně nevěděla, jak to všechno ukončit. Možná se do toho i trochu zamotala, nebo jsem nedávala moc pozor. 

Celý příběh se točil kolem Katie a Tomohira a ostatní postavy dostaly jen tolik prostoru, kolik potřeboval příběh. Ostatní postavy se mi tedy místy zdály neslané nemastné a hodně z nich jich tam byla pouze jako vata. Na druhou stranu jich nebylo příliš a dalo se v nich lehce vyznat. 

Aby to nevypadalo, že sérii pouze pomlouvám. V knihách najdete romantiku, akci, napětí, mytologii i úsměvné momenty. Mezi všemi postavami to tak nějak funguje a vše působí přirozeně. Nápad je naprosto originální a jestli najdete nějakou knihu s podobným námětem, rozhodně mi ji musíte podstrčit. Ale věřím, že se vám nebude hledat úplně lehce.

Amandě Sun se podařilo vytvořit originální a kouzelné univerzum. Současnost se proplétá s tradičními japonskými mýty a vše harmonicky ladí dohromady. Ink rozhodně stojí za zkoušku. Alespoň první díl. Buď vás to chytne nebo ne.