Tahle série je pro mě lehce prokletá, protože ani do jednoho dílu se mi moc nechtělo. Dá se vlastně říct, že jsem se do rozečtení musela v podstatě nutit. K mému štěstí jsem se ale hned na začátku ujistila, že to rozhodně přečíst půjde. A co víc, že si to dokážu neuvěřitelně užít.

Na první pohled může mít Liv poměrně spokojený život. Poprvé v životě se její matka usadila. Bydlí ve velkém domě, má nové dva sourozence a milujícího přítele. Také je ale středem drbů tajemné Secrecy, která najednou ví o jejích největších tajemstvích. Ale jak je to možné? Jak může vědět věci, co zná jej její sestra a přítel Henry? Vždyť on by ji přeci nikdy nezradil... A proč ji vlastně nikdy nevzal k němu domů? A proč toho ostatní o něm ví mnohem víc, než ona? Ale Liv netrápí jen láska. Její sestra je najednou náměsíčná. A hrozí, že si ve spánku ublíží. A vůbec, co je to za člověka, co se prohání po snové chodbě a mluví o sobě jako o Senátorovi smrti?

Druhá stříbrná kniha snů se nese v podobném duchu jako První, nicméně zde je vynechané dlouhé popisování toho, co se vlastně děje. Plusem je, že mi přijde, že je tam méně postav, které by se mi mohly plést, i když se mi slavná čtyřka Grayson-Jasper-Henry-Arthur pletla dohromady. Celkově pro mě bylo překvapením, kolik si toho z předešlého dílu pamatuji, přestože jsem skoro zapomněla, že jsem nějakou První stříbrnou knihu snů četla.

Skoro celá zápletka byla vtěsnána do několika desítek stran na konci knihy, i když se i předtím objevovaly nenápadné náznaky. Nicméně to neznamenalo, že by většina děje byla nudným chozením okolo horké kaše. Naopak, dění v Livině životě mě neuvěřitelně bavilo. Tahle série se nezaměřuje jen na jeden jediný aspekt příběhu, ale naopak jich pojme mnohem víc. Spíš než fantasy je to sonda do života normálně-nenormální britsko-německé rodiny a do problémů každodenního života.

Neuvěřitelným plus je autorčin styl vyprávění. Je to psané lehce, vtipně a často s nadsázkou. Moc se mi líbily poznámky pod čarou, kde se objevovaly Livininy vtipné připomínky. Liv je rozeným optimistou, který hledá legraci v každé situaci a dokáže si to náležitě užít. Hodně mě pobavila bezpečnostním zařízením na snové dveře s panem Wu. Docela někdy přemýšlím, jestli byl takhle vtipný i jako učitel kung fu. I tohle jsou přesně ty detaily, které dělají knihu tak skvělou. Velkou roli tam nesehrál jen pan Wu, ale také hlučný kávovar, pes Betynka a kocour Puntík, zatraceně drahá dóza na šňupací tabák, padající ponožky, jaguár (neplést si ho s leopardem, prosím!) nebo kočka s kývající packou pro štěstí (věděli jste třeba, že jí byla inspirována Hello Kitty?).

Kromě Liv, která mi opravdu sedla, jsem si oblíbila i její mladší sestru Miu, hospodyni Lotttie (rozhodně musím zkusit její celoroční vanilkové rohlíčky pro každou příležitost, na které je recept na konci knihy!) a zvláštním způsobem i Spencerovic babičku, Okrovou bestii. Celkově se autorka na postavách vyřádila. Jsou tam lidé otravní, vypočítaví, protivní, falešní, zlí, pomstychtiví, šílení, naprosto geniální, vtipní, starostliví... Vlastně na co si jen vzpomenete, to v někom rozhodně najdete.

Druhá stříbrná kniha snů byla, stejně jako první díl, velice milým překvapením. Je to odpočinková kniha, u které se rozhodně pobavíte a nebude vás nudit. Sice mi místy přišlo, že by se hodila spíš pro mladší čtenáře, ale to mi nezabránilo, aby se mi líbila.