S příběhem Alenky v Říši divů jsem seznámena především díky Timu Burtonovi a Disney. Vlastně jediné, co o něm vím, je skutečnost, že mě nikdy zásadně neoslovil. Každopádně mám poměrně ráda retellingy a doufala jsem, že by se mi tenhle, tedy Šepotání, mohl líbit - přestože mě ta obálka opravdu hodně děsí. Bohužel, čekala jsem od toho až příliš.

Alyssa může okolí připadat jako normální teenagerka, která ráda jezdí na skateboardu, pracuje v obchodě s oblečením a je tajně zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda. Jenomže její máma je v blázinci a Alyssa slyší mluvit květiny a brouky. A co víc, je potomkem slavné Alenky. Přesně té, která spadla do králičí díry. Alyssa je přesvědčená, že je to rodinné prokletí. A že když napraví Alenčiny chyby, tohoto prokletí se zbaví. Bohužel, nic není tak jednoduché. A především, Říše divů není tak příjemné a miloučké místo, jaké si ho každý představuje.

Říše divů je velice pozoruhodné místo, kde se skrývá mnoho zajímavého. Bohužel jsou to právě scény z této Říše, které mě tolik neoslovili. První polovina knihy z reálného světa mě mnohem víc bavila a rychleji ubývala než ta druhá, která se odehrávala na tom tajemném místě. Předpokládám, že to bylo tím, že se tam toho autorka snažila dát co nejvíc, a tak nebyl takový prostor, aby nějaké věci rozvedla.

Na spoustu místech také selhala má fantazie. Nevím, jestli je to nedostatečností popisů nebo to je tak schválně, ale měla jsem obrovský problém si některé scény představit. A že některé byly opravdu hodně náročné na představivost. Celá říše divů je totiž dost strašidelná a překroucená. Vlastně tam nenajdete nic hezkého nebo roztomilého. Většina stvoření je totiž dost kostnatá, lysá, zubatá, uslintaná a taky jedovatá. A kdybych řekla, že mi z toho nikdy nebylo ouzko, tak bych lhala.

Autorka se opravdu vyřádila na jménech, protože se jí v jedné rodové linii podařilo vymyslet tři jména natolik podobná, že si ani po dočtení knihy nejsem schopná uvědomit, jak se kdo jmenoval. A když už někdo neměl jméno podobné s někým jiným, tak měl pro jistotu jména tři. To asi kvůli tomu, aby to čtenář neměl tak jednoduché.

Alyssa je neskutečně hloupá a otravná hrdinka, která se řídí spíš svými hormony než mozkem. S tím také souvisí ta skutečnost, že zhruba od poloviny knihy se zajímá spíš o její milostná trápení než o skutečné problémy. Tím pádem se děj přestal posouvat dál a začal spíš stagnovat na, alespoň pro mě, nudných místech, které mě ani nezajímaly. Já chtěla akci, detaily z Říše divů a další nechutné příšerky. Místo toho spousta místa byla vyplněna Alyssiným bušícím srdcem a ukradenými polibky.

Tahle kniha má velmi zelenou obálku. A ještě víc je zelená uvnitř. Nakladatelství se totiž rozhodlo nechat text v zelené barvě. Je to sice originální, ale mně to moc nezaujalo. Nemůžu soudit knihu ve fyzické podobě, protože jsem ji ještě neviděla, ale ve formě ebooku mi to opravdu nevyhovovalo, protože mě od toho akorát bolely oči.

Od Šepotání jsem toho moc nečekala a ani moc nedostala. Přesto bych to označila jako mírné zklamání, především pro to, že jsem se do příběhu nedokázala tolik ponořit. Kdybych ale byla mladší, věřím, že by se mi příběh líbit mohl. I když jsem nikdy nebyla velký fanda Alenky.