Hodnocení: 4.07  při 39 642 hodnoceních (goodreads)
Můj názor:
Knih o rodinných tragédiích je nepřeberné množství. Většinou je to o trpících hlavních protagonistech, kteří nemají nejmenší tušení, jak se nakonec vyrovnají s takovou ztrátou. A proto je velice osvěžující najít knihu, která je sice o rodinné tragédii, ale zároveň tak úplně není.


Lennie (jako John Lennon) vždycky byla stínem své starší sestry. Až do té doby, než její sestra zemřela. Nejednou Lennie neměla nikoho, kdo by ji provázel životem, koho by mohla následovat. A neví, jak se s tím nakonec vyrovnat. Baileyniny věci není schopná dát do krabice, zdá se jí, že jenom sestřin kluk jí rozumí - což zhoršuje fakt, že ji najednou neskutečně přitahuje. A pak je tu taky talentovaný Joe, který jim každé ráno nosí croissanty. A tak místo truchlení je Lennie zmatená, hraji si s ní její city a vyčítá si, že se poprvé zamilovala až ve chvíli, kdy u toho není Bailey...

Kdybych měla shrnout jedním slovem, označila bych ji přídavným jménem šílená. Každá postava je trhlá trochu jiným způsobem. Strýček Velikán se neustále žení a rozvádí a obědvá na stromech. Bábi je potrhlá zahradnice a autorka obrazů zelených žen. A Lennie píše básničky na cokoliv, na co se dá, miluje hudbu a  schovává se v sestřině skříni.

Tahle kniha je zvláštní. Nemá žádný extra děj, spíše jen proplouváme příběhem. To smutné se střídá s tím veselým, ujetým a romantickým. Tím pádem není ničeho ani málo, ani příliš. Příběh je vyrovnaný, i když osobně mi místy přišel trochu přeslazený. Ale nejraději, ze všeho nejraději jsem měla ty ujeté scény o kytkách, stromech, afrodiziakálních růžích (které asi fakt fungovaly) a zelených ženách. A málem bych zapomněla na matku objevitelku.

Lennie jsem měla docela ráda, i když mi někdy lezla trochu na nervy. Na druhou stranu ten zmatek v její hlavě byl něčím, co mi připadalo velice přirozené. A to nejen kvůli tomu, že jí zemřela sestra, ale také kvůli tomu, že je to přeci jen šestnáctiletá holka, která dospívá a kdeco se pro ni mění. A její tělo ji přestává poslouchat.

Kdybych měla Nebe je všude přiřadit k nějaké knize, bylo by to Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Byla to právě ta ujetost a šílenost, která se mi na knize tolik líbila a Avu mi připomínala. Každopádně je to stejně o úplně něčem jiném.

Nebe je všude je opravdu zajímavá kniha s obrovským množstvím skvělých myšlenek. Rozhodně vás pobaví a rozesmutní. A i když budete trochu předvídat běh událostí, tak nějak vás vždycky dokáže překvapit.

Nakonec bych ještě chtěla zmínit jednu věc, která se mi na knize strašně líbila, ale zároveň mě strašně rozčilovala. Jednalo se o fotografie básniček, které Lennie různě pohazovala. Většina byla skvělých a strašně se mi líbily, ale měly jedno nepopiratelné mínus - jsou strašně naškrábané a některá slova se opravdu nedají přelouskat.

Knize nakonec dávám 4 hvězdičky. Je to něco jiného, než na co jsem v YA knihách byla zvyklá. Je to osobité a místy velice originální, i když tam nenajdete nic extra nového ani převratného. Zde jsou to ale právě postavy, které vytvořily neotřelý a neuvěřitelně originální běh věcí, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. A mám oprávněné podezření, že při čtení téhle knihy plyne čas pomaleji. Protože vždy uběhlo pouze pár minut, ale já proletěla stránkami jako tryskové letadlo.