Autor: Lauren Oliver
Originální název: Panic

Žánr: YA, contemporary

Nakladatel: CooBoo

Lauren Oliver se u nás dostala do povědomí hlavně díky sérii Delirium, která vyšla taktéž u CooBoo. Čtenáře si získala hlavně poetickým podáním, světem a vyprávěcím stylem. Dá se říct, že Panika byla velice očekávanou knihou, především pro její fanoušky. A není divu. Anotace slibuje akční a napínavou knihu o partě teenagerů, kteří hrají každoročně hru jménem Panika.

Celá kniha se odehrává v mizerném městečku jménem Carp. Jednoho dne se vymyslela hra, Panika, ve které každý musí splnit řadu úkolů, které vyžadují nějakou tu odvahu - a spoléhají se na lidský pud sebezáchovy. Heather a Nat chtějí peníze, Dodge má vlastní důvody. Náhody je ale svedly dohromady a vytvořil se tým. Jenomže důvody ne všech byly tak upřímné, aby tohle mohlo vydržet.

Když se na to koukám zpětně, dokázala bych knihu označit jedním slovem - přehnaná. Vlastně všechno na knize mi nesedělo. Lidé se hlásili do hry z naprosto pochybných důvodů. Pomsta, peníze, zlomené srdce... A riskovali život. (Vážně. Riskovali byste svůj život, protože vás opustil kluk?!) Ale lidé divné věci dělají. Nejvíc mi ale vadily úkoly. Jde mi o to, že to celé bylo přehnaně nebezpečné a neříkejte mi, že by si někdo vzal na triko, že někoho zabije. A vždycky byla možnost, že někdo zemře. Také nedokážu pochopit, že se jim to podařilo víceméně utajit. Přijde mi trochu divné, že se nikdo za ty roky neprokecl. A nepřišlo mi, že by zrovna Carp bylo zrovna velké město.

Za hlavní postavy jsou považovány Dodge a Heather, jelikož vypráví knihu, ale ve skutečnosti je tam důležitých postav víc, respektive další dvě - Nat a Bishop. Přesto je ale většina postav jako přes kopírák. Jsou neslané, nemastné a není na nich vidět skoro žádný vývoj. Sice je v knize občas psáno, že se jejich postoj k něčemu změnil, ale stejně se chovaly úplně stejně. A nejhorší na tom je, že vynikly hlavně negativní vlastnosti. Heatheřina hysterie převyšovala její péči o svou sestru. Dodgova křivost nad starostí o jeho sestru. (Vidíte? Jako přes kopírák) Natina ufňukanost nad... Víte, asi mě ani nic nenapadá, protože tahle holka je sobecká, až to bolí. A pak je tu Bishop, asi nejlepší postava ze všech, nicméně byl trochu utlačován problémy Heather a Dodge.

Čekala jsem nějaké emoce. Strach, napětí, očekávání. Místo toho jsem jen četla slova, které ve mě vyvolala maximálně zívání. A těchto emocí jsem se pořádně nedočkala ani u postav. Heather polovinu knihy fňukala nad bývalým přítelem a nejevila ani známky strachu. To alespoň Dodge nebyl jako hadroví panák, ale emocí, kterou si vybavím v souvislosti s ním, je vztek. Doufala jsem, že se to na konci změní, ale nestalo se. Konec je nejhorší část celé knihy a ani fakt, že se mnohem rychleji měnily pohledy postav, tomu nepomohl.

Kniha je vyprávěna er-formou z pohledu Heather a Dodge, přestože se místy objevují vsuvky z jiných událostí. Knihu na jakési úrovni udržuje vyprávěcí styl autorky, nicméně jsem měla jisté výhrady k překladu. Oceňuji širokou škálu slov, které byly použity, ale některé výrazy mi tam vyloženě neseděly a podle mě to byly jen pokusy o vytvoření iluze, to opravdu vypráví teenageři. Nicméně za to možná může originál, který jsem však nečetla.

Panika je jedno velké zklamání. Knihu jsem četla dlouho nejen kvůli maturitě, ale také kvůli tomu, že mi přišla tak moc na hlavu, že jsem ani neměla potřebu ji číst. A také jsem se do ní nedokázala pořádně ponořit, stále mě něco vyrušovalo a bylo velice lehké odlákat mou pozornost od čtení.

Tato kniha není pro každého. Pokud nemáte velká očekávání a nechcete se moc zabývat děním a nějak se v tom šťourat, tak by se vám líbit mohla. Opravdu, má na to potenciál. Nicméně mě nijak moc nezaujala, nudila mě a rozčilovala. Je mi to líto, ale nakonec jí dávám dvě hvězdičky, protože to víceméně zachraňovaly jen některé scény a vyprávění.