Autor: Gayle Forman

Originální název: If I Stay
Série: Jestli zůstanu
Díl: první

Žánr: YA, duchové

Nakladatel: Ikar

Mia je nadějnou cellistkou se slibnou budoucností, podanou přihláškou na prestižní hudební školu, klukem, jakého by si přála každá holka, a milující rodinou. Bohužel každý zdánlivě šťastný a dokonalý život má někde trhlinu. A v Miině životě tahle trhlina vznikla v okamžiku, kdy do nich narazil nějaký chlápek v náklaďáku.

Mia ale nezemřela. Alespoň ne úplně. Hned po autonehodě se probudila, ale mimo své tělo. Stala se pozorovatelem - viděla všechno okolo sebe, ale nikdo neviděl ji. Na svém pokoji na jipce pozoruje procesí svých nejbližších, jak k ní promlouvají, snaží se být silní a jak jí říkají, že pořád má rodinu. A na Mie je, aby si vybrala. Aby si vybrala, jestli chce zůstat, nebo odejít. 

Ani nevím, proč jsem po téhle knize sáhla. Asi proto, že byla tenoučká a já si říkala, že to bude taková rychločetba. To jsem se trochu spletla, protože jsem ji četla docela dlouho, ještě když jsem mezitím jela pryč a kdovíco ještě, tak jsem tuhle knihu četla asi týden. Ale tak to je možná lepší. Tohle je prostě kniha, kterou by si člověk měl nějakým způsobem vychutnat, protože kdybyste tohle přečetli naráz, taky by vás to mohlo složit. 

Celý děj knihy se odehrává zhruba jeden den, ale dějová linka z nemocničního pokoje je propojena s příběhy z Miiny minulosti, které svým způsobem vždycky souvisí s tím, co se děje v nemocnici. Seznamujeme se s rodinou, jejím dětstvím, se vztahem s Adamem, jak byla poprvé na hudebním táboře a spoustou dalšího.

Mia je příjemnou hrdinkou. Je to taková normální holka od vedle, která sice miluje vážnou hudbu, ale není žádnou nudnou holkou, co nevystrčí nos z baráku. Mám pocit, že v Mie najde každý kousek sebe. Ať už v povaze, její lásce k rodině, v chození na koncerty... Prostě je svým způsobem všestranná, ale není to, jako by autorka sebrala všechno zajímavé a splácala z toho svojí postavu. Mia má hloubku, není jen plochým charakterem, který dělá to, co mu někdo přikáže. Mia přemýšlí, zvažuje pro a proti, chce udělat všechno správně.

Jestli zůstanu je kniha víceméně postavená na tom, že se autorka pokusí čtenáře naprosto emociálně vyšťavit. A to je dobře, to je právě to, co se mi na knize líbilo. Je to totiž jako na houpačce. Jednou dobré, jednou špatné. Jenomže ono je to špatné celou dobu, jenom je to chytře protkáno tím lepším, těmi světlými okamžiky něčího života. A i když je to příběh života někoho jiného, člověka to prostě donutí přemýšlet. Ať chce nebo ne, prostě začnete tak trochu přehodnocovat svůj život, uvědomíte si, že všechno může během jednoho pitomého okamžiku zmizet a už nikdy se nevrátit.

Čtení jsem si užila. Byl to sice emoční nářez a někdy jsem měla opravdu na krajíčku, ale stejně jsem si to užila. Jestli zůstanu je silná kniha, která toho má za úkol sdělit hrozně moc na málo stránkách a ono se to opravdu docela vydařilo. Opravdu docela dost.