Anotace: Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…

Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem?

Vydání u nás: červen 2013

Vydání USA: 5. 3. 2013

Hodnocení: 3.76  při 26 867 hodnoceních (goodreads)

(obsahuje spoilery z předešlých dílů)

Leně se podařilo utéct z New Yorku spolu s Julinem, synem hlavního představitele jejich nepřátel - ABADu. Jenomže Julian se rozhodl jít jinou cestou a přidal se na stranu odboje - spolu s Lenou, do které se zamiloval.

Vláda začíná být neklidná. Regulátoři se začali tvrdě stavět proti Nežádoucím, a to dříve naprosto nepředstavitelným způsobem - vydali se za nimi přímo do Divočiny. Vypálené tábory přestaly být něčím výjimečným a v Divočině číhá mnohem větší nebezpečí, než si kdy kdo mohl představit. Ani svět na druhé straně zdi není klidný. Starosta Portlandu zemřel a jeho syn se chystá k několika radikálním krokům - a to vše po boku jeho budoucí manželky Hany, Leniny nejlepší kamarádky.

Už v předešlém díle jsme se setkali s tzv. "novou Lenou". Dívkou, která se změnila z poslušné holky, která se rozhodně nechystá stavět proti jejímu nalinkovanému životu, na silnou osobnost, která si nenechá jenom tak něco líbit. V posledním díle se Lena už tolik nevyvíjela, autorka se totiž rozhodla věnovat spíš ostatním postavám. Julian dostal větší prostor, než jsem si původně myslela. Čekala jsem, že autorka se bude věnovat spíš Alexovi, který se po celém druhém díle konečně dostal na scénu, ale nebylo to tak. Jeho novodobá minulost byla stále docela zahalena neznámem a člověk opravdu nevěděl, co si o tom myslet. 

V porovnání s ostatními díly ale dostala neskutečný prostor Hana, Lenina nejlepší kamarádka, která podstoupila proceduru a zůstala v Portlandu. Kapitoly z jejího pohledu se mi opravdu líbily. Byla jsem ze začátku hodně zvědavá, jak se autorka vypořádá s postavou, která v podstatě přišla o většinu ze své osobnosti, protože podstoupila léčbu. A Lauren se s tím nepoprala vůbec špatně, spíš opravdu dobře. Hana vlastně byla takovým chodícím důkazem, že léčba není vždy neomylná a má stále své mouchy. A také, že v žádném případě to Hana nehodlá někomu povědět. 

Co se týče akce, tenhle díl opět stoupl o příčku výš. Delirium bylo naprosto neakční - pokud opomeneme konec -, ve dvojce bylo akce o něco víc a tady, v Rekviemu, jí bylo zase více. A i když ne vždycky byly ty akčnější scény úplně povedené a provedené tak, aby se mi to vážně líbilo, protože to občas mělo silné mezery, byla to příjemná změna a ten příběh alespoň ubíhal zase o krapet víc. 

Lauren Oliverová je neskutečnou vypravěčkou. Stejně jako v předešlých dílech převládaly popisy a nezmizela ani její vyhlášená metaforičnost. A přestože popisů tam bylo dost na úkor přímé řečí, vůbec to neubíralo na čtivosti. Vlastně autorčiny knihy jsou jedny z těch nejčtivějších, co mám v knihovničce, nehledě na to, kolik popisů tam je. 

U mě je docela už známé, že mám strašný problém s konci. Hrozně často se mi něco nelíbí, něco bych udělala jinak a tak podobně. Hodně jsem se toho bála i u této série. Celé Delirium jsem si oblíbila, je to skvělá série, která mě i přes své téma opravdu překvapila. Ale i když se mi líbila sebevíc, stále jsem se bála konce. Ne toho, že tahle skvělá série skončí, ale toho, jak to bude nakonec vyřešené. A i když je to už nějaká doba, co jsem tuhle knihu dočetla, stále si nejsem jistá, jestli jsem spokojená. Proč?

Autorka dala sousloví "otevřený konec" úplně nový rozměr. Tohle je totiž otevřený konec s velkým O. Pro mě tahle série v podstatě vůbec neskončila, protože mi v hlavě zůstalo až moc otazníků. Možná příliš. Chápejte, vás by nezajímalo, jak to dopadlo třeba s Hanou? Nebo s Julianem? A co takový Tack, Bram a Hunter? A co celý Portland? A další Nežádoucí? A vlastně... jak to nakonec dopadlo s Lenou a Grace? 

Lauren Oliver je bezpochyby skvělou autorkou, která opravdu dokáže vystavět příběh víc než dobře. Na druhou stranu má také nepřekonatelný talent na nečekané a napínavé konce. A v případě tohoto dílu i otevřené. Ale což o to, je to moc dobře ukončená série a čtenář má dokonce možnost si ten svět udělat trochu po svém. Problém je v tom, že nevím, jestli je to výhoda nebo ne. Asi výhoda, jinak bych knihu nehodnotila tak, jak ji hodnotím. Přesto by mě opravdu zajímaly osudy některých postav. Ale co. Smekám před Lauren, protože i v třetím díle mě dokázala neskutečně překvapit, ať už svým psaním nebo několika zvraty, skutečnostmi,... - prostě vším a já Derilium oficiálně můžu zařadit mezi ty lepší dystopie, které si to nepokazily ani přibývajícími díly.