Vůbec si nevybavuju nic z detektivního žánru, co bych četla - samozřejmě kromě nějakých těch spíš dětských knih. Celkově mě to nikdy moc nelákalo, ale tak jsem si řekla, že by možná nebylo úplně od věci zkusit něco jiného. A tak jsem v knihkupectví sáhla po Sněhulákovi. Než jsem se do knihy pustila, říkala jsem si, že je to ve skutečnosti škoda peněz, protože jsem si nemyslela, že by mě to mohlo bavit. A sakra jsem se spletla. Hned první den jsem přečetla 200 stránek a prostě jsem se nemohla odtrhnout. A přestože je to 500 stránková kniha, měla bych ji dočtenou už dávno, kdybych nejela na dva dny pryč a nemusela číst Zakletou. 

A aby té vody nebylo málo, zrovna včera jsem se vrátila z rybářského výletu s bývalými spolužáky. Ve skutečnosti byl rybář jen jeden z nás, zbytek byl na rybách poprvé (a tuším, že naposledy, protože rybaření je, ať chcete nebo ne, sama o sobě strašně nudná aktivita. :D) Nicméně, co je špatného na tom celý den se válet? A pravdou jest, že nic jiného jsme celý den nedělali.