Recenze: The Elite
Autor: Kiera Cass
Série: The Selection
Díl: druhý
Žánr: dystopia
Anotace: Třicet pět dívek přišlo do paláce, aby bojovalo o přízeň prince v Selekci. Všechny kromě šesti byly poslány domů. Ale jen jedna se může stát manželkou prince Maxona a být korunní princeznou Illey...
America stále neví, komu patří její srdce. Když je s Maxonem, noří se do jejich nové a dechberoucí romance a myslí si, že nemůže být s nikým jiným. Ale vždy, jakmile spatří Aspena držícího hlídku v paláci, obklopí ji vzpomínky. Jenomže ostatní dívky jsou mnohem odhodlanější vyhrát Maxona - a Americe ubývá čas na rozhodnutí.
Hned, co se America rozhodla, neskutečná ztráta ji zase zviklá. A zrovna, co se snaží představit si svou budoucnost, napadnou palác agresivní rebelové, kteří jsou odhodlaní zničit monarchii a jejichž plány by mohly narušit její šanci na šťastný konec.
America stále neví, komu patří její srdce. Když je s Maxonem, noří se do jejich nové a dechberoucí romance a myslí si, že nemůže být s nikým jiným. Ale vždy, jakmile spatří Aspena držícího hlídku v paláci, obklopí ji vzpomínky. Jenomže ostatní dívky jsou mnohem odhodlanější vyhrát Maxona - a Americe ubývá čas na rozhodnutí.
Hned, co se America rozhodla, neskutečná ztráta ji zase zviklá. A zrovna, co se snaží představit si svou budoucnost, napadnou palác agresivní rebelové, kteří jsou odhodlaní zničit monarchii a jejichž plány by mohly narušit její šanci na šťastný konec.
Vydání u nás: nevyšlo
Vydání USA: 23. 4. 2013
Království Illea žije Selekcí, speciální událostí, kdy bylo vybráno 35 dívek ze všech osmi kast, ze kterých si princ Maxon vybere svou nastávající ženu. Dívky plní úkoly a snaží se princovi zalíbit, ale je jasné, že tahle soutěž nebude procházkou růžovým sadem a hlavně, že bude moct zůstat jen jedna. A The Elite se té jedné blíží, protože v paláci zbylo už jen šest dívek. A mezi jednou z nich je i America Singerová.
The Selection se mi opravdu líbilo. Romantický, jednoduchý, odpočinkový a naprosto neakční příběh z budoucnosti, kde ani moc nejsme zatěžování nějakými mocenskými boji a snahou přežít, protože tyto témata jsou spíš okrajovou záležitostí. Primární dějová linka je zaměřena na vztahy mezi lidmi, což na poli dystopií není tak běžné, protože většina autorů se do toho snaží našlapat co nejvíce akce. Kiera Cass ale taková není. Jak už jsem říkala, její knihy jsou zaměřeny především na vztahy, ale také na intriky a v tomhle díle jsem se dokonce dočkali i nějaké akce, i když ne úplně dobře propracované a ani ne moc na vlastní kůži, protože America byla vždycky někde v bezpečí zavřená.
Oproti prvnímu dílu se toho moc nezměnilo. Dokonce bych i řekla, že nějaké věci se opakovaly, byl to koloběh v podstatě stejných dnů, i když autorka přišla s několika zajímavými nápady, které dokázala dobře vsadit do příběhu. Třeba zápisky z deníku prvního krále Illey.
Nicméně, vadila mi tam jedna věc. Autorka udělala Americu ještě nerozhodnější ve vztazích a prohodila role Aspena a Maxona. V první díle byl tím špatným klukem Aspen, chápejte, vykašlal se na Americu a svým způsobem ji měl prostě jako hračku, které se věnoval jenom, když se mu to hodilo, přesto ale tvrdil, že ji miluje. V té době byl zase Maxon tím princem na bílém koni, co se věnoval Americe a chtěl, aby na Aspena zapomněla. V tomhle díle to bylo přesně opačně. Maxon se od Americy distancoval a někdy jí neprováděl zrovna dobré věci, to vám povídám.
Ať tak či tak, stále se odhodlaně stavím na stranu Maxona, i když se autorce povedla neskutečná věc a já o něm opravdu začala pochybovat, stejně jako America. I když Američno chování jsem čas od času ani trochu nechápala, protože to s ní bylo opravdu jako na houpačce, jelikož se opravdu nemohla rozhodnout, jestli za Maxona chce bojovat nebo se radši postavit na stranu života, který si už dva roky představovala a chtěla ho víc než cokoliv jiného.
A když už jsme u toho, ano, je tu milostný trojúhelník. Byl už v prvním díle, ale až teď dostal ten pravý trojúhelníkovitý rozměr. Jenomže člověk musí všechny události brát jako celek. Nejde, že si vezmete tenhle díl a začnete ho soudit, protože tam je něco, co má tři vrcholy. Důležité je právě to, abyste si uvědomovali, co se stalo v předešlém díle, z čehož vyplývá, že by bylo spíš divné, kdyby ten trojúhelník tam vůbec nebyl. America si tohle nevybrala, ona chtěla být s Aspenem, jenomže věci tomu nepřály a přišel někdo jiný. Takže není to taková ta protivný Twilightovina, kdy se prostě jenom nemůže rozhodnout, protože měla zrovna volné odpoledne a začala o tom přemýšlet, přestože byla rozhodnutá celou dobu. Tady prostě jde o to, že America fakt neví. A má důvod.
The Selection je jednou z mých oblíbených sérií. Nejde jen o ty překrásné obálky, příběh, skvěle vystavěný svět (přestože se tam silné nedokonalosti najdou), ale také o postavy - bohužel tedy jen ty hlavní -, které jsou opravdu skvěle vystavěné a jejich psychologie sahá až kdo ví kam. Nepopiratelným plusem je také jazyk, kterým je tato kniha psaná, protože to není psané ani trochu složitě a angličtina je vhodná i pro začínající čtenáře.
The Elite se mi opravdu líbilo, přesto to bylo o něco slabší než první díl. Možná to bylo právě tím, že se autorka snažila vytvořit složitější zápletku, takže to trošku ztratilo to kouzlo jednoduchosti. Ale stejně, je to skvělá kniha a já se nemůžu dočkat posledního dílu The One, až konečně zjistím, jak tohle dopadlo.
The Selection se mi opravdu líbilo. Romantický, jednoduchý, odpočinkový a naprosto neakční příběh z budoucnosti, kde ani moc nejsme zatěžování nějakými mocenskými boji a snahou přežít, protože tyto témata jsou spíš okrajovou záležitostí. Primární dějová linka je zaměřena na vztahy mezi lidmi, což na poli dystopií není tak běžné, protože většina autorů se do toho snaží našlapat co nejvíce akce. Kiera Cass ale taková není. Jak už jsem říkala, její knihy jsou zaměřeny především na vztahy, ale také na intriky a v tomhle díle jsem se dokonce dočkali i nějaké akce, i když ne úplně dobře propracované a ani ne moc na vlastní kůži, protože America byla vždycky někde v bezpečí zavřená.
Oproti prvnímu dílu se toho moc nezměnilo. Dokonce bych i řekla, že nějaké věci se opakovaly, byl to koloběh v podstatě stejných dnů, i když autorka přišla s několika zajímavými nápady, které dokázala dobře vsadit do příběhu. Třeba zápisky z deníku prvního krále Illey.
Nicméně, vadila mi tam jedna věc. Autorka udělala Americu ještě nerozhodnější ve vztazích a prohodila role Aspena a Maxona. V první díle byl tím špatným klukem Aspen, chápejte, vykašlal se na Americu a svým způsobem ji měl prostě jako hračku, které se věnoval jenom, když se mu to hodilo, přesto ale tvrdil, že ji miluje. V té době byl zase Maxon tím princem na bílém koni, co se věnoval Americe a chtěl, aby na Aspena zapomněla. V tomhle díle to bylo přesně opačně. Maxon se od Americy distancoval a někdy jí neprováděl zrovna dobré věci, to vám povídám.
Ať tak či tak, stále se odhodlaně stavím na stranu Maxona, i když se autorce povedla neskutečná věc a já o něm opravdu začala pochybovat, stejně jako America. I když Američno chování jsem čas od času ani trochu nechápala, protože to s ní bylo opravdu jako na houpačce, jelikož se opravdu nemohla rozhodnout, jestli za Maxona chce bojovat nebo se radši postavit na stranu života, který si už dva roky představovala a chtěla ho víc než cokoliv jiného.
A když už jsme u toho, ano, je tu milostný trojúhelník. Byl už v prvním díle, ale až teď dostal ten pravý trojúhelníkovitý rozměr. Jenomže člověk musí všechny události brát jako celek. Nejde, že si vezmete tenhle díl a začnete ho soudit, protože tam je něco, co má tři vrcholy. Důležité je právě to, abyste si uvědomovali, co se stalo v předešlém díle, z čehož vyplývá, že by bylo spíš divné, kdyby ten trojúhelník tam vůbec nebyl. America si tohle nevybrala, ona chtěla být s Aspenem, jenomže věci tomu nepřály a přišel někdo jiný. Takže není to taková ta protivný Twilightovina, kdy se prostě jenom nemůže rozhodnout, protože měla zrovna volné odpoledne a začala o tom přemýšlet, přestože byla rozhodnutá celou dobu. Tady prostě jde o to, že America fakt neví. A má důvod.
The Selection je jednou z mých oblíbených sérií. Nejde jen o ty překrásné obálky, příběh, skvěle vystavěný svět (přestože se tam silné nedokonalosti najdou), ale také o postavy - bohužel tedy jen ty hlavní -, které jsou opravdu skvěle vystavěné a jejich psychologie sahá až kdo ví kam. Nepopiratelným plusem je také jazyk, kterým je tato kniha psaná, protože to není psané ani trochu složitě a angličtina je vhodná i pro začínající čtenáře.
The Elite se mi opravdu líbilo, přesto to bylo o něco slabší než první díl. Možná to bylo právě tím, že se autorka snažila vytvořit složitější zápletku, takže to trošku ztratilo to kouzlo jednoduchosti. Ale stejně, je to skvělá kniha a já se nemůžu dočkat posledního dílu The One, až konečně zjistím, jak tohle dopadlo.
0 komentářů