V království Illéa je pozdvižení. Princ Maxon oslavil své sedmnácté narozeniny, a to znamená jen jediné - Selekci. Selekce je zvláštní událost, kdy je nehledě na kastu vybráno pětatřicet dívek, každá z jedné provincie, které se uchází o princovo srdce. Všechny dívky z celého království jsou šťastné a okamžitě se do Selekce přihlašují. Kdo by se také nechtěl stát královnou a vyměnit svůj starý život za něco lepšího?

America Singerová je dívkou, která o to nestojí. Nejraději by zůstala doma s mužem, kterého miluje, šetřila na zásnuby a zpívala. Jenomže její ambiciózní matka a láska jejího života se ji tam rozhodnou dotlačit. A úspěšně. America podává přihlášku přesvědčená o tom, že ji nevyberou. A šeredně se mýlí. Stává se jednou z třiceti pěti dívek a opouští vše, co zná. Podlehne America kouzlu prince, nebo její srdce bude stále bít jen pro Aspena?

O The Selection se moc pozitivního nedočtete. Všechno to začalo, když si autorka pustila pusu na špacír a ne zrovna mírnými slovy okomentovala jednu z nepříliš pozitivních recenzí. To utvrdilo spoustu čtenářů v tom, že kniha za nic nestojí, a tudíž se rozhodli, že knihu přečtou jen kvůli tomu, aby ji mohli zdrbat, nebo se do ní nikdy nepustí. Ale ne všichni tak udělali. A jsem šťastná, že já sama jsem se do knihy pouštěla s tím, že prostě zkusím štěstí.

Od knihy jsem nic nečekala. Recenze, které jsem četla, byli rozdělené mezi lidi, co knihu milují nebo nesnáší, tudíž mi nezbylo nic jiného, než se sama přesvědčit o tom, co v sobě tahle kniha má. A upřímně toho má opravdu hodně. The Selection pro mě bylo velice milé překvapení a s radostí říkám, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla.

Celá kniha se nese v klidném, nepříliš akčním duchu. Pokud tedy sháníte něco, u čeho budete zadržovat dech napětím, zapomeňte na tenhle příběh. Pokud si místo toho potrpíte na romantické příběhy a pár nepříliš propracovaných intrik, vzhůru do čtení.

Příběh sledujeme očima hlavní hrdinky Americy, která do soutěže nastupovala z Páté kasty. Pátá kasta je kasta umění a America objevila talent pro hudbu, se kterým ale nejsme moc seznámeni. Hned při prvním setkání s princem mu dá jasně najevo, že tam je v podstatě omylem, a on se ji rozhodne respektovat. To je právě to, proč je pro Maxona tak zajímavá - je jiná a jedná s ním na rovinu.

America mi přišla jako poměrně příjemná hrdinka. Většina věcí, které ostatním na ní vadí, jsem naprosto respektovala, protože jsem někdy měla pocit, jako by mi mluvila z duše. Prostě jsem s ní dokázala soucítit v takové míře, v jaké se mi to nestalo už hodně dlouho. S Maxonem jsem neměla žádný problém. Oblíbila jsem si ho téměř hned a strašně mě překvapilo, že není jen nafoukaným princátkem. Maxon je milý, zábavný a má srdce, ale také spoustu chyb, na které často upozorňoval - špatně respektuje cizí názory, je tvrdohlavý...

Když to vezmu kolem ostatních postav, jsem trochu zklamaná. Kdyby se autorka zaměřila na jejich psychologii alespoň z poloviny tak jako na vystavění společnosti, nabrala by kniha nové obrátky. Přišlo mi, že většina charakterů je strašně mělká a splývaly mi jedna v druhou. Nápad společnosti s kastovním rozdělením sice není úplně originální, ale během čtení mě to nijak nerušilo. Spíš naopak. Všech osm kast žije spolu v jednom městě, běžně se setkávají a vzájemně si dopomáhají, aby získali více peněz na živobytí.

Když jsem knihu četla, strašně jsem oceňovala, jak je to psané. Kiera píše opravdu příjemně a jednoduše, takže se to četlo lehce, až mi někdy nedocházelo, že to není čeština. Původně jsem měla trochu problém se do toho začíst, ale po pár kapitolách to zmizelo a já se ponořila do realistického světa třpytivých šperků a honosných šatů.

V určitých chvílích mi připadalo i trochu ujeté, že třeba rodiny, které trpí hlady, mají doma televizi. V těchto chvílích mi přišlo, že to autorka neměla úplně do puntíků promyšlené, ale co já vím? Třeba to byl dar od státu. Což mě vlastně dovádí k myšlence, že to opět nebyla jen tradiční dystopie. Hlavním problémem nebyla vládnoucí vrstva, která sice je absolutistická, ale nesnaží se zemi tyranizovat, ba naopak. Princ Maxon se už před svým vládnoucím obdobím snažil zlepšovat svět.

Slovo závěrem? Vykašlete se na to, co říkají ostatní, nebo jak se chovala autorka, a dejte knize šanci. Nezaujala vás anotace? Respektuju, že do knihy nechcete jít. Naštvalo vás chování autorky? Ano, mě také. A mělo to vliv na pocit z knihy? Ne, nemělo. Dejte tomu šanci. Pokud opravdu víte, že vás to nebude bavit kvůli ději, kašlete na to, ale pokud vás to zajímá a jen se bojíte toho, že všechny negativní recenze měly pravdu, překonejte ten strach. Já čtení této knihy rozhodně nelituji. Příběh mě bavil od začátku do konce a prince jsem si zamilovala tak moc, že bych se vůbec nezlobila, kdybych mohla být na místě Americy. Navíc toho kniha slibuje hodně do budoucna a já pevně věřím, že The Elite bude minimálně tak dobré jako první díl.