(neobsahuje spoilery!)

Z této knihy jsem byla zmatená, neschopná existovat normálně, protože jsem o ní musela přemýšlet celou dobu, co jsem ji četla. Od té doby, co jsem ji dočetla, jsem nebyla schopná srovnat si v hlavě, co si o ní vlastně myslím. Je to... podivné, zajímavé, nenahraditelné. Je v tom něco, co vás nutí číst dál a dál, dokud nejste na konci. A přestože to bylo čas od času trochu nudné, nezajímavé a zdlouhavé, vážně jsem si to užila.

Když jsem knihu poprvé otevřela, byla jsem vážně překvapená, že je to z pohledu kluka. Vůbec jsem to nečekala, přestože jsem četla anotaci (opravdu nic neříkající anotaci, i když za tohle mohla pouze moje slepota). Druhým překvapením bylo, když jsem zjistila, že je to opravdu dobře napsané a zamilovala jsem si způsob, jakým Hannah píše. I když jí jen 20 let, ví toho hodně o rodinách, vztazích a také o lásce.

Celou dobu jsem nějak nemohla zjistit, co je na tomto rodinném dramatu tak zajímavého. Možná je to tím, že jsem jedináček a nemůžu rozumět všem těmhle sourozeneckým věcem, ale možná je to něčím jiným. Tak nebo tak, líbilo se mi to. Je to kniha o ničem a o všem ve stejnou dobu, což knihu děla takovou, jaká je. V celém příběhu sledujete jednu na první pohled normální rodinu. Máma, táta, pět dětí, čtyři léta, sousedi, které znáte celý život, a jeden dospívající kluk, Chase McGill.

Chase McGill je hlavním protagonistou. Je nesobecký, odhodlaný a schopný udělat téměř cokoliv pro svou rodinu. Na první pohled je Chase prototypem ideálního muže, na ten druhý je ale až moc jako žena - což je ten problém. I přes skvělý příběh jsem se nedokázala přenést přes to, jak Chase vystupuje. Je to napsané ženou a Chase je také ženou – myslí jako žena, chová se jako žena. V celém příběhu byla snad je jedna jediná věc, která ho dělala mužem - a to není zrovna moc.

Když se ohlédnu zpátky, není tu žádná  postava, kterou bych si nějak extra oblíbila. Je tu Noah, Chaseův starší bratr, který stále utíká pryč. Clauda, mladší sestra, která působí, že ví a může udělat všechno. A je tu také Gideon, jejich hluchý a krásný bratr. A nakonec Lucy, kterému snad nikdy nepřestanou říkat Newbaby. A vlastně je tu ještě Hathawayovic rodina – s neskutečně atraktivní Melindou a dvojčaty Bellou a Shannonem. Bylo tu sice hodně postav, ale víte, co je hlavním problémem? Jsou celkem čtyři léta. A každé léto je o úplně jiných lidech. Charakter postav se mění - vyvíjí -, což je skvělé u každé knihy, ale tady ten rozdíl opravdu bije do očí.

Celkově tu jsou ještě dvě věci, přes které se tak nějak nedokážu přenést. První věcí je, že dva kluci (bratři) spí se stejnou holkou. Je to možné? V reálu by jeden druhého zabili a ještě ke všemu by o tom vůbec nemluvili, protože by to bylo až příliš trapné. Druhou věcí je, že citují Albrechta Camuse - ne jen pár vět, ale celé odstavce!

Suma sumárum to ale byl opravdu dobrý příběh. Přestože mi trvalo docela dlouho, než jsem se tím prokousala (hlavně kvůli nedostatku času), vážně jsem si to užila. Ve skutečnosti to byla nejlepší kniha, kterou jsem si mohla vybrat na čtení přes zimu - dokázala jsem si představit všechno (postavy a pláž a slunce a oceán) a myslet si, že jsem někde jinde. Někde, kde je mnohem tepleji než tady.