středa 1. února 2012

Recenze: Říční znamení

 
Autor: Patricia Briggs
Série: Mercedes Thompson
Díl: šestý
Originální název: River Marked

Žánr: urban fatasy, vlci, kožoměnci, šibalové, šamani, fae, upíři
Anotace:   Mercy Thompsonová vždy věděla, že je jiná, a nejen proto, že dokázala přinutit motor Volkswagenu poslouchat na slovo. Mercy je kožoměnec, což zdědila po dávno zesnulém otci. Ještě nikdy se nesetkala s nikým, kdo by byl jako ona. Tedy až doposud.
V hlubinách řeky Columbia se k životu probudilo zlo – a někdo z lidu jejího otce by o něm mohl něco vědět. A pokud mají Mercy a její druh, alfa vlkodlak Adam, přežít, budou potřebovat pomoc…

Nakladatel: Fantom print
Vydání u nás: prosinec 2011
Vydání USA: 1. 3. 2011
Hodnocení: 4.13 (goodreads)

Můj názor:
(obsahuje spoilery z předešlých dílů!)
723430-ymt_largeTuhle sérii miluju. Knihy o Mercy mě opravdu baví a stále nedokážu uvěřit tomu, jak jsem o nich mohla dříve pochybovat. Všechny díly, které vyšly před tímto, jsem měla doma při prvním možném termínu a s tímto dílem jsem nehodlala tradici měnit. Hlavně proto, že jsem se na tenhle díl vážně těšila už od léta.

Mercedes se stala družkou alfy smečky kolumbijského poříčí, Adama. Mercyina matka má šílené plány na její budoucí život, do kterých zatáhne i Jesse, Adamovu dceru. Mimo jiné má Mercy starost o jejího dobrého upířího přítele Stefana. Možná něco z toho je důvodem, proč Mercy s Adamem odjedou pryč, do kempu u řeky Kolumbie, který jenom tak náhodou vlastní fae a kde je ve vodách Kolumbie cosi záhadného a legendárního. 

Dávno jsem vyléčená z toho, abych se snažila něco pochopit z anotace - protože je vždy zavádějící, někdy nesmyslná a hlavně to všechno překrucuje. Proto jsem neměla ani tušení o tom, co mě čeká. Snažila jsem se spíš vycházet z obálky, ale nebyla jsem o moc moudřejší, protože jsem nemohla přijít na žádné 'zvláštní' znaky, které by o něčem vypovídaly. Šla jsem tedy do knihy na slepo a... opět mě to překvapilo. 

Když to vezmu kolem a kolem, bylo to jiné než předchozí díly. Patricia se v ději posunula o kus dál a snažila se nám odtajnit něco víc o skutečné podstatě Mercy. Nebudu vám nalhávat, že mě to ani trochu nezklamalo. 

Hned na začátku jsem se začala radovat, že je tam Stefan. Stefana mám opravdu ráda a jak už jsem zjistila z předchozích dílů, objevuje se pouze v dílech sudých! Tenhle byl šestý a já jásala z toho, že jsem se ho konečně dočkala. Vážně mě ale zklamalo, když tam byl jenom okrajově. Jako většina známých vedlejších postav!

Patricia se změnou prostředí změnila i postavy. Docela mě to překvapilo, protože jsem to nečekala. O některých se tam si sem tam mluvilo, ale stále to bylo málo. Staré postavy však nahradily jiné, kterých tam hned na začátku bylo možná přespříliš a až do konce jsem se v nich nedokázala zorientovat. Některé mi sedly, některé méně. Každopádně kdyby tam nebyly, nestál by příběh za nic, protože to oni ten příběh uvedly do jiné roviny. Jednalo se totiž o Indiány. O pravé Indiány se šamanem, rituály a legendami. A to se mi zatraceně moc líbilo!

Děj  byl postavený stejně jako obvykle. Celou knihu jsme postupně s hlavními postavami odhalovali podrobnosti, dokud nedošlo na to 'velké finále'! Možná jsem to čekala trochu jinak - to rozuzlení mi zrovna moc nesedlo-, ale alespoň to bylo řádně napínavé. Člověk by ani neřekl, co všechno se dá použít jako zbraň. Na druhou stranu jsem ráda za to, že Patricia nikdy nedělala z Mercy Supermana, který by se nemohl ztratit. A právě proto mě asi tak moc pobavil ten konec. Vážně jsem si oblíbila postavu Kojota, který tam vystupoval takovým zvláštním způsobem. Dlouho jsem si nebyla jistá, co si o něm mám myslet - a to je právě dobře, protože to byl šibal.

Sice to bylo jiné a zaměřené na Mercyin původ než na cokoliv jiného, ale přesto se mi to líbilo. Bohužel tam chyběly téměř všechny staré postavy a zajímavosti z hierarchie smečky, ale kompenzovaly to indiánské legendy, které se tam čas od času vyskytly (a tak moc mě zaujaly, že jsem si nějaké o sama vyhledala). Jak jsem psala, nějaké postavy mi sedly méně, některé více, ale prostě jsem v nich měla zmatek. Docela zajímavé ale bylo, že tam vystupovaly ve velké většině muži!! Vážně! A navíc z toho byl vlkodlakem jen jeden.
Nemám co vytknout stylu, jakém to bylo psané, protože to, jak Patricia píše mi vážně sedí. Píše lehce, vtipně a takovým způsobem, že vás to nudí otáčet dál stránky. Prostě mě to bavilo, i když jsem z toho byla lehce vykolejená, tím směrem, jakým se to celé ubíhalo, co nového jsme zjistili a tak podobně. Nakonec opět dávám 4 a půl hvězdičky, protože mi tak strašně zkrouhla ty postavy! (Jmenovitě Samuela a Stefana!)

2 komentáře: