Cassandra Clare nás zanese do úplně jiného New Yorku. Po New Yorku se pohybují démoni, kteří k nám pronikli z jiných dimenzí, vlkodlaci, upíři a hlavně Lovci stínů, kteří mají tuto 'havěť' zabíjet.

Kniha mi přišla velice originální. Sice se můžeme setkat s hodně lovci v nejrůznějších knihách, ale s něčím podobným jsem se ještě opravdu nesetkala. Lovci se nadřazují nad obyčejné 'civily', ale také k tomu mají tak trochu důvod, když je jejich krev smíšená s andělskou. A hlavně, pro normální lidi jsou neviditelní - tedy většinou.

Clary je úplně normální šestnáctiletou dívkou s normálními problémy, s nejlepším kamarádem Simonem a ráda se baví. Když jednoho dne jde do New Yorského klubu Pandemonium, stane se svědkyní vraždy, ale není zvláštní, že tělo zavražděného hned zmizí a útočníky vidí jen a jen ona? A o čem to vlastně mluvili útočníci - Jace, Alek a Isabella?

Clary je určitě hodná a milá dívka. Kromě toho, že večer chodí do klubu jsem v celé knize nenašla nic špatného. Žije jen s matkou, ale často je navštěvuje Luke, mámin kamarád. Jak už jsem psala, je to dívka s úplně normálními problémy, ke kterým patří i spory s její matkou. U většiny teenagerů to ale asi nemá takový dopad. Nakonec se mi ale zdálo, že se s tím vším trochu moc rychle srovnala. Dozvěděla se pravdu o temném světě, ale nějak moc ji to nezasáhlo. Prostě se oklepala a nechala to být.

Hlavním mužským hrdinou je lovec Jace. V prvním momentu mi vůbec nesedl a projevovala jsem sympatie spíš k jeho loveckému partnerovi Alekovi, ale pak jsem si jako mávnutím kouzelného proutku Jace oblíbila. Strašně na něm miluju, když mluví. Opravdu nešetří sarkasmem a ironií a člověk se opravdu musí častokrát od srdce zasmát. Ale co všechno se pod tou jeho ledabylou maskou skrývá?

Pak jsou tu sourozenci Lightwoodovi - Alek a Isabella. S Isabelou jsem se nějak nedokázala popasovat. Nedá se říct, že bych proti ní měla nějakou averzi, ale prostě... nevím. Přijde mi hrozně namyšlená, sebestředná a falešná. Opakem je Alek. Aleka jsem si oblíbila hned v první chvíli, kdy se v knize objevil. Působí klidným, vyrovnaným dojmem a občas trochu stydlivě. Ale stejně jako u Jace - co všechno se pod tou neproniknutelnou maskou skrývá?

Určitě bych tu mohla dál a dál vypisovat postavy. Hlavně bych mohla vzpomenout čaroděje Krasomila, ale toho si raději nechám na nějaký další díl.

Kniha se mi až překvapivě moc líbila. Na spoustě webů jsem na ni četla jen samou chválu, a proto mě ještě víc děsilo, že se mi nebude líbit. A opravdu to tak vypadalo. Po přečtení první kapitoly jsem vůbec neměla chuť ve čtení pokračovat, protože mě to skoro vůbec neoslovilo. Přišlo mi to postavené na hlavu a Clary mi také nějak nesedla. Ale protože vždy dočtu knihu, kterou rozečtu, nevzdala jsem to a pokračovala dál a dál, až mě pohltila.

Hlavním problémem, kromě toho, že jsem se do toho nemohla začíst, byl ten, že jsem se nedokázala popasovat s er-formou. Nebyla jsem na to zvyklá, protože jsem si většinou vybírala knihy psané v první osobě, takže mě to trochu zaskočilo. Nakonec mi ale došlo, že by to jinak ani nešlo, protože by to nemělo takový efekt a Clary bychom moc viděli do hlavy.

O problému s českou obálkou se raději ani zmiňovat nebudu, protože na to má každý svůj názor.

Nakonec tedy dávám plný počet hvězdiček, protože mě příběh opravdu bavil a překvapil. A navíc když už jsem si myslela, že všechno už musí skončit dobře, pro mě to zrovna happyend nebyl.