sobota 12. března 2011

Recenze: My děti ze stanice ZOO


Autor: Christiane F.
Originální název: Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
Žánr: Román/ Milostné
První vydání v ČR: 1998, Oldag

Anotace: Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici Zoo peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.
Hodnocení: 90 % (cbdb), 80,2 % (goodreads)



Můj názor: 7/10
Christian začala se svou ,partou' chodit to evangelického centra, kde se poprvé setkala s drogami. Začalo to poměrně nevinně hašišem, ale pokračovala to prášky a nakonec v klubu Sound se dostala k heroinu. 

Spolu s její přítelem Detlevem si byli úplně jistí, že na tom nejsou závislí, ale když Christianina matka přišla na to, že Christian bere drogy, donutila ji odvykat. Detlef se k ní přidal a když se jim to konečně podařilo, spadli do toho znovu, protože nevěděli kam jít než na Stanici ZOO za jejich příteli.

Potřeba drogy rostla a rostla a finance ubývali. Detlev začal ,šlapat', ale Christian to zakázal. Ta ho respektovala, dokud jim jeho vydělané peníze stačily, pak ji začal brát s sebou. I přes to, že Christian byla několikrát na odvykacích kůrách, vždy s našli cestu jak k sobě, tak k drogám. Jednou Christian ale zpanikařila a protože byla pohřešovaná, policie ji odvezla zpátky domů.¨

Její matka to vyřešila tak, že ji odvezla na venkov, kde zůstala a odvykla si z heroinu, ale vrátila se k hašiši se svou novou partou. Když Christiane F. získala svůj první honorář za knihu, koupila si za něj drogy. Teď je ale prý čistá.

,My děti ze stanice ZOO' je opravdu silný příběh, který bych klidně zařadila do povinné školní četby, protože by si ho určitě měl každý přečíst. Místy je to sice pro silné žaludky, hlavně když si uvědomíte, že se to opravdu stalo, ale opravdu stojí za to to dočíst.

Žádné komentáře:

Okomentovat