Nedávno jsem na Instagram dala fotku, která se týkala velice populární série. Publikovala jsem ji s pocitem, že by se o tom mělo mluvit, na druhou stranu ve mně hlodaly pochybnosti. Není to moc ostré? Nerozcupují mě? A velice paradoxně - přestanou mě pak lidi sledovat? Jsou ale věci, o kterých by se mělo mluvit. 

Když vyšla Nikdynoc, strhla se lavina. Grafické sexuální scény a násilí. Po internetu koloval hashtag #tohleneniYA a Nikdynoc, ačkoli se stala velice populární, bojovala s těžkou kritikou. Tuhle knihu pak velice rychle následovaly Dvory, opět problém s grafickými scénami. A mohli bychom jít dál a dál. Více si o této kauze přečtěte třeba u Tyrkysoveknihy. A právě kauza #tohleneniYA vedla k mnoha otázkám.

Malý exkurz

Termín "young adult literatura" (YA) byl ustanovený v šedesátých letech minulého století organizací YALSA (Young Adult Literature Services Association (http://www.ala.org/yalsa/) spadající pod American Library Association (ALA)). YA bylo vymezeno jako literatura pro mládež ve věku 12-18 let (Cart, 2016), v současnosti se to ale posouvá a cílová skupina není tak jednoznačně ohraničená. Samotní čtenáři YA většinou definují jako literaturu pro čtenáře ve věku 15-20 let (Cart, 2001), výjimkou ale není až do 25 let. (Anebo třeba až k třicátému roku viz Voborníková, 2015.)

YA literatura je literatura, ve které vystupují hlavní hrdinové ve věku cílového čtenáře tak, jak jej původně definovala YALSA. Většině hrdinů je mezi 15-18, zpravidla chodí na střední školu a s tím souvisí také problémy, které se v knize řeší. Hledání identity, první lásky, střední škola, přemýšlení nad univerzitou, často také problematické vztahy s rodiči, v současném YA také čím dál tím častěji psychické problémy, duševní zdraví apod.

Nechci v tomto článku slovíčkařit ani dělat dlouhé rozbory na téma "co je to žánr". Proto přijměte fakt, že young adult není označení žánru, je to jen a pouze věková kategorie, pro kterou jsou knihy určeny. YA se stalo žánrem uměle v rámci marketingových kampaní, nemá však žánrové charakteristiky. Proto o tom, jestli kniha bude YA, rozhodují spíše nakladatelé a knihkupci (Coats, 2010, s. 322).

U nás ale young adult jako věková kategorie oficiálně neexistuje, jsou jenom knihy pro děti a mládež (resp. pro děti a pro děti a mládež nad 10 let), což odpovídá věku cca od tří do 16 let (Čeňková, 2006, s. 12). Proto jsou YA knihy chybně řazeny do literatury pro děti. YA není literatura pro dospělé, alespoň částečně vždy patří pro mládež a reflektuje “nedospělá” témata, proto je k nalezení v literatuře dětské. I když to v některých případech může dětem spíše ublížit. (K této problematice doporučuji diplomovou práci Katky z CooBoo, kterou si dohledejte sami, protože už za to zmínění tady se bojím, že mě zabije :D)

Tři stupně: middle-grade, young adult a new adult. Kdy, jak a co? 

Literatura by pro každou věkovou kategorii měla především reflektovat ta témata, která se v daném věku řeší. V middle-grade bude větší přítomnost rodičů a kamarádů a často se tam bude svádět určitý boj mezi dobrem a zlem. V YA rodiče ustupují do pozadí a zabýváme se intimnějšími vztahy, vlastní identitou a blízkou budoucností, binární opozice dobra a zla se stírá. NA je o stavění se na vlastní nohy, o intimitě a řešení prvních dospělých věcí bez přítomnosti rodičů. No, ale v praxi se to rozlišuje spíše podle sexu. 

Názory na tohle téma se různí, někteří teoretici říkají, že když je v knize sex, není to literatura pro děti, ale pro mládež (Coats, 2010, s. 322). Přesto všichni víme, že praxe takto nefunguje a sama autorka v článku dodává, že ve výsledku je to dáno spíše ideologicky (ibid.), např. jak je zmíněno o odstavec výše. 

Young adult tedy funguje na pomezí middle-grade (aka literatury pro děti do cca 12 let, která nás v tomto bodě příliš nezajímá) a new adult. New adult se definuje jako "nový dospělý" anebo "starší YA" (Sambuchino, 2009), věkově někde mezi 18(20) až 30 lety, a víceméně je o hrdinech, kteří vyšli střední školu a jsou na počátku dospělého života (Pearl, 2005). A teď se vrátíme v kruhu zpátky k tomu, kde jsme začali - NA se většinou od YA odlišuje přístupem k sexu, který se v new adult stává jedním z hlavních bodů děje (Klems, 2013).

Sex v YA překladové (hlavně americké) literatuře není především proto, že ho tam nechtějí nakladatelé (viz Moloney, 2013). Doporučuju k tomu třeba článek Sex in YA (2016) od Jae-Joneosové, která říká, že většinou v YA není sex, protože knihy vychází pod dětskými nakladatelstvími (čímž se zvyšuje riziko, že se kniha dostane do rukou dětem).  Jiné autorky mluví také o tom, že psát sexuální scény pro teenagery je mnohem těžší než pro dospělé, protože od toho  čtenáři očekávají jiné motivace (Desir a Mesrobian, 2016).

(Pokud jste si všimli, Humbook už začal new adult používat, třeba u Mariany Zapaty. Nevím, jestli se nejde s křížkem po funuse a ani nevím, jestli to trochu nemění povahu celé značky. To se uvidí především časem a je na samotném Humbooku, jak se s tím srovná.)

Co jsme se tedy dozvěděli?

Jak jste si mohli všimnout, použitá literatura je někdy děsivě stará. Ale ono o tom napsaného nic nového v zásadě není. YA se vyvíjí hrozně dynamicky společně s naší společností a smýšlením. Před deseti lety se četlo a psalo něco jiného než teď. V současnosti YA trochu přitvrzuje, píší se náročnější témata i styly. Na druhu stranu by to pořád mělo odpovídat cílovému čtenáři, a i když se to věkové rozpětí víceméně zvětšuje, pořád je to literatura primárně pro dospívající a podle toho by měla být prezentována. 

V tomto článku jsme si tedy řekli, že YA není žánr, ale je to věková kategorie. Dozvěděli jsme se, že u nás není YA nijak zakotveno, proto je to spíše jen marketingový nástroj pro knihkupce a nakladatele. Právě proto vznikají rozbroje o tom, co YA je a co YA není. Proto jsou YA knihy v dětské literatuře. A proto se YA dostává do rukou těm, kterým do rukou nepatří. 

Jako nejjednodušší řešení by se mohlo zdát toto: middle-grade základní škola, young adult střední škola a new adult vysoká škola. K tomu můžete zařadit odpovídající věkovou skupinu, protože to tak vychází. Proto třeba After není YA (můžeme se také vrátit k Jae-Jonesové (2016), která píše, že erotika je v YA zcela nepřípustná). Ale nejdůležitější na tom je následující: o cedulce YA rozhodují nakladatelé na základě toho, pro jaké publikum je kniha cílena a/nebo jaké publikum by mohla oslovit. YA nemá žádné žánrové hranice, protože YA není žánr. Proto je natolik abstraktní a problematické. Proto nelze jednoznačně říct, že něco je YA, a to také především také kvůli překrývání cílových čtenářů.

Doufám, že vám tenhle článek k něčemu byl a že vám třeba pomohl osvětlit tuhle problematiku a třeba jste se dozvěděli něco nového. Pravděpodobně toto bude série různých článků - tenhle měl být původně o něčem úplně jiném. Budu ráda za komentáře a nějakou diskusi, protože toto je téma, na které by se nemělo zapomínat. 

Použitá literatura:

[1] CART, Michael. From Insider to Outsider: The Evolution of Young Adult Literature. In: Voices from the Middle, 2001, 9.2: 95-97.

[2] CART, Michael. The Value of Young Adult Literature. In: Young Adult Library Services Association [online]. Chicago: American Library Association, 2016. Dostupné z: http://www.ala.org/yalsa/guidelines/whitepapers/yalit

[3] COATS, Karen. Young Adult Literature: Growing Up, In Theory. In: Handbook of Research on Children’s & Young Adult Literature. Illinois State University: Routledge, 2010. Dostupné z: http://lilt.ilstu.edu/kscoat2/Documents/growing_up_coats.pdf

[4] ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736- 7095-X. 

[5] DESIR, Ch., MESROBIAN, C. Publishing U: How to Write about Sex in Your YA Novel [online]. In: Book List Reader, 2016. Dostupné z: http://bit.ly/2s7n6GR

[6] JAE-JONES, S. Sex in YA [online]. In: Publishing Crawl, 2016. Dostupné z: http://www.publishingcrawl.com/2016/02/08/sex-in-ya/

[7] KRISTOFF, Jay. Nikdynoc. Cooboo, 2019.

[8] KLEMS, B. „New Adult“: The Next Big Thing? [online]. In: Writer‘s Digest, 2013. Dostupné z: http://bit.ly/1CN5NN1

[9] MOLONEY, M. Handling Sex in YA Fiction [online]. In John Hunt Publishing, 2013. Dostupné z: http://www.johnhuntpublishing.com/blogs/childrenya/sexand-violence-in-ya-fiction/

[10] PEARL, M. Young Adult vs. New Adult: What’s the Real Difference. In: Indies Unlimted, 2015. Dostupné z: http://www.indiesunlimited.com/2015/01/23/young-adult-vs-new-adult-whats-the-realdifference/

[11] SAMBUCHINO, Ch. New Genre: ‚New Adult‘… and a Constes! [online]. In: Writer’s Digest, 2009. Dostupné z: http://bit.ly/2tdIhf9

[12] VOBORNÍKOVÁ, Tereza. Fenomén Young Adult: literatura mladá a neklidná. In: Magazín Dobrých knih [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://magazin.dobre-knihy.cz/literanizajimavosti/fenomen-young-adult/

Poznámka: Do tohoto článku jsem z velké části zrecyklovala vědomosti a části ze své bakalářské (2017) a diplomové (2020) práce. Proto je možné, že některé z odkazů nebudou fungovat. Pokud byste chtěli vědět víc, mám k tomu hromadu další literatury. 

    

Nejskvělejší umělá intelignce: Vzhůru k obloze (Skyward #1), Brandon Sandreson
Nový Sanderson vzal sociální sítě útokem. Tahle fialová obálka vykukovala na každém rohu, a i když jsem byla skeptická, nakonec jsem se do téhle knihy musela pustit. A pane bože, bylo to to nejlepší, co jsem loni četla. A že jsem ve výsledku četla fakt hodně dobrých knih. Mělo to spád, spoustu technických věcí, kterým nerozumím, ale které miluju. Úžasné a nebojácné postavy. Hrdinku, která se dokázala mýlit. A hlavně to mělo jendu z nejúžasnějších umělých inteligencích, o kterých jsem kdy četla. Pokud chcete nějakou ultimátní a vtipnou sci-fi jízdu, je to Sanderson. A budete ho milovat!

Československá historická fikce: Which way is home?, Maria Kiley
Vždycky je strašně zvláštní číst knihy o místech, které znáte, ale které psali cizinci. Některé věci napsané o Československu byly hrozně roztomile špatně (např. že tu byly postavy Jan a Honza a nikomu úplně nedošlo, že je to stejné jméno, anebo Babicka a Dedecek bez diakritiky). Přesto. Tohle čtení bylo fakt hezký a přímočarý, a i když hlavní protagonisté měli hlavně obrovské štěstí a nebyly tam nijak šílené zvraty, je to důležité čtení. Přestože je to spíš middle grade, rozhodně by tím neměli pohrdnout ani dospělí, protože jsou věci, které je prostě důležité připomínat. A taky se toho snad dočkáme v češtině.

Nejdivnější kniha: Každé srdce je bránou (Wayward children #1), Seanan McGuire
Tohle je fakt divnokniha. Ale je skvělá. Je to taková Alenka v říši divů na jeden a tisíc způsobů. Popisuje, jaké to je, když se dítě vrátí z říše za zrdcadlem a jak je těžké teď existovat v reálném světě. Je to jednohubka, nemá ani 200 stránek, ale dostanete plnohodnotný příběh napsaný strašně zvláštním, ale chytlavým jazykem. Je to kniha, která rozhodně stojí za přečtení, už jenom kvůli tomu, že v ní dostanete několik příběhů v jendom, má to detektivní zápletku, podivně reálné postavy a teda, místy je to docela dost brutální. Ale čtěte to, protože něco takového se vám do rukou ještě nedostalo, to vám garantuju.

Slaďárna pro alergiky: Maybe This Time, Kasie West
Od loňska vždy netrpělivě očekávám další novou Westovou. A přestože Fame, Fate and the First Kiss (česky První opradový polibek) bylo docela zklamání, Maybe This Time byla láska na první stránky. Je to klasicky romantický příběh jaký známe od Westové, jenom tentokrát máme prostředí malého města a slavnostních událostí, kde se hlavní hrdinka stará o květiny a hlavní hrdina spolupracuje na jídle. Je to klasicky Westovsky ňuňu a bez rozmýšlení se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem od autorky už četla. A jelikož je možné, že se tahle knížka objeví i česky, vy si ji hezky pěkně nakráčíte koupit, protože tahle, ta za to fakt stojí.

Narkoleptická detektivka: Serious Moonlight, Jenn Bennett

    

České překvapení: Devět dní (Devět dní #1), Zuzana Strachotová
Českou fantastiku ani sci-fi moc nevyhledávám. Neptejte se mě proč, asi prostě předsudky. Ale díky spolupráci s Fantom Printem se mi do rukou dostalo Devět dní a rozhodně toho nelituji. Přestože mě začátek moc nebavil a až děsivě moc mi připomínal sérii Nebe od Veronicy Rossi, vyklubala se z toho pořádná akční a notně krvavá postapo jízda. A to já prostě můžu. Bylo to nabyté akcí a zvraty a ty postavy! Přestože mezi nimi byl fakt divný insta-love vztah, jejich vývoj byl naprosto skvělý, dokonce Seře odpoustím i to, že se ze začátku chovala jako husička.

Čistokrevná utopie: Smrtka (Smrtka #1), Neil Shustersman

Okolo Smrtky byl takový hype, že se mi fakt nechtěla číst. Jakože... těžko to bude tak dobrý, aby to moje vysoký očekávání splnilo. A sakra, ono to moje očekávání předčilo. A Nimbus? Ten mě totálně položil na lopatky. Smrrtka je nefalšováná utopie, která má geniálně vymyšlený svět a i přes svoje morbidní téma morbidně vůbec nepůsobí. Což je fakt dost obivuhodný. Má výborné postavy, spád, a i když je ze začátku trochu utahanější a dlouho nevíte, kam se bude děj ubírat, výsledek stojí za to. A Nimbus je minimálně úplně stejně skvělej, ale taky úplně jinej.

NejNEromantičtější romanťárna: Dopisy ztraceným (Dopisy ztraceným #1), Brigid Kemmerer
Dopisy ztraceným mají všechny atributy pro depresivní knihu. Tragické osudy hlavních hrdinů, smutek, ztráta bližních, okolí, které je tak úplně nechápe.. A přitom depresivní vůbec nejsou. To je asi ten největší a nejlepší paradox, protože knihy, které z vás mají akorát ždímají emoce, bytostně nesnáším. Kemmererová totiž z těch všech depresivních témat vytvořila překvapivě citlivé a uvěřitelné čtení. I když od začátku víte, kdo čte dopisy, a čí osudy se protnou, je to úžasné čtení a rozhodně jedno z nejlepších contemporary, co jsem kdy četla.

Milostný trojúhelník roku: Kroniky pozůstalých, Mary E. Pearson
Kroniky pozůstalých jsem ani číst nechtěla, ale osudem (čti Humbookfestem) si ke mně našly cestu. Hodně jsem se děsila, že to bude echt romantika - což byla -, ale Mary mě dostala svým stylem psaní, světem, snesitelnou hrdinkou a taháním za nos, kdo je Princ a kdo Zabiják. A i když jsem to trefila správně, dost mě tím potrápila. První díl Kronik je hlavně o milostném trohjúhleníku, ve dvojce josu to intriky a trojka je zase více akční. Každý díl nabízí něco nového a jiného, a přestože dokážete trochu odhadnout, jak to bude, cesta k rozuzlení je to více než zajímavá. 

Nejhloupější vagíny: Diary of Confused Feminist, Kate Weston
A jako desátá je tu nejhorší kniha loňského roku, která je prostě hloupá. Mělo to být feministické čtení, ale jinak je to velice hloupá kniha, která tlačí na pilu, je nevkusně vulgární a celý ten feminismus je tak zvláštně překroucený. Tahle kniha se snažila pojmout hrozně moc témat, ale buď to bylo divně zakomponované do příběhu, takže to tam vůbec nesedělo, anebo to bylo podané tak děsivě špatně, až to bylo jen a jen vtipné. Pokud nechcete číst 400 stránek o vagínách, vyhnětěte se tomu, prosím.

Poslední rok této dekády byl fakt... zvláštní. Na jednu tranu se stala hromada úžasných věcí, o kterých jsem neměla zdání, že by byly možné, oproti tomu jsem celý rok bojovala se svým vlastním tělem a neustále řešila různé zdravotní potíže. Přesto jsem na začátku loňského roku neměla nejmenší tušení, kam všude mě život zavane. A neměnila bych nic z toho. 

Rok 2020 bude ve znamení osobních a životních změn. Po osmnácti letech - doufejme - opustím školní prostředí a bude mě čekat "dospělý", aka nestudentský, život. Buď to bude mít za následek, že čtení opustím, protože na to nebude čas. Anebo prostě budu potřebovat mnohem více útěku z reality a o to více se budu nořit do knižních příběhů. Nemám tušení, kam mě můj život dostane v přístím roce, a i když mě to značně děsí, jsem na tu výzvu zvědavá.

Posledním a zásadním restem ohledně loňského roku je seznam nejlepších knih, které jsem přečetla. Na své poměry jich bylo mnohem více, než jsem čekala, a vyšplahala jsem se  na krásné číslo 56 titulů. Dokonce se jedná o můj životní rekord. (O kterém to vypadá, že jej letos určitě nepřekonám, protože jsme už v půlce února a já jsem zatím nepřečetla jedinou knihu.) Nicméně, raději se pojďme podívat, jaké poklady se mi do rukou dostaly loni. 

    

Nejvtipnější kniha: Marťan, Andy Weir 

Co si tak vzpomínám, Marťanem jsem překonala svoji čtecí krizi. Nemohla jsem si vybrat nic správného na čtení, a tak volba padla na něj, protože na mě náhodou vyskočil ve čtečce. A rozhodně jsem nemohla udělat lepší rozhodnutí. Mark Watney je někdo, s kým prostě chcete ztroskotat na jiné planetě. Nejen, že je úžasně geniální, hlavně je naprosto neuvěřitelně a originálně vtipný. Jedna z věcí, co jsem nejvíce oceňovala byla přístupnost knihy pro laiky, protože ačkoli se to jen hemžilo technickými termíny i procedurami, všechno bylo dokonale vysvětlené. A fakt po lopatě. 

Největší nostalgie: Ready Player One, Ernest Cline 

Možná to o mě ještě nevíte, ale mám zvláštní úchylku pro arkádové automaty a arkádové hry z devadesátek. RPO je sice orinetovaný ještě o deset let hlouběji do historie, ale to mi rozhodně nazabránilo si většinu her dohledat a zahrát. Nicméně. RPO je geniálně vymyšlený a propracovný příběh, který se jen těžko srovnává se svou filmovou adaptací (ačkoli ta byla taky skvělá). Kniha je akční, svižná, propracovaná a je to encyklopedie osmdesátek. Hry, filmy, popkultura... Má ten správně nostalgický vibe, i když chápu, že ne všichni pochopí všechny odkazy (ano, taky jsem dost tápala). Je to ale parádní jízda, která za pozornost rozhodně stojí. 

Nejkomplexnější příběh: Měsíční kroniky, Merrysa Meyer

Měsíční kroniky jsem začala číst hned v době vydání, ale nikdy jsem se nedostala ke čtení Cress. Na jednu stranu mě to mrzelo, protože se mi knihy fakt líbily a neuvěřitelně mi padly do noty. Kyborgové, zločinci, hackeři, mutanti?! Ano, prosím! Až v létě jsem si dala maraton a povím vám, tohle byla fakt jízda. Na začátku jsem neměla vůbec tušení, jak moc komplexní ten příběh bude a místy jsem pochybovala i o tom, že se to autorce podaří dát smysluplně dohromady. A víte co? Ono se jí to fakt povedlo. 

Cuteness overload: P. S. I like you, Kasie West

Když jsem objevila knihy Kasie West, stalo se životní nutností přečíst od ní úplně všechny contemporary, které vydala. Dohromady mi to trvalo asi čtrnáct dní, ale přečetla jsem hned všech jejích sedm knih. Proto mám dost dobrou představu o tom, že tahle, tahle je zaručeně ta nejlepší (taky proto jsem ji četla hned dvakrát). Nečekejte nic závratného, ale je to hrozně cute a hlavní hrdiny si zamilujete (alespoň jednoho určitě). 

Nejoriginálnější zpracování: Akta Illuminae, Amie Kaufman & Jay Kristoff
Illuminae se mi doma válelo poměrně dlouho a fakt mi trvalo, než jsem se k němu dokopala. Upřímně mě docela dost děsil ten obří formát, který mají. Nakonec ale ten příběh nejen strašně rychle utekl, navíc to byla scifárna, která mi přesně padla do vkusu. Bylo to akční, krvavé a napínavé. Navíc ten formát mi neuvěřitelně sedl a já se nemůžu dočkat, až se mi do rukou konečně dostane i poslední díl. 

    

Nejlepší nápad: Eliza and Her Monsters, Francesca Zappia
Nevím, jestli název této kategorie úplně sedí, ale nic lepšího mě k tomu nenapadlo. Nejen, že kniha má neuvěřitelně hřejivý příběh, se kterým se dokáže ztotožnit kterýkoli fanoušek čehokoli, nejvíc mě dostaly ilustrace. Ach, jak já zbožňuju ilustrace v knihách. Každopádně jsem loni četla více knih o fandomech a tahle mě dostala rozhodně nejvíc. Doporučuji všemi deseti!

Nejvíce tipů do života: Starry Eyes, Jenn Bennett
Kniha vám sice neporadí, jak si uvařit doma špagety, ale kdybyste se ztratili v lese, kde jsou medvědi, Lennon vám tu rozhodně poradí, jak na ně. Starry Eyes bylo jedno z největších překvapení, které nabídlo romantický a dobrodružný příběh s jedním z nejreálnějších vztahů mezi hlavními hrdiny. Rozhodně na to koukněte, hlavně pokud milujete plánování a mít kontrolu nad životem, protože hlavní hrdinka je v tomhle vážně mistr. 

Vykopávka roku: Perfect Chemistry, Simone Elkeles
Simone  Elkeles byla svého času poměrně kontroverzní autorkou. Na rozdíl od jiných se nebála prezentovat pohnuté osudy hlavních hrdinů a co více, v jejích knihách se otevřeně mluví o sexu a co ještě víc, dokonce tam sex i je. V dnešní době už to není tak neobvyklé a člověk se nad tím moc nepozastaví, ale před deseti lety to bylo něco úplně nového, odvážného a neotřelého. Nicméně i po deseti letech jsem v Perfect Chemistry našla působivý romantický příběh. 

Dream boyfriend: To All the Boys I've Loved Before, Jenny Han
Jenny Han zbožňuju, to snad už všichni vědí. Laru Jean jsem četla hned v časech jejího vydání a fakt se mi líbila. Na film jsem se těšila jako malá (rozhodně nezklamal), a proto jsem se rozhodla zkrátit si čekání re-readingem celé série. A přestože jsem našla na Peterovi K. spoustu chyb, na které jsem pozapomněla, pořád vede na žebříčku ideálního knižního boyfrienda. 

Největší průser: I'm not Your Manic Pixie Dream Girl, Gretchen McNeil
Ačkoli jsem si myslela, že knihu American Girls a Girl Online nic nedokáže překonat, loni jsem narazila na nejhorší knihu svého života. Se zatnutými zuby jsem ji sice dočetla, ale tenhle zážitek bych si ráda vymazala z hlavy. Nemám energii o této knize mluvit víc, než je nutné, takže vás raději odkážu na svou recenzi. Kterou snad ani nečtěte, protože byste knize věnovali čas, který si stejně nezaslouží. 

Moje každoroční vykecávačka je zase tady. V loňském monologu jsem se sebou byla víceméně spokojená. Loni jsem začala rok s velkými plány a elánem. Chtěla jsem se začít naplno věnovat blogu, zase ho nějak probrat k životu a věnovat se víc smysluplnějším věcem, než je hraní na playstationu a koukání na seriály. A podařilo se mi to tak napůl.

V předešlém článku na tohle téma js em se zabývala tím, jak vůbec se čtením v cizím jazyce začít. Už tehá jsem pořád omílala dokola to, že vás kniha musí bavit a že by to mělo být něco, co vás alespoň torchu zajímá. Také jsem vám kladla na srdce, že fantasy nní vždy úplně to pravé a že jsem v tomhle ohledu fanda contemporary. Všechno to ale byly jen takové obecné rady a ten, kdo nemá zrovna přehled v zahraničních titulech, by stejně mohl tápat. Takže tady je pár konkrétních tipů na knihy, se ktrými jsem buď já začínala, anebo mi přijdou vhodné. 

FANTASY

   

Revenants, Amy Plum | Moje první fantasy série, do které jsem se v angličtině pustila bez toho, aniž bych nějak pozváděla s překladem. Nakonec jsem přečetla jenom jeden díl, ale nebylo to nijak špatné. Nicméně angličitna je opravdu jednoduchá, příběh se odehrává v Paříži (a ta atmosféra tam fakt je) a sice si to vzalo hodně ze Stmívání a romantická linka je dost klišoidní, ale fakt to stojí za pokus. A některé postavy si vážně zamilujete. 

The Lost Girl, Sangu Mandanna | S touto knihou odcestujete do Indie. Sice je trochu složitější na názvosloví, ale se slovníkem se s tím podle mě vypořádáte s grácií. Příběh vypráví osud hrdinky, která byla vytvořená jako dvojnice jedné indické dívky. Hrdinka by ji měla nahradit v případě dívčiny smrti - ke které opravdu dojde. Hrdinka by ale chtěla mít vlastní život a co víc, moc se jí nedaří zapadnout do své role dvojnice.

Paper Gods, Amanda Sun | Další výlet je do dalekého Japonska. Paper Gods jsem si opravdu oblíbila, autorka se pouští do tajů šintoismu a japonské mytologie, kniha je protkaná nádhernými ilustracemi a prostědí si musíte zamilovat. Popisy jsou trochu náročnější na slovní zásobu, ale mezery dokáže krásně zaplnit vaše fantasie. Autorka navíc podává fakt zajímavý příběh, který stojí za to. Alespoň ten první díl. 

Burn For Burn, Jenny Han & Siobhan Vivian | Konec výletění, vracíme se do Ameriky k mé oblíbené autorce (která je ale Korejka). Od Jenny doporučuji i telefonní seznam, takže je jasné, že se tu objeví všechny její knihy. Nicméně Burn for Burn u nás vyšlo jako Oko za oko a i když má skvělý překlad, originál určitě za zkoušku stojí. Je to příběh o přátelství a o pomstě s pár paranormálními prvky. 

DYSTOPIE & POST-APO

   

Jordan's Brains: A Zombie Evolution, Michel J. Cornell | Nejlepší zombie kniha, kterou můžete najít se super easy angličtinou, u které se budete neuvěřitelně smát a hlavní postava (u které nikdy není řečeno, jestli je muž nebo žena) si vás získa. Jordan ve svém pokoji v psychiatrické léčebně očekáváa zombie apokalypsu. Bohužel, když na ní opravdu dojde, není vůbec taková jako v představách. 

The Last Princess, Galaxy Craze | Post-apokalyptický příběh z Velké Británie, ve kterém je spoust a akce a napětí. Hlavní hrdinka je z královského rodu a snaží se zachránit zbytek své rodiny. Je kvůli tomu ochotná riskovat úplně všechno, dokonce i fešného nepřátelského vojáka. Galaxy napsala skvělý příběh, u kterého, abyste si ho naplno užili, nepotřebujete zásadní angličtinářské znalosti.

The Selection, Kiera Cass | Další z knih, které jsou krásně dostupné v češtině, ale přesto je dávám na seznam. Selekce se mi v aj fakt moc líbila a přijde mi velice vhodná pro začátek čtení v angličtině. Nemá složitý příběh ani angličtinu. Nejzásadnější problémy dělají popisy plesových šatů, ale předpokládám, že bych si pod nimi nic konkrétního nepředstavila ani v češtině. 

Shatter Me, Tahereh Mafi | Jsem roztříštěná sice už je taky dlouho v češtině, nicméně vychází další díly, takže není od věci zkusit to v aj. Popravdě je tahle série na seznamu především proto, že to byla má první dystopie v cizím jazyce, a tak k ní mám trochu sentimentální vztah. A to i když jednička byla bezkonkurenčně nejlepší a vývoj událostí mě postupem příběhu čím dál tím víc zklamavál. Každopádně, TEAM KENJI!

CONTEMPORARY

   

Jenny Han - Summer I Turned Pretty, To All the Boys I've Loved Before | Budu se opakovat, ale Jenny Han není nikdy dost. Ano, obě tyto série vyšly v češtině, nicméně pro mě je Jenny autorka, kterou vždycky budu chtít číst v originále. Její série Summer byla mou úplně první v angličitně a já se k ní plánuji dost brzy vrátit. Nemá moc co říct k této autorce, snad jenom to, že ji nejde nemilovat a nějakou její knihu by si měl každý jednou přečíst. 

Kasie West - P. S. I Like You anebo cokoli jiného | Mojí další spisovatelskou hrdinkou je Kasie West, kterou jsem sice objevila až letos, ale už jsem stihla všechny její contemporary. Zaručeně nejlepší je PS, ale všechny jsou super, tudíž doporučuji cokoliv. Všechny její knihy spojují přípjemní hrdinové, poutavý a poměrně jednoduchý styl psaní a klasicky teenagerovská záletka, ve které není až tak moc dramat. 

Lauren Gibraldi - The Night We Said Yes | Před pár lety jsem objevila tuto knihu a absolutně se do ní zamilovala. Je to příběh na způson Jenny Han a Leily Sales, které se promítá současnost a minulostí a odehrává se během jedné jediné noci (nebo technicky vzato vlastně dvou). Autorka má nenáročnou angličtinu, ale ten příběh je prostě pecka a mě si okamžitě získal.

Benjamin Alize Sáenz - Aristotle and Dante a všechny jeho další dokonalé knihy | A jako poslední tip je tu autor, který má neuvěřitelně kouzelné a hluboké knihy. Nepodává je ale žádnou složitou formou, nicméně jsou málo dějové a spíše úvahové. Ari a Dante stojí za to minimálně v češtině, ale v angličtině jsem z toho měla mnohem lepší pocit. A určitě doporučuji Last Night I Sang to the Monster, což mě sice psychicky odrovnalo, ale by to absolutně úžasné.

I když mě angličitna vždycky bavila, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych v ní začala číst "opravdové knihy". Vlastně mě to napadlo až po založení blogu, kdy jsem si uvědomila, že knih se na náš trh dostane jenom zlomek a že existují lidé, kterí opravdu čtou cizojazyčné knihy a jde jim to. Nemyslím si, že bych měla nějak tragickou angličtinu, ale dost jsem se toho bála. A zásadní bylo, že jsem neměla moc tušení, kde vlastně začít.

1. NEBÁT SE 

Přestože by někdo tvrdil, že nejdůležitější je vybrat správnou knihu, dle mého je to překonat strach. Strach z toho, že vám to nepůjde, že na to nemáte a že tomu fakt nebudete rozumět. Popravdě, tenhle strach je oprávněný a ze začátku opravdu nebudete rozumět všemu, nepůjde vám to nijak rychle a budete se zadrhávat. Jenomže v první třídě se taky všichni zadrhváli i při čtení v mateřském jazyce a podívejte, jak vám to teď jde. Pokud vytrváte, půjde vám to každou stránku lépe a lépe.

První do ruky se mi dostalo Starcrossed od Josephine Angelini, které jsem vyhrála v giveaway. Když se mi kniha dostala do rukou, měla jsem takový ten pocit "jo a teď už ofiko začnu číst v angličtině". Hned pro začátek musím podotknout, že jsem tu knihu nikdy nedočetla.

2. SPRÁVNÁ KNIHA

Názory, jakou knihu si vybrat, se dost liší, nicméně jedno zásadní kritérium se nemění. Kniha vás musí bavit. Pokud se budete plácat s něčím, co vás nebere, rozhodně vám čtení v cizím jazyce nepůjde a rozhodně nebudete mít motivaci ve čtení vytrvat. Druhou věcí je samotná kniha. Někdo tvrdí, že je dobré číst něco, co už jste četli. Já sama spíš doporučuju číst contemporary. Většinou jsou to příběhy ze života, které nemají nijak složitou angličtinu a nezaobírají se složitými zápletkami. Doporučuji se spíše vyvyrovat fantasy a sci-fi, protože ty často mají specifický slovník a hodně popisů (a co si budeme, nikdo dokonale nezvládá přídavná jména. V jakémkoli jazyce). Posledním mým doporučením je nečíst knihy se zrcadlovým překladem. Třeba vám to bude vyhovovat, ale mě to většinou příliš táhlo k české verzi a nic extra mi to nepřineslo. To už je lepší si sehnat nějakou zjednodušenou knihu. Přesto, proč nezačít rovnou s nějakou plnohodnotnou knihou?

Kniha mě docela bavila a měla jsem pocit, že jí i rozumím. Chyběl mi ale nějaký větší impuls proč ve čtení pokračovat. Zabíralo mi to nauvěřitelně moc času a musela jsem nad tím příliš přemýšlet. Tuším, že jsem skončila někde před polovinou a od té doby se nepřinutila, abych ve čtení pokračovala. Trvalo to několik dalších měsíců, než jsem objevila contemporary od Jenny Han a pustila se do její série Summer I Turner Pretty. Trilgoii jsem přečetla během 14 dnů, totálně nadšená a se skvělým pocitem, že jsem to fakt dokázala. Musím také upozornit na to, že v té době jsem contemporary vůbec nečetla, ale v angličtině to mělo nějaké zvláštní kouzlo. 

3. ČAS, ČAS, ČAS

Než se do čtení v cizím jazyce dostanete, musíte počítat s tím, že do toho budete muset investovat mnohem více času než do knih ve vašem mateřském jazyce. O hodně více času. Jak už jsem psala v prvním bodě, budete se zadrhávat, občas si budete muset něco dohledat a celkově u toho vyvíjet větší mozkovou aktivitu. Pokud u toho ale vydržíte, půjde vám to čím dál tím lépe a pak třeba jednou budete rychleji cizojazyčné knížky než ty české anebo že vás to nakonec bude bavit více. 

Jedním rozdílem mezi Starcrossed a Jenny Han bylo to, že jsem vzdala vyhledávání slov ve slovníku. U Starcrosed jsem si čas od času vypsala nějaká slovíčka, která jsem pak dohledávala. Nicméně to zdržovalo, nebavilo mě to a ta slova jsem hledala znovu a znovu, protože jsem nebyla schopná si je zapamatovat. Dělat dvě věci najednou se mi očividně moc nevyplatilo. 

4. NEHELDAT KAŽDÉ SLOVO
Jelikož se začátku nebudete mít tak velkou slovní zásobu, budete vás lákat dohledávat si to, čemu nerozumíte. Musíte počítat s tím, že takových slov bude hodně, ale jen zlomek z nich bude mít nějaké opodstatnění v příběhu. Proto je dobré hledat si pouze ta slova, která se v textu objevují opakovaně. Zároveň i kdyžbyste si nakrásně vyhledali všechno, co neznáte, nejenom, že vás to pak nebude bavit a zabere vám to hrozně moc času, ale stejně si většinu z nich nezapamatujete a budete je hledat stále dokola. Pro čtení je mnohem důležitejší pochopit kontext nebo význam celé věty než co znamenají jednotlivá slova. Cizí jazyky navíc mají spoustu idiomů a specifických spojení, která při doslovaném překladu nepochopíte.

Přestože jsem byla překvapená tím, že mi to čtení v angličtině nakonec docela šlo, nedělala jsem si moc ambice. Než jsem začala číst anglické knihy naprosto běžně, čekala mě ještě dlouho cesta a mnoho odložených příběhů, kterým jsem prostě dostatečně nerozuměla. Nemrzí mě to. Nepotřebuji přečíst všechny knihy světa a když nejde jeden příběh, půjde jiný. A třeba si na něco odloženého troufnu později. Anebo taky ne, existuje spousta dobrých příběhů, které jsem ještě neobjevila a navíc i ty, které ještě nejsou napsané. 

5. NEJDE O VÝKON
Poslední bod, který opět souvisí s časem a měl by si ho uvědomit každý čtenář nehledě na to, v jakém jazyce čte. Čtení není závod. Čtení je v první řadě zábava a ne honba za tím, kolik toho kdo přečetl. A v začátcích čtení v cizím jazyce je toto uvědomění velice důležité. Je jedno, jestli jste četli dvě stránky hodinu nebo pět minut. Důležité je, jestli víte, o čem ty stránky byly. Důležité ještě je si uvědomit, že není ostuda nějakou knihu odložit. Pokud vás příběh nebaví nebo vám přijde těžký, prostě knihu odložte, nenuťte se do toho. Můžete se k tomu vrátit později. Anebo nemusíte, je to jenom na vás. Ale prostě pamatujte na jednu věc. ČTENÍ VÁS MUSÍ BAVIT. 

Pokud mě už nějakou dobu sledujete, museli jste si všimnout toho, že jsem soustavně odmítala rereadingy. Proč? Protože přeci existuje spousta příběhů, které si musím přečíst, a tak proč se zdržovat něčím, co už jsem četla? Minulý rok jsem ale diametrálně změnila svůj přístup. Měla jsem poměrně dlouhou čtecí krizi a jediné, co mě z toho dostalo, bylo právě několik rereadingů.

Jak už jsem zmínila, dříve jsem nečetla knihy znovu, protože jsem nechtěla ztrácet čas s příběhy, které vím, jak skončí. Druhým důvodem bylo, že jsem si nemyslela, že by mě mohlo bavit něco, co už znám. Ale ruku na srdce. Kolikrát jsem viděla své oblíbené filmy?

Jedinou knihou, kterou jsem dlouhá léta čatla dokola, byl Hostitel (stále patří mězi moje absolutní TOP a očividně stál za ten tolik ztracený čas). Nicméně jak už jsem zmiňovala, loni mě ze čtecí krize vytáhly rereadingy. A proč jsem se během krize začala věnovat právě rereadingům?

Neměla jsem totiž sebemenší chuť nořit se do nového světa. Zkoušela jsem toho rozečíst opravdu hodně, ale nic mi nesedlo. Nechtělo se mi přemýšlet ani snažit se pochopit zákonitosti nového universa, poznávat postavy a rozmýšlet nad jejich chováním. Chtěla jsem u knih prostě vypnout a neřešit. A sáhnout po něčem, co je mi důvěrně známé, se mi v tu chvíli zdálo jako to nejlepší řešení. Pustila jsem se do celé tetralogie Zavrženého, třech dílů Vampýrské akademie (mohla bych letos dočíst ten zbytek) a Ten, kdo stojí v koutě.

Momentálně dělám reredingy z jednoho velice prostého důvodu. Chci dočíst série, které jsem četla před lety, a přestože se mi opravdu líbily, nikdy jsem se nedostala k pokračování. Tím pádem jsem postupně zapomínala, co se v předchozích dílech dělo a má touha pokračovat se vytrácela.  S tím trochu souvisí problém maratonování knih, ale o tom se rozpovídám zase jindy. Nicéméně letos jsem to tedy vzala z jiného konce a začala tímhle způsobem dočítat série. Mám už za sebou Vesmír a Měsíční kroniky, dále se chystám na Pod nekonečnou oblohou, Drahokamy a Kravavou cestu.

Paraxoně musím zkonstatovat, že mé předešlé důvody, proč knihy nečíst znovu, byly totální blbosti a já si teď rereadingy neuvěřitelně užívám. Připomínám si, proč jsem si dané knihy zamilovala a je to jako setkávat se starými známými. Prostě paráda. Nejvíc mě na nich ale baví, že přestože vím, jak to skončí nebo jaký je sled událostí, pořád stejně to prožívám. Culím se na stejných místech, směju se stejným vtipům, rozčiluju se nad chováním postav (i když vím, jaké jsou jejich důvody) a v závěrečných scénách jsem napnutá pořád stejně.

Jak to máte s rereadingy vy? Odsuzujete anebo vítáte? Čtete znovu nějaké knihy opakovaně? Jaký je váš rekord (U mě je to Hostitel, kterého jsem přečetla pět krát a miluju ho snad pořád víc. Vlastně když tak nad tím přemýšlím, možná bych si ho mohla střihnout ještě letos. :D)

Když jsem začala psát tento článek, neměla jsem tušení, že bude tak těžké dát dohromady šest dystopických světů, které mě nejvíce učarovaly. Protože by ten seznam byl docela dlouhý a nakonec bych tam musela zahrnout téměř všechny světy, o kterých jsem kdy četla, donutila jsem se vyškrtnout post-apo. A stejně to pořád bylo dost těžké. 

  

Hunger games, Suzanne Collins | recenze | 4.34 při hodnoceních 5 257 387

Na poli dystopií už je to vlastně klasika. Příběh o zemi, kde se vraždí děti v aréně a ostatní to mají jako skvělou reality show, je díky filmovému zpracování známý už téměř všem. Možná je to tím, že v té době nebyly tolik známé, nicméně Collinsové se podařilo vytvořit originální (pokud na to nebudete koukat moc do hloubky), napínavý a akční příběh. S propracovaným světem i postavami. 

Legenda, Marie Lu | recenze | 4.18 při hodnoceních 340 825

Společnost sužovaná válkou mezi sousedními národy. Vojenská společnost, pro kterou není nic důležitějšího než vyhrát válku - a to za každou cenu. Příběh sleduje postavu June, holky z vysokých kruhů, před kterou se rýsuje nadějná vojenská kariéra, a Daye, mladého zlodějíčka, po kterém jde celá společnost. Právě tihle dva ale odhalují konspiraci, která se okolo nich děje, a stávají se jedinou nadějí na zachování jejich státu. Marie Lu je prostě skvělá a její knihy kopírují přesně to, co v knihách hledám. Legenda je vystavěna na velice propracovaném světě, je akční a napínavá a zvratů je tam více než dost. 

Delirium, Lauren Oliver | recenze | 3.99 při hodnoceních 368 501

Lauren Oliverová vytvořila společnost, ve které je láska považována za nemoc. V patnácti letech každému dají do těla sérum, které je zbaví schopnosti milovat. Poté je každému přidělen ideální partner a on pak bude žít spokojeně tak, jak mu naplánovala společnost. Jenomže Lena se ještě před procedurou zamiluje. A rozhodně se svých citů nehodlá vzdát. Delirium je jedinečným příběhem, který opravdu hraje na city. Příběh je víceméně popisný, ale přesto v něm není prostor na nudu. Především mezi díly, protože je autorka opravdovým specialistou na cliffhangery.

   

Hostitel, Stephanie Meyer | recenze | 3.84 při hodnoceních 796 585

Moje srdcovka. Příběh o Zemi, kterou napadli mimozemšťané a rozhodli se vytvořit dokonalou společnost tím, že se implantovali do lidských těl. Úkolem Duší bylo podmanit si lidského hostitele a vytvořit čestnou a mírumilovnou společnost. Duše Poutnice je implantována do těla Melanie, která se ale nechce vzdát. A tak prostřednictvím vzpomínek donutí Poutnici, aby šla hledat další lidské přeživší. Hostitel je pro mě absolutním topem v knihách a četla jsem jej několikrát. Přestože se jedná spíše o příběh, který je o mezilidských vztazích a není v něm moc akce, své čtenáře si dokáže získat. 

Dárce, Lois Lowry | recenze | 4.12 při hodnoceních 1 385 952

Dárce je sice knihou spíše pro mladší čtenáře, ale přesto je to unikát. Opět se ocitáme v dokonalém světě, kde každý má své jasné místo a přiřazenou roli, ke které se nejvíce hodí. Jonas má ale speciální úkol - stane se příjemcem paměti. Má se stát nositelem vzpomínek a pamětí předešlých generací - lásky, krásy a přátelství... ale i všeho špatného, válek, bojů a krutostí. Ale pro dvanáctiletého kluka je to příliš velké břímě a on chápe, že nedokáže žít ve světě bez možnosti volby. Není moc věcí, co by se k Dárci dalo povědět, to si musí každý v této útlé knížečce přečíst sám. Ale zaručuji vám, že vás to naprosto dostane. A nezklame. 

Partials, Dan Wells | recenze | 3.94 při hodnoceních 46 880

Lidská rasa je blízko vyhynutí. Po boji s umělou inteligencí, androidy Partials, zbylo jen pár přeživších. A co víc, přestaly se rodit děti. Kira je medičkou v zácviku a pečuje o budoucí maminky a o zachování lidské rasy. Což je čím dál tím těžší - populace stárne a žádné narozené dítě nepřežilo. Partials je velice napínavá a akční kniha, která by jako z oka vypadla R. U. R. od Karla Čapka. 

   

Sázka na jisototu: Ten, kdo stojí v koutě, Stephen Chbosky

Z nějakého důvodu mám Vánoce spojené s Charliem a po letech jsem se rozhodla, že si ho přečtu znova. Z tohoto neuvěřitelně skvělého, syrového, smutného a dojemného příběhu jsem byla na větvi už po prvním přečtení a tuším, že po tom druhém se to ještě více umocnilo. Ten, kdo stojí v koutě je jedním z nenenápadnějších a nejúžasnějších příběhů vůbec. Je to příběh, který vás chytne za srdce, je vám z něho neuvěřitelně smutno, ale taky tak nějak cítíte, že všechno má smysl a že na každého čeká něco dobrého. 

Skrytý poklad: Some Boys, Patty Blount 

Výjimečně se mi stává, že si přečtu knihu, kterou moc mých přátel na goodreads nezná. A Some Boys je jednou z nich. Příběh o dívce, kterou znásilnila školní hvězdička a ona si prochází peklem, je jedním z nejlepších, co jsem loni četla. Přestože se toho v celé knize moc nestane, vyprávění vás chytne a nepustí. Grace i Ian jsou výbornými hrdiny, kteří jednají jako lidské bytosti a hlavně jim všechno uvěříte. Rozhodně doporučuji všem, co chtějí opravdu povedenou contemporary. 

Další kniha oblíbené autorky: Tonight the Streets Are Ours, Leila Sales

Jednou z mých oblíbených autorek je Leila Sales, od které jsem paradoxně četla pouze Past Perfect. Stačilo to ale k tomu, abych s jistotou mohla říct, že je to výborná spisovatelka a její knihy mají duši. Pravděpodobně kvůli riziku zklamání jsem tak dlouho odkládala četbu dalších jejích kniha, ale nakonec jsem to překonala. A jsem moc ráda, přestože Tonight the Streets bylo něco úplně jiného, než jsem čekala, stále to byl výborný příběh.

Stará láska nerezaví: Zavržený (Zavržený #1), Becca Fitzpatrick

V rámci své bakalářské práce jsem si střihla rereading Zavrženého. Je to jedna z těch sérií, které jsem četla v úplných začátcích blogování a obecně jsem toho neměla moc načteného. Trochu jsem se tedy bála, jsem z toho vyrostla a nebude se mi to moc líbit. Opak byl pravdou. Pořád jsem se z toho rozpouštěla blahem, a i když jsem se nad nelogičností některých částí hodně nasmála, Patch je pořád jedním z nejneodolatelnějších hrdinů vůbec.

   

Nejlepší letní čtení: Nowhere But Here (Thunder Road #1), Katie McGarry

Léto vždy začínám s knihami od Katie McGarry a to poslední nebylo výjimkou. Poprvé jsem ale opustila její debutovou sérii Pushing the Limits a pustila se do Thunder Road. Anotace slibovala romantický příběh a motorkářské gangy. Popravdě jsem si představovala něco úplně jiného, na druhou stranu se mé srdce plesalo nad Ozem a celkově jsem z toho byla dost nadšená. Popravdě mi čtení téhle knihy dalo víc než příběh Noaha a Echo. 

Nejlepší zakončení série: Always and Forever, Lara Jean (To All the Boys I've Loved Before #3), Jenny Han

Každý, kdo mě čte, musí vědět, jak velká je má nehynoucí láska k Jenny Han. Přestože nejsem fanda natahování sérií, v případě Lary Jean mi to nevadilo a téměř jsem stříhala metr do data vydání. Byla to sázka na jistotu a já se celé čtení uculovala. Pokud hledáte nenáročnou contemporary s příjemnými hrdiny a přímočarým dějem, která je navíc nádherně napsaná, sáhněte po Laře. Určitě vás nezklame. 

Nejsilnější příběh: One, Sarah Crossan

Během svého básnického období jsem se potkala se Sarah Crossan. Na poezii jsem nikdy moc nebyla, ale tušila jsem, že o One jsem už někdy něco zaslechla. Šla jsem tedy do toho... a páni. S jistotou mohu říct, že je to rozhodně ten nejemotivnější příběh, který jsem kdy četla. Nevím, jestli je to tématem, veršovou formou či autorkou, ale tenhle příběh o siamských dvojčatech mě neuvěřitelně emocionálně vyždímal. Na čtení to byla rychlovka, ale v hlavě mi zůstala velice dlouho a jednoho dne se k ní jistě vrátím.

Nejlepší povídka: Memento Mori, Jonathan Nolan
V rámci jednoho kurzu na bakaláři jsem se dostala k řadě velice zajímavých povídek. Nejvíce mi ale v hlavě zůstalo právě Memento Mori, příběh o muži, který chce pomstít smrt své ženy. Má to ale jeden zádrhel. Pamatuje si vždy pouze 10 vteřin, poté ztratí paměť. Jestli jste o tomto příběhu nikdy neslyšeli, rozhodně doporučuji tuto párstránkovou povídku. Anebo film Memento, který byl podle ní natočen.