Autor: Cora Carmack

Bliss je v posledním ročníku vysoké školy. Studuje herectví a do konce semestru se má rozhodnout, jak naloží se zbytkem svého života. Ale to není jediné, co ji trápí. Ještě stále je panna. Toho se ujme její nejlepší kamarádka a vytáhne ji na tah, kde má Bliss o panenství přijít. Přestože se Bliss brání, nakonec podvolí. A setká se s Garrickem... Bohužel to nebude jen záležitost na jednu noc. Druhý den se ukáže, že Garrick je jejím novým učitelem.

V ději nečekejte nic převratného. Nějaká velká zápletka se nekoná a v podstatě vše je vystavěno na vztahu mezi Bliss a Garrickem. Občas se tam vyskytne něco málo ohledně Blissiných přátel nebo divadla, ale to spíš výplň šedých míst, které nám lehce přibližují okolní dění. ´

Bliss je normální reálná hrdinka, která ani ve svých dvaadvaceti letech neví, co chce. Není namyšlená, natvrdlá ani protivná. Je to dívka od vedle, která by se snadno mohla stát vaší kamarádkou. Jediné, čím by vás mohla otravovat, je neustálé omílání toho, jak se bojí prvního sexu, ale zároveň nechce zůstávat pannou. Zádrhel je, že jestli vám tohle vadí, musíte se vykašlat na čtení této knihy. Nejen, že je to právě to, o co v celém příběhu jde, ale zároveň se nadáváním na tyto scény ochudíte právě o ty nejvtipnější.

Garrick na druhé straně je trochu vyumělkovaný prototyp prince na bílém koni a zároveň zakázaného ovoce. Nijak mi k srdci nepřirostl, měla jsem pocit, že lehce trpí Edwardosvkým syndromem a je trochu přehnaný. Na druhou stranu chemie mezi ním a Bliss fungovala tak, jak má, takže alespoň ve společných scénách nebyli nijak otravní.

Kniha je psaná příjemně v ichformě, tudíž vidíme všechno, co se Bliss v hlavě honí. Občas je tam nějaký výkřik do tmy, kdy se tam najednou vyskytne nějaké slovo, které byste nečekali, ale nic strašného to není. Je to milý příběh, který vás chytne a nepustí, přestože budete vědět, jak to pravděpodobně skončí.

Jednou z nejvíce matoucích věcí na této knize je název. Ponechání anglického originálu se jenom tak nevidí, ale pro mnohé to může být velice matoucí. Kdo nemá moc velké povědomí o právě vycházejících knihách, lehce tento titul přejde. Jednoduše proto, že budou předpokládat, že je v angličtině.  Na druhou stranu patří pochvala za obálku, která je méně úchylná než originál (nemůžu si pomoct, ale opravdu na mě tak působí), přestože neodpovídá barva Garrickových vlasů.

Kniha Losing it spadá do žánrového zasazení jako new adult. I když se setkáte s různými definicemi, v zásadě se jedná o příběhy zasazené ve vysokoškolském prostředí, tudíž je i pro vyšší kategorii než young adult. Častým rysem je, že v knihách vyskytuje sex a otevřeně se o něm mluví. Jenom pro vaše upozornění či uklidnění, tento příběh není plný sexuálních scén. Spíš se zůstává u toho mluvení.

Přestože těmto knihám nijak neholduji, Losing It mě příjemně překvapilo. Je to milý a zábavný příběh, který přečtete za chvíli. Nejen kvůli rozsahu knihy, ale hlavně díky autorčině stylu. Dávám čtyři hvězdičky, přestože mě trochu nafrknul epilog, který byl pro mě až moc kýčovitý. 

Za recenzní ebook velice děkuji nakladatelství Jota!

Autor: Alice Osman 

Solitaire je dalším příběhem z imaginárního seznamu knih, které bych si nikdy nepřečetla nebýt nějaké vyšší moci, která mi ebook seslala do e-mailové schránky (tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku). Abych pravdu řekla, neměla jsem moc představu, o čem ta kniha je. Ale jelikož poslední dobou spíš holduju knihám, které nemají nic společného s nadpřirozenými prvky, dyspotickými světy a krví... Tak jsem doufala, že by se mi mohla líbit.

Tori je na první pohled naprosto normální středoškolačka, kterou nebaví škola a celkově ví o spoustu věcech, které by dělala radši, než aby se věnovala škole. Nicméně ona přesně taková není. Nemá moc koníčků a ani kamarádů... Ale stejně se jí tak nějak daří proplouvat životem a řešit jen samu sebe. Dokud se na škole neobjeví tajemný vtipálek Solitaire, který provádí řadu kanadských žertíků na střední škole...  

Tori je pesimistická, uzavřená a nesnášenlivá. Všechno ve svém okolí ji leze na nervy, nechce se bavit s lidmi a všechny od sebe odhání. Není to typická outsiderka, má i svojí nejlepší kamarádku a nestraní se všem společenským událostem. Ale to neznamená, že ji to baví. Vedle ní je stejně uzavřený Michael, který se s ní ze záhadného důvodu chce kamarádit. Nedává najevo své emoce, nikdo toho o něm moc neví a když ano, tak si myslí, že je magor. A pak je tu řada vedlejších a těch méně vedlejších postav, o kterých se pořád mluví, ale stejně nevíte, co si o nich myslet. Třeba Lucas, Toriin kamarád z dětství, Charlie, její bratr, nejlepší kamarádka Becky a tak dále. 

Asi jsem tu knihu četla v nevhodné době. Měla jsem plnou hlavu svých vlastních starostí, a tak jsem neměla energii se zaobírat pubertálními problémy nevyrovnané holky. Tori mi strašně lezla na nervy svojí pesimističností a její ideou, že její problémy jsou hotová apokalypsa. 

Zápletka se Solitaire mě moc nezaujala. Konec byl zbytečně vyhrocený a já už dlouho předem věděla, kdo za tím stojí. Mrzí mě, že příběh Toriina bratra byl zazděn a já tak nějak nepochopila, o co tam vlastně šlo. Víte, když už člověk chce zakomponovat do knihy nějaké to rodinné drama, neměl by to dotáhnout až do konce? 

A nejvíc mě iritoval obraz toho, jak jsou současní dospívající unudění životem. Řeší jen sami sebe, filmy a hudbu, blogy... To, kdo s kým chodí, a co si vlastně mají vzít na sebe a zaobírají se tím, jestli se s tímhle nebo tamtím mají kamarádit. Ještě horší skutečnost je, že to psala moje i vaše vrstevnice, ročník 94'... A tak si říkám, to jsme všichni byli takoví? 

S touhle knihou nesouhlasím v mnoha věcech. Buď jsem ji úplně nepochopila nebo ji ani nechtěla pochopit... Nebo prostě jsem ji četla v blbé době či se bojím si přiznat, že to, co je v ní napsané je vlastně pravda. Každopádně tahle kniha není pro každého. Upřímně si nejsem moc jistá, co se na tom tolika lidem mohlo líbit, ale budiž. Každý je nějaký. Nad Tori jsem si vyloženě málem vytrhala vlasy, jak strašně moc mě štvala. Celý koncept příběhu mě moc neoslovil a celkově jediné, co se mi fakt zamlouvalo byl styl psaní, protože to bylo opravdu čtivé. Dávám tři hvězdičky a pevně věřím, že si kniha nejde své fanoušky. 

Za recenzní ebook velice děkuji nakladatelství CooBoo!

Autor: Kerstin Gier
Originální název: Silber

Žánr: YA, fantasy

Nakladatel: CooBoo

Tahle německá autorka se u nás dostala do povědomí hlavně díky sérii Drahokamy, která vyšla taktéž u CooBoo. Na internetu najdete spíš ty lepší ohlasy, a proto není divu, že její další kniha byla velice očekávaná.

Liv se svou sestrou Miou a matkou procestovaly půlku světa, až se dostaly do Anglie. Nicméně jejich vysněný venkovský domeček nevyšel podle plánů a najednou se ty dvě ocitly uprostřed plánů jejich matky na nový spořádaný život s jejím novým partnerem - a jeho dvěma dětmi. 

Kromě Ernesta ale Liv trápí i něco jiného. Poslední dobou má stále živější sny, ve kterých potkává lidi ze školy. Bez toho, aniž by předtím znala jejich jména nebo smích. A protože Liv miluje hádanky a tajemství, rozhodne se přijít na kloub tomu, co mají její sny znamenat. Ale to ještě netušila, že ti čtyři úžasní a dokonalí kluci ze školy mají co do činění s temnými silami, se kterými není radno si zahrávat...

Od této autorky jsem četla pouze Rudou jako rubín, ale i díky jsem trochu věděla, co od knihy čekat. Gierová má zvláštní styl vyprávění. Nikoho netrápí dlouhými popisy, ale na druhou stranu nám z prostředí vůbec nic neuniká. Její hrdinové nejsou nijak hloupí a prostě se to dá číst jedna báseň. A jiné to nebylo ani v případě První stříbrné knihy snů. 

Šla jsem do toho naprosto naslepo, ani trochu jsem netušila, o čem kniha má být a vlastně se mi do toho ani nechtělo. Nicméně tomu přispěl fakt, že se jedná o recenzní ebook, a tak jsem tomu šanci dát v podstatě musela. A nelituji toho. Mít víc času, naprosto bez problému to přečtu za jeden dva dny. 

Hlavní postavou je Liv a strašně mi padla do oka. Být v její hlavě byla zábava a její věk z ní naprosto sálal. Víte, jak to myslím. Spousta autorů má problém s tím, že postavy buď postarší, anebo z nich udělá nemyslící roboty. Ale Liv taková nebyla. Byla zvědavá, praštěná, zábavná, cloumaly z ní hormony... Prostě normální patnáctiletá holka, co se ocitla někde v novém prostředí. 

S mužskou stránkou věci to asi bylo lehce bohatší, než je zvykem a místy lehce přehnané. Pohybovali se tam rovnou čtyři úžasní-dokonalí-neodolatelní-a-podobně kluci, nicméně alespoň většina knihy nebyla o tom, jak nad nimi Liv slintá nebo ještě hůř, rozhoduje se, jakého si vybrat. Můj největší problém ale byl v tom, že se mi neskutečně pletli a já nijak nespatřovala tu jejich úžasnost. 

Je trochu dost vidět, že kniha je úvodním dílem série. Velkou část knihy se chodilo okolo horké kaše, a tak čtenář nemá moc představu, co z toho nakonec vyleze. Na druhou stranu to nenudí a vás to napíná, abyste četli dál - a to hlavně když nevíte, o čem kniha vlastně je. 

Nápad je originální a dobře zpracovaný. V podstatě všechno je vysvětlené, akorát mi to trochu zkazila Jungova teorie snů. A za celou knihu jsem nepochopila význam občasných článků z bulvárního blogu Třesky Plesky. Nicméně je to asi kvůli autorčině lásce k hádankám.

Tuhle knihu doporučuju. Je to skvělá YA oddechovka, u které se rozhodně nudit nebudete. Nedávám jí ale plný počet hvězdiček, protože očekávám, že pokračování bude lepší, a také tam bylo pár věcí, co mi tak úplně nesedělo. 

Za recenzní ebook velice děkuji nakladatelství CooBoo!