Autor: Alice Osman 

Solitaire je dalším příběhem z imaginárního seznamu knih, které bych si nikdy nepřečetla nebýt nějaké vyšší moci, která mi ebook seslala do e-mailové schránky (tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku). Abych pravdu řekla, neměla jsem moc představu, o čem ta kniha je. Ale jelikož poslední dobou spíš holduju knihám, které nemají nic společného s nadpřirozenými prvky, dyspotickými světy a krví... Tak jsem doufala, že by se mi mohla líbit.

Tori je na první pohled naprosto normální středoškolačka, kterou nebaví škola a celkově ví o spoustu věcech, které by dělala radši, než aby se věnovala škole. Nicméně ona přesně taková není. Nemá moc koníčků a ani kamarádů... Ale stejně se jí tak nějak daří proplouvat životem a řešit jen samu sebe. Dokud se na škole neobjeví tajemný vtipálek Solitaire, který provádí řadu kanadských žertíků na střední škole...  

Tori je pesimistická, uzavřená a nesnášenlivá. Všechno ve svém okolí ji leze na nervy, nechce se bavit s lidmi a všechny od sebe odhání. Není to typická outsiderka, má i svojí nejlepší kamarádku a nestraní se všem společenským událostem. Ale to neznamená, že ji to baví. Vedle ní je stejně uzavřený Michael, který se s ní ze záhadného důvodu chce kamarádit. Nedává najevo své emoce, nikdo toho o něm moc neví a když ano, tak si myslí, že je magor. A pak je tu řada vedlejších a těch méně vedlejších postav, o kterých se pořád mluví, ale stejně nevíte, co si o nich myslet. Třeba Lucas, Toriin kamarád z dětství, Charlie, její bratr, nejlepší kamarádka Becky a tak dále. 

Asi jsem tu knihu četla v nevhodné době. Měla jsem plnou hlavu svých vlastních starostí, a tak jsem neměla energii se zaobírat pubertálními problémy nevyrovnané holky. Tori mi strašně lezla na nervy svojí pesimističností a její ideou, že její problémy jsou hotová apokalypsa. 

Zápletka se Solitaire mě moc nezaujala. Konec byl zbytečně vyhrocený a já už dlouho předem věděla, kdo za tím stojí. Mrzí mě, že příběh Toriina bratra byl zazděn a já tak nějak nepochopila, o co tam vlastně šlo. Víte, když už člověk chce zakomponovat do knihy nějaké to rodinné drama, neměl by to dotáhnout až do konce? 

A nejvíc mě iritoval obraz toho, jak jsou současní dospívající unudění životem. Řeší jen sami sebe, filmy a hudbu, blogy... To, kdo s kým chodí, a co si vlastně mají vzít na sebe a zaobírají se tím, jestli se s tímhle nebo tamtím mají kamarádit. Ještě horší skutečnost je, že to psala moje i vaše vrstevnice, ročník 94'... A tak si říkám, to jsme všichni byli takoví? 

S touhle knihou nesouhlasím v mnoha věcech. Buď jsem ji úplně nepochopila nebo ji ani nechtěla pochopit... Nebo prostě jsem ji četla v blbé době či se bojím si přiznat, že to, co je v ní napsané je vlastně pravda. Každopádně tahle kniha není pro každého. Upřímně si nejsem moc jistá, co se na tom tolika lidem mohlo líbit, ale budiž. Každý je nějaký. Nad Tori jsem si vyloženě málem vytrhala vlasy, jak strašně moc mě štvala. Celý koncept příběhu mě moc neoslovil a celkově jediné, co se mi fakt zamlouvalo byl styl psaní, protože to bylo opravdu čtivé. Dávám tři hvězdičky a pevně věřím, že si kniha nejde své fanoušky. 

Za recenzní ebook velice děkuji nakladatelství CooBoo!