Okolo Illuminae se toho hodně namluvilo, především kvůli jeho velice neobvyklé a originální formě vyprávění. Následně ale začalo internet zaplavovat velké množství pozitivnách recenzí, které dokonce slibovaly dobrý příběh. Illuminae jsem měla doma už od dob vydání, nicméně jsem se k němu nemohla dostat. Až do teď. Spoiler alert: Ještě v půlce jsem si běžela pro dvojku.

Píše se rok 2575 a dvě znepřátelené korporace jsou ve válce kvůli planetě, která je stěží něčím víc než obřím kusem kamene pokrytým ledem. Obyvatele před útokem nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží. Kady je nucená spojit se s bývalým přítelem Ezrou a pod nepřátelskou palbou se snaží dostat k evakuační lodi, která oba dostane do bezpečí. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem. (anotace z GR)

Netradiční forma, krev a akce

Přestože jsem si myslela, že Illuminae bude táhnout akorát netradiční forma, nemohla jsem se více mýlit. Ano, forma je neuvěřitelně originální a chytlavá. Příběh sledujete prostřednictvím chatových konverzací, přepisů kamerových záznamů, e-mailů, ofiicální zpráv, černé skříňky umělé intelgince a mnoho dalšího. Nicméně ten příběh! Příběh! Ach!

Pokud bych měla celou dějovou linku shrnout jedním slovem, bylo by to masakr. Doslova. Nejen, že to byla od začátku do konce parádní akční jízda (pouze s chvilkovými pauzami na vydechnutí), ale bylo tam hodně krve a mrtvých. A když říkám hodně, tak se to počítá v řádu tisíců. Celý děj odstartoval útokem na planetu Kerenza a pak se odehrával v několikaměsíční vesmírné honičce na skokovou stanici. 

Právě díky formě vyprávění má čtenář spoustu prostoru pro fantazírování a domýšlení událostí, které se mohly udát v "mezerách" mezi jednotlivými úryvky. Příběh tak sice může působit poměrně nesouvisle, ale právě tahle "bílá místa" vytváří atmosférů. Střídají se totiž místa i pohledy děje a vám bude trvat téměř celou knihu, než si do detailu postavíte celý obrázek. Stěžejní ale je, že všechno má svůj důvod a všechno do sebe nakonec zapadne. Až moc dobře. 

0001100101 <error>

Příběh sleduje tři hlavní postavy. Hackerku Kady, jejího bývalého přítele a pilota Ezru a porouchanou umělou inteligenci SPIRO. Každá postava byla trochu jiná a rozhodně ne černobílá. Každý měl nějakého kostlivce ve skříni a za svým cílem byl ochotný jít přes mrtvoly, často dokonce i doslovně. Nejlepší vztah jsem si ale udělala právě se SPIRem, protože jeho "způsob vyprávění" byl skvělý - a to především v kontextu toho, že se jedná o stroj.

Trochu mě ale rozčiloval vztah mezi Kady a Ezrou, protože jsem jim ho nedokázala uvěřit. Nepomáhaly tomu ani jejich chatové konverzace, protože v překladu oba používali fakt zvláštní typ psaní, kterými prostě nešel přes oči. A tak trochu i doufám, že si překladatel fakt nemyslí, že takhle dnešní mládež mluví (prosím, ne!). Nicméně jinak bylo vyprávění velice svižné a každý dokument byl psaný trochu jinak. Najdete tam formální e-maily, sarkasmus i dostatečnou dávku metaforičnosti. 

Jak to vidím já

Od Illuminae jsem toho čekala hodně, nicméně nic konkrténího. Právě proto mě strašně překvapila jeho syrovost a bezprostřednost. Autoři se vykašlali na jakékoli příkrasy (jenom tam byla začerněná sprostá slova, nicméně to opět dávalo prostor pro improvizaci) a jak už jsem jednou říkala, udělali z toho absolutní masakr. A právě takové příběhy já ráda. Nikdo nikomu nemazal med kolem pusy, všechno se řeklo přesně tak, jak to bylo a nic víc, nic míň. 

I přes poměrně velký rozsah se kniha čte v podstatě sama a jelikož na stránkách není zas tolik textu, opravdu to ubíhá. Zároveň tam není moc prostoru na nudu, a i když se některé části zdají jako klidnější, vždycky se něco na pozadí  děje. Tohle parádní sci-fi bych tedy doporučila všem, kteří hledají něco neotřelého, akčního a nevadí mu drsnější scény. Slibuji, že vás to dostane do kolen!