pondělí 29. září 2014

Recenze: Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender

Podivuhodné a krásné soužení Avy LavenderAutor: Leslye Walton
Originální název: The Stragne and Beautiful Sorrows of Ava Lavender
Žánr: magický realismus
Anotace: Rodina Rouxova má pošetilou lásku ve vínku, což nevěští nic dobrého pro její nejmladší členku, Avu Lavender. Ava – skoro ve všech ohledech normální dívka – se narodila s křídly.

Ve snaze pochopit tuto svou zvláštnost a s rostoucí touhou zapadnout mezi své vrstevníky se šestnáctiletá Ava odváží do světa, naprosto nepřipravená na to, co ji může čekat, a naivní vůči zvráceným pohnutkám ostatních lidí. Lidí, jako je třeba zbožný Nathaniel Sorrows, který si Avu splete s andělem a jehož posedlost dívkou s křídly vygraduje v noci oslav letního slunovratu.

Tu noc se nebe roztrhne, vzduchem se mezi poletujícím peřím řinou provazce vod a osud Avy i její rodiny nabírá na ničivé kadenci.

Nakladatel: CooBoo
Vydání u nás: 22. 9. 2014
Vydání v originále: 13. 3. 2014
Hodnocení: 4.14  při 3 351 hodnoceních (goodreads)

Můj názor:
.
Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender jsem si neplánovala přečíst. Jediné, co mě na knize zaujalo, byla obálka. Jinak nic. Buď je to tím, jak se mi příčí myšlenka magického realismu poté, co jsem se ve škole dozvěděla o obsahu slavné knihy Sto roků samoty od G. G. Marquéze, anebo tím, že knihy s fantaskními prvky poslední dobou moc nevyhledávám. Nicméně když mi tenhle příběh přistál v emailové schránce jako recenzní výtisk, tak nějak mi to nedalo a zkusila jsem to. A pak jsem zjistila, že se do příběhu nořím stále víc a víc.

Samotný název knihy je neuvěřitelně zavádějící. Vypravěčkou sice je Ava, ale vyprávění začíná o tři generace dříve, tedy u její prababičky. V průběhu stránek proplouváme minulostí jedné prazvláštní rodiny, ve které se stalo až neuvěřitelně moc zvláštních věcí a takřka každý z rodiny je něčím zvláštní.

Důležité je si pamatovat, že ať už je v knize napsané v podstatě cokoliv, není to žádná metafora. Je to prostě tak, jak je to černém na bílém a my se s tím musíme smířit, i když nám to půjde jakkoliv proti srsti. Protože právě toto je magický realismus. Ať už jsou v knize jakékoliv nadpřirozené či zvláštní prvky, nikdo z účastníků příběhu se nad tím nepozastavuje a bere je jako obyčejnou součást života.

I believe I can fly
Tím, že Avě nebyla věnována až taková pozornost, autorka docílila toho, že mě víc bavily a zaujaly příběhy o Avyných předcích. Především příběh její babičky, asi proto, že nás doprovázela od začátku do konce příběhu. Kniha se ale nevěnuje jen rodině Lavenderových a Rouxových, ale také lidem z města, kteří jsou na samotném okraji, ale přesto se autorka rozhodla odvyprávět osudy alespoň některých z nich.

Od téhle knihy jsem nic nečekala a ani si nemyslela, že by mě mohla nějak závratně zaujmout. Nakonec to skončilo tak, že jsem ji přečetla jen za pár dní, a to jsem se jí věnovala především při přestávkách v práci, které nejsou nějak závratně dlouhé. Přestože jsem měla čtení řádně rozkouskované, na zážitku to vůbec neubralo a kniha utekla vlastně sama.

Ač se to tak nemusí tvářit, kniha je opravdu neuvěřitelně čtivá a psaná opravdu lehce. Přestože mi přišlo, že dialogů je tam opravdu pomálu, a kniha je spíš popisná, stále příběh ubíhal sám stranu za stranou. A přestože jsem se díky knize nezamilovala do magického realismu a Sto roků samoty pro mě i nadále bude strašákem mezi knihami, tak Ava rozhodně stojí za zkoušku. 

Tímto bych chtěla mnohokrát poděkovat nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního ebooku. 

2 komentáře:

  1. Fíha.:) Kniha ma tiež tak úplne nelákala, ale teraz si vravím - čo keby mi sadla?:) Tak možno to raz zistím. Pekná recenzia!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na ni vůbec nechystala, prostě mě to téma nějak nebralo... Ale pak jsem se k ní dostala a je to něco naprosto neskutečného a dechberoucího. :)

      Vymazat