Jacinda je výjimečná. Nejenže je bájné stvoření, jejichž existence je obyčejným lidem skryta, ona je výjimečná i mezi drakii. Proto je každý její krok sledován a její budoucnost pečlivě naplánována. Jenomže jednoho dne Jacinda poruší důležité pravidlo kmene a se svou nejlepší kamarádkou se rozhodnou proletět za denního světla. Bohužel se stane přesně toho, čeho se všichni bojí. Nejdou je lovci. A skoro si odnesou úlovek, nebýt jednoho mladého lovce Willa, který nechá Jacindu utéct. 

To ale není vše. Nejen, že Jacinda málem přišla o život. Čeká ji ještě trest za její neposlušnost. A je jasné, že s tím nic nenadělá ani Cassian, syn alfy. Její matka se tedy rozhodne k radikálnímu kroku, a tak se Jacinda se svou sestrou, dvojčetem Tamrou, ocitají uprostřed pouště v obyčejném lidském světě. Jacinda to považuje za nejhorší možný trest. Ale nakonec se ukáže, že našla něco, kvůli čemu by stálo za to tam zůstat.

Drakie u nás vyšla už před nějakou dobou. A já jsem podobně dlouho měla první díl doma. Dokonce jsem si jeden čas myslela, že se k tomu ani nikdy nedokopu. Proč? Bylo to v jednom takovém období, kdy mi YA lezlo krkem a já si myslela, že bych tuhle knihu nedokázala strávit. Ale světe div se, když jsem si na chatu odvážela pár knížek, které budu chtít číst přes prázdniny, byla mezi nimi právě i tato kniha. A mně došlo, jak jsem se v této knize mýlila.

Jacinda žije s ostatními drakii ve kmeni. V uzavřeném městě věčně zahaleném mlhou, aby se o nich nedozvěděli lidé. S tou výjimkou, že existují lovci a enkrosové, rádoby vědci, kteří zajaté drakie zkoumají. Jenomže, kdo jsou to tedy drakiové? Drakiové jsou potomci draků. Napůl lidé, napůl draci.Nicméně si je nesmíte představovat jako obrovké ještěry. Drakiové si zachovávají určitou část lidské podoby, ale i lovcům je právě tohle skryto.

Tahle série začíná opravdu akčně. Autorka nás nemilosrdně vhodila do děje a postavila před hotovou věc. Z toho plyne, že čtenáři nějakou dobu trvá, než se v příběhu zorientuje, protože tenhle nadpřirozený svět není úplně jednoduchý. Každopádně, nakonec není takový problém všechno pochytit a vy si pak můžete užívat příběh nerušeně, protože vám všechno zapadne krásně na místo.

Autorčino vyprávění mi bylo opravdu sympatické. Text se četl v podstatě sám a nebylo tam ani moc chyb nebo nesrovnalostí, které by mohly čtenáře rušit. V první díle někdy trochu vázla přímá řeč, ale to se s přibývajícími  stránkami ztratilo.

Sophie se také podařilo dobře vykreslit postavy. Nebyly to jen papíroví panáci, kteří neměly city nebo nějaké typické vlastnosti. Jacinda byla hodně cílevědomá a tvrdohlavá. Šla si za tím, co jí připadalo důležité, ale často se zapomněla zamyslet nad následky. Každopádně ve všech dílech utrpěla určité rány, které ji změnily, až skončila až u nekonečného obětovávání se. Navíc měla takový ten přístup, že všechno spasí, což mi v hodně knihách leze na nervy a tady to nebylo výjimkou. Zato její sestra Tamra neudělala ve svém vývoji žádný krok zpět a postupem knihy se z ní stávala opravdu silná osobnost.

Když se kouknu na mužské osazenstvo, jsou tu hned dva adepti na oblíbení. Krásný, milý a obětavý Will, který je v podstatě vězněm ve své vlastní rodině. Will je takový princ z pohádky, který by za svou milovanou položil život, navíc byl vnímavý, naslouchal, všechno odpustil... Will si moje srdce udržel po dobu jednoho dílu. Od té doby, co se tam objevila pravá tvář Cassiana, moje srdce dezertovalo a vběhlo do náruče tohoto silného drakiho a následníka kmene. Ale nebylo to jeho postavení nebo podstata, co si mě získalo. Byl to jeho smysl pro spravedlnost (občas sice trochu pokroucený, ale přece), nefalšovaná starost a celkově jeho racionální přístup. Což se o Willovi tvrdit nedalo.

Tenhle příběh mě opravdu pohltil. První díl jsem zhltla za jeden jediný den a hned v první příležitosti jsem si běžela pro další dva. Nejenom, že každý díl končil opravdu napínavě a pokračování bylo v podstatě otázkou života nebo smrti, ale do tohohle světa jsem se ponořila a ani se mi ho nechtělo opouštět.

Strašně se mi líbil ten nápad. Upírů a vlkodlaků je všude hodně, ale Sophie vymyslela nová stvoření, a to opravdu originálně. Každý druh drakiů měl svůj vlastní název i vlastnosti, a kmen vymyslela do opravdových detailů a zodpověděla snad všechny otázky, které mě v ohledu na něj zajímaly. Nicméně mě mrzí, že tolik pozornosti nevěnovala právě tajemným enkrosům. Opravdu by mě o nich zajímalo hodně věcí, jenomže oni se pořádně objevili až v třetím díle a nic konkrétního o nich řečeno nebylo.

I přes originálnost příběhu tahle série neunikla klasickým aspektům YA literatury. A v tomhle případě myslím hlavně milostný trojúhelník - který ale není tak kýčovitý jako kdejaký jiný. Jacinda měla od začátku jasno a oba dva muži to věděli. Takže vám může maximálně krvácet srdce nad tím, že si vybrala někoho jiného, než jste chtěli, ale Jacindu to tolik netrápilo. A nakonec samotná milostná zápletka byla jednou z nejhorších věcí na celé sérii, protože to bylo opravdu šíleně přeslazené.

Drakie se stala mou srdcovkou. I když mi v jistých ohledech a událostech připomínala Smečku, udržela si svou laťku originálnosti a rozhodně mě nezklamala. První dva díly jsem hodnotila plným počtem hvězdiček, protože mě opravdu neskutečně pohltily a já je ani nechtěla odložit. Třetí díl jsem hodnotila čtyřmi hvězdičkami, protože jsem doufala, že se toho dozvím víc o enkrosech a hlavně mi trošku vadil ten konec, protože hodně věcí zůstalo nedořešených a mě by opravdu zajímaly osudy dalších postav i samotného kmene. A také, no, někomu to přijde jako opravdový happyend, ale pro mě to zas tak happy nebylo. Ale stejně, je to rozhodně jeden z těch lepších konců.