Anotace: Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem "Sněhulák" a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.

Nakladatel: Kniha Zlín

Vydání u nás: září 2012

Vydání v originále: 19. 8. 2007

Hodnocení: 3.93  při 20 964 hodnoceních (goodreads)

Detektivky nijak nevyhledávám. Vždycky šly mimo mě a já si říkala, že by mě to stejně nebavilo. K tomuhle názoru mě asi navedla ta spousta televizních krimi, kterými nás televize krmí od rána do večera. Nicméně jsem se jednoho krásného dne, co jsem se ocitla v knihkupectví, rozhodla sáhnout po téhle ne zrovna drobné knížečce, jejíž obálka hlásala "bestseller č. 1". V tu chvíli se mi v hlavě ozval hlas jedné naší profesorky, která celý rok vyprávěla o tomhle spisovateli v superlativech a vyzdvihovala jeho psaní do výšin, zatímco jsme se my, nebozí studenti, mořili se svými pracemi na tvůrčí psaní s vědomím, že asi nikdy nedosáhneme kvalit tohoto velikána. A koho by nezajímalo, jak píše někdo, s kým je porovnáván?

Harry Hole je možná nabručený, sebestředný a nespolehlivý, ale také je to nejlepší policista, jakého si osloská policie může přát. Kdo jiný v Norsku také chytil sériového vraha? Problémem ale začíná být jeho posedlost právě těmito vrahy, a proto za každým, byť naprosto běžným, případem vraždy vidí někoho takového. A to samé si myslí o Birte Beckerové, která beze stopy zmizela. Jediné, co zanechala jako stopu, byla růžová šála omotaná okolo krku sněhuláka, který se v podstatě zničehonic objevil na jejich zahradě. Všichni to připisovali běžnému případu zmizení, dokud nezmizela další žena, jejíž tělo - nebo alespoň jeho část - se nakonec objevilo. A to i s dalším sněhulákem. Co asi mají tato zmizení společného? A kdo je ten tajemný Sněhulák? A dokáže Harry, společně se svou novou kolegyní z Bergenu, tento případ vyřešit ještě dřív, než bude pozdě?

S tím také souvisí to, že kniha je psaná er-formou a z pohledu velkého množství postav. Nicméně i když tam bylo postav několik, nikdy se mi nestalo, že by se mi pletly dohromady. Ke každému jménu jsem měla přiřazené nějaké informace a ty mi pomáhaly se zorientovat v populaci. Největší problém jsem měla s tím, že jsem ani za boha nemohla přečíst některá jména, protože mi přišly neskutečně krkolomná, ale to zase není taková překážka, dokud to nemusíte někde předčítat. 

Sněhulák mě překvapil. I když je to pěti set stránková kniha, strašně rychle ubíhala, stále se tam něco dělo a člověka to rozhodně nenudilo. Autor všechno neuvěřitelně dokázal pospojovat dohromady a vy jste nakonec přišli i na to, že se někde v popisu vyskytla nějaká, pro vás v tu chvíli naprosto nepodstatná, informace nebo věc, která ale nakonec sehrála docela velkou roli a napomohla k vyřešení případu. Autor totiž nemrhal větami, všechno mělo svůj důvod a záměr, bylo to jako obrovské puzzle, akorát že vám většina dílků zapadla až na konci.

Kdybych měla tuhle knihu doporučit, nejradši bych řekla, že všem. Ale to neudělám, tohle určitě není kniha pro každého a někteří by s ní mohli mít i problém. Autor hodně otevřeně mluví například o sexu a nebrání se erotickým scénám (kterých tam bylo opravdu víc, než jsem čekala) a hlavně některé věci byly vyvedeny do poměrně nechutných a morbidních detailů. Když už se někdo vrhá do této knihy, hlavně bez předchozích zkušeností - tak jako já -, měl by tušit, že vraždy tu jsou docela propracované a obyčejné zastřelení je jako nudný bráška toho, co Nesbø vymyslel.