Anna krví oděná mě zrovna nenadchla. Našla jsem tam spoustu věcí, které se mi opravdu nelíbily a přes které jsem se docela těžko přenášela. Přesto mi to nedalo a já byla zvědavá, jak se to nakonec vyvine a jak tahle série nakonec skončí. Pravdou je ale i to, že kdyby tahle série měla víc dílů, do pokračovaní bych se ani nikdy nepustila.

Anna obětovala svůj posmrtný život. Zachránila života Casovi a jeho kamarádům, sama ale zmizela z našeho světa. Pro Case by to měla být úleva, dokončená práce, a měl by se přes to přenést dál. Tak to ale není, Anna pro Case byla víc než jen duch a víc než jen mrtvá kamarádka. Proto se Cas rozhodl, že si dostane zpátky. Jenomže jak? A jak je možné, že Annu stále vidí? Copak už se úplně zbláznil?

Bez obalu přiznávám, že v první díle mi vadil hlavně Cas. Nijak mě nepřesvědčil o jeho úmyslech, o jeho duševním zdraví a taky mi přišel jako takový namachrovaný frajírek, který si myslel, že je víc než ostatní, protože má nějaké to pokrevní dědictví a zázračný nůž, co umí zabíjet mrtvé. Tady v tom díle jeho duševní zdraví utrpělo ještě víc, ale alespoň mi přišel tak nějak víc jako člověk, ne jenom naprogramovaný stroj. A hlavně mi tolik nelezl na nervy myšlenkami o Anně.To také bylo tím, že tam Anna v podstatě nebyla, což je možná to hlavní, proč to najednou bylo snesitelnější. Hodně lidí tvrdí, jak je Anna skvělou postavou, ale já s tímhle silně nesouhlasím. Nejde o to, že je duch - nebo vlastně přesně o to jde. Jako duch byla úplně jiná, než jsem čekala. Autorka se v jejím případě snažila hrát hodně na city a to mi šlo proti srsti, to že ospravedlňovala někoho, kdo nelítostně zabíjí, těžkým osudem. A i v tomhle díle mi vadilo, že bylo několikrát zmíněno, že ona vlastně není vražedkyně. Ona je zabiják. A tuším, že kdyby to tvrdila i autorka a řídila se tím, mohlo to být o dost zajímavější.

Dívka z nočních můr mi přišla mnohem líp propracovaná a celkově tam nebylo tolik věcí okolo, autorka se čistě soustředila na ten hlavní problém, který mě sice od začátku naprosto iritoval a chvíli jsem zvažovala, jestli má vůbec cenu číst knihu, která se bude zabývat jenom ztrátou ducha, ale nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem čekala. Autorka naštěstí přišla na to, že by to nebylo to pravé ořechové, a postupně začala prohlubovat zápletku a začala to více zamotávat. Dokonce několikrát změnila i místo dění, což bylo příjemné, protože jsme se dostali třeba do Londýna, do skotské přírody nebo třeba i do děsivého lesa plného mrtvých. A to se mi vážně líbilo.

V knize se také objevily nové postavy, které většinou byly jenom mělkými přízraky na vyplnění prostoru, protože tam prostě musely být. Na druhou stranu v případě Jestine, drzé dívky od rány a v podstatě hlavní sokyně Case, jsem byla ráda za obměnu a lehké zpestření, protože ta holka si fakt dělala, co se jí zlíbí a bylo jí šumák, co si o tom kdo myslí. A jsem hodně ráda za postavu Gideona, ten tomu všemu dodával trochu smyslu a ty události alespoň nebyly tak moc postavené na hlavu.

Nicméně i přestože se mi už od začátku tenhle díl líbil víc než první, neměnila bych hodnocení nebýt konce. Poslední zhruba 40 stran bylo něco, na co jsem čekala. Bylo to akční, bylo to napínavé a osud hodně nejistý. Budu se opakovat, nemám ráda hodně konců v knihách. Za tenhle ale patří obrovský palec nahoru, protože to nebylo žádné přeslazené klišé. Pro mnoho lidí to vlastně ani nebyl ten pravý happyend, ale já jsem z toho opravdu byla na větvi, protože se mi to celé rozřešení moc líbilo.

Proto jsem se nakonec rozhodla dát knize zasloužené čtyři hvězdičky a jsem docela zvědavá na další tvorbu téhle autorky.