Autor: Lauren Oliver

Originální název: Pandemonium

Žánr: dystopie

Nakladatel: CooBoo

(obsahuje spoilery z předešlého dílu!)

Vítejte ve světě bez Amor Deliria Nervosa! Ve světě dokonalého života bez lásky a nenávisti. Ve světě, kde pod iluzí bezstarostnosti a bezkonfliktnosti ztrácíte svobodnou vůli a možnost volby a stáváte se jen figurkou v něčí hře... Lena tohle pochopila, zjistila že život, co jí nabízejí, není to, co chce. A rozhodla se utéct. Spolu s Alexem, který ji nakazil. Jenomže se při útoku všechno pokazilo a Lena přelezla plot sama. A ocitla se v Divočině, o které vůbec nic neví.

V předešlém díle nás autorka dopodrobna seznámila se světem. Popisovala, jak to tam chodí, citovala z Knihy života a seznamovala nás se všemi aspekty života. V tomhle díle bylo jasné, že se příběh změní, a podle konce prvního dílu nám slibovala už konečně jakou tu akci. A ano, opravdu to dodržela.

V knize nám jsou nabídnuty dva příběhy jednoduše pojmenované "tehdy" a "teď", které se pravidelně kapitolu po kapitole střídají. Tehdy popisuje situaci po tom, co se Lena ocitla v Divočině. Vysvětluje, jaké to tam je, jak se lidé dorozumívají s druhou stranou plotu a jak je někdy těžké přežít. Teď popisuje New York asi rok a půl po Lenině útěku. Líčí, co připravuje odboj a seznamuje nás s vůdčími osobnostmi ABADu, s Thomasem a Julianem Finemanovými.

Tohle střídání příběhů je sice zajímavé, protože nabízí pohledy z obou stran barikády, na druhou stranu to až moc často způsobovalo dojem, že se v knize nic neděje. Dokonce si myslím, že kdyby to autorka vydala jako samostatné díly, byly by sice krátké, ale čtenář by si to víc užil. Nemluvě o tom, že jsem v sobě prostě nedokázala udržet to napětí z tehdy nebo teď až do dalšího kapitoly a občas se mi to slilo dohromady a já prostě nevěděla, jaká situace vlastně pokračuje.

Stejně jak autorka slibovala na konci Deliria, bylo tu mnohem víc akce než v celém prvním díle. Objevilo se tam i několik bojových scén, kdy opravdu šlo do tuhého, ale bylo docela dobře uhádnutelné, co se stane dál. A někdy to bylo způsobené i tím, že jsme věděli, že pak bude nějaké to teď. Podobně to ale bylo i u jiných věcí, kdy už jste věděli něco dopředu.

Na konci Deliria se autorka zbavila všech Leniných vazeb na Portland. Vymazala veškeré postavy i místo. V Pandemoniu tedy začala s úplně čistým štítem a dodržela to. Možná až moc. Za celou knihu si Lena jen několikrát vzpomněla na svůj starý život, což mi přišlo docela zvláštní při tom, co o vztazích mezi lidmi říkala v Deliriu. Na druhou stranu to mohlo souviset s formováním "nové Leny", což nám většinu knihy omlacovala o hlavu, i když jsem žádný velký rozdíl nikde neviděla.

Pokud jste nějak trochu četli o čem kniha je, rozhodně vám neunikl Julian. Ano, ani Lauren Oliver se nevyhnula trendu YA knih a musela do své knihy zakomponovat klišé ve formě milostného trojúhelníku. Jenomže ona z tohohle klišé udělala něco víc, protože všichni víme, jak skončil Alex. Mimo to, Julian byl příjemnou postavou. Sice většinu knihy působil jako nezasvěcené štěně, co prostě mělo vždycky smůlu, ale alespoň jednou chlap působil jako dívka v nesnázích, která musí být zachráněna.

Lauren si z prvního dílu zachovala styl psaní. Převládaly popisy nad přímou řečí i metafory. Člověk tedy potřeboval sledovat text, aby se někde uprostřed odstavce neztratil, ale Leniny myšlenky nebyly tak otravné, abyste potřebovali přeskakovat řádky. Právě naopak. Lena se končeně odhodlala k racionálnímu myšlení, i když někdy přehnaně zmatkovala, a nenechávala její hormony, aby rozhodovaly (většinou).

Z Deliria jsem byla nadšená. Vyrazilo mi dech svým světem a jednoduchostí příběhu. U Pandemonia bylo někdy těžké uvěřit, že to psala ta samá autorka. Jednoduchost příběhu se vytratila jako mávnutím kouzelného proutku a ona nás předhodila vlkův v podobě dvou spolu téměř nesouvisejících příběhů. Nešetřila nebezpečím, akcí a nečekanými zvraty. Bohužel mi ale někdy přišlo, že si autorka trochu protiřečila, někdy se pletla v faktech a prostě ten příběh měl mezery. Něco bylo silně nereálné, něco až moc dokonalé a něco prostě blbost, protože by to v reálném životě prostě nemohlo vyjít. Na druhou stranu, je to přeci jen kniha a fantazii se meze nekladou...

Pandemoniu dávám zasloužené čtyři hvězdičky. Nebylo to špatné, ale prostě tomu chyběla ta jednoduchost a romantika prvního dílu. Nicméně, díky konci jsem začínala uvažovat i o těch pěti hvězdičkách, ale nakonec to nechávám při čtyřech, protože jsem zvědavá na to velké finále. Což by měla být pořádná jízda po tom, jak to celé autorka nespravedlivě usekla v tom nejzajímavějším!