Série: Matched

Díl: první

Originální název: Matched

Žánr: dystopie

Anotace: V dokonalém světě o všem rozhodují Správci – vyberou vám ideálního partnera, práci i den, kdy zemřete.

Cassie vždy věřila, že podřídit se těmto rozhodnutím je jen malou daní za dokonalý život. Když jí tedy Společnost vybere jako životního partnera jejího nejlepšího kamaráda Xandera, nepochybuje o tom, že je to ten pravý… dokud se na displeji s jeho portrétem nakrátko nemihne tvář někoho úplně jiného. Cassie musí najednou řešit obrovské dilema – volit mezi Xanderem a Kyem, jediným životem, jaký kdy poznala a dovedla si představit, a cestou, po níž se dosud nikdo nevydal. Musí volit mezi dokonalostí a citem, který možná dokonalý není, zato je však upřímný.

Nakladatel: Knižní klub

Můj názor:

Cassia byla přesvědčená o neomylnosti Správců. Věřila, že vědí, co dělají a že vědí, co je pro lidi dobré. A také si myslela, že nechybují. Všechna tato přetvářka dokonalosti se ale rozpadla v tu chvíli, co se na obrazovce, kde měl být ztvárněn její dokonalý životní partner, zjevila tvář úplně jiného kluka, než který jí byl přiřazen.

Opravdu je společnost tak dokonalá? Je možné, aby Správci neměli takovou kontrolu? Ale co když vědí přesně, co dělají, a to, co se na první pohled zdálo jako chyba nebo kanadský žertík, nebylo ani jedno z toho? A co kdyby tu byla nějaká možnost, že by si každý mohl řídit svůj život po svém? Nebo si alespoň vybrat, koho by chtěl milovat... 

K Dokonalému páru jsem byla hodně skeptická. Už loni jsem se do toho pustila v originále, ale asi po sto stranách to odložila na dobu neurčitou. Nebylo to tím, že by se mi to špatně četlo, ale tím, že mě kniha nijak nechytla a navíc se začaly objevovat zvěsti o českém překladu. Proto jsem si nebyla úplně jistá, že by mě to mohlo chytnout v češtině, ale přesto jsem si pro knihu běžela do knihkupectví hned v den vydání. Neměla jsem žádná velká očekávání, protože už jednou mě to nebavilo, a také jsem měla jisté tušení, do čeho jdu, a byla přesvědčená, že tomu nedám víc než tři hvězdičky. Světe div se, mýlila jsem se.

Začátek byl kritický. Nemohla jsem se do toho ani trochu začíst a při slovech "seznamovací večírek" knihu málem vyhodila z okna. Možná je to trochu paradox, protože překlad je opravdu povedený (a bez zbytečných chyb v textu!), ale za ta slova bych vraždila. Ačkoliv jsem u toho v jistých chvílích vážně trpěla, protože se mi zdálo, že se to strašně vleče, dostala jsem se dál a přestože se to příčí s většinou názorů, prostředek se mi zdál mnohem lepší, stravitelnější. Pro tuto chvíli jsem byla přesvědčená o čtyřech hvězdičkách, protože jsem si myslela, že mi kniha už nemá co nabídnout. A mýlila jsem se znovu. 

Posledních zhruba padesát stran bylo zlomových. Stalo se tam toho strašně moc a byla jsem z toho slušně mimo. Kniha získala naprosto jiný rozměr, začala jsem to pozorovat z jiného úhlu a konečně jsem svět dokázala vidět očima Cassiy. Neskutečně mi konec rval srdce a já nemohla uvěřit tomu, jak to mohla autorka udělat. Nemluvě o tom, že jsem v tom nejnapínavějším musela odejít a nechat knihu ležet na stole. Byla jsem z toho vážně vedle a pořád si přehrávala v hlavě poslední události. 

Cassia se mi jako hrdinka vážně líbila. Celkově se mi líbilo, jak pomalu začala sundavat růžové brýle a pomalu, krok za krokem, odhalovala, co se děje za nimi. Cassia byla prototypem vzorné holky, která věděla, kde je její místo a co se od ní očekává, přesto se začala bouřit. Stále ale myslela na svou rodinu, Xandera a Kye a nebyla sobecká. Uvědomovala si, že ohrožuje i je a také, co by se mohlo stát, kdyby porušila pravidla příliš. Věděla, kde jsou její hranice a že se pohybuje na tenkém ledě, ale srdci někdy neporučíš.

Ky je pro mě pravým hrdinou knihy. Pomalu se odhaluje jeho příběh, který je ale stejně pořád zahalený mlhou a ještě nějakou dobu potrvá, než ho spatříme celý. Ky je takovým druhem hrdiny, kterého si musíte oblíbit. Já osobně jsem se snažila hledat sympatie spíš u jeho soka Xandera (který v knize bohužel nedostal moc prostoru), ale nešlo to. Ky si mě získal svým příběhem - jedinečným, tajemným a hlavně smutným. Ky přesně věděl, co a jak. Vyrůstal jinak a byl chytrý. Věděl, jak se chovat a jak k sobě nestahovat pozornost. Ale když už začal odhalovat svůj příběh, přetvářka nestačila. Roky snažení byly ty tam a on se musel postavit čelem k tomu, co ho čeká. 

Dokonalý pár je kniha primárně se zabývající city. Ale nejen city postav v knize, ale také vašimi. V knize byla spousta silných momentů, kdy jsem si začala uvědomovat, jaké máme štěstí, co všechno můžeme mít. Upřímně se děsím to, že by na světě bylo pouze Sto básní, Sto obrazů, Sto písní, Sto příběhů..., a nejen to. Strašně mě zaskočilo, když bylo řečeno, že lidé ztratili schopnost psát svou vlastní rukou. Lidé byli navyklí jen na psaní na počítači a něco jako tužka prostě neexistovalo a psací písmo bylo skoro zapomenuto. A co potom přidělování jídla, aby to bylo zdravé a vyvážené? Proboha, co bych dělala bez čokolády a gumových medvídků?!

Kniha sice vznikla v době velkého dystopického boomu spojeného s Hunger games, ale dokázala si udržet originalitu. Nenajdete tu žádné krvavé boje, napínavou akci a nepůjde o boj na život a na smrt. Nebo alespoň v tomto díle ne. Dokonalý pár je svůj. Nenapadá mě žádná kniha, co jsem četla, kterou bych k němu mohla přirovnat. Je to příběh, který vás chytne, protože vám to bude připadat naprosto skutečné. Sžijete se s knihou a budete vše prožívat s hrdiny a domýšlet si, co se děje za oponou. Je to kniha, která nepotřebuje násilí a krev, aby byla napínavá. Mimo to je Dokonalý pár knihou, která vyzdvihuje posedlost lidí dokonalostí a důležitost mezilidských vztahů. 

Ať už máte nebo nemáte rádi dystopii jako žánr, rozhodně vám knihu doporučuji. Jak jsem říkala, je to něco z jiného soudku, něco zajímevého a chytlavého. Osobně jsem ji hodně podceňovala, ale přesto si nemyslím, že právě proto se mi tolik líbila. Pevně věřím, že kdybych od toho čekala hodně, stejně by se můj názor nezměnil. Ano, v knize někdy byly slabší chvíle, ale stejně jsem si to neskutečně užila a už se nemůžu dočkat pokračovaní. Zcela právoplatně jí tedy patří všech pět hvězdiček.