středa 18. dubna 2012

Recenze: Na vrcholu



Autor: Richelle Mead
Série: Sukuba
Díl: druhý
Originální název: Succubus on Top

Žánr: fantasy - sukuby, skřeti, vampýři, démoni, andělé, nefilové, inkubové
Anotace: Že láska bolí, to ví Georgina Kincaidová lépe než kdokoli jiný. Miluje talentovaného spisovatele Setha, ale kdyby ho třeba jen políbila, vysaje tím z něj život. Není divu, že se tím trápí – tím spíš, že Seth její city opětuje. Ona je však sukubou, a jako taková čerpá sílu z mužů, kteří podlehli jejímu kouzlu.Samozřejmě, schopnost libovolně měnit vzhled i nesmrtelnost jí mohou běžní smrtelníci jen závidět, navíc nedávno složila slib, že bude svou práci sukuby vykonávat co nejsvědomitěji, ale jí zkrátka přijde nespravedlivé, že právě ona – nadpřirozená svůdkyně – nemůže navázat milostný vztah s člověkem, který ji má rád přesně takovou, jaká je.

A jako by toho ještě nebylo dost, musí Georgina začít řešit i jiné trable než zapovězený milostný život. Nad Seattlem se totiž opět stahují mračna a děje se cosi podivného, co zasahuje nejen nesmrtelné bytosti, ale i obyčejné lidi: Georginin kolega a kamarád se zčistajasna chová nějak divně, a ona se nemůže zbavit dojmu, že za tím stojí mnohem víc než jen přemíra vypitého kafe…

Nakladatel: Domino
Vydání u nás: 17. 10. 2011
Vydání USA: 1. 1. 2008 
Hodnocení: 4.14 (goodreads)
Můj názor:
(obsahuje spoilery z minulého dílu)
Tumblr_ln2oa1ggnp1qivwt0o1_500_large
První díl Sukuby mě vážně překvapil. Čekala jsem něco podobného i od tohoto dílu, ale byla jsem až moc zklamaná. Dobře, nebylo to vlastně vůbec špatné, ale tak nějak jsem čekala víc. A taky jsem čekala něco jiného. Celá kniha se točila okolo různých problémů, které mě vlastně ani moc nezajímaly. 

Georgina je na svém kariérním vrcholu. Svou práci sukuby začala brát mnohem vážněji, jak mimo jiné slíbila svému nadřízenému, a její vztah se spisovatelem Sethem začíná vypadat docela slibně, i když spolu nemohou mít víc než jen letmý polibek na tvář. Ale okolo Georginy se poslední dobou začínají objevovat potíže, které je za každou cenu rozhodnutá vyřešit. A je odhodlanější tím víc, čím víc se týkají jejích bližních. 

Tumblr_m1u1epo7tu1r4e7p3o1_500_largeUž v polovině prvního dílu jsem měla pocit, že se Georgina změnila. V tomhle díle to bylo ještě mnohem viditelnější. Až moc často mi neskutečně lezla na nervy svým chováním, manipulováním a vlastně i svou nerozhodností, stejně tak jako Seth. Setha jsem celkově nikdy neměla v lásce, ale v tomto díle ten jeho postoj "je mi jedno, co děláš, kdo jsi a co jsi s kým dělala v noci" mi neskutečně lezl na nervy, protože je to naprosto nereálné. Nedokážu si představit nikoho, komu by bylo jedno, co dělá ten, koho miluje. Oba mi lezly na nervy tím, jak se chovali, jak přemýšleli. Nedostála jsem pocitu, že by Seth Georginu miloval - to alespoň Georgina tvrdila, že si není jistá svými city. 

Když se podívám zpátky na zápletku, opět jsou tu věci, co mi neseděly. Autorka se snažila zaujmout tím, že naráz bude řešit více problémů, ale mě to nějak nezaujalo. U problému s Danou a Bastienem jsem prostě věděla, jak to skončí, a u toho druhého jsem alespoň trochu věděla, kdo je záporákem. Tímto se vlastně dostávám zpátky k prvnímu dílu, který byl také dost předvídatelný. 

Tumblr_lsmnl5jxjp1r1z99vo1_500_largeJedinou postavou, která mě zaujala, byl inkubus Bastien. Když se tam zjevil poprvé, měla jsem najednou pocit, že to bude někdo, koho si vážně oblíbím a vážně se tak stalo. Celému příběhu dodával jiskru, něco, co tam dosud nebylo. 

Když to shrnu, nebylo to nejhorší, ale také to nebylo nic světoborného a nic, u čeho bych musela sedět až do noci, abych zjistila, jak to nakonec dopadne. Bylo to předvídatelné, někdy zdlouhavé, často nereálné. Čekala jsem, že se tato kniha bude dál zabývat nedořešeným konfliktem z minulého dílu, ale nestalo se tak. Místo toho mám v hlavě pořád otázky o Romanovi a o tom, jak to s ním dopadlo. 

Přes co se vážně nedokážu přenést je konec. Nehodlám mluvit o tom, že celé to vyřešení největšího problému mi nesedlo, stejně jako konec Trápení, ale celá ta kniha mohla skončit o takových čtyřicet stran dříve. Vlastně se tam nestalo už nic zajímavého a posledních pět stran mi přišlo lehce... přehnaných? Nevím, jaké je to správné slovo, ale každopádně si myslím, že si to autorka mohla odpustit.

Žádné komentáře:

Okomentovat