Série: Lovkyně snů

Díl: první

Nakladatelství: FRAGMENT
České vydání: 2011
Omezení: 15+

Anotace: Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

Lisa McMann je americká autorka, která se narodila v únoru roku 1968 v Holandsku, ale momentálně žije v Phoenixu. Procitnutí je její první román a umístil se na předních příčkách žebříčku nejprodávanějších knih pro děti (New York Times Bestsellers). Inspiraci získala ve snech, kdy se jí zdálo, že se ocitla ve snech svého manžela.

Janie žije se svou věčně opilou matkou. Její matka se o ni nijak významně nestará a jejich finanční poměry Janie nijak nepomáhají zapadnout mezi ostatní bohaté spolužáky. Ale Janie to neřeší, protože má mnohem horší problémy. Propadá se ostatním lidem do snů.

Do této knihy jsem šla absolutně naslepo a kromě vážně pochvalných recenzí jsem nevěděla, co od toho čekat. Když jsem poprvé listovala knihou, strašně mě zaskočilo, jak je provedená. Víte, na můj vkus tam bylo až přespříliš volných míst, které přeci mohly být využity i přes formát knihy, který opravdu  není nijak ohromný. Ale přesto tam toho bylo napsaného tak akorát a formát je ideální pro ležení v posteli, nebo k tomu hodit si knihu do kabelky a číst někde na cestách.

Musím uznat, že jsem měla jisté problémy s tím, že mi nejdříve nesedl styl, jak je kniha psaná. To, že to bylo psané chronologicky s časovými údaji, je rozhodně zajímavé a originální, ale na druhou stranu jsem se v tom ztrácela, protože já normálně nečtu čísla a názvy kapitol, takže jsem často tyhle údaje vynechávala. Samotný jazyk, jak je kniha psaná, mi ze začátku nějak nešel přelouskat. Často jsem se musela vracet k tomu, co jsem četla, abych si to znovu urovnala v hlavě. Nakonec jsem si na to ale výborně zvykla. A zjistila, že si nedokážu představit, že by to bylo psané jinak. 

Když to vezmu kolem a kolem, kniha mě opravdu překvapila. Nečekala jsem, že se tolik dokážu ponořit do příběhu a také, že mě to bude tolik bavit. A ano, je pravda, že jsem nad spoustou scén nevěřícně kroutila hlavou, protože to bylo mírně dost ujeté, ale na druhou stranu to bylo vážně příjemné čtení. To, co bych autorce vážně vytkla, je vztah Cabela (a ano, i to jméno bych vytkla, protože jsem měla po celou dobu tendenci číst jej jako "Kabel") a hlavní hrdinky. Přišel mi strašně nereálný, ujetý a zvláštní. Nechápala jsem, co se to mezi nimi dělo, a Cabelova přetvářka bad-boye mi přišla zvláštní, nevěřícná a hodně průhledná.

Na druhou stranu jsem si strašně sedla s Janie. Přišla mi poměrně reálnou, i když trochu dost ujetou hrdinkou, která po většinu času ví, co dělá.  Líbilo se mi, jak se o všechno dokázala postarat, včetně starosti o své přátele, které je bez okolků schopná zachránit z jakéhokoliv průšvihu.

Kniha je to dobrá, je zajímavá a nápaditá. Nikdy jsem nic podobného nečetla a tento nápad se mi opravdu zalíbil a hodlám v sérii pokračovat. Přesto tam ale byla spousta věci, které mi nešly do hlavy nebo mně vyloženě štvaly. Občas jsem měla chuť proplesknout Janie nebo někoho jiného (na můj vkus až moc často). Proto jsem se nakonec rozhodla dát knize 3 zasloužené hvězdičky, protože tu další si šetřím na další díl, a také proto, že jsem se nedokázala přenést přes tu detektivní zápletku.