Autor: Kevin Wiliamson, Julie Plec; L. J. Smith

Série: Stefanovy deníky

Díl: druhý

Nakladatelství: FRAGMENT

České vydání: 2011

Omezení: 15+

V ději se ocitáme zpátky ve virginském městě Mystic Falls zmoženém po vypálení kostela s upíry, kteří město okupovali. S tím rozdílem, že se po městě právě v tuto dobu pohybují dva noví upíři, kteří sledují pohřeb svého otce. A musí utéct, protože by také mohli zemřít... 

Je sice pravda, že jsem dříve Upíří deníky sledovala, ale skončila jsem již dávno a nevím, co mi ze seriálové skutečnosti uteklo, a co naopak ne. Přesto si ale myslím, že se tato knižní skutečnost o něco liší. Což mi ale vůbec nevadí, protože takhle se mi to opravdu líbilo. 

Je to sice zvláštní, ale tato špatná strana Stefana mi sedí mnohem víc než ta dobrá, protože ta na mě působí trochu škrobeně a nepřirozeně - což znamená, že změnou jeho škrobené a trochu hloupoučké osobnosti jsem k němu začala chovat jisté sympatie. Na druhou stranu mi ale neseděl ten zlomený Damon, který se akorát tak litoval. Není to tak, že bych Damona nechápala. Chápu ho až moc dobře a je jisté, že mu ani trochu nepřispělo to, že ho Stefan donutil, aby se přeměnil v upíra, ale přesto je lepší to jeho špatné já, které nám ukázal například na konci toho dílu.

Když se na to kouknu z té dějové stránky, v tomto díle jsem měla pocit, že všechno mnohem lépe plyne. Jedna událost střídala druhou a autoři nám nabídli vcelku širokou paletu nových postav, které měly zajímavé charaktery, které bylo možno postupně objevovat - i když se tam objevili jen na chvíli, bylo nám umožněno podívat se o něco blíže na jejich příběh. 

Na rozdíl od předešlého dílu tu byla i spousta zajímavých nápadů, které mohly být dále rozvíjeny a cením si toho, že mě jako u většiny knih tolik nezklamal konec. Tady mě na druhou stranu potěšil, protože se objevilo to pravé Damonovo já, které jsem si v seriálech tak moc zamilovala. 

U tohoto dílu mě opravdu překvapil překlad, protože jsem neměla sebemenší problém s žádnými slovy, která by mi nešla do hlavy a dokonce jsem si zvykla i na oslovení "brácho", které mi do dané doby nějak moc nesedí. Stefanovy myšlenky začaly konečně dávat smysl a jeho všudypřítomná chuť na krev byla příjemnou změnou od neustálého vzdychání nad Katherininou láskou. 

Když to sečtu a podtrhnu, tento díl byl mnohem lepší než ten předchozí, ale na druhou stranu mě k sobě nedokázal tolik připoutat. Zrození jsem přečetla takřka jedním dechem (sama to moc nechápu, protože ten díl se mi vážně moc nelíbil), ale přečtení tohoto mi trvalo až příliš dlouho. Kniha mě překvapila i trochu zklamala průběhem událostí, ale konec, který sice nebyl úplně domyšlený, mě potěšit dokázal. Přesto dávám krásné tři hvězdičky, protože to bylo lepší než předchozí díl, ale stále to není čtení, u kterého byste nedočkavě hltali každou stránku, abyste se konečně dozvěděli, jak příběh dopadne. Naopak. Stránky otáčíte pouze ze setrvačnosti, protože to chcete mít za sebou a možná jste trochu zvědaví na to, jak to s hrdiny dopadne.