Po tom, co kniha druhá kniha skončila únosem Nory, autorka překopala celý základ příběhu a to do úplně jiných končin. Jestli se jí něco povedlo, tak to, že mě to vážně zaskočilo. A zklamalo. Když se Nora probudila na hřbitově, byla jsem zvědavá, co se z toho vyvine. Ale její úplná amnézie mě vykolejila. Na rovinu  přiznávám, že celou dobu, alespoň pro mě, příběh držel pohromadě Patch. Ale, zatraceně, když tam není celou jednu třetinu knihy? 

Tohle byl asi první faktor toho, proč jsem četla dál. Protože jsem tam prostě potřebovala Patche! Když už se tam konečně objevil (a já si málem samou radostí rozbila hlavu o strop), přišlo na řadu vcelku nudné poznávání minulosti. Protože my to víme! Četli jsem celé dvě knihy, ve kterých se všechno stalo a autorka nám to teď začala přehrávat ještě jednou. Navíc mi přišlo, že si Becca v jistých částech docela dost protiřečila a nějaké znovu-přehrávané události mi neseděly.

A nakonec se přichází poslední třetina, kdy se začala řešit zápletka. Problém byl v tom, že jsme celou dobu věděli, kdo je záporák. A celé to vyřešení? Já vám prostě nevím... Nevím, jestli jsem hrozně moc náročná na konce, nebo čím to je, ale ani ten konec mě nijak nedokázal oslnit. A teď, když se na to zpětně podívám, co se mi na tom příběhu tolik líbilo?

Nebylo tam nic zázračně dech-beroucího, žádná extra napínavá akce se nekonala a celé to bylo až nezdravě předvídatelné.  Na jednu stranu oceňuji, že se tam objevily postavy z předešlých dílů, ale na druhou stranu se jich většina změnila. Z Vee, která mi ve druhém díle přišla nesmírně sympatická, se stala zase ta docela hloupoučká Vee z dílu prvního, kde mi tak straně moc lezla na nervy. Nořina máma sice dostala větší prostor, ale Becca z ní udělala úplně jiného, sobečtějšího člověka. Možná jsem našla nějaké menší sympatie s Marice Millarovou, ale díky jejímu otci se ve mně ani trochu neohřály. A pak je tu Scott, Nořin přítel z dětství, kterého jsem měla ráda už ve dvojce, a vcelku si mě získal svou racionálností. A nakonec je tu Patch, který se snad ani trochu nezměnil, a Nora, která prošla naprosto neuvěřitelnou změnou osobnosti. K horšímu, bohužel. Noru jsem tak nějak vůbec nepoznávala, z poměrně silné osobnosti z ní zůstal pouze stín a já se s ní nedokázala ztotožnit. Najednou mi místo reálné a obyčejné holky, kterou byste klidně mohli potkat na ulici, připadala jako paranoidní hromádka neštěstí.