sobota 18. února 2012

Recenze: Ticho

 
Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Zavržený
Díl: třetí
Originální název: Silence
Žánr: fantasy, andělé, nefilim 
Anotace:   Nedorozumění mezi Patchem a Norou je zažehnáno. Společně překonali tajemství svázaná s Patchovou temnou minulostí, smířili dva dosud nesmiřitelné světy a čelili bolestným zkouškám víry a naděje, to vše pro lásku, která má sílu překonat hranice mezi nebem a zemí. Patch a Nora, vyzbrojeni pouze svou bezpodmínečnou důvěrou v toho druhého, se vrhají do zoufalého boje a pokoušejí se zastavit zločince, který má moc navždy zničit vše, o co se snažili, dokonce i jejich vzájemnou lásku.

Nakladatel: Egmont
Vydání u nás: 29. 11. 2011
Vydání USA: 4. 10. 2011
Hodnocení: 4.31 (goodreads)

Můj názor:
(obsahuje spoilery!)
Tumblr_lr0spdmdr41qcqcw7o1_500_largeMusím uznat, že jsem byla na pokračování docela zvědavá. Předchozí díly se mi líbily a zajímalo mě, jak to nakonec může dopadnout. Oblíbila jsem si jak Noru tak Patche a chtěla znát jejich osud. A taky druhý díl končil vážně hodně napínavě... 

A pak jsem zjistila, že bude další díl. Naštvalo mě to, chtěla jsem mít tuhle sérii z krku a přemýšlela jsem akorát nad tím, jestli to má nějaký vyšší důvod nebo si Becca chce udržet popularitu s touhle sérií. Místo toho, abych byla šťastná, že se nebudu muset loučit s příběhem, jsem byla neskutečně vytočená. 

Jenomže nakonec jsem se ke čtení nakonec donutila. A byla jsem překvapená. Začátek mě namíchl, ale pak se to ubíralo zvláštní cestou, kterou jsem nečekala. Kniha mě začala bavit a popouzená neznámou silou jsem musela stránky otáčet dál a dál, dokud jsem nebyla na konci. A i když děj nebyl nijak převratný, bylo tam několik věcí, které mi prostě nesedly a spousta klišé, zhltla jsem celou knihu za dva dny. A to už by mělo něco znamenat. 

Po tom, co kniha druhá kniha skončila únosem Nory, autorka překopala celý základ příběhu a to do úplně jiných končin. Jestli se jí něco povedlo, tak to, že mě to vážně zaskočilo. A zklamalo. Když se Nora probudila na hřbitově, byla jsem zvědavá, co se z toho vyvine. Ale její úplná amnézie mě vykolejila. Na rovinu  přiznávám, že celou dobu, alespoň pro mě, příběh držel pohromadě Patch. Ale, zatraceně, když tam není celou jednu třetinu knihy? 

Tumblr_lxxlidbkut1rn8nfso1_500_largeTohle byl asi první faktor toho, proč jsem četla dál. Protože jsem tam prostě potřebovala Patche! Když už se tam konečně objevil (a já si málem samou radostí rozbila hlavu o strop), přišlo na řadu vcelku nudné poznávání minulosti. Protože my to víme! Četli jsem celé dvě knihy, ve kterých se všechno stalo a autorka nám to teď začala přehrávat ještě jednou. Navíc mi přišlo, že si Becca v jistých částech docela dost protiřečila a nějaké znovu-přehrávané události mi neseděly.

A nakonec se přichází poslední třetina, kdy se začala řešit zápletka. Problém byl v tom, že jsme celou dobu věděli, kdo je záporák. A celé to vyřešení? Já vám prostě nevím... Nevím, jestli jsem hrozně moc náročná na konce, nebo čím to je, ale ani ten konec mě nijak nedokázal oslnit. A teď, když se na to zpětně podívám, co se mi na tom příběhu tolik líbilo?

Patch-and-nora-hush-hush-13907271-453-458_largeNebylo tam nic zázračně dech-beroucího, žádná extra napínavá akce se nekonala a celé to bylo až nezdravě předvídatelné.  Na jednu stranu oceňuji, že se tam objevily postavy z předešlých dílů, ale na druhou stranu se jich většina změnila. Z Vee, která mi ve druhém díle přišla nesmírně sympatická, se stala zase ta docela hloupoučká Vee z dílu prvního, kde mi tak straně moc lezla na nervy. Nořina máma sice dostala větší prostor, ale Becca z ní udělala úplně jiného, sobečtějšího člověka. Možná jsem našla nějaké menší sympatie s Marice Millarovou, ale díky jejímu otci se ve mně ani trochu neohřály. A pak je tu Scott, Nořin přítel z dětství, kterého jsem měla ráda už ve dvojce, a vcelku si mě získal svou racionálností. A nakonec je tu Patch, který se snad ani trochu nezměnil, a Nora, která prošla naprosto neuvěřitelnou změnou osobnosti. K horšímu, bohužel. Noru jsem tak nějak vůbec nepoznávala, z poměrně silné osobnosti z ní zůstal pouze stín a já se s ní nedokázala ztotožnit. Najednou mi místo reálné a obyčejné holky, kterou byste klidně mohli potkat na ulici, připadala jako paranoidní hromádka neštěstí.

Na druhou stranu to bylo jiné než předchozí díly, což je dobře. Přestala jsem tam poznávat jiné knihy a série, čímž se úroveň knih o něco zvedla. I když to někdy vážně pokulhávalo, nezačalo mě to nudit a neznámá síla mě stále nutila dál otáčet stránky. Co se vážně musí nechat je to, že Becca vážně psát umí, protože se to čte vlastně samo, a její styl psaní mi vážně moc sedí. Potěšilo mě, že mne dokázala překvapit a i když mě to předtím rozčilovalo, ani se moc nezlobím, že bude další díl. Kniha skončila poměrně zvláštně, ale je jisté, že máme co očekávat.

Žádné komentáře:

Okomentovat