pondělí 30. ledna 2017

Recenze: Čáry života


Čáry života (Čáry života, #1)

Veronica Roth je velice známou autorkou ještě známější trilogie Divergence (CooBoo). Není divu, že se její nové dílo dočkalo takové pozornosti a navíc že jej fanoušci nedočkavě vyhlíželi. Veronica se rozhodla změnit žánr a od dystopie se přesunula k vesmírnému sci-fi. Jak to ale nakonec fungovalo?

Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách.

Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné – zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím – pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?

Veronica si dala spoustu práce s tím, aby vymyslela originální universum. Kromě celé nové planetární soustavy vymyslela řadu nových slov a pojmů, které zakomponovala do textu. Především ze začátku to ale působí docela zmateně a čtenář se v tom ztrácí. Rothová zkombinovala spoustu různých prvků. Máme zde nový vesmír, který ovládá síla Proudu, na který všechno funguje a propůjčuje lidem zvláštní schopnosti. Jsou tu orákula, která předpovídají budoucnost. Cestuje se vesmírem a každá planeta je něčím zvláštní. 

Kniha je psána ze dvou pohledů - Akose a Cyry. Kromě toho, že to autorce šlo mnohem víc než v Alianci, udělala ještě jednu změnu. Zatímco Cyřin pohled je psaný ich-formou, tedy z první osoby, ten Akosův je psaný z pohledů osoby třetí, tedy er-formou. I když to na mě ze začátku působilo rušivě, nakonec to dopomohlo k tomu, že jsem si nepletla hlavní aktéry. 
"Každý měl budoucnost, ale ne každý měl Osud - alespoň tak jim to říkala jejich matka. Jen někteří členové určitých "vybraných" rodin dostali do vínku osud, který v okamžiku jejich narození potají vyřkla všechna orákula na všech planetách zároveň." - str. 16
Co se týče postav jako takových, byly vyvážené. Akos a Cyra byly opaky, které se ale vyvíjely. Nebyli černobílí, oba toho hodně prožili a celkově se doplňovali. Cyřin bratr, Ryzek, jako hlavní záporák byl zklamáním, ale věřím tomu, že autorka ho vykreslila přesně tak, jak chtěla, a že to bude mít ještě nějakou dohru. Bohužel jsem se nedokázala přinutit k tomu, aby mi na někom z nich záleželo.

Nedá se říct, že by toho v knize dělo málo. Jedna scéna střídala druhou a pořád se tam něco dělo. Akce ale byla prokládána popisnými částmi a dialogy, které knihu natahovaly. Chápu, že bez popisných pasáží by to nebylo ono, ale v tomto případě kvantita převyšovala kvalitu. Naštěstí v knize nebylo moc romantiky, která by běh událostí zpomalila ještě více.
"Otevřely se těžké dveře. Za nimi ho vítala skleněná stěna. A za ní vesmír. Hvězdy. Planety. A proudnice, s každou vteřinou větší a jasnější." - str. 189
Mám velice ráda knihy, které jsou akční a krvavé. Ve kterých se něco děje a ještě je do nich přidaný nějaký ten sci-fi prvek. Bohužel Čáry života na mě působily spíš překombinovaně. Dělo se tam toho příliš a skutečnost, že se všichni jmenovali neuvěřitelně složitě, to nezlepšovala.

S Veronicou a jejími knihami to nevzdávám. Sice mě Čáry trochu nudily a nedokázaly strhnout, ale příští díl toho dle mého slibuje opravdu hodně. A jelikož už jsme s tímto složitým světem seznámeni, měla by to být parádní jízda.
Autorka: Veronica Roth; Série: Čáry života, 1. díl  Vydáno v originále: 17. 1. 2017 (Carve the Mark); Vydání u nás: 17. 1. 2017 (CooBoo); Počet stran: 424; Hodnocení na goodreads: 3.69 při 1 995 hodnoceních.
Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku! Knihu si můžete koupit na jejich stránkách!  

2 komentáře:

  1. Knihu jsem zatím jen rozečetla, protože kvůli zkouškovému nemám na čtení čas, ale musím přiznat, že jsem byla trochu zklamaná, protože Divergence mě dokázala vtáhnout do děje hned od první scény a i další pokračování této série byla velice čtivá, tady jsem však měla trochu problém se začíst a vůbec tomu nepomáhala ta složitá jména, která jsem si nedokázala pořádně zapamatovat a pletla si je... Přitom miluji série, kde autor či autorka vytvoří nový svět i s novotvary, jako je to třeba u Kostičasu, ten naprosto zbožňuji, ale tady to nějak nefungovalo hlavně s těmi jmény postav, celkově jsem si nějak nedokázala hlavni hrdiny pořádně představit a oblíbit si je.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se do toho právě taky nedokázala pořádně začíst. Povedlo se mi to tak po polovině a stejně jsem z toho nebyla nějak závratně na větvi :D Jo a jména postav byly prostě zlo :D A na Kostičas se stále chystám :)

      Vymazat