Autor: David Levithan

Originální název: Every Day
Série: Den co den
Díl: první

Žánr: YA, fantasy

Život A může být všechno, jen ne obyčejný, jen ne normální. Jeden z největších předpokladů v životě obyčejného člověka je to, že se ráno probudíte ve své posteli. Přesně tam, kde jste večer usnuli. A se sice většinou v posteli probudí, ale každý den je to v jiné. A nejen v jiné posteli. Dokonce v jiné živé bytosti, v jiném člověku. 

S přelomem půlnoci se A stěhuje z těla do těla. Každý den je někým jiným. Žije různé životy rozdílných lidí a ze všech sil se snaží, aby nikdo nepoznal, že s tělem není něco v pořádku. Dělá to takhle už dlouhých šestnáct let. A vždycky mu to vycházelo. Dokud se neocitl v tělo Justina. V té chvíli chtěl A začít žít svůj vlastní život. Mít vlastní kamarády, vlastní život. A hlavně vlastní přítelkyni. Protože za ten jeden jediný den, co byl v Justinově kůži, se stihl zamilovat do Rhionnan.

Nápad mě opravdu zaujal. Cestování z těla do těla je originální téma, které se dá opravdu skvěle využít. Poznáváte zevnitř nejrůznější lidi a přitom odtajňujete, jak se na ně kouká okolí. Autor skvěle vystihl rozdíly v chování lidí v závislosti na vzhledu. A také nebyla žádná vrstva společnosti diskriminovaná. A se objevil v tělech hezkých i ošklivých, hubených i tlustých, gayů i lesbiček, zdravých i nemocných...

Nicméně geniálnost nápadu začala pokulhávat na zpracování. Daleko víc než na osudech hlavních hrdinů mi záleželo na postavách, v jejichž těle se A objevil. Trošku mě mrzelo, že se autor soustředil na vztah A s Rhionnan než na ostatní. Chápu, že jeden den není zas takový prostor, ale někdy jsem si říkala, že by se z nějakých příběhů dalo vytřískat mnohem víc. Protože to autor dokázal podat tak poutavě, že jsem chtěla víc a víc vědět něco o cizím životě.

Linie příběhu je jednoduchá. V podstatě šlo jen o vztah hlavních protagonistů. Žádná velká zápletka ani obrovský zvrat se tam nevyskytly, přestože náznaky by tam byly. Skutečnost, že někdo zjistil o A, byla odstrčena do pozadí a autor se k tomu vracel jen sporadicky, aby byl prostor pro rýsující se vztah postav. To je podle mě další věc, ze které by se dalo získat víc, ale jak to vypadá, autor si to schovává na další knihu. Na druhou stranu čtenář dokáže lehce zapomenout na to, že se tam vůbec děje ještě něco jiného. co nesouvisí s Rhionnan.

Den co den je velice příjemná jednohubka. Spíš odpočinkové čtení, která vám možná i otevře oči. Upozorňuje na to, že pod slupkou něčí osobnosti se dějí věci, o kterých nevíte. Že ať už jde o vzhled nebo sexuální orientaci, pořád je to člověk a dokonce ne tak odlišný od vás samotných. A také tam můžete narazit na skutečnost, že lidé si nejsou tak blízcí, jak by být mohli, když si ani nevšimnou, že se v s jejich bližními něco děje. Ba co víc, že je v nich někdo jiný.

Lehce nespravedlivě hodnotím knihu třemi hvězdičkami, protože po tom všem pozitivním jsem čekala něco malinko víc. A také něco malinko jiného. Je to kvalitní a čtivá kniha vyprávěná z pohledu hlavního protagonisty A, která vás bude držet i přes absenci akčních scén a pravého napětí. Konec byl vážně překvapivý, i když jsem měla takové podvědomé tušení, že to směřuje právě tímhle směrem.