sobota 10. srpna 2013

RC Recenze: V šedých tónech

Autor: Ruta Sepetys
Originální název: Between Shades of Gray
Žánr: YA, historická fikce
Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžitě při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Nakladatel: CooBoo
Vydání u nás: září 2013
Vydání v originále: 22. 5. 2011
Hodnocení: 4.33 při 24 781 hodnoceních (goodreads)

Můj názor:
Psát něco o téhle knize je strašně těžké. Určitě ale ne podobně jako pro autorku psát knihu na takové téma. Příběhů o druhé světové válce bylo řečeno hodně. Ať už na hodinách dějepisu, v televizi nebo třeba od dědečků a babiček. Ale tohle je něco trochu jiného. Kolik z vás slyšelo něco o ruských pracovních táborech?

Příběh začíná nějakou dobu po obsazení pobaltských států Stalinem. Nástup komunismu a tvrdého režimu nevěstí pro Linu a její buržoazní rodinu  nic dobrého. Jednoho dne se totiž její otec nevrátí z práce a večer vojenské jednotky zabuší na jejich dveře s jednoduchou výzvou. Za dvacet minut se musí sbalit. Linu, její matku a mladšího bratra Jonase čeká deportace do sibiřského pracovního tábora. Ve vlaku se setkávají se skupinou lidí. Vytvoří semknutý kolektiv, který jim i přes určitou nevrlost některých z nich pomůže vytrvat a nevzdávat se systému. Ale otázkou zůstává... Komu mohou opravdu věřit? Co když je někdo zradí, ať už třeba neúmyslně?

Do čtení tohohle příběhu se mi moc nechtělo. Když mi přišel email s ARC, tak trochu jsem nevěděla, co s ním. Už jsem četla pár příběhů z válek, ale to byla spíš taková ta klasika jako třeba Remarque. Jenomže tohle je od autorky za velkou louží, kterou navíc napsala nedávno, dlouho dobu po téhle události. Tak nějak jsem čekala, že to bude akorát hrát na city a bude to o nespravedlivém osudu, který chce rozeštvat hlavní hrdinku s její osudovou láskou. Však víte, prostě takové to klasické YA. No, zatraceně jsem se spletla. 

Tahle kniha možná hraje trochu na city, ale to jenom kvůli tomu, že je to opravdové. Autorka má ověřená fakta, hodně si toho zjistila, s hodně lidmi mluvila... A přenesla to na papír. Není to žádné mazání medu kolem pusy. Ona na nás vybalila smršť událostí založených na opravdovém vyprávění a podala to v opravdovém světle. 

Kniha naskýtá spoustu materiálu k přemýšlení. Hodně mě překvapila semknutost celé skupiny v táboře i ve vlaku. Naprosto cizí lidé si pomáhali, dělili se o jídlo, drželi se vzájemně na nohou. A i když byl někdo třeba nepříjemný nebo nevrlý, tak to nevadilo. Ti lidé byli tak dobří a nezkažení společností, že obětovali své pohodlí pro někoho jiného. I když je vojáci nutili k něčemu, co bylo odporné nebo ti lidé něco takového opravdu nechtěli dělat, tak to i přes vážnost situace dokázali obrátit a vytěžit z toho alespoň něco pro ostatní.

Postav je v příběhu poměrně hodně, ale není tak těžké se v tom zorientovat. Osobně jsem měla problém jen se jmény - to už jsem si ale vyzkoušela v několika jiných knihách, že ta ruská jména prostě nedávám -, ale každá z postav měla tak specifické chování, že byly nezaměnitelné. Někdy to ani nebylo podle vlastností, ale autorka dávala pozor na detaily a já si nakonec udělala systém, že ten muž, co si natahuje hodinky, je moc dobrý člověk a naopak plešatec je nevrlý bručoun. Ale ať byli jacíkoliv, autorka dosáhla toho, že mi na nich záleželo. Na spoustě z postav, třeba i na těch okrajovějších. Dokázala jejich nepříjemný a smutný osud podat takovým způsobem, že jsem měla pocit, že ty lidi znám osobně. A že bych nikdy nechtěla, aby se jim něco stalo. 

Průběh příběhu nebyl vůbec předvídatelný. Pár událostí lidem možná dojde, ale to jenom kvůli žánrovému zařazení. Ale i tak do poslední kapitoly není vůbec nic jisté. A když už jsem se dostala k těm kapitolám, tak něco málo o nich. Kapitoly jsou opravdu hodně krátké, spousta z nich tak na dvě tři strany, což v konečné součtu dává dohromady přes osmdesát kapitol. Všechny jsou vyprávěné ich-formou z pohledu hlavní hrdinky Liny. A kromě hlavní linie příběhu jsou tam i krátké retrospektivní epizody z minulosti. Díky nim se seznámíme třeba s Lininou sestřenicí nebo otcem. A dopomůže nám to k utvoření konečného obrazu příběhu. 

Osobně tomhle příběhu nemám co vytknout. I když jsem čtení téhle knihy neúnavně odkládala, jsem moc ráda, že jsem nakonec opravdu číst začala. Když se na to tak koukám, já mám podobné příběhy i ráda. Podávají opravdové příběhy o tématech, o kterých by se mělo mluvit. Ano, je to dávno, co se něco takového u nás dělo, ale nevědomost nikoho nezachrání. O to víc, že to ve světě není úplně výjimečné ani v současnosti. A tohle konkrétně je, alespoň podle mě, příběh právě pro Ameriku. Oni nemají takovou představu, jak to tady za války vypadalo, připsali si akorát vítězství a hodně lidem je tahle temná strana skryta.

K tomuto příběhu se dá říct jen jedno. Přečtěte si to. Pak pochopíte, o čem jsem celou dobu mluvila. Tenhle příběh se nedá popsat slovy. Člověk musí ten příběh zažít, i když - naštěstí - jenom na stránkách knih. 
Za recenzí ebook mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo. Kniha vychází v září!

8 komentářů:

  1. Tuhle knihu jsem četla v AJ a moc se mi líbila :) Tvoje recenze docela shrnuje pocity, které jsem ze čtení měla - působilo to hrozně opravdově a člověka až mrazí, když si uvědomí, kolik podobných příběhů se skutečně odehrálo. A je dobře, že se takové knihy vydávají, protože brzy by to nemuseli být jen Američané, kdo si skutečnou válku ani nedokáží představit.

    Těším se, až se kniha objeví na pultech knihkupectví, protože bych si ji určitě ráda pořídila domů. Zatím váhám mezi koupí českého a anglického vydání, protože ještě nevím, jak dopadl překlad (i když věřím, že dobře :)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, o překladu jsem se úplně zapomněla zmínit. :D Takže dodávám, že překlad je opravdu strašně povedený. :) Nemůžu to porovnávat s originálem, ale nebylo v něm nic, co by mě nějak rušilo nebo třeba divné věty nebo tak.Četlo se to vlastně samo. :)

      Vymazat
    2. Moc díky za odpověď :) Fakt je, že u knih od CooBoo (a albatrosu obecně) s překladem problém většinou nemívám, tak snad mi i tady jazyk psaní sedne :)

      Vymazat
    3. Uvidíš, jak ti to sedne, ale já rozhodně problém neměla. :)

      Vymazat
  2. Já se na tuhle knížku moc těším, i když jinak nijak často podobné příběhy nečtu. Ale tohle si prostě přečíst chci. :) A ta ukázka od CooBoo mě v tom jen utvrdila. Vážně se už moc těším, až budu mít knížku doma. :)
    A jinak moc pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Takhle kniha rozhodně stojí za to. :)

      Vymazat
  3. Moc hezky napsané, jsem ráda, že se ti líbila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Já ani nechápu, jak by se tenhle příběh mohl někomu nelíbit. :D

      Vymazat