pondělí 20. května 2013

Recenze: Krásná katastrofa


Autor: Jamie McGuire
Originální název: Beautiful disaster
Žánr: new adult
Anotace: Ona nepije ani nenadává a ve skříni má spoustu seriózních svetříků. Abby věří, že si dokázala vybudovat dostatečnou vzdálenost mezi sebou a svou temnou minulostí, ale když se svou nejlepší kamarádkou dorazí na univerzitu, její cestu k novému začátku zkříží rebel a polykač holek na jednu noc, Travis Madox. Urostlý, potetovaný hezoun je to poslední, co Abby potřebuje…

On tráví noci vyděláváním peněz na zakázaných zápasech a holky střídá častěji než ponožky. Do Abbyina života se vetře trikem – nabídne jí sázku, že měsíc vydrží bez sexu – když ona s ním ten měsíc bude bydlet. Ať tak či onak, Travis netuší, do jak těžkého zápasu se pustil.

Nakladatel: Fortuna Libri
Vydání u nás: březen 2013
Vydání USA: 26. 5. 2011
Hodnocení: 4.25  při 120 711 hodnoceních (goodreads)

Můj názor:
Krásná katastrofa byla diskutovanou knihou ještě dávno před tím, než se objevila v češtině. Zprávy o tomto dechberoucím příběhu křižovaly internet a kdejaké srdce tálo nad dokonalostí onoho Trivise Maddoxe. Většina čtenářů vychvalovala tuto knihu do nebes a všichni z toho byli totálně mimo. A když tohle posloucháte ať už u nás nebo v zahraničí, ledacos od toho začnete očekávat. A někdy prostě víc, než se vám dostane.

Abby Abernathyová na první pohled vypadá jako dívka, která by nejraději byla neviditelná, snaží se nevybočovat z davu a prostě si jít vlastní cestou. To, že je to přetvářka, ví jenom její nejlepší kamarádka America, která byla s to s ní nastoupit na univerzitu daleko od jejich rodného státu. Shodou náhod se America zamilovala až po uši a bratranec jejího milovaného Shepleyho je vyhlášený lamač srdcí a amatérský boxer Travis Maddox. To poslední, co Abby potřebuje, je, aby se jí někdo tak nepředvídatelný a svéhlavý, jako je Travis, vetřel do života. A jak to v těchhle knihách chodí, stane se tak. Za přispění několika opravdu průhledných náhod. 


Tumblr_ma5abfqwb51r6yxyso1_r2_500_large
Krásná katastrofa je založená čistě na vztahu dvou osob, na zakázaném ovoci a na utopistické představě, že se člověk může změnit. Celá zápletka je o tom, jak se dva lidé rozchází a schází, a všem je hned jasné, jak to dopadne, protože láska přeci hory přenáší, a vás na konci skoro jistě čeká záchvat hysterického pláče, protože vám dojde, že něco takového se stane jednomu případu z milionu, a to ještě byste museli být tak trochu šílení, abyste tohle všechno dokázali překousnout. Když to zjednoduším, celý příběh je naprosto jednoduchý, prvoplánový a neskutečně předvídatelný. Celé to kopíruje předepsanou šablonu mnoha jiných knih - hlavní protagonisté se dají dohromady v ten správný okamžik, když se všechno bude zdát v nejlepší pořádku, nastane ta osudová hádka, rozchod, usmiřování a tak dále a tak dále. A tohle mě naprosto neskutečně vytáčelo. 

Věděla jsem, do čeho jdu. Čekala jsem něco jednoduchého, poměrně oddechového, něco ze života. Jenomže jsem dostala idealizovanou verzi nudného světa vysokoškolačky, špatnou iluzi toho, že i "hodná" holka může dostat všechno, na co si ukáže, a že ten tolik vyhlášený bad-boy není zas až tak moc bad. Co se ale musí nechat, autorce se povedlo něco neskutečného. Dokázala všechny aspekty, co jsem na mém seznamu "ve vztahu rozhodně nevydýchám", naspat do jedné, jediné knihy. 

Hned od začátku jsem tušila, že něco bude špatně. Zasazení do děje se mi vůbec nelíbilo a hned ten první zápas se mi nezamlouval. Autorka posbírala ve své paměti to, co ji naučil Michael Jai White v Never Back Down, popřípadě Chuck Norris nebo Bruce Lee, a poskládala z toho něco, co byl mě být rádoby boj. Který končil bezvládným tělem padajícím na zem, což je totální blbost. Ať chcete nebo ne, jedna či druhá strana má právo na souboj vzdát - od toho je tam také Adam, jakožto organizátor (fakt bych chtěla vidět, jak tohle zvládne jeden člověk - viz Never Back Down), aby ohlídal všechny tyhle maličkosti. Nemluvě o podstatě MMA zápasů, kdy se většina zápasů odehrává na zemi, ale to už odbíhám do trochu jiného oboru. Ale ještě jednu poznámku si odpustit nedokážu - nikdy, nikdy, nikdy by Travis, kluk co boxoval do svého bratra na dvorku u jejich baráku, nemohl porazit někoho, koho distancovali z UFC. Tohle je takovéto, když si autorka akorát něco vygooglí

577713_548991898464750_1326606642_n_largeRaději ale zpátky k příběhu. Anebo konkrétně k postavám. Postava Abby mi většinu času lezla neskutečně na nervy. Tahle holka to prostě nemá v hlavě v pořádku. Chápu, že neví, co chce, to se prostě stává, ale její nelogické měnění stanovisek a postojů bylo tak vytáčející, že jsem si z knihy málem udělala terč na šipky. Její falešná image hodné holky, jíž byla celý život, bylo něco totálně zbytečného a neskutečně falešného, že by tuhle přetvářku musel poznat i Tinky Winky z Teletubbies. Nemluvě o tom jejím šíleném problému z minulosti, který se mi nezdá tak velký, víceméně ale díky tomu, že autorka se rozhodla o tom tak trochu pomlčet, kromě několika stran věnovaným totálně ujetému výletu do Vegas plného kasín a podivné epizodě s "gangstery", která je asi tak pravděpodobná, jako že si elfové Santy Klause vezmou dovolenou na vánoční svátky.

A na druhé straně tu máme agresivního, nekompromisního a neodolatelného Travise Maddoxe (celou knihu neprávem zaměňovaného za Madoxe, a to někdy v dost důležitých situacích, z čehož jsem kvetla jako tulipán na začátku jara). Travis se od úplného začátku choval jako muž dvou tváří. Jednou tváří byl ten vyhlášený děvkař, co se ohnal za každou sukní a ještě u toho stačil se zavřenýma očima rozbít hubu náhodnému týpkovi, co se na tu sukni taky podíval. A tu druhou, která mu umožňovala plazení po kolenou, pění ód na něčí dokonalost, krásu a lásku a rozvíjení Edwardovského komplexu v pozorování někoho, kdo spí. Nemluvě o neskutečných žárlivých scénách (většinou naprosto bezdůvodných), neustálého omlouvání se, opakování "miluji tě, Holubičko, a snesu ti modré z nebe, jenom mě neopouštěj, protože bez tebe nemůžu žít". Tolik k tomu, že psychicky nevyrovnaná bábovka není vůbec tak "bad", jak by být měla

A když tyhle dva lidi dáte dohromady, máte z toho řadu na hlavu postavených událostí, pro normálního člověka nepochopitelných. Také máte nestabilní vztah založený na tom, že si vzájemně nepřipadají pro sebe dost dobří, protože ona má špatnou genetickou informaci a on je moc velký hajzl pro takovou dokonalou holku jako je ona. Ne, prostě ne. Nevěřím na tyhle věci "šťastně až do smrti". Nevěřím na to, že se člověk může změnit a naopak věřím v to, že holka kluka změnit nemůže, i když si opravdu myslí.

Takže ne, tahle kniha mi k srdci nepřirostla. Autorka dokázala zkombinovat všechno, co nemám ráda a dala to do vztahu těchto dvou osob. A ani jejich nejlepší kamarádi se k nim nepostavili tak, jak měli. America jednala podle toho, co se zrovna hodilo a ne podle toho, jak by se kamarádka zachovat měla.

Tumblr_ml7kdpkmic1s9mwuuo1_500_large
Tahle kniha si to nezaslouží, ale dávám jí dvě hvězdičky. Vím, co se vám všem na tom líbilo. Je to jednoduché, oddechové, neběhají tam vlkodlaci ani nic podobného. A možná tohle mi na tom vadí. Teda ne zrovna ta absence divokých slintajících příšer. Možná jsem to jen četla ve špatnou dobu, možná taky ne. Tahle kniha je ale dokonalým příkladem toho, jak bych nikomu nepřála, aby jeho vztah fungoval. Tohle nebyla láska. Byla to vzájemná závislost, iluze toho, že jeden potřebuje druhého. A tohle já neberu, bylo to uměle vypěstované na lásce na první pohled, která možná existovat může, ale hodně těžko v takové míře.

Další věcí, která tolik ani nesouvisí s příběhem, je neskutečné množství chyb, které se nacházely v textu. Už jsem se zmiňovala o Maddoxovi/Madoxvi (hodně mě zaráží, že tahle chyba je i na přebalu knihy), ale totálně mě rozsekalo slovo "matyka" nebo zaměňování slov Valentin/Valentýn. A to na jedné a té samé stránce. 

9 komentářů:

  1. Toto si plánujem prečítať, no uvidím, ako s ato bude mne páčiť 8)

    OdpovědětVymazat
  2. mně to nepřišlo nijak originální, ale skvěle se to četlo... za pár hodin jsem to měla hotový a i když jsem si říkala, jak může někdo považovat Travise za ideál a že je to asi nejnereálnější příběh za dlouhou dobu, prostě se to četlo skvěle
    ty chyby v textu jsou NEUVĚŘITELNÉ - kdyby překlepy, tak neřeknu, ale gramatické chyby a hrubky (dívky se dohodli a podobně...), plus přeskoky z ich-formy na er a podobně... za to bych překladatelku/korektorku vyhodila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uznávám, že se to četlo opravdu dobře, ale ten příběh... :D

      Vymazat
    2. Souhlasím.. Sice to nebyl originál..a bylo to vyloženě smyšlené, že je kažnému, jak si řekla jasné, že tohle se stane jednou z milionu..ale to jak je kniha napsana je proste neco co te donuti knihu docist..a me osobne tim padem ani nevadilo, ze pribeh byl takovy..nerealny.. proste zalezi na tom, jak je kniha napsana..a tohle se cetlo samo..:)

      Vymazat
  3. U nás na škole se vždycky používalo slovo "matyka", dokonce i učitelé ho používali s Y a stejně tak jsem to viděla v mnoha knížkách. Mně by zas přišlo divný slovo "matika". Nevím, jestli je to třeba o krajovém zvyku..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dobře, asi to záleží na lidech, ale pro mě to bylo jako pěst na oko. :)

      Vymazat
  4. No... knihu som nikdy čítať neplánovala, ale teraz som si tým istá.:D Každopádne skvelá recenzia.^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nečti, pokud se opravdu nechceš pobavit nad blbostí hlavní hrdinky. :D a děkuju. :)

      Vymazat