V loňském roce jsem toho na své poměry přečetla docela dost, proto je strašně těžké vybrat jen jednu knihu, která byla ta nejlepší. Proto přicházím s dvanácti knihami, z nichž se mi každá líbila jiným způsobem - a kterou vám samozřejmě doporučuji. 

Pro mě samotnou je překvapení, že tu jsou i tři dívčí romány, které se mi opravdu moc líbily. Tenhle druh knih moc nečtu, ale často se nechám ovlivnit doporučením a pustím se do něčeho. A loni jsem si vybírala opravdu dobře. Past Perfect od Leily Sales (recenze) je skvělá oddechovka s lehce historickým podtextem, Pushing the Limits (recenze) vás zase emocionálně naprosto vyždíme a The Lonely Hearts Club (recenze) byste měli podstrčit všem vašim kamarádkám, které na vás kašlou kvůli klukovi. 

Loni jsem se také opět pokusila dál experimentovat se steampunkem, protože série Leviatan od Scotta Westerfelda se mi moc líbila. Pustila jsem se tedy do Zemětřasu (recenze) ze série Mechanické století od Cherrie Priest. Zemětřas mě opravdu nezklamal, byla jsem celou dobu napnutá jako struna a ani náhodou jsem se nenudila. O to víc, že naprostá absence jakékoliv milostné zápletky byla moc příjemnou změnou. 

Dál jsem taky pokračovala v sequelech a prequelech a nevím v čem ještě u sérií, kdy se mi ty původní líbily. Konkrétně jsou to Pokrevní pouta od Richelle Mead a Alfa & Omega od Patricie Briggs. Mercy i VA jsem si opravdu oblíbila, a tak jsem nijak neváhala s tím pustit se do něčeho dalšího. Ani jedna série mě nezklamala. U Pokrevních pout (recenze) se Richelle podařilo udržet úroveň příběhu stejně vysoko a ať se to zdá nebo ne, Sydney je skvělou hlavní postavou. Stejně tak Štvanice (recenze) mě nijak nezklamala, i když tam na můj vkus bylo až moc málo Samuela. :)

Ták a kromě Štvanice tu mám ještě jednu uraban fantasy - Prohnaného (recenze). První díl Kronik železného druida byl nabitý akcí a vtipem a ani náhodou mě nenudil. Knížka krásně plynula od začátku do konce a rozhodně je vidět, že to není YA - jakákoliv naivita byla ta tam a zbyl jen syrový příběh, kde se nešetřilo peprnějším slovníkem a krví.

A v poslední řadě přichází nejobsáhlejší pomyslná kategorie, která nepřekvapivě přináší dystopie. Na tento žebříček se mi jich dostalo hned pět - Divergence, Dokonalý pár, The Selection, Delirium a Shatter me. Rozhodně nemůžu říct, která z nich je nejlepší, protože každá z nich je postavená úplně jinak a je o něčem jiném. Divergence (recenze) se hned po vydání v originále stala hitem a my můžeme být šťastní, že se dostala k nám tak rychle. Opravdu je to série, která mě ani náhodou nezklamala a i druhý díl byl opravdu skvělý. Dokonalý pár (recenze) je oproti Divergenci zaměřen spíš na tu citovou stránku, ale i když to tak není u všech, mě stejně nenudil. A podobně jako Dokonalý pár je na tom The Selection (recenze), rozporná kniha, kterou spousta lidí odsoudila kvůli autorce. Jsem ale moc ráda, že jsem tomu dala šanci, protože i když to není nijak závratně originální příběh a rozhodně to má své mezery, líbilo se mi to opravdu hodně. A pak je tu Delirium (recenze), další citově založená dystopie, které tento měsíc vyjde pokračování. Čtení o světě, ve kterém je láska nemoc... Opravdu zajímavé, hlavně konec, který mě málem zabil. :D A nakonec je tu Shatter me, které jsem dokončila koncem roku, a které připravuje CooBoo na vydání do češtiny. Tak tahle kniha mi opravdu vyrazila dech svou reálností a stylem psaní, protože autorka to podala naprosto neskutečně reálně a já si to opravdu zamilovala.