Recenze: The Lonely Hearts Club
Autor: Elizabeth Eulberg
Žánr: dívčí román
Anotace: Láska je vše, co potřebujete… nebo ne? Penny to má zjistit v této skvělé novele.
Penny má dost kluků a dost randění. Proto si slíbí: už nikdy více.Je to osobní volba… a samozřejmě o tom chce každý brzo vědět. A několik dalších dívek to dokonce inspiruje. A tak vznikne The Lonely Hearts Club. A Penny je najednou na celé škole známá díky jejímu „nerandění“… což je škoda, protože je na obzoru kluk, kterého začíná mít ráda… (překlad: Syki, Knižní doupě)
Penny má dost kluků a dost randění. Proto si slíbí: už nikdy více.Je to osobní volba… a samozřejmě o tom chce každý brzo vědět. A několik dalších dívek to dokonce inspiruje. A tak vznikne The Lonely Hearts Club. A Penny je najednou na celé škole známá díky jejímu „nerandění“… což je škoda, protože je na obzoru kluk, kterého začíná mít ráda… (překlad: Syki, Knižní doupě)
Nakladatel: Scholastic Inc.
Vydání u nás: nevyšlo
Vydání USA: 1. 1. 2009
Hodnocení: 3.88 (goodreads)
Můj názor:
(neobsahuje spoilery!)
Netradiční dívčí román, který nepojednává jen o lásce. Ukazuje, jak důležité je nezapomínat na přátele, jít si za svými sny, vytrvat v každé situaci a věci dělat jen proto, že to chceme.
Penny Lane je obyčejná dívka s trochu potrhlými rodiči - o čemž vypovídá také její jméno. Na rozdíl od svých sester posedlost svých rodičů Beatles odnesla v plné míře a byla pojmenována podle jedné jejich písničky. Ale jinak je, jak jsem říkala, naprosto obyčejná dívka. Se zlomeným srdcem...
Penny si svou budoucnost se svým nejlepším přítelem představovala úplně jinak. Nečekala, že skončí zničená a se zlomeným srdcem. Ale všechno špatné je pro něco dobré, ne? Nebýt Natea, nikdy by nezanevřela na kluky a nikdy by nezaložila Klub osamělých srdcí (The lonely hearts club). Nikdy by nezjistila, jakou váhu a sílu má kamarádství a že nepotřebuje kluky k tomu, aby byla šťastná. Byl to brilantní nápad, který se začal zadrhávat až v tu chvíli, kdy se objevil kluk, o kterého Penny začínala stát čím dál tím víc.
S touhle knihou jsem se setkala už zhruba před rokem, kdy jsem pomalu začínala koketovat se čtením v angličtině. Původně jsem se do toho chtěla vrhnout po doporučení od Syki z Knižního doupěte, protože z toho byla nadšená a navíc to doporučovala jako knihu pro začínající čtenáře v angličtině. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to bude líbit, protože jsem tenhle druh literatury neměla nikdy v lásce. Ale přeci jsem to zkusila... a asi po sto stránkách to odložila.
Teď jsem se k tomu vrátila po roční pauze a vzala to všechno znova. Už od začátku se mi to četlo jedna báseň. Je to psané opravdu jednoduchou angličtinou a rozsah využité slovní zásoby není tak široký, takže vřele doporučuji začínajícím čtenářům, co neví, do čeho se pustit v angličtině. Už v jiných případech jsem si vyzkoušela, že jsem schopná dívčí romány číst jenom v cizím jazyce, protože v češtině mě prostě nebaví - prostě mi to přijde jako nezajímavá četba, ale v angličtině se k tomu ještě vzdělám a jsou to vlastně dvě mouchy jednou ranou -, ale tohle mě tak strašně bavilo, že jsem se tomu sama divila.
Příběh sám o sobě je jednoduchý, ale neskutečně zajímavý! Líbí se mi, jak hrdinky postupně zjišťují, že by všechno měly dělat jen pro sebe, že to ony mají být šťastné a nedělat jen to, co se od nich očekává. Jak zjišťují, že kamarádství může vydržet i mnohem víc než vztah s klukem a také, že by během toho vztahu neměly zapomínat na kamarádky. Obdivovala jsem, jak dívky dokázaly jako "klub" držet pohromadě ve všech situacích a byly tu stále jedna pro druhou. A za tohle všechno mohla víceméně jedna dívka, Penny Lane.
Penny jsem si zamilovala. Je cílevědomá, vtipná, stojí si za svým a je svá. Věří sama v sebe a v sílu své vlastní osobnosti. Nepřizpůsobuje se okolí a je schopna udělat pro své přátele vše. Přemýšlí racionálně a vždy jsem dokázala chápat její chování. Taky jsem si zamilovala Tracy, její nejlepší kamarádku, která mi až nezdravě připomínala mě samou. Byla vždy ve správnou dobu na správném místě a všechny dokázala srovnat do latě. A vlastně jsem si docela oblíbila i Diane, která mi zase připomínala moji moc dobrou kamarádku, která je teď v podobném vztahu jako byla ona.A nakonec ten, kdo si mě neskutečně získal, byl Ryan, kluk z vedlejší skříňky. Jisté sympatie bych mohla nalézt už na začátku knihy, ale jak se příběh i postavy dál vyvíjely, začínala jsem ho mít radši a radši. Ty jeho drobná i méně drobná gesta mi neskutečně vyrážela dech a já mu neskutečně fandila, aby pro něj kniha dopadla co nejlépe a byl co nejšťastnější.
Ačkoliv to není žádná extra akční kniha, kde by se prolily litry krve, musela jsem u ní sedět, dokud jsem ji nedočetla. Příběh byl poutavý a dokázal mě totálně pohltit. Doslova jsem se hltala každou stránku a neskutečně fandila všem postavám. Autorka pojala celou tu holčičí komunitu opravdu dobře a neskutečně reálně. Viděla jsem tam spoustu svých kamarádek i kamarádů. Možná to se mi na tom tolik líbilo. Dokázala jsem se ztotožnit jak s hlavní hrdinkou, tak i s ostatními a přemýšlela nad tím, koho z mého života mi daná postava připomíná. Líbila se mi na nich také ta charakterová rozmanitost. A neskutečně jsem ocenila, že tam nebyl žádný milostný trojúhelník!
Slovo závěrem? Jedině to, že doporučuji. Všem, absolutně všem a hlavně vašim kamarádkám, která na vás kašlou kvůli klukovi. Dávám tedy velice zasloužených pět hvězdiček a jdu korzovat okolo, abych našla nějakou alespoň z poloviny tak výbornou knihu!
Externí odkazy:
0 komentářů