Autor: Rachel Hawkins

Série: Hex Hall

Díl: druhý
Originální název: Demonglass

Žánr: YA, fantasy, čarodějnice, kouzelníci, démoni, lakyntropové... 

Anotace: Sophie Mercerová si myslela, že je čarodějka. Proto byla ostatně poslána do Hex Hall, nápravného zařízení pro delikventy Prodigia, tedy čarodějky, kouzelníky, víly a podobné bytosti. To si ale myslela ale ještě předtím, než zjistila, kdože je vlastně její otec, a že Archer Cross patří k L´Occhio di Dio, které se snaží Prodigia vyhladit z povrchu zemského – a namísto dalšího polibku mu tak musela vrazit jednu pěstí.

Že je čarodějnice si myslela do chvíle, než se ukázalo, že je démon. Velká moc však sebou přináší i velká riziko, a než vystavovat nebezpečí své blízké, bude možná lepší se jí zbavit... Co ale dělat, když se ukáže, že i její nové kamarádky jsou démoni a svou sílu rozhodně neplánují použít k žádným bohulibým účelům? Do toho se o Sophii začne zajímat L´Occhio di Dio, a koho jiného za Sophií poslat než Archera. Ještě štěstí, že k němu Sophie už nic necítí. Nebo ano?

Nakladatel: Knižní klub

Sophie se po událostech v minulém díle odhodlala k radikálnímu kroku - rozhodla se, že podstoupí odebrání svých čarovných schopností. Těžko říct, jestli za to mohly nepříjemné události, které prožila, zjištění, že je démon,  nebo láska k jejímu úhlavnímu nepříteli, kouzelníkovi Archeru Crossovi. V každém případě si po donucení vzala čas na rozmyšlenou, zatímco se se svou nejlepší kamarádkou a domluveným snoubencem přesunula na jiný kontinent, přesněji do Evropy - ano, Sophie měla strávit příjemné léto s jejím otcem, vůdcem rady, v Anglii. Honosné sídlo, nejlepší kamarádka s růžovým pruhem na hlavě, otec, kterého skoro ani nezná, a nové možnosti, které jí naskýtají její temné schopnosti... Nic z toho neodvedlo Sophie od minulosti. A nijak tomu ani nepomohly záhadné útoky a další dva démoni v jejím domě.

Ani nevím proč, čtení této části jsem hodně odkládala, přestože jsem četla spoustu skvělých recenzí, které tento díl vychvalovaly do nebes. Knihu jsem měla koupenou už poměrně dlouho, přesto se mi válela na poličce. Vlastně jsem se k ní odhodlala kvůli tomu, že jsem si dokoupila další díl. Jistě, přečtení téhle útlé knížečky mě nijak nebolelo a navíc jsem dostala odpověď na otázku, kterou jsem si celou dobu kladla -  souhlasím ale se všemi dobrými ohlasy? Rozhodně ne. 

Rachel má neskutečnou výhodu, že píše poutavě, lehce a jednoduše. Její knihy se čtou v podstatě samy a krásně ubíhají - a to nejen kvůli tloušťce, protože nijak závratná není. Podobně jako její styl byl v jedničce vystavěný příběh. Jednoduše, nic složitého se nedělo, spíš jsme jenom sledovali život jednoho z členů Prodigia. V tomto pokračování pro mě byla kamenem úrazu právě snaha o složitější zápletku. Rachel přišla s mnoha neskutečně dobrými nápady, které se mi ale  často nezdály moc propracované. Hodně krát jsem tušila, co se stane, a měla pravdu. 

Sophie se opravdu změnila a rozdíl mezi oběma díly se mi zdá podstatný. Sophie jsem totiž místo jako normální holku začala vidět jako hloupou husičku, která se akorát přemýšlí nad tím, jak je život strašně nefér. Nejde o to, že by se nedokázala popasovat s tím, že je démon - ona se o to vůbec nesnaží. Je nešťastná z toho, co se jí stalo, ale nesnaží se to nijak měnit. Tenhle laxní postoj ke všemu mi vadil snad ještě víc, než Sophiino vystupování, přestože její emoce byly jak na houpačce. Někdy měla období, kdy všechny podezírala, pak najednou strašně důvěřivé chvilky, kdy někomu v podstatě zobala z ruky. Tyhle stavy nebyly ovlivněny situací. Prostě tak jednala. Je jedno, jestli jí někdo ublížil nebo se na ni jen blbě podíval, či se choval přátelsky. Ona si prostě vždycky usmyslela  že se bude chovat tak nebo onak. A když do toho začala vtipkovat... ježkovy oči.

Další věc, která mi šla hodně proti srsti, bylo umělé nastavení příběhu zápletkou s Calem. Je to věc, která v knize byla, nijak se neřešila, ale do budoucna hodlá všechno zkomplikovat. Snaha o falešný milostný trojúhelník, když je víceméně jasno, jak to dopadne, je spíš pokus o nalákání dalších potencionálních fanoušků geometrie. Nebo to Rachel udělala jen proto, že jsou tyhle milostné zápletky tak strašně "in".

Od začátku jsem doufala, že to zachrání Archer. Dávat ale osud knihy do rukou obrovského zrádce nebylo zrovna dobré, protože vývoj jeho osobnosti se mi nijak nelíbil, stejně jako u Sophie, přestože on si zachoval alespoň trochu rozumu. Ale stejně vůbec nechápu důvody jeho chování a raději ani nechci, protože z něho autorka brzo udělá knižního podpantofláka, který bude dělat všechno, co uvidí na krásných očích té tolik dokonalé, úžasné a skvělé holky, do které se zamiloval, a i přes všechna pravidla je ochotný opětovat její lásku, i když ho to bude stát hlavu. 

Jestli jste se v odstavcích výš alespoň trochu zorientovali, možná si všimnete zajetého vzorce. Nevýrazná holka, která všudy všude jednou nebo dvakrát v životě viděla kluka, ale rozhodně s ním nedělala víc než jen prohodila dvě slova, se stane středem zájmů hned dvou dokonalých a nádherných kluků, kteří by mohli mít jakoukoliv holku. (Nutno podotknout, že alespoň jeden z nich je vyhlášeným tím, jak si nikoho nepustí k tělu - často proto, že jeho láska tragicky zemřela.) Hlavní ale je, že se zde kříží dobro a zlo - a hrdinka neskutečně tíhne k srdci bad-boye a klaďas opět zůstane na ocet, přestože hrdinka by si srdce nejraději rozkrájela, protože má ráda oba, ale ani za mák neví, koho si vybrat. 

Dobrá, teď asi hodně přeháním, protože Sophie zas tak moc nevyváděla, ale stejně. Tohle mě opravdu hodně nafrklo, protože jak trojúhelníků, tak nastavování sérií a kdovíčeho ještě mám tak akorát dost. Po prvním díle jsem taký vývoj "milostného" života fakt nečekala a ani nechtěla. O to víc, jak Sophie strašně ráda opakovala větu, jak její milostný život stojí strašně za houby, protože jeden je její nepřítel a ten druhý moc hodný na to, aby byl jejím přítelem. Někdy si fakt kladu otázku, kam na tohle autorky chodí.

Pak už je tu pár důležitějších či méně důležitých věcí, které mi vadily, ze kterých bych naprosto náhodným výběrem vytáhla celé to pojetí démonů. Možná jenom moc sleduju Supernatural, ale démonské schopnosti, které se spouští slovy "díra do zdi" a podobně, zrovna nesplňují moje představy o těchhle zplozencích pekla. 

Jestli jste tento můj výlev dočetli až sem, asi si říkáte, proč jsem tomu tedy dávala čtyři hvězdičky, když se mi to vlastně vůbec nelíbilo. (Proč jsem jenom tak dávala čtyři hvězdičky Temné akademii, když jsem si od začátku do konce říkala, jaká je to blbost?) Pravdou je, že se mi to líbilo. Možná ne na plné čtyři hvězdičky, ale jsem měkkota, takže je Démon přeci dostal. Přesto je pravdou, že právě Rachelinin styl, kterým píše, mě u toho udržel, takže jsem to i přes silný nedostatek času zvládla přečíst docela rychle. 

Nicméně, ať chci nebo ne, Archer tomu hodně pomohl, vyskytlo se tam pár opravdu dobrých vtipů, i když to stejně nebylo tak vtipné, jak se zamýšlelo, a také musím uznat, že svět je to vymyšlený dobře, přestože nedotažený do detailů. Na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím, nejradši bych ještě jednu hvězdičku strhla, protože když jsem hodnotila po dočtení, neuvědomovala jsem si všechny tyhle věci, které mi fakt lezly krkem. Ale měnit nic nehodlám. 

Moc jsem doufala, že Rachel bude pokračovat ve stejně výborných stopách jako v prvním díle, ale bohužel jsem byla zklamaná. Přesto tuhle sérii doporučuju, protože je to oddechové a miloučké čtení, které vám rozhodně rozjasní svět. Nicméně není to ani nic výjimečného, z čeho byste si sedli na zadek. Autorka je vtipná, nápaditá a je vidět, že psát umí (alespoň podle českého překladu soudě), ale až moc často jsem v příběhu našla mezery. Ne tak markantní, aby se nadaly překousnout, ale moc nadšená jsem z toho nebyla. 

Nakonec přeci hodnotím 4 hvězdičkami, i když nejsou úplně zasloužené a opravdu se těším, až budu mít tuhle sérii za sebou.