Meghan Chaseová je klasický případ středoškolského outsidera. S nálepkou chudé holky z prasečí farmy na čele se hodně těžko sbližuje se spolužáky a jediný, kdo se s ní kamarádí, je její soused (bydlící tři kilometry daleko!) Robbie. Aby toho nebylo málo, Meghan je poloviční sirotek, protože její otec jednou prostě zmizel v jezeře, a jejího bratra unesly víly. A jako třešnička na dortu přichází zjištění, že její tak dobrý kamarád není zrovna moc člověk. 

Po osudovém zjištění, že její bratr není jejím bratrem, se Meghan skoro okamžitě vrhá do neznámé země Kdesikdys, aby ho osvobodila, po boku věrného přítele a mocného férie Robina Goodfellowa, alias Puka ze Snu noci svatojánské. Bohužel vůbec nevěděla, do čeho jde, a hned po několika chvílích se ocitá ve smrtelném nebezpečí, upíše se k dluhu života, nechá se unést férii, kteří ji chtějí sežrat, a nakonec se spolčí se svým úhlavním nepřítelem. A to všechno podstoupí s vědomím, že jako princezna Letního dvora, bude hlavním cílem všech.

Od téhle knihy jsem toho čekala hodně, což byl kámen úrazu. Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst, protože mi neseděl překlad a některé věty se mi zdály opravdu krkolomné, a děj tak nějak pokulhával. Přesto jsem doufala, že se to zlepší. A to zlepšení opravdu přišlo, ale až moc pozdě. Pozitivní však zůstává, že by to zlepšení mohlo pokračovat do dalšího dílu. 

Upřímně, Meghan je jednou z nejhorších hrdinek, o kterých jsem kdy četla. Tahle holka mi už od začátku neskutečně lezla na nervy, až jsem někdy měla pocit, že knihu vyhodím z okna. Vůbec, ale vůbec jsem nechápala její uvažování (např. jak si mohla myslet, že ten, co jí celou dobu zachraňuje život, najednou prostě zdrhne?!). A už vůbec jsem nemohla překousnout, že ani trochu nebyla vyjevená ze zjištění, že existuje něco jako víly. A i když v druhé polovině byla trochu lepší, stejně mi nesedí.

Na druhou stranu to vyvažovaly ostatní postavy. Puka jsem si oblíbila hned na začátku, ale ještě víc jsem si oblíbila prince Ashe. Puk i Ash toho mají spoustu do sebe svým vlastním způsobem (přesto jsem právoplatně team Ash!) a každá scéna, kde byli spolu, mi neskutečně zvedala náladu. Další skvělou postavou byl kocour Grimalkin, který byl nad věcí a neustále vám připomínal, že čtete o vílách, a ani za mák jste nevěděli, jestli na straně dobra nebo zla.

Problém jsem měla i s tím, že jsem se často ztrácela v popisech prostředí. Nedokázala jsem u toho udržet pozornost a často jsem ztratila nit, nebo mi myšlenky utekly někam do jiné dimenze. Přesto popisy byly opravdu autentické a všechno vypadalo víceméně reálně, přestože mi zrovna moc neseděly. Také jsem si všimla, že se zničeho nic mění názvy postav a míst. Jednou čtete o králi Oberonovi, pak je z něho Earlking nebo Divokrál a jednou vládne dvoru Letnímu a hned na další stránce je to dvůr Světlý. 

Potěšilo mě, že kniha začala docela poklidně a problémy se začaly rýsovat až postupně, ale všechno to zkazila naše anotace, která toho prozrazuje až moc. V knize najdete poklidnější scény, akci a dokonce i nějakou tu romantiku, které bychom se v budoucnu mohli dočkat i víc. Dobrým znamením je, že autorka se nebojí posouvat děj dál a dlouho se ničím nezdržuje a jestli přežijete první polovinu knihy, rozhodně ji dočtete do konce.

Suma sumárum, vyměňte hlavní hrdinku a máte sice nepříliš originální, ale skvělou vílí knihu s ještě lepšími mužskými hrdiny, autentický svět plný nečekaných nebezpečí a promyšlenou, akční knihu. Je to kniha, kterou bych klidně doporučila dál, protože jsem si čtení užívala a skvěle se u toho odreagovala, protože Julia píše lehce a nadneseně a vám ani nepřijde, že by vám měl na bedrech ležet problém celého Kdesikdys. 

Související články: mezi-recenze